Další den ráno se všichni podle pokynů, které dostali během minulého odpoledne, dostavili do rilonanské knihovny.

Nirka ten rozlehlý prostor ohromil. Největší množství knih, s kterým měl do té doby tu čest, se nacházelo v krámku knihkupce na trhu. Objevoval se zhruba jednou do měsíce a přivážel do Alomy jak novější, tak roky známé a oblíbené tituly. Oproti zdejšímu prostoru se však těch několik svazků zdálo téměř k smíchu.

Za velkými dveřmi se nacházel sál, rozdělený mnoha regály na užší uličky. V policích nebyly k nalezení jen běžné, v kůži vázané knihy, ale i svitky pergamenu, zřetelně poznamenané časem. Na masivní prkenné podlaze stály na několika místech stolky se židlemi a nyní zhašenými lampami, určené ke čtení.

Vše dýchalo tajuplnou atmosférou, podtrženou tichem a vůní starých svazků. Jejich kroky zněly i tady téměř neslyšně, hlavně proto, že se nikdo neodvažoval porušit to zvláštní kouzlo.

Jalian je nenechal dlouho si prostor prohlížet. Zavedl je do zadní části knihovny s několika velikými okny, kterými dovnitř pronikalo denní světlo. Nirk si při té příležitosti všiml milionů částeček prachu, hojně poletujících vzduchem a jasně zářících ve slunečních paprscích.

Starý učenec neurčitě mávl rukou k několika připraveným křeslům. Prostor tady vzadu měl jiné uspořádání. Byl tu jen jediný regál s dlouhými policemi, oddělující "učebnu" od zbytku místnosti. Mimo to tu stálo několik stolků, stojany na nákresy, jakási tabule a hlavně krb, poskytující i v této části hradu přijatelnou teplotu.

Na levé straně se nacházely pootevřené dveře, kterými mladík zahlédl neuspořádaný pokojík. Po stole, křesle, zemi i posteli, pokud mohl vidět, se válely rozličné knihy, spisy a velké archy papíru. Než si však stačil všimnout čehokoliv dalšího, starý muž dveře zabouchl a zabránil mu tak v dalším zkoumání.

"Sedněte si," vyzval je stařík rozmrzele, když si všiml, že jeho žáci stále postávají na okraji prostoru a nijak se nehrnou dál. "Nějakou dobu tu strávíte."

Poslušně si posedali a s různou mírou očekávání upřeli pozornost k archům, upevněným na stojanech. Na prvním z nich byla mapa poloostrova s vyznačenými nejdůležitějšími body a něčím navíc - třemi červeně označenými místy, jedním v horách na východě Monitanu a dalšími dvěma v Zarataie, jedním na severu a jedním zhruba uprostřed.

Další arch představoval náčrt dopravního ještěra, ovšem i se svou mizivou znalostí těchto tvorů dokázal Nirk rozeznat nedokonalosti. Autor téměř zapomněl na křídla, zato však absurdně zveličil tlamu a stejně tak i ostny na hřbetě. Vypadalo to spíš jako karikatura než pokus o přesné zobrazení.

"Jak už jste asi pochopili, výcvik se bude dělit na dvě části," změřil si je Jalian jednoho po druhém hodnotícím pohledem. "Já vás naučím to důležitý a Arlen se postará, aby moje práce nepřišla vniveč tím, že se některý z vás chytráků nechá zabít."

Nikdo na jeho slova nereagoval - tohle všechno už v určité podobě slyšeli.

"Jelikož o dracích nikdo už celý roky nic novýho nezjistil," pokračoval muž, "budeme muset pracovat s tím, co máme. Jsou tu tři základní okruhy toho, čemu se musíme věnovat. První částí budou samotný draci. Všechno, co se dá zjistit o jejich povaze, anatomii, komunikaci s nima... Bude to spousta práce.

Druhá věc je současnej systém chovů. Pokud ho jednou máme položit, musíme ho znát. Chovy, to, jak to v nich chodí, dopravní cesty, všechno, co bude k nalezení.

A poslední kousek je historie. Legendy, příběhy, každá zmínka o dracích z minulosti. Možná se vám to zdá zbytečný, ale pokud nepochopíme, kdo byli, nemáme šanci pochopit ani to, kdo jsou teď."

Na krátko se odmlčel a přešel k regálu, oddělujícímu prostor od zbytku knihovny.

"Materiály z historie najdete tady. Můžete si je brát na dlouhý zimní večery, pokud je vám libo, stejně nemáme čas to probrat všechno spolu." Pak mírně nakrčil čelo a zalétl pohledem k Nirkovi, zrovna zkoumajícímu ošoupanou koženou područku svého křesla:

"Pokud teda všichni umíte číst."

"Samozřejmě," zvedl mladík hlavu a pokusil se skrýt uražený podtón, který se mu vkrádal do hlasu. Věděl, že někteří lidé považují jih Monitanu za zaostalý a měli tendenci si z tamních utahovat, s podobným názorem se setkal i u některých návštěvníků alomského hostince. To ovšem neznamenalo, že by se ho mužova slova nedotkla.

Jalian však jen mírně pozvedl obočí a přenesl pozornost jinam, konkrétně k Tirnovi, který na stolku před sebou právě pitval další buchtu, uloupenou z kuchyně.

"Jestli tu najdu drobky, až odejdete, vlastnoručně zameteš a utřeš prach v celý knihovně," upozornil ho. Chlapec se nevinně zašklebil a pustil se do shrabávání své svačiny, zatímco stařík s povzdechem přešel k jednomu ze stojanů.

"Začneme systémem chovů," oznámil jim a ukázal na velkou mapu. "Poloostrov zásobujou dopravníma ještěrama tři chovy. Dva v Zarataie, jeden v Monitanu," poklepal postupně na všechny tři body. "Tyhle tři..."

"Proč ne v Narimaru?" přerušil ho Tirno se zájmem. Jalian zvedl oči v sloup.

"Kdybys chvilku poslouchal..."

"Narimar odmítá způsob, jakým vaše země zotročují ještěry," odpověděla Ester hrdě. Muž se pochybovačně ušklíbl:

"Skutečně?"

"Naše noerenei tvrdí..."

"Vaše vládkyně se snaží zachovat dojem civilizovanější země, ale dopravní ještěry využíváte, i když je nevychováváte," přerušil ji učenec. "Chovy nemáte proto, že na ně nemáte prostor, ne žaludek."

"Noerenei je..." začala Ester, ale muž ji mávnutí ruky zarazil:

"Odmítám se hádat o politice, noei. Všichni máme právo na svůj názor."

"Jistě," pokývla dívka a rychlým pohybem si prohrábla krátké vlasy. "Vaše práva žádný Narimarec nezpochybní."

"V to taky doufám," přikývl muž. "Skončili jsme u tří chovů, co? Tak teda, základ systému tvoří tři chovy, uzly, bez nichž se všechno zhroutí. Takže právě na jejich zrušení se musí soustředit naše síly."

***

Výuka pokračovala přes celé dopoledne. Nirk pečlivě sledoval každé slovo jejich učitele. Tady začínali všichni kromě Rahira téměř od nuly, nikdo neměl v množství informací viditelný náskok a mladík byl rád, že pro jednou není oproti ostatním pozadu.

Všiml si ale, že ne všichni věnují Jalianovým slovům tolik pozornosti. Ester přes původní neshody nejen že bedlivě poslouchala, ale byla pravděpodobně nejvděčnější ze všech žáků. Často se ptala na podrobnosti ohledně chovů a chodu života v nich, chápavě přikyvovala a projevovala zájem o každou maličkost.

Dan podobně jako Nirk jen tiše sledoval výklad, přesto na něm bylo znát, že vnímá. Zbylí dva žáci už tak pozorní nebyli. Tirno vypadal, že se upřímně snaží zůstat sedět v klidu, ale jeho neposedná povaha mu to příliš neusnadňovala. Neustále poposedával na svém křesle, které při každém pohybu vydávalo znepokojivé skřípavé zvuky, vyhlížel z okna na zasněžený dvůr a vůbec se zdálo, že má problém na svém místě zůstat.

Rahir se oproti tomu ani nesnažil svůj nezájem skrývat. Nepřítomně, zcela nehybně zíral před sebe s výrazem vraha a zdálo se, že snad ani nemrká. Když ho Jalian požádal o upřesnění některých informací, odpovídal krátce a úsečně, jako by ho otázky obtěžovaly.

Nirka začínal jeho přístup rozčilovat čím dál tím víc. Druhý mladík si možná prošel peklem, ale když přišel sem, zavázal se pomoci rilonanským. Měl by projevit trochu zájmu, pokud chtěl být jedním z nich, ne jen sedět v koutě s tragickým výrazem a jízlivými poznámkami. To nepomáhalo nikomu.

Když dopolední výuka skončila, poslal je Jalian na oběd do jídelny. Nirk se zvedl z křesla, ale místo aby zamířil k východu, přešel ke starému muži. Učenec byl k němu zrovna obrácený zády a ruch za sebou, způsobený odsouváním křesel, protahováním a tlumeným sdělováním názorů zřetelně ignoroval. Překvapeně se proto otočil, když ho mladík oslovil.

"Co chceš?" zabručel rozmrzele. "Jestlis něco nepochopil, tak se zeptej někoho, kdo..."

"Ty knížky," přerušil ho Nirk. Staříkovo obočí vylétlo vzhůru:

"Knížky?"

"Legendy. Říkal jste, že historii máme studovat sami."

Jalianův výraz ztratil něco ze svého nepřátelství, když si uvědomil mladíkův zájem.

"Co přesně by sis představoval?" otázal se se zájmem. Nirk pokrčil rameny:

"To je jedno. Chci něco, co nám k něčemu bude."

Už v noci přemýšlel nad tím, co všechno se dozvěděl. Prakticky nedokázal spát, informací bylo skutečně příliš. Ale ať to vše obracel z jakékoliv strany, rilonanským věřil. Věřil, že rozhodnutí přidat se k jejich boji bylo správné. A pokud měl být jedním z nich, hodlal udělat všechno, co bude v jeho silách, aby byl platným členem skupiny.

A jelikož co se boje týkalo nebyl zrovna nejobratnější, jak už zjistil při cvičení cestou na hrad, bylo studium draků to nejlepší, čím mohl přispět.

Jalian ho chvíli sledoval s neproniknutelným výrazem. Mladík mu pohled opětoval, i když cítil, jak se v něm zvedá nervozita. Vysměje se mu učenec? Zopakuje svůj posměšek, mířený na zaostalost jižní části Monitanu?

"Nezdáš se," uchechtl se muž nakonec a natáhl se do police pro jeden tlustý svazek. "Dračí legendy. Doporučuju pro začátek třetí, Legendu o Ar'tanilovi. Byl to dračí bojovník časů dávno před tím, než se lidé na poloostrově vůbec rozdělili do dnešních států. Mohla by se ti líbit, navíc dobře popisuje tehdejší zvyklosti."

"Děkuju," přikývl a natáhl ruku po knize. Byla těžká, působila staře a křehce. Zamyšleně si prohlédl ošoupanou koženou vazbu s oloupaným, původně snad zlatým nápisem.

"Nepoškoď ji. Radši ji odnes nahoru ještě před obědem," varoval ho Jalian. "Je to jedinej exemplář, kterej se mi podařilo najít, a i když jsem si obstaral kopii, nerad bych o něj přišel."

"Dám na ni pozor," slíbil. Stařík pokýval hlavou.

"To bych ti radil," pronesl vážně. "A teď mě omluv. Musím si před obědem ještě něco zařídit."

Nirk se rychle rozloučil a zamířil k východu. Dan na něj čekal - když zaznamenal knihu v jeho ruce, trochu se zamračil.

"To chceš vážně celý přečíst?" zhodnotil nevěřícně tloušťku svazku. "Fakt nevím, kde na to sebereš čas."

"Nějakej se najde," vyhýbavě odtušil druhý mladík. "Odnesu ji nahoru."

"A myslíš, že trefíš?" popíchl ho Dan zvesela. Nirk se ušklíbl:

"Počítám, že když se ztratím, určitě mě najdeš."

"A to jako proč?" zatvářil se jeho kamarád pochybovačně.

"Protože se mi pak budeš moct vysmát, a to ti za to zaručeně stát bude," odvětil Nirk pobaveně a zamířil pryč.

Měl z dopolední výuky dobrý pocit. Jako by kniha v jeho rukou byla symbolem toho, že vzal záchranu dračího rodu za svůj cíl a byl ochotný přijmout na cestě za ním svůj díl práce.

Jako by konečně věděl, kam patří.