,,Máš nějaký plán?" šeptl tiše, když se opatrně plížili po tmavých chodbách Malfoyovic sídla.

,,Popravdě? Nemám," přiznala a ostražitě se kolem sebe rozhlížela a naslouchala zvukům. ,,Nevíš, jestli vaši už spí?"

,,To právě nevím," odpověděl jí Draco tiše a přešel k ní o pár kroků blíže.

,,Vaše knihovna je už jen kousek, problém je, že musíme projít kolem jídelny, a jestli tam jsou-" sykla tiše Natasha.

Draco se jemně dotkl její paže. ,,Máme možnost se vrátit," šeptl, ,,pořád to můžeme otočit a vrátit se zpět do našich pokojů."

Tasha mu však pevně pohlédla do šedomodrých očí. Odmalička byla odhodlaná stát si za svým názorem ať se děje, co se děje. ,,Ne," zavrtěla hlavou, ,,chci konečně zjistit pravdu."

•••

Fred po výtečné večeři jen tak lenošil ve své pokoji a prokousával se Pobertovým plánkem. George se sprchoval a Lee byl ve společenské místnosti. Zrzek zalitoval, že plánek ukazuje jen lidi v Bradavicích. Býval by se mohl ujistit, že je Natasha v pořádku.

S povzdechem si přetáhl ručně pletený svetr přes hlavu, na hrudi bylo vyšito písmeno F. F jako Fred. Ten svetr byl od jejich matky, Molly Weasleyové, která rok co rok pletla celé rodině vánoční svetry. Pousmál se. Bylo báječné být zase doma.

Ozvalo se tiché zaklepání na dveře a do jejich pokoje nakoukla maličká Ginny. Fredův úsměv se ještě víc rozšířil; vždycky měl pocit, že je své sestřičce ze všech jejích bratrů nejblíže.

,,Pojď dál," vyzval ji vesele a poklepal si na místo vedle sebe na posteli. Ginny s radostí vklouzla do pokoje a zavřela za sebou. Doskákala až k posteli a hupsla na ni. V ten okamžik mu připomínala malou Natashu, která byla stejně stará jako jeho sestra.

,,Tak povídej!" vydechla vzrušeně. ,,Percy nikdy pořádně nechce nic říkat, tak jaké je to v Bradavicích?"

Fred se uchechtl. ,,Ale Ginny, už tam studuji dva roky. Přece jsem ti už několikrát vyprávěl, jaké to v Bradavicích je-"

Zakňučela. ,,Ale no ták, Frede!"

,,Tak dobře," souhlasil s úsměvem, ,,je to tam pořád stejné. Schodiště mění svá místa, brnění zpívají vánoční koledy, obrazy mluví a navštěvují se, připravují nám výtečná jídla. Dostali jsme se do kolejního mužstva na místa odrážečů, McGonagallová nám strhla hromadu bodů, ten umaštěnej netopýr nás týrá-"

,,-mluvil tu někdo o tom černým chlapovi, co nezná šampon?" zahalekal George, který vběhl v pyžamu do pokoje.

,,Georgi, on není černej," uchechtl se Fred, ,,vypadá jako upír."

,,A co když to je upír?" namítla vyděšeně Ginny a přeskakovala pohledem mezi dvojčaty.

,,Máš pravdu, Ginny!" vyhrkl George a zatvářil se naoko zděšeně. ,,Už teď nám saje krev! Co když nás kousne!"

Dvojčata se rozesmála, ale Ginny to moc nepobavilo. Spíš měla obavy. Co když je ten profesor opravdu upír? To se, ostatně, dozví až za dva roky. Sama se o tom přesvědčí, zda je nebo není. A ona upřímně doufala, že odpověď na její otázku bude negativní.

,,A co to Zařazování? Opravdu se musí zápasit s velkým skřetem, jak jsi říkal Ronovi?" ptala se vyděšeně.

,,Ale samozřejmě že ne, Ginny," usmál se na ni Fred, ,,ale Ronovi to neříkej."

Oddechla si. ,,Půjdu už spát," zazívala nejmladší Weasleyová a vstala z postele, ,,dobrou, Frede. Dobrou, Georgi." Své dva bratry objala a potom vycupitala ven z pokoje.

,,No, myslím, že si taky půjdu lehnout!" zahlaholil George a protáhl se, ,,jsem utahaný jak paní Norrisová a zítra nás čekají dárky. A mamčino výtečné jídlo."

,,Jasně," zazubil se Fred a plánek schoval do zásuvky nočního stolku, ,,dobrou, Georgi."

,,Dobrou, Frede."

•••

,,To zvládneme, jen-"

,,-jen se musíme dostat přes tvé rodiče, co?"

,,Jo..." Draco by lhal, kdyby tvrdil, že nemá strach z toho, co se stane, až je rodiče najdou. Kdyby je našla matka, určitě by to tak hrozné nebylo. Ale kdyby otec...

Nervózně polkl a uchopil Natashu za ruku, ta ji vděčně stiskla. Byli schovaní za závěsem a slyšeli jen svá bušící srdce. Jinak tu byl absolutní klid. Problém byl, že se v jídelně stále svítilo. Třeba tam jsou jen domácí skřítci, snažil se uklidit Draco.

Vykoukl zpoza závěsu do tmavé chodby. Musel zamrkat, aby se zorientoval, a potichu s Natashou vyšli vpřed. Malfoyovi tu neměli brnění jako v Bradavicích, kde bylo větší riziko toho, že by udělali rámus, ale měli tu staré a velké vázy. A ty vázy byly jedno velké nebezpečí, když jste se někam snažili nepozorovaně dostat, navíc za tmy, ohlédli jste se a najednou-

,,Ty ses zbláznil!" Natashin hlasitý šepot se však ztratil v hluku tříštící se keramiky. Draco zazmatkoval, pustil Tashinu ruku a urychleně se běžel schovat, než vyjde Lucius a seřve ho. Děvčátko se schovalo za roh, uslyšelo otevírání dveří a následný naštvaný křik pána domu. Srdce jí bilo splašeněji než předtím, co když je pan Malfoy odhalí, co když-

Pak ale slyšela, jak zamumlal nějaké zaklínadlo a váza se dala do pořádku. Lucius se ostražitě rozhlédl, přemýšlel, kdo to tak mohl být, ale chodba byla prázdná. Tichými kroky se vydal vpřed a nahlížel za každý závěs, roh a do každé skrýše. Tentokrát to byla Natasha, kdo zazmatkoval. Věděla, že se blíží, slyšela jeho tlumené kroky víc a víc, věděla, že nemá absolutní šanci, že ji odhalí...

Ale to už ji Draco popadl za ruku a vtáhl do maličké komůrky. Slyšeli jen, jak dýchají. Byla tu tma jako v pytli a blonďák přitiskl ucho ke dveřím.

,,Řekl bych... řekl bych, že je to-"

,,Luciusi, co tam tak zatraceně dlouho děláš?" obě děti nadskočily nad zvučným hlasem Narcissy. A srdce jim divoce poskočilo, když blízko jejich skrýše zaslechli Luciusovu odpověď: ,,Už jdu, Narcisso, neměj obavy."

A opravdu. Dalo by se říct, že je Narcissa Malfoyová zachránila.

•••

Severus neklidně přecházel po svém kabinetu. Uvnitř sebe zvažoval pro a proti. Chtěl Natashe poslat dárek k Vánocům, ale nevěděl, jestli to je dobrý nápad.

Povzdechl si a rozhodl se, že se půjde ven trochu provětrat. Chladný noční vzduch by mu mohl udělat lépe.

Tiše vyšel ze sklepení. Kráčel vyrovnaně a klidně jako vždy a opatrně si otevřel velkou bránu. Jakmile se ocitl venku, tvář mu pohladil chladný noční vzduch.

Pomalu přecházel po školních pozemcích s rukama za zády. Nevnímal nic, jen své myšlenky, ale pak uslyšel vrkání. Rozhlédl se kolem sebe a pak ve sněhu spatřil malinkou hrdličku s poraněným křídlem. Měla ho od krve a dívala se na něj maličkýma, prosebnýma očima plnýma bolesti.

Severus dlouho neotálel, sklonil se a hrdličku vyprostil ze sněhu. Sevřel ji opatrně v dlaních, tak, aby jí ještě víc nepochroumal křidélko, a šel po cestičce zpět do hradu. Dostal nápad.

•••

,,Jsme tady," vydechl úlevně Draco, když stanuli před dveřmi do knihovny. Natasha zvedla ruku a nejistě ji položila na chladnou kliku. Stiskla ji dolů a oba dva byli překvapení, že je knihovna nezamknutá.

Vešli tiše dovnitř. Byla tu spousta regálů a Tasha nevěděla, kam se dřív podívat.

,,Ty jdi z téhle strany, já to vezmu odsuď, jo?" když přikývla, rozdělili se. Rychle procházela knihy, ale většina z nich byly učebnice, knihy o černé magii a pak nějaké o rodině Malfoyových. Pomalu začala ztrácet naději, že tu knihu o starých rodech mají. Co když jsou její rodiče mudlové?

,,Tasho, něco mám!" vyhrkl vzrušeně Draco a sfoukl ze staré knihy prach. Natasha se rozeběhla za ním a on jí ukázal knihu. Starobylé kouzelnické rody za celá staletí.

,,To je skvělé! Určitě tam něco bude!" radovala se Tasha a vzala si od něj velkou tlustou knihu. ,,A teď musíme rychle do svých pokojů!"

Draco přikývl a oba rychle, ale tiše, vyšli z knihovny. Zavřeli za sebou a opatrně se vydali chodbou vpřed.

,,-že je v pořádku," Natasha strnula v pohybu a blonďák se na ni nechápavě podíval.

,,To je Severus," hlesla neslyšně. Nechtěla ho vidět. Ne teď, když ji tak sprostě nechal být a šoupnul ji k Malfoyovým. A navíc měla být ve své posteli. ,,Musíme to rychle projít nahoru."

Draco přikývl a chytl ji za ruku. Snad aby ji povzbudil. Tichounce našlapovali a doufali, že Severus Dracovi rodiče zaměstná na tak dlouho, aby se mohli nepozorovaně dostat nahoru. A jejich přání se naštěstí vyplnilo.

,,Děkuju, Draco," usmála se Natasha ve dveřích svého pokoje, ,,jsem ráda, že jsi šel se mnou."

I jemu tančil na tváři úsměv. ,,Byl to pořádný adrenalin. Teda alespoň já jsem to tak cítil. Dobrou noc, uvidíme se ráno."

,,Dobrou," zaplula do svého pokoje a tiše zavřela. Knihu schovala na dno kufru s oblečením. Prozkoumá ji až v Bradavicích. To možná bude bezpečnější.

Chystala se ulehnout do postele, když jí na okno někdo zaťukal. Překvapeně se zvedla a otevřela ho. Do pokoje vletěla hrdlička a usadila se jí v dlaních.

,,Ahoj, maličká. Copak tady děláš?" všimla si malého vzkazu na její nožce. Opatrně jí ho stáhla a posadila se na postel. Rozevřela ho a začala číst.

Natasho,
tuhle malou hrdličku jsem našel dnes ve sněhu se zraněným křídlem. Přišlo mi jako dobrý nápad dát ti ji k Vánocům. Starej se o ni hezky. Poslouží ti jako sova.

Užij si Vánoce.
Severus

Tashe se draly do očí slzy. Připadalo to jen jí, nebo i v dopise zůstával Severus tak chladný? Srdce se jí ale zatetelilo. Ještě na ni nezapomněl.

•••

Zničeně si povzdechl. Jak jen to mohl dovolit? Kdy ztratil kontrolu nad svým životem? Možná se nechal až příliš ovlivnit jí. A bylo mu to k ničemu. Nebylo na tom nic dobrého. Byly Vánoce. A on je nemohl strávit se svou dcerou.

•••

Doufám, že se vám díl líbil!😊
Děsím se toho, na kolik mě to vyjde kapitol, jelikož někdy ve 31. či 32.bude Natasha teprve v prvním ročníku...😂
Budu ráda za komentáře a vaše názory, velmi ráda si je čtu, vždy mi tím uděláte radost❤
Další kapitola bude v sobotu. Nebo třeba ve čtvrtek...?😇
-Milka💕