Věnováno: Millienka 💕

•••

Natasha byla několik dní dost zamlklá. Na to, jak se vždy v Severusově přítomnosti smála, vykládala to, co jí zrovna přišlo na jazyk, teď byla chladná a nepřístupná. Byla sama a jen se svými myšlenkami. Procházela se kousek od Zapovězeného lesa ve spadaném listí, které vířilo všemi možnými barvami. Listy byly červené, žluté, oranžové, hnědé, některé i lehce fialové či narůžovělé, tu a tam se objevil i kousek zelené... Tasha teď spíše představovala barvy smutné, třeba takovou šedou nebo černou.

Povzdechla si a kopla do hromádky listí. To vyletělo do vzduchu a zase se sneslo dolů. Brouzdala se dál, dokud nedošla ke stromu, v jehož stínu se vždy v parných letních dnech schovávala. Malou ručičku přiložila na kmen a pohladila ho. Vlastně ani nevěděla, proč to dělá, a pak prsty sklouzla k srdíčku, ve kterém byla vyryta písmena J + L. Třeba zrovna tyto iniciály měli její rodiče.

Připadala si slabá, bezmocná, nešťastná. Připadala si sama, a tak levou rukou setřela osamělou slzu, která opustila ty další, které se jí utvořily v černých očích.

•••

Severus byl u sebe ve sklepení a zoufale přecházel sem a tam. Netušil, co se to s Natashou stalo, nevěděl, proč najednou začala být tak chladná a odtažitá. Někdy měl pocit, že to ani není ona, že ji někdo ovládá a nebo ji od něj dělí neviditelný závoj. Připadal si bezmocně. Cožpak nedokáže ochránit ani malé bezbranné dítě? Je opravdu k ničemu?

Chmurné myšlenky se mu objevily v paměti. Zničehonic si vzpomněl na Lily a pevně stiskl oční víčka k sobě. Ne. Tentokrát nesmí udělat chybu, musí Natashu ochránit, když zklamal u Lily. A ona je ještě dítě, nezná pravdu, neví nic o životě tam venku, vždyť ani nestuduje.

Co to ten Brumbál jen provedl? Severus si s povzdechem sedl na pohovku a tvář zabořil do dlaní. Bylo mu Natashy líto. Kdyby to šlo, sdělil by jí vše, co věděl. Ale nemohl. Musel mlčet do té doby, než nastane správný čas. Pokud vůbec nastane...

Byl neskutečně frustrovaný a už poněkolikáté za svůj život si přál být někým jiným.

•••

,,Seš si pořád jistý, že to byl dobrý nápad, Georgi?" ptal se pobaveně svého dvojčete Fred, když opět šlápl do louže. Procházeli nějakou chodbou, která se skrývala za Jednookou čarodějnicí, jak objevili na plánku, a Fred už podruhé šlápl do vody.

,,Skvěle se bavíš, co, Freddie?" vtipkoval George a znovu si posvítil na plánek. Ačkoliv kouzlo 'Lumos' žáci prvního ročníku zdaleka neměli v osnovách, dvojčata byla o pár kroků napřed. Musela si přece zjistit užitečná kouzla, která by se jim v začínajícím ročníku mohla hodit, no ne?

,,Samozřejmě, Georgi," přitakal Fred. Tentokrát si dal pozor a kaluž přeskočil. ,,Náramně. Tak jako nikdy. Jo, počkej. Vlastně jsem se jednou bavil o něco lépe. Ne, vydrž. Vlastně vždycky jsem se bavil o něco lépe než teď." Oba dva se rozesmáli a postupovali vpřed.

,,Koukej, tady už se to stáčí jinam," vydechl George a znovu upřel oči na plánek, ,,no jistě. Musíme jít... pořád rovně. Následuj mě!"

,,Jen doufám, že tvé navigační schopnosti nejsou na bodu mrazu," neodpustil si Fred, ale přesto svého bratra následoval. Oba byli od narození zvědaví a museli všechno prozkoumávat. Zkrátka se nezměnili.

,,Neboj se, Frede, už brzy tam budeme," povzbuzoval ho George a pak se zastavil, ,,vlastně už tu jsme. Teď musíme nějak... něco..."

,,Pusť mě sem," odstrčil bratra stranou Fred a podíval se nahoru. Slyšel hlasy a do chodby prosvítalo maličké světlo. ,,Co je asi tohle...?" Fred zvedl ruce a pořádně zatlačil na kámen v dlažbě. Oba dva překvapením vydechli, když se pohnul, ale to už bratrovi pomohl George a společně kámen odstrčili.

,,Tak si myslím, Frede, že jsme se dostali tajnou chodbou do Medového ráje!"

•••

Už se pomalu začínalo stmívat a Natashe nezbývalo nic jiného, než se vydat do sklepení. Nechtělo se jí tam, ale co jiného měla dělat? Tady by akorát zmrzla a po tom vážně netoužila. To raději bude poslouchat Severusovy otázky, jestli je všechno v pořádku.

Samozřejmě, že nic není v pořádku! Nemá rodiče! Při tom pomyšlení se jí do očí nahrnuly slzy a ona se vydala do hradu. Ještě, než odbočila do sklepení, se rozhodla, že si zajde do kuchyně a poprosí skřítky o šálek horké čokolády.

Vydala se tedy k obrazu s hruškou a pečlivě se kolem sebe rozhlédla. Když nikoho neviděla, polechtala hrušku a ta ji vpustila dovnitř. Ušla pár kroků a stiskla kliku dveří. Otevřela je a vstoupila do kuchyně, kde se to domácími skřítky a jídlem jen hemžilo. Jakmile si jí všiml jeden, postupně si jí začali všímat další a začali nabízet spousty dobrého jídla.

,,Jen tu horkou čokoládu, prosím," zaškemrala a skřítek horlivě přikyvoval, až mu uši pleskaly. Odběhl a do dvou minut přišel s krásně teplou čokoládou. Natashu tu skřítci znali, chodila za nimi často a ráda a povídala si s nimi. Měli ji rádi.

Jak tak popíjela horkou čokoládu, přemýšlela o rodičích. V jaké koleji asi studovali? Byli hodní? Měli také rádi skřítky? Po kom zdědila tmavé vlasy?

•••

,,Georgi, zatraceně!" pleskl se do čela Fred, když už zaplatili za všechny dobroty, které nakoupili v Medovém ráji a vraceli se tajnou chodbou zpět do Bradavic. ,,Náš školní trest u Snapea! Nesmíme přijít pozdě, nebo to nepřežijeme!" George zbledl a rychle přikývl. Rozeběhli se a hůlkami si svítili na cestu, snažili se přitom nespadnout na zem a nezablátit se tak ještě víc.

Když konečně doběhli ke vchodu u Jednooké čarodějnice, podíval se George do plánku, aby zjistil, zda je vzduch čistý. Teprve poté vylezli ven a rychle si cpali cukrátka do kapes.

,,Musíme běžet, jestli přijdeme pozdě, tak nám sebere body a dá nám další trest," zavrčel George, když běželi do sklepení a míjeli nechápavé studenty.

Stihli to přesně na minutu a jakmile odbila osmá, zuřivě zabušili na dveře jeho kabinetu a zprudka dýchali. Dveře se prudce otevřely a v nich stál obávaný profesor lektvarů, který se ušklíbl při pohledu na zablácená dvojčata. ,,Vzali jste to přes černé jezero a následně přes Zapovězený les?" rýpnul si. ,,Dovnitř!"

Dvojčata ho uposlechla. Snape si neodpustil své poznámky, jak jsou neschopní, že jsou lajdáci a tak podobně, ale to bylo Weasleyovým dost jedno. Lee už tu byl Když jim konečně zadal práci a byl chvíli zticha, ozvalo se tiché otevření a následné zavření dveří.

Fred a George zvedli oči od pár rohů jednorožce a překvapeně se podívali na holčičku, která se tu objevila.

•••

Pro Tashu to byl šok, když spatřila Freda a George a ještě dalšího kluka s tmavou pletí. Ti dva se na ni šibalsky usmáli a když na ni Fred mrknul, trochu se začervenala a stydlivě sklopila pohled. V jednu chvíli to vypadalo, že už na své trable zapomněla, hluboce bychom se ale mýlili, kdybychom si mysleli opak. Uvnitř sebe dvojčatům malinko záviděla. Měli rodinu a hromadu sourozenců. Co by za to dala ona? Klidně by obchodovala i se Smrtí.

,,Natasho," zavrčel Severus a ona nenápadně protočila očima. Už jí začínalo vadit a mrzet, jak na veřejnosti neukazoval svou pravou tvář ale pouhou masku, kterou i on sám nenáviděl.

Nic mu na to neodpověděla a odešla vedle do ložnice, kde si lehla na postel a zabořila tvář do polštáře. Chvíli takto ležela, ale když už se jí začalo špatně dýchat, přetočila se na bok a zírala do zdi.

•••

Severus byl vyveden z míry, ale nedal to na sobě znát. Ne před dvojčaty, která ho poočku sledovala, on to moc dobře věděl. Občas zvedl zrak od esejí, které opravoval, aby si zkontroloval, jak na tom dvojčata a Lee s prací jsou.

Když mu pak o deváté oznámili, že je všechno roztříděné, bral to jako vysvobození nejen on, ale i oni. Mlčky jejich práci zkontroloval a propustil je. Pak zašel za Natashou, která ležela na posteli čelem ke stěně. Nevěděl, jestli spí a jestli spala, tak ji nechtěl budit. Proto si jen povzdechl a vrátil se k nudné činnosti: opravování esejí.

•••

Bezmocně volal jméno své dcery, jméno, které jí tenkrát dal on. Byl zoufalý a jen myšlenka na ni ho udržovala při životě.

•••

Děkuji za 1K reads!😊
Líbí se vám zatím příběh? Vyhovuje vám délka kapitol?😱
Btw.nenašel by se kdyžtak někdo, kdo dělá pěkné covery a měl by čas a chuť?😊
-Milka💕