Vánoce a prázdniny utekly jako voda, a když se dobře bavíte a trávíte čas se svými nejlepšími přáteli, utíká to všechno dvakrát rychleji. S novým rokem nastal ten stejný stereotyp - snídaně, vyučování, oběd, vyučování, volno, čas na úkoly, večeře, dodělávání úkolů a spánek. Takhle ubíhal den za dnem a Natasha se začínala radovat, když zjišťovala, že díky pravidelnému braní lektvaru jí je každým dnem lépe. Starost jí ale dělaly jizvy na předloktí, a jak leden vystřídal únor, jizvy byly stále zřetelnější. Po nudném druhém úkolu - kdy hodinu koukali na prázdné jezero - zbývalo pár dní do konce února, který nakonec vystřídal březen a konečně nastaly teplejší dny.

,,Jsou stále zřetelnější, už vážně nevím, co s tím dělat," svěřila se se svými obavami Edwardovi. Lae s nimi trávila méně času než předtím; s Peterem, který ji pozval na ples, se totiž dala dohromady a společně spolu trávili tolik času, kolik jen mohli. Kdykoliv je Ed s Tashou uviděli spolu, bavili se na jejich účet a předváděli ty dvě zamilované hrdličky. Díky tomu měla Natasha pocit, že se jejich přátelské pouto upevnilo o něco víc.

,,Strašně mě to mrzí, ale s tímhle ti asi nepomůžu," povzdechl si, ,,chápej, moje máma sice má sestry smrtijedky, ale já o tomhle prostě nic nevím. Zkusil bych se zeptat mamky, ale, víš," poškrábal se rozpačitě na zátylku, ,,ona o tomhle prostě nemluví. O svých sestrách. A tak podobně."

,,Jo, jasně, promiň," vydechla omluvně Natasha a pokusila se o úsměv, ,,mně to nedošlo. Byla to hloupost se tě na to ptát."

,,Ne, to je v pořádku," stiskl jí povzbudivě rameno, ,,zkus ale třeba zajít za Severusem, určitě ti pomůže víc než já. Třeba ti k tomu řekne něco víc."

A tak se tedy Natasha rozhodla zajít za Severusem. Opravdu doufala, že jí nějak pomůže, a nervózně zaklepala na dveře jeho kabinetu.

Po chvilce jí se zamračeným výrazem otevřel a vyzval ji, sby vstoupila dál.

,,Zlobíš se na Edwarda?" zeptala se potichu a přešlápla z nohy na nohu. Severus chvíli mlčel, ruce měl za zády, a vypadalo to, že si rozmýšlí odpověď. Natasha trpělivě čekala.

,,Abych ti řekl pravdu, já sám pořádně nevím," začal tiše, ,,na jednu stranu na něj jsem naštvaný, jelikož jeho chování je někdy dost příšerné a často se předvádí. Nesmyslně vtipkuje. Ale," řekl rázně, když viděl, že se Natasha chystá něco říct, ,,na druhou stranu jsem... jsem rád, když vidím, že se v jeho přítomnosti cítíš dobře. Jen mám obavy, aby neprovedl to, co tehdy Weasleyovi nebo Draco."

Natasha byla jeho upřímnou odpovědí překvapená. ,,To se nemusíš bát. Edward takový není-"

,,Jistě. To sis o Weasleyových a o Dracovi myslela taky a sama teď vidíš, jak to dopadlo. Na jednu stranu je to ale neobvyklé vidět, že se někdo ze Zmijozelu baví s mrzimorským studentem."

,,Předsudky vůči kolejím," zašklebila se Natasha.

,,Toho už se nezbavíš. Mám je také jako každý. Ale je tu něco pozitivního."

,,A to je co?" pozvedla zvědavě obočí.

,,S Nebelvírem ti to nevyšlo, se Zmijozelem také pořádně ne, uvidíme, jak to dopadne s Mrzimorem, no a kdyžtak ti ještě zbývá Havraspár," ušklíbl se.

,,No to je vážně pozitivní," uchechtla se, ale pak zvážněla, ,,o tomhle jsem s tebou ale mluvit nechtěla."

,,Dobrá, a o čem tedy?" nadzvedl obočí tentokrát on a pobídl ji, aby začala mluvit.

,,Jde o ty jizvy," začala, ,,připadá nám, že jsou víc a víc zřetelnější a já vážně netuším, proč se objevily a co to znamená. A vážně mě to deptá." Vyhrnula si levý rukáv. Severus přešel blíž k ní a na zjizvené předloktí se zadíval. Uvnitř sebe se pral s tím, zda jí říct pravdu, nebo ne, Brumbál mu to přece nezakázal, jen mu zase něco naznačoval...

,,Je mi jasné, že už něco tušíš," poznamenal po chvilce, ,,ale nemůžu ti říct vše. To musíš pochopit." Když přikývla, vyhrnul si levý rukáv on. Na jeho předloktí byla vytetovaná lebka, které z úst vylézal had. ,,Znamení zla, díky tomuhle svolával Temný pán své smrtijedy. Tmavne, a to nevěstí nic dobrého."

•••

,,Mysleli jsme si to správně," dokončila své povídání Natasha, ,,pravděpodobbě to souvisí se Znamením zla, ale nechápu, proč-"

Zastavila se a přimhouřila oči, když zahlédla mezi stromy nějaký pohyb. Ztichla.

,,Tasho? Co se děje?" zeptala se nejistě Lae a těkala pohledem od Natashy ke stromům.

,,Nejsem si jistá, ale mám takový pocit..." zašeptala a pomalými kroky se blížila k místu, kde zahlédla pohyb. Když pohlédla do tmavých zvířecích očí, pochopila a pousmála se. ,,Běžte beze mě. To je Tichošlápek!"

Edward s Lae o psovi, jemuž říkala Tichošlápek, nepochybně věděli. A navíc, nebyl to jen tak obyčejný pes. Byl to Sirius ve své zvěromágské podobě.

,,Jasně, běž. Kdyžtak se uvidíme na večeři," usmál se na ni Edward a s Lae si šli dál svou cestou. Pochopili, že bude lepší, když s ním Natasha bude o samotě. Nechtěli jim překážet.

Černý pes zaštěkal a zmizel mezi stromy. Natasha to pochopila tak, že ho má následovat, a rozeběhla se za ním. Pes měl výhodu v tom, že byl menší jak ona a mohl se snáz proplést mezi větvemi. Ona to měla obtížnější, ale přesto odhodlaně běžela dál, až se dostala k nějaké jeskyni.

A tam už na ni nečekal pes, ale Sirius.

,,Siriusi?" vydechla nejistě. Bylo to jejich první setkání a ona stále nevěděla, zda je doopravdy její otec.

,,Natasho," usmál se, ,,konečně si spolu můžeme promluvit, ale bojím se, že ti nedokážu odpovědět na všechny otázky. Jednou věcí si ale jistý jsem: do rodiny Blackových patříš."

Taky se na něj usmála a přešla blíž k němu. ,,Takže jsi můj otec?"

Smutně si povzdechl. ,,To je právě věc, kterou si vůbec nejsem jistý."

,,A-ha," vydechla; zklamaná, že se zase nic pořádného nedozvěděla. Teprve teď si všimla spícího hipogryfa.

,,Bojím se, že ti hrozí nebezpečí," zamumlal Sirius a sevřel její ruce v těch svých. Tasha si byla jistá tím, že s hipogryfem to nebude mít nic společného.

,,Mám ten samý pocit," přikývla.

,,Musíš na sebe dávat pozor. Buď opatrná," hleděl jí do očí, ,,drž s přáteli. Zůstaň v Bradavicích. Jedině tam budeš v bezpečí."

•••

Když jí říkal tato slova, ani v nejmenším si nemyslel, že se bude tak mýlit.

•••

Děkuju moc za tak krásné ohlasy u minulé kapitoly!💕 jinak, kdo nečetl a chtěl by si přečíst, na mém profilu najdete jednodílovku The battle of Hogwarts, kterou jsem psala na výročí bitvy o Bradavice:)
-Milka💕