,,Co je s tebou?" Draco už delší dobu pozoroval Natashu, která seděla u krbu a jako v tranzu hleděla do plamenů. Nevěděl, co se vlastně stalo; respektive nevěděl, co se přesně stalo. ,,Jsi nějaká bledá. Nejsi nemocná?"

,,Nejsem nemocná," zamumlala, ale hlavu nezvedla. Jen měla bradu položenou na kolenou, která měla přitažená k hrudi. Seděla k Dracovi zády, tudíž on nemohl vidět slzy, jež se jí pomalu draly z očí. ,,A nic se mnou není."

Blonďák se ušklíbl. ,,Jistě. Natasho, přede mnou to nemusíš tajit. Jsme... přátelé, ne? A navíc, i slepý by viděl, že se něco děje."

Jeho slova už na Tashu zapůsobila, a tak se váhavě pohla. Aby získala o trochu času více, než bude muset odpovědět, zkřížila nohy, takže seděla v tureckém sedu. Ruce složila do klína a teprve potom se na Draca otočila. V jejích tmavých očích už mohl spatřit slzy, které se urputně snažila potlačit. ,,Jsem ze všeho zmatená," hlesla nešťastně. K jejich štěstí byla společenská místnost prázdná; už bylo deset hodin, a tak byli studenti zalezlí na pokojích. ,,Ohledně Weasleyových. Chybí mi to vtipkování s Fredem a Georgem, ale chápu, že nechtějí mít nic společného se mnou. Myslela jsem, že to jsou opravdoví přátelé. A navíc... ty hodiny s jejich sestrou... Argh, už to nesnesu! Je děsná!" rozčílila se Natasha a zatla ruce v pěst při pomyšlení na Ginny. ,,Nejraději bych ji proklela-"

,,Patříš do Zmijozelu," skočil jí do řeči Draco, ,,jinak bys takhle nemluvila."

,,Ale Draco, neměj o naší koleji jen takovéhle mínění. Udělal by to každý. Kdokoliv z Nebelvíru, Havraspáru, i Mrzimoru. Ale jen naše kolej je ta špatná," zavrčela a v duchu musela vyděšeně uznat, že se poslední dobou opravdu chová jako pravý zmijozel.

,,A dál?" pobídl ji Draco, aby pokračovala.

,,Chybí mi rodiče," zašeptala, jako by si snad přála, aby ji neslyšel, aby ji neviděl takhle slabou. ,,Někdo dospělý, komu bych se se svými problémy mohla svěřit, chápeš?"

Pomalu přikývl a bedlivě ji přitom sledoval. ,,Máš přece Severuse..." řekl pak pomalu, jenže k jeho údivu zavrtěla hlavou.

,,Jenže to není opravdové. On je... profesor. Není můj příbuzný. Nemůžu ho tím přece zatěžovat."

,,Ale ovšemže můžeš!" vyhrkl Draco přehnaně nahlas. ,,Byl to tvůj jediný vzor celých deset let! Vyslechl by tě. Navíc je to ředitel Zmijozelu-"

Natasha ho umlčela zvednutím ruky. ,,Už to nebudu řešit. Musím se s tím prostě smířit. Fred s Georgem už mě nechtějí ani vidět a... a nemám rodiče. A nikdy mít nebudu." Při tom pomyšlení se jí smutkem sevřelo srdce a chtělo se jí znovu plakat, tak se radši otočila na patě a zamířila k pokoji. ,,Dobrou noc."

,,Tash!" zavolal ještě na ni. Když viděl, že se zastavila, jemnějším hlasem dodal: ,,Měla bys přijmout ten fakt, že jsi ve Zmijozelu. Nepotlačuj svojí povahu, Bude to lepší pro tebe a... a pro ostatní."

Ona jen přikývla a se zmatenými myšlenkami zmizela za dveřmi pokoje.

•••

Tasha hodila své učebnice na stůl a pohled, který připomínal rozzuřeného býka, zapíchla do zad Lockharta, který prošel uličkou mezi lavicemi.

,,Dobrý den, žáci!" pozdravil je veselým hlasem a pár dívek zasněně zavzdychalo. Mezi nimi i Ginny Weasleyová a Natasha se musela hlasitě uchechtnout. Vzala si Dracovu radu k srdci. Proč se přetvařovat? Akorát zbytečně. Ginny ji spražila naštvaným pohledem a když Lockhart zahájil výuku, zase věnovala pozornost jen jemu. Natasha tuhle hodinu brala jako volnou, takže se pohodlně opřela a zadívala se z okna směrem k famfrpálovému hřišti.

Uvědomila si, že vlastně nikdy famfrpál nehrála. Kdyby tehdy vyrůstala s rodiči, naučil by ji otec hrát famfrpál?

Posmutněle si podepřela rukou hlavu a tiše vzdychla. Když měla první hodinu létání, moc se jí nedařilo. Navíc se létání bála, takže jí bylo hned jasné, že na konkurz famfrpálové hráčky příští rok určitě nepůjde.

Dnes byl předvečer Všech svatých a jak si Natasha pamatovala, ten předešlý se stala ta událost s trollem. Podívala se na Lockharta a musela potlačit smích. Tenhle by se určitě nepokusil sem dostat trolla, na to se moc chová jako dámička. A navíc, teď už tu přece není žádný Kámen mudrců, tedy nic, co by se mohl snažit ukrást, ne?

K jejímu štěstí zazvonilo a ona sama byla překvapená, jak hodina rychle utekla. Teď už jenom na oběd a večer se těšit na hostinu.

Popadla učebnice, které stejně neotevřela, a nacpala je zpět do brašny. Studenti se zvedlali ze židlí a debatovali se svými kamarády; Natasha se se svými spolubydlícími moc nebavila a stejně si více rozuměla s chlapci než s děvčaty, nemusela tedy na nikoho čekat a vyběhla z učebny. Když ji někdo popadl za zápěstí a přitáhnul blíž k sobě, hlasitě vypískla a v následném okamžiku hleděla do očí Ginevry.

,,Co chceš?" štěkla na ni a vytrhla ruku z jejího sevření. Ginny zlověstně přimhouřila oči a Natasha ji propalovala pohledem.

,,Co jsi udělala Fredovi a Georgeovi?"

,,Nic!" vyprskla Natasha. ,,Vůbec nic!"

,,Musela jsi jim něco udělat!"

,,Nepleť se do toho, ty huso!"

,,Jsou to moji bratři!"

,,Starej se radši o to, kde je teď tvůj milovaný Harry," odsekla jí Natasha. Ginny zalapala po dechu a zrudla. Možná vzteky, možná studem.

,,Co si to dovoluješ-"

,,Natasho!" k dívkám rázným krokem kráčil Draco, v patách mu byli Crabbe s Goylem. Na malou Weasleyovou se posměšně ušklíbl a začal komentovat její staré knihy. K jeho smůle se tu ale objevil i nebelvírský trojlístek, a než se tam všichni stačili porvat - jelikož Crabbe s Goylem už napínali svaly - vmísil se mezi ně profesor Lockhart. Natasha ještě vztekle hodila pohledem po Ginny a pak zmijozelská čtyřka sešla do Velké síně a nechala nebelvíry stát za sebou.

,,Co se stalo?" zeptal se Draco a přejížděl chladně pohledem Velkou síň.

,,Je to Weasleyová, je jasné, že bude mít hloupé řeči," odvětila mu Natasha. Crabbe s Goylem se zachechtali. ,,Nesnáším ji snad víc než Lockharta."

,,Jediné, z čeho se její rodina může radovat, je, že se jejich Ronánek kamarádí s Potterem."

•••

Hostiny v Bradavicích byly vždycky velkolepé a Natasha se mohla radovat z toho, že se té v předvečer Všech svatých konečně mohla zúčastnit. Všech pět stolů se skoro prohýbalo pod tolika pochoutkami a Natasha nevěděla, co si ještě na talíř naložit.

,,Chutná ti, jak tak koukám," poznamenal pobaveně Blaise, když viděl, jak se cpe dortem.

,,Moc!" usmívala se Natasha a nacpala si poslední kousek do úst. ,,Myslím, že si dám ještě-" vtom však poslední kousky jídla zmizely. Tasha se zamračila na ředitele, který všem studentům popřál dobrou noc a řekl jim, aby se odebrali na své koleje. ,,Tohle není fér!"

,,Brumbál, ten musí vždycky všechno zkazit," přitakával jí Blaise a společně s Natashou došli ke dveřím. Pansy se bavila s Dracem, který z její přítomnosti nebyl zrovna nadšený, ale nedával to najevo.

,,Zrovna takový dobrý dort!" postěžovala si hlasitě Natasha a zastavila se, když se studenti před nimi také zastavili a začali si něco vzrušeně šeptat.

,,Co se děje?" nechápal Blaise a jelikož byl vysoký, natahoval krk, aby něco zjistil.

,,Nemám tušení," zamumlala Natasha a neklidně podupávala nohou. Ona byla dost malá, takže se ani nenamáhala stoupat si na špičky. ,,Vidíš něco?"

,,Ne," odpověděl jí Blaise.

,,Kde je vůbec Draco?"

,,Nemám tušení."

A pak ho oba dva jasně uslyšeli. ,,Nepřátelé dědice, mějte se na pozoru? Příště je řada na vás, mudlovští šmejdi!"

,,O čem to mluví?" sykla Natasha a Blaise si znovu stoupl na špičky, aby něco zahlédl.

,,Přišli profesoři!Je tam Brumbál a ředitelé kolejí. A taky Filch. Mám se jít podívat blíž?"

,,Tak jo," pokrčila rameny Natasha. Zabini se tedy prodíral davem studentů, aby se dostal až k Dracovi, který stál úplně vepředu.

,,Natasha Blacková, že jo?" oslovená se otočila a překvapeně zamrkala, když pohlédla do tváře Edwarda Tonkse.

,,A Edward Tonks, že?" zašklebila se. On se na ni mile usmíval a přikývl.

,,Rád tě vidím. Teď jsem přišel, co se děje?" ona ho však vnímala jen napůl. Hleděla na jeho hruď, kde měl odznak Mrzimoru. Když spatřil, kam se dívá, povzdechl si. ,,Jo, já vím, ty jsi ze Zmijozelu, já z Mrzimoru-"

,,Ne, mně to nevadí," zarazila ho rychle, až se sama podivila. Jeho úsměv se zvětšil. ,,Hele, já... já už půjdu, jsem dost unavená, tak zase někdy se třeba uvidíme..." nečekala na jeho odpověď a rozeběhla se dolů do sklepení, kde se skryla za roh odhodlaná počkat, než přijde Severus a neřekne jí, co se děje.

•••

,,Ten chlapec je nevinný, Severusi. Nemáme žádné důkazy o jeho vině," Brumbál se na profesora lektvarů vážně podíval. Oni dva, Minerva, školník, Lockhart a nebelvírský trojlístek stáli v Lockhartově kabinetu.

,,Mou kočku někdo přeměnil v kámen!" vykřikl školník Filch a Severus jen protočil očima.

,,Dokážeme ji vyléčit, Argusi," uklidňoval ho Brumbál. ,,Připravíme lektvar, který jí vrátí život."

,,Já ho připravím!" vmísil se do hovoru Lockhart a Severus ho propálil nerudným pohledem. ,,Dělal jsem ho už stokrát-"

,,Promiňte," ozval se ledově Snape, ,,pokud se nemýlím, na téhle škole jsem profesorem lektvarů já."

Na to Lockhart neodpověděl. Brumbál trojici studentů propustil a pak přikázal i profesorům, aby si odešli lehnout a ráno se za ním dostavili do ředitelny, aby si o nápisu na stěně promluvili.

Severus kráčel vyrovnaným krokem do sklepení přemýšlejíc o tom, zda ten nápis na stěně opravdu něco znamená. Chtěl zrovna odemknout svou pracovnu, když si všiml stínu opodál, a tak se nedůvěřivě vydal tím směrem. Nadzvedl obočí, když spatřil Natashu opřenou o stěnu a slyšel ji hlasitě oddechovat. Pak se ale zatvářil pobaveně, klekl si a začal ji opatrně probouzet.

,,C-co? Co se děje?" vykoktala zmateně a mžourala kolem sebe.

,,Potichu," řekl Severus a pomohl jí vstát, ,,usnula jsi na chodbě. Proč nejsi ve svém pokoji? Něco se stalo?" sledoval Natashu, která si promnula oči, a na okamžik měl pocit, že vůbec nevyrostla. Z hodin lektvarů ale věděl, že se změnila. Už nebyla pětiletou holčičkou, která po něm požadovala, aby jí předváděl různá kouzla.

,,Na to jsem se chtěla zeptat já tebe," zívla a Severus si povzdechl. Pobídl ji, ať jde k němu do kabinetu a ona se posadila na pohovku. Přitáhla si kolena k sobě a pohodlně se opřela; Severus mezitím zavřel dveře a kouzlem zapálil dřevo v krbu, které vzplanulo. Až potom se otočil k Natashe a musel se lehce pousmát, když viděl, že zase usnula. Pokroutil nad tím hlavou a přikryl ji dekou, aby jí nebyla zima. Potom se posadil na druhý konec pohovky a hodnou chvíli zamyšleně hleděl do plamenů a přemýšlel.

•••

Byl spokojený. Plán mu mezitím vycházel. A brzy - už brzy - donutí to hloupé děvče udělat něco pořádného.

•••

Já tu Natashu tak týrám:DD a už se tu objevil i Edward, jupí!:'D