Jakmile Sirius vkročil do svého domu, uvítal ho zmatek. V kuchyni u krbu spatřil Tonksovou a Remuse, kteří mu narychlo vysvětlili, že je Harry se svými přáteli na ministerstvu a je v ohrožení. Sirius se zděsil a okamžitě se přemístil s nimi, ačkoliv už za sebou měl jedno dobrodružství.

Dal si dvě a dvě dohromady - Voldemort nějak musel Harryho vylákat z hradu. Určitě šel po té věštbě a Harry ji nepochybně získal, když tam Pán zla poslal své smrtijedy. Mělo mu to dojít!

Objevili se v místnosti s prázdným obloukem. Jakmile se tam objevil Sirius, Lucius Malfoy se na něj otočil, a protože ještě neměl vytáhlou hůlku, řekl jenom: ,,Nech mého kmotřence na pokoji," a vrazil mu, načež Lucius ztratil rovnováhu.

Fénixův řád se v místnosti objevil tak akorát. Smrtijedi pustili děti, které drželi v zajetí, a začali s řádem měřit své síly. Sirius stáhl Harryho stranou, když jejich směrem letěla dobře mířená kletba.

,,Harry, musíte odsud zmizet. Vezmi svoje přátele a zmizte," řekl mu vážně a také vyslal kletbu na jednoho ze smrtijedů. Kolem létaly kletby a výkřiky nepřátel, avšak i spojenců, mu zněly v uších.

,,Cože? Ne! Nemůžu tě tady nechat!" vyhrkl Harry.

,,Harry, jsi strašně odvážný, ale teď musíš zmizet," naléhal a postavil se na nohy, když na něj Malfoy zaútočil. Nevnímal své okolí, nevěděl, kde jsou Harryho přátelé, zda někdo umřel, nebo ne; slyšel jako kulisu jen výkřiky a Bellin šílený smích, jinak se absolutně soustředil na souboj s Luciusem.

Tak tak zachránil Harryho a vypálil další kletbu. ,,Expelliarmus!" vykřikl Harry a jejich protivníkovi vypadla hůlka z ruky. ,,Skvělý, Jamesi!" vykřikl Sirius, aniž by si uvědomil, že tu James není. Jedním šikovným kouzlem odhodil Luciuse pryč a s úsměvem se otočil k Harrymu.

Jen matně zaslechl Bellatrixino ,,Avada kedavra!" a vzápětí ho smrtící kletba strefila do zad. Zapotácel se, věnoval poslední pohled Harrymu, kterému v očích, v zelených očích jako měla Lily, viděl zoufalost, ještě viděl, jak k němu přiběhl Náměsíčník, a vzpomněl si na Natashu, Nymfadoru, Andromedu, Teda a Edwarda, ty, které miloval.

Už jdu, Jamesi, problesklo mu hlavou, než propadl obloukem a navždy opustil svět smrtelníků.

•••

Severus s Natashou se mezitím dostali do bradavického hradu, prošli tmavými chodbami, až došli do sklepení.

Vešli do jeho kabinetu, kde dal Natashe ještě jeden lektvar, aby jí druhý den bylo lépe. Děvče si vyčerpaně lehlo na pohovku a hned usnulo.

Muž se posadil do křesla ke krbu a zamyšleně na ni hleděl. Nemohl uvěřit tomu, že to zvládli a že je Natasha zase v bezpečí. Byl rád, že se to takhle vydařilo, aniž by věděl, že Sirius právě na ministerstvu přišel o život.

Bál se Natashu přenést do pokoje, aby ji nevzbudil, a tak ji jen přikryl dekou a pod hlavu jí položil polštář. Aniž by si toho všiml, objevila se u něj s tichým mňoukáním Lynx, která si vyskočila k Natashe a schoulila se do klubíčka. Severus je chvíli pozoroval, až se nakonec pousmál. Doufal, že se na tvářích jejích přátel konečně objeví úsměvy.

•••

Té noci se Edward převaloval ze strany na stranu a dlouhou dobu nemohl usnout. Podobně na tom byla Lae a dokonce i Draco. Každého z nich sžíraly o Natashu obavy, ale také měli strach z jiných věcí.

Edward se bál toho, že už ji nikdy nespatří. Zkoušky mu byly naprosto ukradené, klidně by se postavil Voldemortovi sám, kdyby to znamenalo, že Natashu zachrání. Prokazoval tím pravou nebelvírskou odvahu, kterou snad zdědil po Siriusovi.

Letty trápily zkoušky. Právě jí z této čtveřice záleželo na známkách. Draco, Edward a Natasha si z toho takovou hlavu nedělali, ale ona byla ten typ, který se rád učil. Mohla by být i v Havraspáru.

A nakonec Draco. Jak se blížil konec školního roku, zmocňoval se ho čím dál větší strach, že už zanedlouho bude právoplatným smrtijedem. Když už by se jím stal, nechtěl tam být sám. Chtěl, aby se i Natasha stala smrtijedkou, ačkoliv mu to přišlo hnusné a pro svůj lepší pocit i sobecké.

Jaké překvapení je ale ráno čeká, to ani jeden z nich netušil.

•••

Tasha se toho rána probudila trošku později. Zprvu netušila, kde se to nachází, ale pak si vzpomněla na včerejší večer, ze kterého měla matné vzpomínky, a došlo jí, že ji bezpečně dostali z manoru do Bradavic.

Neubránila se šťastnému úsměvu. Srdce jí poskočilo, když si vzpomněla na Edwarda, Letty a Draca. Konečně se s nimi uvidí! Vzala rozespalou Lynx do náruče a vtiskla jí pusu na hlavu.

Vypadalo to, že tu Severus nebyl, a tak Natasha vstala a přešla do koupelny, aby se jen rychle upravila. Nemohla se dočkat, až své nejlepší přátele uvidí, a měla pocit, jako by jí to přineslo novou energii. Možná že tomu napomohl i protijed na baziliškův jed, kdo ví.

Tasha vyběhla z kabinetu a zamířila rovnou do Velké síně, kde slyšela hlasitý hovor. Typicky. Chtělo se jí křičet a plakat radostí, chtěla poskakovat, chtěla všechny objímat, bezdůvodně se smát...

Ale jen se trhaně nadechla, jako by chtěla potlačit všechny ty radostné emoce, které se draly na povrch, a vkročila do Velké síně.

Zpočátku si jí nikdo nevšiml. Potom si na ni pár studentů začalo ukazovat a špitat si. I profesoři se na ni překvapeně zadívali, avšak ona jen pomalu mířila ke zmijozelskému stolu a dívala se na ospalého Edwarda, Draca a Letty.

Susan Bonesová si Natashy ale všimla, a tak loktem drkla do Edwarda, který si podpíral hlavu a nimral se v jídle. Rozmrzele se na ni podíval, ale když se zahleděl tím směrem, kterým ukazovala, myslel, že se mu snad zastavilo srdce.

Stála tam. Živá a skutečná, pořád stejně krásná i přes nevyspalost a značné vyčerpání, strach a úzkost, jež se dalo vyčíst z její tváře.

Jejich pohledy se střetly. Edwardovi vypadla lžíce, jíž nabíral ovesnou kaši, z ruky a s cinknutím dopadla do talíře. V tu chvíli vstal a rozeběhl se za ní. Oběma se začínal po tváři rozlévat pitomý úsměv, a o pár chvil později už svíral Natashu, která začala tiše plakat, v náruči.

,,Tolik jsi mi chyběla," vydechl a tiskl si ji k sobě, co nejvíce to šlo. Měl pocit, jako by se mu mělo srdce samým štěstím rozskočit.

,,Ty mně taky," zašeptala a stírala si slzy. Zvedla k němu oči a objala ho pevněji kolem krku, on jí jemně sevřel pas.

,,Za tu dobu jsem si něco uvědomil," usmíval se stydlivě a cítil, jak mu červenají tváře, ,,zamiloval jsem se do tebe."

,,Jsme sice příbuzní," uchechtla se, ,,ale i já tě miluju, Edwarde."

Edovi se po tváři rozlil snad ještě větší úsměv, pokud to šlo. Bylo mu jedno, že na ně kouká celá Velká síň, včetně ředitele a Severuse, který by ho za to později mohl zabít, bylo mu jedno, že jejich matky jsou sestry, bylo mu jedno, že byli tak odlišní a přece stejní, že byli Mrzimor a Zmijozel. V tu chvíli se cítil šťastný a svou lásku chtěl Natashe dokázat. Teď nebral na vědomí hrozící válku, ani netušil, že Sirius včera v noci zemřel. Miloval ji, miloval ji tak moc, že to ani slovy nedokázal vyjádřit, a proto jejich rty spojil do polibku plného nevyřčených slov a citů.

Nebyl to takový ten obyčejný polibek. Ani se jim v břiše nerozletěla hejna motýlků, jak to všechny dívky popisují v knížkách. Bylo to jako políbit někoho, koho opravdu moc milujete. Jako něco, po čem jste toužili dlouhou dobu.

Možná ještě byli děti. Bylo jim teprve patnáct, ale i tak poznali, co to je láska, jak velké kouzlo to je. Pokud by někdo řekl, že jsou moc mladí... Venku hrozila válka, a oni cítili povinnost bojovat za stranu dobra, co na tom, že nebyli dospělí. Ale teď, teď se cítili šťastně jako nikdy dřív, když se od sebe nakonec odtáhli a opřeli svá čela o sebe. Měli zavřené oči a usmívali se, a z transu je teprve probral potlesk, který nejdříve začal Brumbál a teprve poté se k němu začali přidávat ostatní. A to bylo něco, co je zahřálo u srdce.

•••

Jakmile ji pohltily zelené plameny, svět se roztočil a ona se objevila v krbu Malfoy manoru. Vylezla ven a oprášila si šaty. Byl tu podivný klid, a tak si raději vytáhla hůlku.

Jako by byl dům prázdný, když tiše našlapovala ke dveřím jídelny. Potom je otevřela a šokovaně se zahleděla na smrtijedy, kteří tu zůstali, na Narcissu a na Rodolphuse, kteří tu leželi omráčení.

Vztekle zařvala a vyběhla schody nahoru, do pokoje, ve kterém byla Natasha. Když otevřela dveře a naskytl se jí pohled na prázdný pokoj, tělem jí projela vlna vzteku.

Seběhla zase schody dolů a všechny přivedla k vědomí. Zuřila. Někdo unesl její dceru. Chtěla z ní udělat smrtijedku a teď je pryč.

,,Kde je?" zavřeštěla na svého manžela, který se zasténáním vstal. ,,Kdo ji odsud odvedl?!"

,,Jak to mám vědět!" štěkl po ní nazpět. Jeho vzpomínky byly upravené, avšak nezapomněl na to, že o to, jak je Bellatrix, už se sotva zajímá. Bylo mu to jedno. Hlavní prioritou pro něj teď byla Natasha, ale jeho manželka věděla, že ji čeká krutý trest.

•••

Bellatrix cítila po celém těle bolest, ale snažila se nekřičet, snažila se zadržovat slzy. Věděla, že svého pána zklamala, věděla, že ji mučí oprávněně - věštbu totiž nepřinesli, jelikož ji Lucius rozbil.

•••

Některé jsem touto částí rozesmutnila, jiné potěšila😞♥
Zvedám hůlku, pro Siriuse/*
Kdo je rád, že se Ed a Natasha dali dohromady?😇
A pomalu míříme do dalšího ročníku🙈
Budu moc ráda za názory♥
-Milka♥