Bellatrix se cítila tak neuvěřitelně šťastně jako ještě nikdy v životě. Společně s ostatními smrtijedy, které zavřeli do Azkabanu, klečela před svým Mistrem, který k nim promlouval. Její černé oči radostně zářily, když po tolika letech spatřila jeho tvář a slyšela jeho hlas.

,,Přemistěte se domů, o další schůzi budete informováni," narážel tím na Znamení na jejich předloktích, které všechny smrtijedy a jeho samotného spojovalo.

Bylo pozdě v noci, a Bellatrix se tak nemohla pozdravit se svou sestrou Narcissou, která spala. Lucius byl vzhůru, protože čekal na smrtijedy před Malfoy manorem, aby je poté zavedl dovnitř. Nechtěl svou manželku budit, ale bylo mu jasné, že hned jak se ráno vzbudí, bude šokovaná, až spatří svou starší sestru.

,,Bellatrix, Rodolphusi, vy dva tu zůstaňte, potřebuji si s vámi promluvit," Bella po svém manželovi střelila ne moc pěkným pohledem. Počkali, než smrtijedi odejdou, a když je Pán zla vyzval, aby vstali, poslechli ho.

,,Potřebuji s vámi mluvit o velmi... důležitém tématu," začal a zadíval se na Bellatrix, která ho nedočkavě pozorovala. Ani v nejmenším netušila, co jim tak chce říct, stejně na tom byl Rodolphus. ,,Týká se to vaší dcery." Bellatrix se zamračila, na svou dceru už dávno zapomněla. Myslela, že zemřela v jejich domě, nebo že ji snad někdo našel a dal do sirotčince. Ne, kdepak. Bella se nikdy nemohla stát láskyplnou matkou. Upřímně jí bylo jedno, jestli její dcera zemřela, nebo vyrůstá někde daleko.

Naproti tomu byl Rodolphus jako opařený. Když se jejich dcerka narodila, jako by se jeho ledové srdce dostalo k ohni. Cítil se šťastný, cítil otcovskou lásku a cítil, že je povinnen své dítě ochránit. Chtěl pro ni jen to nejlepší a člověk by řekl, že se o to, jaký osud jejich dcera bude mít, s Bellatrix prali.

Aniž by věděl, Bella za jeho zády poprosila Pána zla, zda by jejich dceru neoznačil. Nechtěla dítě, a když se narodilo, opovrhovala jím. Pak jí ale došlo, že jakmile vyroste, mohla by se přidat ke smrtijedům, a protože jim hrozil Azkaban, chtěla mít svou dceru označenou.

Rodolphus také jednal za zády své ženy. Měl takový pocit, že se stane něco špatného, a proto požádal Severuse, aby na ni dohlédl. Byl to jediný muž z kruhu smrtijedů, který byl nejmladší, a kterému věřil. Složil s ním neporušitelný slib, že když se jim něco stane, on se o jejich dcerku postará.

Ale kde byla teď? Oba dva sžírala jedna a ta samá otázka, jedna z mála věcí, která je spojovala. Náhlá touha najít jejich dceru. Oba k tomu ale měli jiný důvod. Rodolphus chtěl být šťastný, jak jen smrtijed může být, a Bellatrix ji chtěla dostat na stranu zla.

,,Je blíž než si myslíte," ušklíbl se Pán zla.

,,Je tady?" zeptal se Rodolphus, který samou radostí skoro zapomněl dýchat. Poslední roky přestával doufat, že by ji ještě někdy spatřil. Ani nevěděl, jak vypadá. Pamatoval si ji jen jako malé miminko.

,,Ano. Ale teď oba dva běžte spát, ráno ji uvidíte," uzavřel jejich rychlý rozhovor Voldemort. Ani jeden z těch dvou se neodvážil nic namítat, a tak se poslušně odebrali do ložnice, kterou jim nabídl Lucius.

Nepromluvili spolu, neměli si co říct. Rodolphus nechtěl předstírat city, které před lety ke své ženě cítil, když věděl, že by mu je neopětovala. Lehli si do postele, zády k sobě, a Rodolphus se zadíval z okna.

Nemohl usnout, přemýšlel nad svou dcerou. Bellatrix už dávno usnula, když se s tichým povzdechem posadil a pak se odebral do koupelny.

Opřel se o umyvadlo a zadíval se na sebe do zrcadla. Bylo vidět, že na něm Azkaban zanechal následky.

Možná byl teď zklamaný sám ze sebe, když dal přednost smrtijedství před svou dcerou. Jen proto, že chtěl mít moc, se vzdal jediného opravdového kouzelného okamžiku v jeho životě. Vzdal se možností být otcem, nebyl přítomen u toho, když jeho dcera dospívala. U toho všeho byl Severus, ke kterému znenadání pocítil žárlivost, ale zároveň vděk, že se o Natashu zvládl postarat.

Natasha. Vždycky chtěl, aby se jeho dcera jmenovala Natasha. Bohužel ji ale Bellatrix stihla pojmenovat jako první. A tak jejich dcera dostala jméno Aravis a přijala příjmení svých rodičů. Lestrangeová. Přesně takhle byla zapsána v rodokmenu Blacků.

Rodolphus věděl, že po pádu Pána zla se Azkabanu stejně nevyhne. Smířil se s tím, ale nechtěl tam kvůli své dceři. Proto požádal Severuse o pomoc, a také mu řekl, aby ji oslovoval jen Natasho. Aby byla Natasha Blacková. Nechtěl jí zkazit dětství jejich příjmením, protože mu bylo jasné, že by si všichni spojovali její příjmení s nimi. Se smrtijedy.

Cítil tolik emocí najednou, až měl pocit, že mu exploduje srdce. Rozhodl se, že pokud je Natasha tady v domě, najde ji hned teď. Potřeboval ji vidět, potřeboval vědět, že je to opravdu ona. Stejně nedokázal usnout, ne teď, když byla po tolika letech tak blízko.

Rychle se převlékl z pyžama do normálního oblečení a co nejrychleji opustil pokoj. V domě bylo ticho. Sešel schody, pochopil, že ji Voldemort uvězní ve sklepení. Divil by se, kdyby s ním Natasha šla dobrovolně a on jí dal přepychový pokoj. Vždycky své oběti uvěznil ve sklepení.

Protože stále neměl hůlku, musel si vzít louči, která byla připevněná na zdi. Byla jediná, a tak šel pomalu, aby mu oheň nezhasl. Bušilo mu srdce, když se přiblížil k cele a nakoukl dovnitř.

Hrudí se mu rozlil hřejivý pocit, když pohlédl na patnáctiletou dívku ležící na chladné podlaze. I v té tmě byla bledá, jako by její pokožka zářila. Měla tmavé vlasy, které vypadaly stejně nepoddajné, jako ty Belliny, a byla hubená.

Klekl si k mřížím a zalitoval, že nemá klíče. ,,Natasho," zašeptal s něhou v hlase, jakou doposud nikdy neslyšel. K jeho překvapení děvče otevřelo oči, zřejmě nespala tvrdě. Zmateně se posadila a rozhlédla se kolem. Když se zadívala na Rodolphuse, trhla sebou. ,,Natasho," zopakoval potichu. Zahleděl se jí do tmavých očí a doufal, že se ho nebude bát.

,,T-tati?" zašeptala nepřesvědčivě a on dojatě přikývnul. Nebylo pro něj nic krásnějšího, než když ho takhle oslovila.

,,Natasho, holčičko," vydechl a natáhl k ní ruku. Okamžitě se k němu doplazila a pevně mu ji sevřela. Nevěřícně se na něj dívala a on ji hladil po hřbetu ruky.

,,Ty jsi tady," pousmála se, ,,jsi tady. Proboha, já mám tátu."

,,A já tě konečně vidím," taky se usmál. Vypadala ještě krásněji, než když si ji představoval. A byla skutečná, ne jen představa. ,,Natasho, už jsem ani nedoufal, že tě někdy uvidím-"

,,Nejmenuji se Natasha," zavrtěla smutně hlavou, ,,řekl mi, že jsem Aravis. Už to chápu, ten rodokmen Blackových nelhal. Pátrala jsem a myslela, že-"

,,Ty jsi pátrala po svém původu?" opakoval nevěřícně.

,,Ano, ale všichni mi to zakazovali," zasmála se, jako by chtěla odlehčit atmosféru.

,,Chtěli tě jen ochránit. Kdyby ti řekli pravdu, stejně bys nás z Azkabanu nemohla dostat," zavrtěl hlavou, ,,a zpět k tvému jménu. Vždycky jsem chtěl, aby se moje dcera jmenovala Natasha. Tvoje matka, Bellatrix," Tasha se přitom nervózně ošila, ,,ale byla jiného názoru. A nakonec tě pojmenovala podle sebe. Aravis."

,,To jméno je zvláštní, vyvolává ve mně pocit lsti, krvelačného vítězství a pocit toho, že jsem bojovnice," přiznala ostýchavě.

Usmál se. ,,Jsi chytrá. A určitě budeš mít některé schopnosti po své matce. Ale já upřímně doufám, že jsi zdědila i nějaké moje."

,,Pořád nemůžu uvěřit, že jsi tady," zašeptala a dívala se na něj skoro se zoufalstvím v očích, jako by se bála, že každým okamžikem zmizí.

,,Já také ne," vydechl, ,,Temný pán tě pustí, neboj se. Pak budeme konečně spolu a ty mi budeš muset všechno vyprávět, ano? Ani nevíš, jak mě mrzí, že jsem celých čtrnáct let tvého života propásl... Ani nevíš, jak moc závidím Severusovi-"

,,Chci se tě na něco zeptat," vyhrkla a on ji pobídl, aby pokračovala, ,,proč jsem vyrůstala u Severuse?"

,,Velmi dobrá otázka," uznal Rodolphus, ,,Severus byl jediný z nejmladších smrtijedů, kterému jsem důvěřoval. Věděl jsem, že dokáže skvěle skrývat emoce, mít kamennou masku a chovat se tak, aby ho nikdo neprokoukl. Zároveň zvládal umění lektvarů a velice se vyznal v zaklínadlech. Zkrátka jsem mu věřil, a když jsem pochopil, že nám doopravdy hrozí Azkaban, obrátil jsem se na něj s prosbou. Tvá matka nic nevěděla, ale já to musel udělat. Pro tvé dobro. Požádal jsem ho, aby na tebe dal pozor, dobře tě vychoval a naučil tě všemu, co by se ti opravdu mohlo hodit. Bylo to krátce po pádu Pána zla, když jsem s ním složil neporušitelný slib. Přísahal mi, že tě ochrání, a svůj slib splnil. Oba jsme tušili, že nezmizel nadobro, a proto byl dobrý bonus to, že tak dobře uměl zaklínadla. Mohl tě je naučit, aby ses o několik let později dokázala úspěšně bránit."

,,Severus je skvělý. Je trochu zvláštní člověk, jak jsi říkal, nedává najevo emoce, ale já vím, že mu na mě záleží. Někdy mi nahrazoval tebe, ačkoliv to vypadá jako vtipná představa. On není na tohle stavěný, on je... samotář."

,,Ano," pokýval zamyšleně hlavou Rodolphus a když spatřil, že Natasha zívá, usmál se. ,,Jdi už spát. Nelekej se, až pro tebe zítra někdo přijde, Temný pán nám to oznamoval. A pokud by tvoje matka... něco udělala... snaž se to prosím vydržet," zmateně se na něj podívala, ale on se nahnul, co to jen šlo, a vtiskl jí pusu na čelo. Přivřela oči a usmála se. Konečně se cítila doopravdy šťastná, ačkoliv byla zavřená v tmavém a chladném sklepě.

•••

Ráno proběhlo váhavé, ale přesto radostné setkání, když se obě sestry po dlouhé době uviděly. Všichni se odebrali do jídelny, kde v klidu posnídali, a Rodolphus nemohl uvěřit tomu, že je z Azkabanu venku, že se viděl se svou dcerou a že jí po dlouhé době pořádnou a výtečnou snídani.

Zdálo se, jako by Bellatrix na svou dceru zapomněla. Při snídani se výborně bavila a když začala mluvit o tom, jak se těší, až pomučí zase nějaké mudly, Rodolphus měl pocit, že se mu z toho pomyšlení zvedl žaludek. V tu chvíli dovnitř vkročil Pán zla a jeho věrný had se plazil za ním. Přisedl si do čela stolu a Bellatrix se zatetelila štěstím, když se posadil vedle ní.

,,Jak jste se vyspal, můj pane?" zeptala se ho nadšeně a Rodolphus předstíral zakašlání, aby zamaskoval svůj smích.

,,Výborně, drahá Bellatrix," odpověděl jí a otočil se ke dveřím, u kterých stál Červíček, ,,Červíčku, přiveď sem našeho hosta. Jistě bude chtít posnídat s námi." Rodolphus v jeho hlase zaslechl posměšný tón a pod stolem zatl ruce v pěst. Bylo mu jasné, že mluví o Natashe, a jeho domněnka se potvrdila, když Červíček přivedl jejich dceru. Vypadala unaveně a trochu se třásla. Nevěděl jestli zimou nebo strachy.

,,Odejdi, Červíčku," přikázal Voldemort a jeho služebník ho poslechl.

,,Kdo je to, můj pane?" mhouřila oči Bellatrix a nedůvěřivě se na Natashu dívala. Narcissa, Lucius a Rodolphus klopili oči do talíře.

,,Kdo je ona?" ušklíbl se Pán zla a vstal ze židle. Přešel k dívce, vyhrnul jí špinavý rukáv a ukázal na jizvy na levém předloktí. ,,Už ji poznáváš, Bellatrix? To je přeci tvoje dcera Aravis."

•••

Ničilo ho, když jen seděl na Grimmauldově náměstí. Byl nepotřebný, naprosto k ničemu. Snad poprvé musel, ač neochotně, souhlasit s mužem, kterého už od školních let nenáviděl.

•••

Tadá, a je to tady! Už jsem vám odhalila, proč vyrůstala u Severuse a po dlouhé době se konečně setkala se svými rodiči, proto je taky kapitolka delší než obvykle😃
Líbila se vám? Když mi sdělíte své dojmy, moc mě to potěší!😊
-Milka♥