,,Něco se děje," zamumlal Edward, když s Lae už dobrých dvacet minut čekali na Draca a ten se stále neobjevoval. Letty zvedla oči od knihy a zadívala se na svého nervózního kamaráda.

,,Nemusí se nic dít," snažila se ho uchlácholit, ,,třeba má prostě něco na práci. Nebo zapomněl. Nebo nevím. To je kvůli Weasleyovým, jsi díky tomu mimo."

,,Nejsem," zavrčel podrážděně Ed, ,,tohle je jiný pocit. Jako by se mělo stát něco špatného-"

,,Předtucha?" pozvedla obočí Lae a odložila knihu na stolek, ,,jsi určitě nevyspalý a bojíš se o Tashu a teď do toho ten stres ze zkoušek-"

,,Tím to sakra není, Letty," odsekl jí a rázně vstal ze židle, ,,musím něco dělat. Pokud hned nenajdu Malfoye, tak asi nebudu klidnej-"

V tu chvíli se ale přihnal Draco a u nosu si přidržoval kapesník. Zhroutil se na židli vedle Lae, a ta si s Edwardem vyměnila nechápavý pohled.

,,Co se stalo, Draco?" zeptala se hned a podala mu čistý kapesník.

,,Dík," zahuhlal a zakrvavený kapesník zmuchlal, ,,Weasley nám podstrčil nějakej hnus, po kterým se nám spustila krev z nosu."

,,Kde jsi byl? Nám? Co takhle začít hezky od začátku?" protočil očima Edward.

Draco ho zpražil ne moc pěkným pohledem, ale přeci jenom se dal do vysvětlování. ,,Chytili jsme Pottera a ostatní. Umbridgeová ho chtěla vyslýchat s pomocí veritaséra, ale to se jí nepovedlo, pak se to nějak zvrtlo a ona šla s Potterem a Grangerovou někam pryč. Nám - teda vyšetřovatelskému sboru - podstrčili nějakej hnus, kvůli kterýmu nám začala téct krev."

,,To bude nějakej ten blevajz od dvojčat Weasleyových, ne?" zamumlal Edward a zadíval se z okna ven. Stmívalo se a žaludek se mu stáhl obavami. Měl o Natashu den ode dne větší strach. Nechtěl ani pomyslet na to, co se jí tam mohlo stát. Draco jim potvrdil, že Natasha je ve skutečnosti Aravis a jejími rodiči jsou Bellatrix a Rodolphus Lestrangeovi. Co Ed věděl, byli to nejvěrnější smrtijedi, a navíc, Bellatrix byla sestra jeho matky...

,,Jsi v pořádku, Ede?" zaslechl Laein jemný hlas. Unaveně si promnul spánky.

,,Ne, nejsem. Dochází vám, co se jí může stát? Jak se jí může zhoršit stav, protože nebere lektvar? Že ji tam můžou umučit k smrti?" vykřikl a oba dva ho napomenuli.

,,Drž hubu," zasyčel Malfoy, ,,lektvar jí dává moje máma, a pokud vím, tak ji nemučí."

Edward se zamračil. Nelíbilo se mu, že toho Malfoy věděl víc než on.

,,Jsou to smrtijedi," zašeptal, ,,těm by nevadilo ublížit své vlastní dceři."

•••

Opatrně a tiše našlapoval. Nechtěl si poskrvnit svou přezdívku Tichošlápek. A navíc, každý hlasitý zvuk by mohl jejich jediný plán překazit.

Přikrčil se mezi stromy a tmavýma očima se zadíval na majestátní sídlo. Bylo tmavé, nikde se nesvítilo. Když vyběhl ze svého úkrytu, pevně doufal, že ho nikdo ze smrtijedů nezahlédne. Protože pokud ho Lucius Malfoy tehdy na nástupišti skutečně poznal a vyzradil smrtijedům jeho podobu, neznamenalo to nic dobrého.

Tiše oddechoval a vystrkoval jazyk. Tlapky pleskaly o trávu a on cítil své srdce, jak splašeně bije. Bylo to adrenalinem, strachem, že se to nepodaří.

Proplétal se mezi křovím u písčité cesty a několik kroků před hlavní bránou do manoru se zastavil. Tady měl počkat na Snapea, aby ho vpustil dovnitř.

Mezitím se snažil popadnout dech a nastražil uši, když zaslechl kroky. Tmavá postava se přibližovala a on vykoukl zpoza keře, aby se ujistil, že je to Severus. Kdyby to nebyl on... nejspíše by utíkal pryč, ačkoliv hrozilo, že ho někdo strefí smrtící kletbou do zad, a nebo by si zahrál na toulavého psa.

Muž kouzlem otevřel zamknutou bránu a nechal psa vběhnout jako prvního. Tichošlápek se v trávě přikrčil, když spatřil otevírající se dveře. K jejich štěstí to byl ale Rodolphus. Pes proběhl úzkou mezerou a skryl se ve stínu chodby. Severus došel vyrovnaným krokem ke dveřím a kývnutím hlavy pozdravil Rodolphuse.

Člověk by si pomyslel, že se chovali naprosto přirozeně, že to vůbec nevypadá, jako kdyby se právě chystali zaútočit na smrtijedy a dostat Natashu pryč.

Tichošlápek vběhl do jídelny a počkal, než oba muži přijdou. Teprve až když Rodolphus zavřel dveře, přeměnil se do své lidské podoby. Bylo štěstí, že nepotkal žádného smrtijeda, který by po bližším zkoumání mohl zjistit, že se nejedná o jednoho z Luciusových psů.

,,Působivé," poznamenal chladně Severus a Sirius protočil očima. Ani jeden z těch tří by si nepomyslel, že by se z nich mohli stát tajní spojenci.

,,Myslel jsem, že tu jsme od toho, abychom uskutečnili náš plán, ne?" podotkl Sirius tiše. ,,Takže?"

,,Zůstalo tu jen šest smrtijedů, tím lépe pro nás," sdělil jim Rodolphus a pak se lehce zamračil na Siriuse, ,,takže ty a já je omráčíme a vymažeme paměť?"

,,Upravíte," opravil ho Severus, ,,kdybyste jim vymazali paměť, mohlo by to mít doživotní následky. Nechceme, aby se tu motali jako pomatení, zvlášť když nevíme, kdy se Pán zla vrátí."

,,To jsi mě uklidnil," zamumlal Sirius a vytáhl si hůlku z hábitu. Byl nervózní, to musel přiznat.

,,Sejdeme se před hlavním vchodem," informoval je Severus a zmizel z jídelny. Musel se dostat včas k Natashe, jelikož nevěděl, zda se k ní smrtijedi nedostanou.

,,Pojďme," pobídl Sirius Rodolphuse a oba dva vyšli ven.

,,Tiše," zašeptal Lestrange a kradl se podél zdi. Sirius ho napodobil a málem do něj vrazil, když se náhle zastavil. Sledoval ho, jak si vytahuje hůlku z hábitu, a pak zaslechl tiché hlasy. ,,Mdloby na tebe! Mdloby na tebe!"

,,Mdloby na tebe!" vyběhl zpoza rohu Sirius a akorát spatřil, jak se tři smrtijedi skáceli k zemi. Rodolphus si ho zlostně přeměřoval.

,,Zbláznil ses?!" sykl. ,,Teď nás kvůli tomu hluku najdou! Bude jim to podezřelé, a navíc, když takhle řveš-"

,,Nemel a pojď, nebo nás zabijou dřív, než se pohneme z místa!" vykřikl Sirius a běžel chodbou dál. Rodolphus si povzdechl a následoval ho. Šlo přece o jeho dceru.

Severus se mezitím dostal k Natashině pokoji a akorát zavíral dveře, když uslyšel otevírání jiných. Hrklo v něm. Úplně zapomněli, že je tu Narcissa! V duchu doufal, že je na jejich straně.

Došel k Natashině posteli. Spala, ale nevypadalo to, že by spala tvrdě. Jemně s ní zatřásl a vytahoval lektvar z hábitu.

,,Natasho," řekl tiše, ,,vstávej, musíme odsud."

Děvče pomalu otevřelo tmavé oči a vyčerpaně se na Severuse podívalo. ,,Severusi?"

,,Na, musíš to vypít," zašeptal a odzátkoval lahvičku. Přiložil ji k jejím rtům a ona se pomalu napila. ,,Musíme odsud co nejrychleji zmizet," vysvětloval jí šeptem a pomohl jí vstát, ,,tvůj otec s Bla- Siriusem-" procedil skrz zuby, ,,-bojují dole se smrtijedy. Dostaneme tě odsud."

Natasha byla ještě celá rozespalá a měla pocit, jako by bylo celé její tělo rozlámané. Možná to bylo tím, že tak dlouho nepila onen lektvar a baziliškův jed opět začínal působit ve velké síle. Přesto však co nejtišeji kráčela vedle Severuse a snažila se neztratit vědomí.

Najednou uslyšeli hlasy, výkřiky a tříštění skla. Zastavili se a zaposlouchali se do okolních zvuků. Natashe bušilo srdce a Severusovi se sevřel žaludek obavami. Co když už se Pán zla vrátil a teď je všechny potrestá? Musel se rychle rozhodnout, co dál. Nemohl nechat Natashu v nebezpečí.

,,Počkej tady," nařídil jí tiše a vytáhl si z hábitu hůlku. Ještě věnoval Natashe jeden pohled a akorát viděl, jak si unaveně sedá na zem a hlavu si dává do dlaní. Vyšel zpoza rohu, hůlku napřaženou v bojové pozici.

Čekal, že tam spatří bojující smrtijedy, ale co ho skutečně překvapilo, byla Narcissa, která stála před Siriusem a Rodolphusem, mířila na ně svou hůlkou a ty jejich pevně držela v druhé ruce.

,,Expelliarmus," pronesl Severus líně a všechny tři hůlky, které Narcisse vyletěly z rukou, sebral. Pochopil, že všichni smrtijedi jsou omráčení a mají upravenou pameť, jen Narcissa jim zkřížila cestu. Všichni tři se na něj zadívali. ,,Nevěděl jsem, že jsi až tak moc oddaná Pánovi zla, Narcisso."

Žena naproti němu stáhla rty do úzké linky a on i v té tmě viděl, jak se nepatrně zachvěla. ,,Nechápeš to," zašeptala, ,,tady nejde jen o mě, jde o moji rodinu. O Draca-"

,,Pokud nás teď pustíš a Pánovi zla o tomhle neřekneš," začal pomalu, ,,máš můj slib, že ti budu plně k dispozici, pokud se Pán zla... rozhodne z tvého syna udělat smrtijeda. Pomohu ti."

Narcissa se kousla do rtu a usilovně přemýšlela. Nevěděla, jak se má rozhodnout, nevěděla, jestli budou lepší zítřky. Rozhlédla se po všech třech a pochopila, co je spojuje. Láska k dítěti. I jí přece na Dracovi záleželo. Milovala ho a chtěla pro něj jen to nejlepší. To oni chtějí pro Natashu přece taky...

,,Dobře," zašeptala Cissa, jako by si nebyla jistá svými slovy, ,,dobře, budu mlčet."

,,Pamatuj na naši dohodu," připomněl jí Severus tiše a všem třem vrátil hůlky, ,,a teď musíme rychle zmizet, než se všichni probudí."

Vrátil se pro Natashu a znovu ji podepřel. Pak s ní pomalu došel k ostatním a zamračeně je přejel pohledem. ,,Slyšeli jste mě? Musíme zmizet!" sykl.

,,Počkej," zarazil ho Rodolphus a naposledy se podíval po své dceři. ,,Musíte mě omráčit a pro jistotu upravit paměť. Narcisse také. Byli bychom podezřelí."

,,Já to udělám," přikývl Sirius a namířil na Rodolphuse hůlkou. Za chvilku muž i žena leželi v mdlobách na zemi, Sirius klečel u nich a upravoval jim paměť. Severus s Natashou mezitím došli ven, kde se k nim připojil Sirius.

Oba dva muži si na chvíli pohlédli do očí a kývli na sebe. A v tom pohledu byla všechna nevyřčená slova, možná i omluvy. Tahle spolupráce jako by je spojila a alespoň na chvíli jim dovolila zapomenout na všechny staré křivdy.

•••

Ani jeden z nich by si nepomyslel, že tímhle všechno skončilo. Kdepak, život si pro ně nachystal jiné osudy.

•••

Taaak. Natashu už máme v bezpečí a já jsem moc zvědavá na váš názor na kapitolu😃
Myslíte, že udělal Severus dobře, když se Narcisse zavázal svým slibem?😊
Jen tak mimochodem, nejede někdo z vás zítra do O2 arény v Praze na koncert Tváře?😃
-Milka♥