,,Slíbila jsem ti, že něco vymyslíme, a svůj slib splním," řekla vážným hlasem Nymfadora, když se svým bratrem seděla na pohovce před krbem. Byl už večer, oba dva měli přes pyžamo přetažené teplé vánoční svetry, byli přikrytí dekami a popíjeli horkou čokoládu. Ted měl po dlouhé době volno, a tak se rozhodl vzít Andromedu na večeři. Ta zprvu odmítala, protože tvrdila, že o Vánocích je nejdůležitější být s rodinou, a navíc když tu má obě své děti... Nakonec ji ale všichni tři přemluvili a Dora s Edem tak získali několik hodin, kdy si mohli v klidu promluvit o všem možném.

,,Já vím, ale já prostě nepřestanu mít strach," zamumlal Edward, který hleděl jako zhypnotizovaný do plamenů. ,,Je u Ty-víš-koho, co když ji mučí? Ublíží jí..."

,,Ede, nemysli na to, přestaň na tohle myslet," zamračila se Dora, ,,pojďme probrat nějaké veselejší té-" zbytek věty zanikl ve zvuku zvonku. Sourozenci si vyměnili překvapené pohledy, nikoho nečekali, a jejich rodiče přeci měli klíče. ,,Dojdu otevřít," oznámila mu a vyhrabala se z deky. Hrneček s čokoládou položila na stolek a Ed se zaposlouchal do jejích vzdalujících se kroků. Zavřel oči, jako kdyby tím tak dokázal posílit svůj sluch.

Slyšel, jak otevírá dveře a polohlasem se s někým baví. Po chvilce se dveře zavřely a Nymfadora se vrátila do obývacího pokoje. Ale ne sama, byl s ní ještě někdo.

,,Zase se vidíme, Edwarde," zaslechl známý hlas. Nedokázal ho k nikomu přiřadit, a tak se otočil a pohlédl muži s jizvami na obličeji do očí.

,,Profesor Lupin," vydechl překvapeně Edward a zmateně se podíval na červenající se Nymfadoru.

,,Už přeci nejsem tvůj profesor, Edwarde," usmál se na něj dobrosrdečně.

,,No, nechceš si na chvíli sednout? Stejně nemáme co dělat a přinesu ti hrnek horké čokolády, pokud chceš," navrhla Nymfadora a ukázala na křeslo.

,,Rád se chvíli zdržím, děkuji," podíval se na ni váhavě, pak rychle uhnul pohledem a posadil se. Dora zmizela v kuchyni a Ed doufal, že samou radostí a nervozitou zároveň nic nerozbije.

,,Slyšel jste o Natashe?" ozval se po chvilce mdlým hlasem Edward. Z koukání do plamenů ho už pálily oči, ale přesto nehodlal uhnout pohledem.

,,Ano, samozřejmě," povzdechl si Remus, ,,už pracujeme na plánu na její záchranu."

,,Může to potrvat měsíce," namítl.

,,A já upřímně doufám, že nepřestaneš věřit, Edwarde. Koneckonců, díky víře někdy nacházíme i poslední naději, o které ani nevíme, že se uvnitř nás skrývá."

•••

,,Jak už jsem říkal, Pán zla chce v nejbližších dnech zaútočit na Azkaban," zopakoval Severus to, co říkal už před několika dny celému řádu.

,,Ano. V tom mu samozřejmě nemůžeme zabránit," povzdechl si Brumbál hladíc si Fawkese po jeho rudém peří. ,,Máš se zúčastnit tohoto úkolu, Severusi?"

,,Ne, na Azkaban zaútočí sám Pán zla a dovnitř se dostane jen pár smrtijedů, aby omráčili bystrozory."

,,Dobrá..."

,,Už jste vymyslel nějaký plán, jak vysvobodíme Natashu?" zajímal se Severus, jelikož vánoční prázdniny už mířily ke konci, což znamenalo, že Draco přijede do Bradavic a Natashe nebude mít kdo dávat lektvar. On sám to být nemohl, bylo by to podezřelé, a navíc není v manoru každý den. Ale jelikož Voldemort brzy zaútočí na Azkaban, bylo mu jasné, že bude ještě obtížnější Natashu z manoru dostat.

,,Ještě je moc brzy. Kdybychom se do Malfoy manoru dostali v té době, kdy Voldemort napadne Azkaban, nevyšlo by to. Ještě není ta správná doba a je moc brzy, nestihli jsme vymyslet důkladný plán, který by opravdu vyšel," zavrtěl hlavou Brumbál, ,,navíc, sám jsi říkal, že osvobodit azkabanské vězně jde jen pár smrtijedů, je tedy možnost, že zbylí by hlídali dům."

Severus něco zabručel. Jenže takhle to může trvat týdny, než se Natasha ze svého vězení dostane. ,,Nevěš hlavu, Severusi. Jednou se nám určitě naskytne ten správný čas, jsem si tím jistý."

,,Ano, ale kdy to bude?" vstal z křesla Severus. ,,Může to být klidně i za několik měsíců, třeba roků. Chcete, aby tam zešílela?"

,,Voldemort ji mučí?" zajímal se Brumbál.

,,Ne, nemučí," vyštěkl Severus, ,,ale víte, kdo ji bude mučit? Její matka, až se dostane z Azkabanu!"

•••

Černovlasá žena pocítila pálení svého levého předloktí a tělem jí projel radostný pocit. Vyhrnula si rukáv svého azkabanského oděvu a s láskou si prstem po Znamení zla přejela. Nebyla jediná, kdo své Znamení cítil. Všichni smrtijedi v Azkabanu, i její manžel, který měl celu naproti té její. Zmateně se díval na své předloktí a v srdci mu svitla naděje, že přece jenom svou dceru konečně uvidí.

Nedalo se říct, že by na smrtijedství svůj názor úplně změnil. Jen zčásti. Byl totiž uvězněn ve své hlavě a v mysli se mu stále vynořoval obraz jeho jediné dcery. Chtěl být dobrým otcem, a to byl možná důvod, proč jeho srdce změklo. Neostýchal by se sice někomu ublížit, pomučit ho kletbou cruciatus, ale jestli by dokázal zabít? To nevěděl. Nechtěl, aby si o něm jeho dcera myslela, že je zrůda bez srdce. Občas se nenáviděl za to, že se ke smrtijedům přidal. Přidal se sice dobrovolně, ale i tak by to byla jeho povinnost. Co ale věděl, bylo, že si vybral špatnou manželku. Bellatrix ho nemilovala, to už po tolika letech pochopil. Ale milovala ho alespoň předtím, než se přidali k Voldemortovi?

Uslyšel její radostný výkřik a přikrčil se, když se ozvala hlasitá rána. Dveře jeho cely byly zničené a on uviděl Augustuse Rokwooda, svého dávného spolužáka a smrtijeda. Ten se na něj ušklíbl a podal mu pomocnou ruku. ,,Po tolika letech se zase setkáváme, Rodolphusi."

,,Co se to děje?" nechápal Lestrange, když všude slyšel vítězné výkřiky a rány.

,,Mistr zaútočil na Azkaban, aby vás, nejvěrnější, dostal ven," vysvětlil mu. ,,Když vyjdeš ven, budeš se moct přemístit. Pokud jsi na to dostatečně silný."

,,Samozřejmě," přikývl a nadějně se na něj podíval. ,,Co moje dcera? Víš o ní něco?"

,,Mistr ti všechno řekne," odbyl ho netrpělivě a odběhl k další cele, kterou zničil. Rodolphus přikývl a společně s dalšími smrtijedy se dostal ven. Cestou viděli omráčené bystrozory, které chtěli někteří smrtijedi umučit, ale někdo chytrý připomněl, že by se neměli zdržovat a stejně nemají hůlku. Hůlky některých byly zničené, a Rodolphus neměl tušení, jestli zničili i tu jeho.

Jakmile se ocitl venku, ucítil ještě slanější vzduch a zadíval se na nekonečné moře kolem. Vlny narážely na břeh a on si až teď pořádně uvědomil, že je venku z toho šíleného vězení.

•••

Sirius věděl, že je něco v nepořádku. Jeho tušení bylo správné, když se o několik dní později v novinách objevilo, že smrtijedi z Azkabanu uprchli. A co hůř, samozřejmě že všechno svedli na něj, na nevinného člena Fénixova řádu.

•••

No, myslím, že i v příští kapitole se máte na co těšit. Jak se vám líbila ta dnešní?😊
Vaše komentáře mě opět moc potěšily🙈
-Milka♥