,,Jsi v pořádku?" kolem pasu ji uchopily chlapecké ruce a ona se pousmála. Moc dobře totiž věděla, komu onen hlas patří.

,,Teď už ano," odpověděla mu šeptem a opřela se o jeho rameno.

,,Moc mě to mrzí," šeptl jí do ucha a pevněji si ji k sobě přitisknul, ,,víš, že tady pro tebe vždycky budu."

,,Já vím," snažila se potlačovat bolest, která se jí drala i do hlasu. Bylo to sotva několik hodin, kdy jí Severus sdělil, že Sirius na ministerstvu padnul.

Sama nevěděla, jestli je ze smrti svého rivala nadšený, nebo ne. Tvářil se jako vždycky, měl nasazenou kamennou masku, avšak za tou maskou skrýval opravdové city. Možná mu to bylo líto, v hloubi duše. Přece jenom, jejich poslední setkání nebylo tak hrozné, a i když tehdy nezakopali válečnou sekyru, teď si alespoň trochu porozumněli a zachránili společně Natashu.

,,Já vím, že ta slova jsou příšerná," povzdychl si Edward, ,,ale bude to dobré, uvidíš." Pohladil ji po ruce a vtiskl jí jemný polibek na rameno. ,,Bolest se zmírní, ale v srdci ti stále zůstane. Zvykneš si na to, smíříš se s tím, nezapomeneš. Já to vím, Natasho, znám tě. Jsi silná a moc dobře vím, že to zvládneš."

,,Pokud budu s tebou, tak zvládnu všechno, Edwarde," vydechla a natočila hlavu k němu. Nemusela nic říkat, v jejich očích byla nevyřčená slova, a když se jejich pohledy střetly, navzájem se pochopili.

,,Společně to zvládneme," pohladil ji palcem po tváři, a poté ji dlouze políbil.

•••

,,Řekni mi přísady do pohodového odvaru," požádal Natashu Severus, když ji den před zkouškami naposledy přezkušoval. Jelikož zameškala nějakých šest měsíců školy, její zkoušky byly přesunuty o měsíc později, aby se vše mohla doučit a aby zkušební komisi dokázala, že může nastoupit do pátého ročníku.

,,Ehm," zaváhala Natasha a zapátrala v mysli. Byla den ode dne nervóznější a kvůli stresu se jí všechno vypařilo z hlavy. Severus ji ujišťoval, že to umí, jen nesmí podlehnout nervozitě. Což se v jejím případě dělo, a možná že tomu napomohly i jisté okolnosti. ,,Měsíční kámen, šťáva z kýchavice, roh jednorožce a..."

,,A?" tázavě pozvedl obočí. Tasha si povzdechla a vložila hlavu do dlaní.

,,Nemám šanci ty zkoušky složit," řekla nakonec, ,,všechno se mi plete, nejsem si s ničím na sto procent jistá a... já nevím, je mi z toho všeho strašně," přiznala mu.

,,Natasho," začal vážně a hodil její poznámky na stůl, ,,ty to všechno v hlavě máš, jen to musíš najít a využít. Propadáš nervozitě a to ti ani trochu neprospívá."

,,Nemůžu si vzít uklidňující lektvar?" požádala ho.

On rázně zavrtěl hlavou. ,,V žádném případě. Kdyby to zjistili, obvinili by tě z podvádění, protože to je porušení pravidel. Ty to zvládneš i bez lektvaru. Patří tam ještě dikobrazí ostny. Mimochodem, jaké jsou přísady do uklidňujícího lektvaru?"

Tasha zaúpěla. ,,Ty mě chceš zabít!"

,,Ne, jen tě chci řádně připravit na zkoušky," opravil ji, ,,tak do toho, čekám na odpověď."

Na malý okamžik zaváhala a zapátrala v hlavě po přísadách do uklidňujícího lektvaru. ,,Špetka sušeného lžičníku, snítka máty, nakrájený zázvorový kořen-"

,,Množství?" skočil jí do řeči.

,,Jedna hrst?" zkusila nejistě a když Severus nakonec přikývnul, oddychla si a pokračovala s větší jistotou: ,,Nadrcený měsíční kámen, musí to být jedna odměrka, a šťáva z rulíku zlomocného, přidáme... tři kapky?"

,,Upřímně doufám, že zítra do toho testu také nebudeš psát otazníky, které vyslovuješ."

•••

Natasha se cítila trochu provinile, když zkušební komise zavítala podruhé za tento rok do Bradavic. Bylo tu mrtvolné ticho, což Natashu dohánělo k šílenství.

Ona, v patách zkušební komise, zamířila do prázdné učebny. První den, tedy dnes, jim měla předvést v přítomnosti daného profesora na každý z předmětů, které si zvolila, přípravu lektvarů a ukázku kouzel. Praxe pro ni byla lepší, horší jí připadala teorie.

Jako první ji čekala příprava lektvaru, který si vylosuje. Uvnitř učebny už stál Severus s rukama založenýma na hrudi a povzbudivě na ni kývl, když se jejich pohledy setkaly. Možná to jí dodalo na odvaze, ale možná to také byla úleva, když zjistila, že má připravit Zmenšovací dryák.

•••

Hned druhý den, ačkoliv byla vyčerpaná, nesvá a nejistá z předchozího dne, jí čekala teorie. Severus se nabídl, že u Natashy zůstane po celou dobu, kdy bude psát testy, aby se u ní stále nemuseli střídat profesoři.

Nevěděla, jestli je méně nervózní, protože to byl někdo, koho dobře znala, a nebo snad více, protože se bála, že to naprosto zkazí.

,,Hlavně klid," opakoval jí Severus pořád dokola, ,,říkej si, že o nic nejde. Nejsou to NKÚ ani OVCE a já vím, že ty to zvládneš. Všechno to v hlavě máš, jen nezmatkuj."

Natashu to dojalo, že se s ní celý měsíc dobrovolně učil a takhle ji podporoval. Chvilkami byla zklamaná, že její otec není zrovna Severus, ačkoliv by asi nezískal ocenění Nejlepší otec na světě, ale ani Rodolphuse by ze svého života nechtěla vytěsnit. Měla je ráda oba dva stejně, oba pro ni byli otcové; Rodolphus byl její biologický otec, kterého sice pořádně znala jen pár měsíců, ale i přesto si k sobě dokázali najít cestu. Severus byl naopak ten, který jí otce nahrazoval; chránil ji, pomáhal jí, podporoval ji... a ona mu za to byla neskutečně vděčná.

Proto, když si přečetla první otázku (Napište, k čemu slouží kouzlo Ascendio) v duchu si říkala, že to nedělá pro Rodolphuse či pro Severuse, ani pro jejich radost a spokojenost. Tohle byl její život a učila se hlavně kvůli sobě, aby si v budoucnu zajistila dobrou práci a aby si dokázala poradit v různých situacích.

•••

Tasha pořádně nevěděla, zda se na měsíc prázdnin v Malfoy manoru těší nebo ne. Bála se znovu setkat se svou matkou, která musela zuřit, když zjistila, že utekla. Bála se, že ji nějak potrestá.

Na druhou stranu ale věděla o fiasku na ministerstvu, o němž jí pověděl Severus - a tím pádem věděla i o smrti Siriuse, kterého oplakala a za což svou matku nenáviděla.

Fiasko na ministerstvu znamenalo jednu věc - několik smrtijedů bylo zajato a odvedeno do Azkabanu, což Natashe připadalo zbytečné, když měl Voldemort kouzelnické vězení ovládnuté. Lucius Malfoy byl tedy odveden do Azkabanu a u Malfoyových tak chyběla hlava rodiny.

,,Bude to v pořádku," uklidňoval ji  Severus, který ji na Bellatrixin příkaz doprovázel - jako by se snad zase bála, že jí její dcera uprchne.

,,Já vím, že nebude," zavrtěla hlavou a vstoupila bránou na pozemek Malfoyových, ,,jsem připravená."

,,Bellatrix možná ještě bude nést známky svého trestu, je možné, že si vztek vyleje na tobě," namítl Severus.

,,Je to moje matka, má na to právo," pokrčila rameny, jako kdyby jí to bylo lhostejné. Pravdou ale bylo, že jí to lhostejné v žádném případě nebylo. Bála se její reakce, bála se své matky. Bála se nadcházejícího měsíce prázdnin.

,,Nikdo na tohle nemá právo, Natasho," zamručel Severus nesouhlasně, ,,všechno je moc velké riziko. Měla jsi zůstat v Bradavicích a učit se nitrobranu, abys před nimi dokázala uzavřít svou mysl. Víš, jaká tvá matka je. Své oběti si vychutnává, miluje, když trpí. Neštítí se toho, aby je znovu donutila zažít nepěkné vzpomínky."

Jeho slova byla bolestivě upřímná a Natasha si to uvědomovala. Navenek se tvářila klidně, uvnitř ji však sžíralo zoufalství. Jedna z věcí, které se naučila od Severuse, totiž skrývat své pocity za falešnou masku. ,,Tak mi řekni, co mám tedy dělat?" zašeptala, ale to už se otevřely dveře, ve kterých stál Malfoyovic domácí skřítek.

,,Chovej se tak, jak myslíš, že to bude správné," odpověděl jí neurčitě Severus a zadíval se na ni. Přeci jenom o ni měl strach, ačkoliv by to nahlas nikdy nepřiznal. Nikdy by neublížil dítěti. K tomu by se nesnížil. Už takhle byl sám ze sebe znechucený, když jsi vzpomněl na všechny ty věci, které v mládí dobrovolně udělal. ,,Hodně štěstí," zašeptal ještě, když se za Tashou zavíraly dveře. Věděl, že ji čeká ne moc pěkný měsíc.

•••

Rodolphus byl rád, že měl svou dceru zase u sebe. Byl odhodlaný ji ochránit před svou šílenou ženou, která by se neštítila toho, aby jí ublížila.

•••

Tak je tu pátek a já s kapitolou jsme zpátky😂líbila se vám? Budu moc ráda za komentáře, ty minulé mě taky dost pobavily, když jste si přáli Dracovu smrt, Siriusovo oživení - k němuž nedojde, omlouvám se, jestli vám to tak z kontextu vyznělo.😅
-Milka♥