,,Moc dobře víš, že jsi k ničemu," blýsklo se Severusovi v očích, když stál naprosti Siriusovi, hůlku měl napřaženou v bojové pozici. Druhý muž ho propaloval pohledem a vypadalo to, jako by oba dva zapomněli, že je tu s nimi i Harry.

,,Konečně se taky cítíš důležitě, nemám pravdu, Srabusi?" zavrčel Sirius a pevně svíral svou hůlku. Musel se držet, aby ho ihned neproklel. Válečnou sekeru zkrátka nezakopali a nikdy nezakopají.

,,My ostatní na rozdíl od tebe riskujeme život," ušklíbl se, ,,denně."

,,Mluv dál a já přísahám, že tě zabiju," řekl tiše, ,,klidně i bolestivě a pomalu."

,,A co Natasha?" zúžil oči Severus. Sirius ztuhnul a on tak poznal, že se strefil do citlivého místa. ,,Co tomu řekne Natasha, hm? Až zjistí, že mě její takzvaný otec zabil?"

,,Natashu do toho nepleť," sykl, ,,ty sám jsi tak neschopný, když ji z toho sídla nedokážeš dostat."

Severus neměl tušení, jak ho napadlo něco takového říct, ale řekl to, a kvůli Natashe to nemohl vzít zpět. ,,Tak mi pomoz, Blacku. Pomoz mi ji odtamtud dostat."

•••

Možná byste si mysleli, že když po několika letech konečně potkáte své rodiče, okamžitě jim s pláčem padnete kolem krku. Ano, ve většině rodin by to asi tak bylo, ale v rodině Lestrangeových ne.

Když Natasha spatřila svou matku, musela si přiznat, že neví, jak se má chovat. Věděla, že její rodiče jistě patřili do kruhu nejvěrnějších smrtijedů, a ačkoliv Azkaban na Rodolphusovi i na Bellatrix zanechal následky, Belliny oči jiskřily jako před patnácti lety, když mučila své oběti. Tasha pochopila, že Bellatrix Lestrangeová asi nebude ideální matkou, která by vás utěšovala kvůli nešťastné lásce, ale jak se říká, rodinu si člověk nevybírá.

,,Moje dcera Aravis," Natashe neušel posměšný tón a trochu váhavě se podívala do tváře své matky, když přešla blíž k ní a zadívala se na její zjizvené předloktí. Nevěděla, co od ní může čekat, a trochu zoufale se zadívala na svého otce. On si získal její důvěru, hned, co ho uviděla. Bellatrix ne. Možná to bylo jejím chování k okolí a k ní samotné.

,,Můj pane," poklonila se Bella Voldemortovi a své dcery si nevšímala, ,,byl byste tak laskav, a - ačkoliv vím, že jí ještě nebylo sedmnáct let - udělal z ní právoplatnou smrtijedku? Chcete přeci rozšiřovat své řady..."

,,Nepochybně," přikývl a posadil se zpátky, ,,odejdi do svého pokoje, Aravis." Natasha si stále nemohla zvyknout na své opravdové jméno. Nelíbilo se jí. Chtěla zůstat Natashou.

Poslušně se z jídelny vytratila dřív, než ji stačila její matka nebo Voldemort pomučit. Docela se divila, že na ni neseslala crucio, přesně to by se k ní hodilo...

Někdo ji ale popadl za loket dřív, než stihla přejít ke schodům. Chlapec jí dal ruku před pusu, aby nevykřikla, a ona poznala, že je to Draco. Ten ji pomalu pouštěl, ale nepřestával držet její paži.

,,Co tady děláš?" zašeptala. ,,Někdo nás uvidí. Nejsou tu smrtijedi?"

,,Nejsou," opáčil tiše, ,,Schováme se tu a poslechneme si je."

Natasha se zamračila, ale na druhou stranu byla ráda, že ho vidí a konečně s ním mluví. Chyběl jí, ne že ne. Ale Edward s Lae jí chyběli více. ,,Ty tu chceš zůstat a odposlouchávat? Zbláznil ses? Pokud nás najdou, umučí nás k smrti!"

,,Nemám co ztratit," šeptl Draco a přikrčil se za skříňkou. Tasha si povzdechla a klekla si za něj.

,,Děkuju, že jsi mi přinesl ten lektvar," pousmála se.

,,To byla maličkost. Mimochodem, musím ti ho zase dát, až půjdeme nahoru. Vypadá to, že do Bradavic jen tak nepojedeš," kývl hlavou směrem k zavřeným dveřím. Draco jen matně slyšel, co si dospělí povídají. Oběma dětem bylo jasné, že se baví o Natashe. ,,Omlouvám se za to, že jsem se choval jako pitomec."

,,To choval," přikývla, ,,ale omluva se přijímá."

Usmál se a ona se opřela o jeho rameno a zavřela oči. Měla ho ráda, i za tu dobu, co se spolu nebavili a co si myslela, že ho nesnáší. City jsou zkrátka nevyzpytatelné.

Draco dál poslouchal. Nejhlasitěji mluvila Bellatrix, naproti tomu jeho matka Narcissa mlčela. Bella zřejmě zuřila, očividně si myslela, že její dcera zemřela, a teď se objevila a začala jí komplikovat život. Blonďák se zamračil a trochu natočil hlavu, aby se mohl podívat na Natashu. Bylo mu to líto.

,,To ty jsi Aravis," zašeptal a trochu se přetočil, aby na ni lépe viděl. Tasha něco zamručela.

,,Pojď odsud, nechci tu být. Stejně pořádně nic neslyšíme, tohle je k ničemu," protřela si oči a vstala, stejně tak Draco. Společně vyšli po schodech nahoru, a každý se rozešel do svého pokoje. Draco si ale jen vzal lektvar a hned se vrátil za Natashou.

,,Jsi unavená?" zeptal se a přisedl si k ní na postel. Ona přikývla a převzala si od něj lektvar, kterého se trochu napila. Lahvičku položila na noční stolek a položila svou hlavu Dracovi na klín. Na chvilku se zadívala do blonďákových modrošedých očí, pousmála se a zavřela oči. Draco ji začal hladit po vlasech a v duchu si vyčítal, že ji opustil.

,,Tonks by asi nebyl nadšený, kdyby tě tu takhle se mnou viděl, ne?" poznamenal jízlivě. Tu otázku si zkrátka neodpustil. Tasha se zamračila.

,,To by asi nebyl," souhlasila, ,,ale je to moje věc. Jsme přece jen kamarádi. Já a ty jsme kamarádi. Já a Edward jsme kamarádi."

,,Řekl bych, že on by chtěl být něco víc než kamarádi," popíchnul jí.

,,To je hloupost," zavrtěla rázně hlavou, ,,jsme příbuzní. Vlastně my tři jsme příbuzní..."

,,To mám opravdu radost," povzdechl si Draco, ,,myslím to, že jsem příbuzný s Tonksem. Ty mi nevadíš," dodal rychle.

,,Je to vtipné, nezdá se ti? My tři jsme potomci tří sester Blackových," uchechtla se, ,,ale stejně bych s Edwardem nemohla nic mít, on to přeci musí vědět."

,,Občas, aby se zachoval čistokrevný rod, se brali i bratranci se svými sestřenicemi," sdělil jí Draco, ,,a já s Tonksem jsme tví bratranci..."

,,No jo, to máš pravdu," pokroutila pobaveně hlavou, ,,neberu vás jako bratrance. Je to takové zvláštní."

,,Zvykneš si," odporoval jí Draco a dál ji hladil po vlasech. Neodpověděla mu, takže pochopil, že usnula.

•••

Edward seděl v bradavickém vlaku a díval se ven na zasněženou krajinu. Vracel se z vánočních prázdnin zpět do Bradavic a ani nepředpokládal, že tam Natasha už bude. Co mu ale dělalo starosti, byla jeho hádka s Lae. Neměl by ji najít a omluvit se? Ale proč by se měl omlouvat jen on, ona na tom také měla podíl, nebo ne?

Nic nevěděl, připadal si bezradný. Než odjížděl na prázdniny, doufal, že se o Natashe a o plánu na její záchranu dozví něco víc, ale do Bradavic se vracel s tím vším, co věděl, už když odjížděl. Nic nového nezjistil.

Najednou se otevřely dveře a dovnitř nakoukla rozpačitá Letty. Edward jí věnoval překvapený pohled.

,,Mohla bych si k tobě přisednout?" zeptala se váhavě. On jen přikývl na souhlas a sledoval ji, jak si sedá naproti němu. ,,Chtěla jsem se omluvit-"

,,Já taky," vyhrkl Edward a oba dva se na sebe rozpačitě usmáli. A v tom úsměvu bylo víc než ve slovech, která by si řekli.

•••

Skutečně nevěděl, co si o tom má myslet. Byl znechucený z reakce své ženy. S jakým odporem reagovala na to, že se jim vrátila dcera, o které si mysleli, že ji už nikdy neuvidí. On sám byl rád, ale svíraly ho obavy. Nesmí tu zůstat. Musí ji odsud nějak dostat.

•••

Jste rádi, že Draco a Natasha se spolu baví? A Edward s Lae?😃
Moc mě potěšily ohlasy u minulé kapitoly, asi jste byli rádi, když už poznala aspoň svého otce...😂
Shipujete Draca+Natashu, Edwarda+Natashu, Freda/George+Natashu nebo Edwarda+Lae?😃jen tak mě to zajímá...😂
-Milka♥