Ode dne, kdy Natashe dali lektvar na zastavení baziliškova jedu kolujícího v její krvi, uběhlo už pět měsíců. Zimu vystřídalo jaro a jaro vystřídalo léto. Bylo po zkouškách a studenti horké dny trávili u jezera, ve stínu stromů, nebo v chladném hradu.

Edward s Lae lenošili ve stínu velkého stromu a oba mlčeli. Myšlenkami byli u Natashy a litovali toho, že tu nemůže ležet s nimi. Pokud se nestane nějaký zázrak, trojlístek se rozpadne.

Lae mívala občas pocit, jako by jejich trojlístek nebyl už tak pěkný. Jako kdyby třetí lísteček držel jen na vlásku a ještě se od zbylých dvou neodpojil. Natashin život visel doslova na vlásku. Balancovala mezi životem a smrtí, to už Lae s Edwardem pochopili.

,,Život je tak strašně nefér," poznamenala najednou Lae dívajíc se na oblohu. Mžourala, jelikož jí sluníčko svítilo svými ostrými paprsky do očí. ,,Vzal Natashe rodiče a pokud... pokud se stane ty víš co, ani nedostane šanci je poznat. Potkat."

,,Já vím," vzdychl Edward, ,,jenže co my můžeme dělat? Strašně rád bych něco zjistil, ale když ani ona sama neví, potom je těžké něco zkoušet. Stále si stojím za teorií, že zda je opravdu dcerou Siriuse Blacka, není v rodokmenu jen proto, že je vyděděný."

,,Jo, to je dobrý úsudek," kývla Lae a natočila hlavu doleva. Spatřila dvojici zmijozelských druhaček. Byly to ty, se kterými Natasha sdílela pokoj. No, poslední dobou už moc ne. ,,Vsadím se," hodila hlavou směrem k těm dvěma, ,,že jsou rády - ale nejen ony, i víc jak polovina školy - že Natasha, jakožto dcera vraha, leží už pět měsíců na ošetřovně a nemůže je nijak ohrozit na životě."

,,Lidi jsou hloupí," poznamenal Edward, ,,věří tomu, co jim napovídali druzí, aniž by si ty pravdivé informace zjistili."

,,Bez Natashy to není ono," povzdechla si a utrhla sedmikrásku. ,,Proč je k ní život takový? Přišla o Weasleyovy, kteří byli jejími prvními přáteli. Pak o Malfoye, který je idiot. Přišla o rodiče. A pak jsme tu už jen my a Snape."

Ed něco zabručel. Měl zavřené oči a nechával sluneční paprsky, aby ho hladily po tvářích. Vypadalo to, jako by přemýšlel.

Ona si nahlas vzdychla a začala trhat okvětní lístky sedmikrásky. ,,Přijde dnes Natasha k vědomí? Přijde. Nepřijde. Přijde. Nepřijde. Přijde. Nepřijde. Přijde-"

,,Letty, to myslíš vážně?"

,,-Nepřijde. Přijde. Nepřijde. Přijde. Nepřijde. Edwarde! Přijde!" vydechla Lae a zahodila stonek.

,,Lae, nechci být nějak hnusný, ale nevěř tomu. Není to stoprocentní," zadíval se na ni.

,,Já vím. Ale já neztrácím naději."

•••

Nastala už sice noc, on ale ještě stále opravoval závěrečné práce studentů, když si náhle vzpomněl, že je dnes úplněk. Uvědomil si, že Lupin dnes nevypil svůj lektvar, a tak se zvedl a nabral ho do naběračky, pak ho nalil do poháru.

Tiše se vytratil ze svého kabinetu a pečlivě za sebou zavřel. Na chodbách bylo ticho, občas zavrzalo nějaké brnění, občas proběhla myš, občas zdí prolétl duch. Nic neobvyklého. Severus klidným krokem kráčel ke kabinetu profesora Lupina a když k němu došel, zvedl pravou ruku a zaklepal.

Chviličku vyčkával, tiše přitom poklepával nohou a říkal si, že jakmile Lupin vypije svůj lektvar, zajde ještě za Natashou. Podle madame Pomfreyové se její stav zlepšil; jed z jejího těla pomalu, ale jistě, vyprchával. Natasha byla ale stále v bezvědomí, jak Poppy neustále opakovala, a tak jed nemizel tak rychle, jak si mysleli, že mizet bude.

Severus znovu zaklepal, tentokrát rázněji. Když mu stále nikdo nepřišel otevřít, vzal za kliku a překvapeně nadzvedl obočí, když zjistil, že není zamčeno. Bez problémů se tedy dostal dovnitř.

,,Lupine?" rozhlížel se kolem, zda ho neuvidí. Místnost ale zela prázdnotou a bylo tu mrtvolné ticho. ,,Mám pro tebe lektvar!" Stále nic. A pak si Severus všiml nějakého kusu pergamenu, který ležel rozložený na stole.

Přešel ke stolu blíž. Pohár položil na stůl a z hábitu vytáhl hůlku. ,,Lumos," zamumlal, aby si v lepším světle mohl pergamen prohlédnout. Hned pochopil, že je to plánek. Užasle se díval na malou tečku se jménem Natasha Blacková, která se ani nehla.

Spěšně prolétl plánek očima a tenká ústa se mu zkřivila do potěšeného úsměvu, když spatřil pět jmen v Chroptící chýši. Harry Potter, Ronald Weasley, Hermiona Grangerová. Nebelvírské trio. Pak Remus Lupin, ten, jehož podezíral celý školní rok.

A nakonec ten, jehož tak moc toužil dopadout. Sirius Black. Díky tomu vítěznému pocitu ale dočista zapomněl na Natashu. Kéž by býval nezapomněl.

•••

Pokud si mysleli, že je v bezvědomí, mýlili se. Byla při vědomí, vždy při plném vědomí vyslechla všechny tlumené rozhovory. Byli tu ti samí lidé - madame Pomfreyová, Severus a Brumbál. Někdy měla dokonce pocit, že slyší i Edwarda s Lae, ale řekla si, že si to jen namlouvá.

Byla slabá, velmi slabá. Nemohla se pohnout, měla pocit, jako kdyby byla zasáhnuta kouzlem úplného spoutání. Mohla se spolehnout jen na svůj sluch, na nic jiného ne. Byť jen otevřít na malou chvíli oči by ji vyčerpalo. Baziliškův jed ji velice oslabil. Aby taky ne, když koloval v její krvi. Bylo ho tolik... Ba ne, musí vydržet a nabrat síly, ona už bezpečně pozná, kdy je schopná k pohybu.

Neměla tušení, jak dlouho tady leží. Muselo už ale být po zkouškách, protože před pár dny slýchávala cizí hlasy, které prosili o lektvar na uklidnění. Takže musel být červen.

Byla noc, poznala to podle toho, že ošetřovatelka zkontrolovala její stav a pak odešla pryč. Navíc přes lehce otevřené okno slyšela houkání sovy, mírný větřík, díky kterému šustily listy stromů, jinak bylo absolutní ticho.

Natasha se stejně jako každý večer snažila pohnout prsty. Byly ztuhlé, a tak se snažila je přinutit k pohybu silou vůle. Pevně tiskla víčka k sobě a snažila se, tak strašně moc, až ji polilo horko a na čele cítila studené kapičky potu. To se jí stávalo často. Občas měla horečku, alespoň to říkala ošetřovatelka, když ji Severus navštívil.

No tak, říkala si v duchu, musíš to zvládnout, ty to zvládneš přeci.

Zkusila to tedy znovu. Viděla jasně, jak mezi prsty drží peřinu, a pak - pak opatrně pohla prsty. Rozradostněná malým úspěchem se dotkla chladné peřiny. Zkusila to samé s druhou rukou, pak pohla nohama a trochu pootočila hlavu. A nakonec otevřela oči.

Zvedla ruce a pomalu a tiše se protáhla. Pak si promnula oči a potichu, aby postel nezavrzala, se posadila a rozhlédla se kolem.

Měla chuť se smát, měla chuť skákat, radostí plakat, když cítila chladný noční vzduch a žízeň uhasila studenou vodou.

Potřebovala se projít, nemohla už jen tak ležet. Byla si jistá, že jed je v jejím těle stále, ale je ho už méně. U madame Pomfreyové se nesvítilo, a tak si vzala do rukou bačkory a ve vytahaném tričku a volných kraťasech (oboje používala jako pyžamo, jelikož to bylo pohodlné a ne moc teplé - v noci jí vždy bývalo vedro) odcupitala z ošetřovny na chodbu.

Studená dlažba ochlazovala její horká chodidla, a ona si nazula bačkory. S radostí, že může chodit, sešla do sklepení a doufala, že Severus nespí.

Jenže když šla kolem okna v prvním patře, všimla si postavy v černém hábitu, která mizela v tajné díře Vrby mlátičky. Okamžitě se vyděsila a vzpomněla si: tam se schovával přece ten černý pes!

Zalitovala, že nemá hůlku, a tak se prostě nejistě rozeběhla ven. Trochu se otřásla, když zafoukal studený vítr, ona však běžela dál a raději se znovu dotkla kmenu Vrby.

Pak seskočila dolů a co nejrychleji se vydala chodbou vpřed. Šla a šla a šla, a aby jí cesta rychleji uplynula, říkala si, jak je skvělé se zase procházet, a jak se asi mají Lae s Edem a co se za dobu její nepřítomnosti stalo. A pak jí z přemýšlení vytrhly hlasy.

,,Věděl jsem, že pomáháš starému kamarádovi na hrad! Věděl jsem to celou dobu a říkal jsem to Brumbálovi, jenže ten byl celou dobu přesvědčený o tom, že jsi jen krotký vlkodlak." Tohle byl bezpochyby Severus.

,,Nepomáhal jsem Siriusovi na hrad, Severusi." Lupin? Možná? Počkat, opravdu říkal vlkodlak?

,,Jistě. Mozkomorové se už nemohou dočkat, až ti vtisknou polibek, Blacku. A myslím, že jeden budou mít i tadyhle pro vlkodlaka." Natasha tichými kroky postupovala vpřed a rozhovor sotva vnímala, tak moc se soustředila na to, aby nebyla slyšet.

,,Nech si to vysvětlit, Severusi!"

,,Já nepotřebuji nic vysvětlit! A teď jdeme, rovnou za mozkomory! Pottere, uhněte, zrovna vy byste měl klečet na kolenou a děkovat mi, že jsem vám zachránil život."

Pod Natashou zavrzal schod. Tiše zaklela a k její smůle byli najednou všichni ticho a napjatě poslouchali.

,,V tomhle domě straší."

A k ještě větší smůle jí zahlédla Hermiona. ,,Ale kdepak! Tohle je přece... hmm... myslím, Natasha?"

,,Slečna Blacková?" to byl nepochybně Remus Lupin, který se snažil nahnout, aby ji viděl. A pak vzduchem prosvištělo nějaké kouzlo a vzápětí se ozvalo vyjeknutí.

,,Harry! Co jsi to udělal? Ty jsi napadl učitele!"

Natasha vyběhla nahoru do místnosti. Teď, když už věděli, že tu je, nemělo cenu se dál schovávat.

,,Natasho!" vydechl Lupin. ,,Tak už jsi v pořádku!"

Jenže ji zajímal někdo úplně jiný. Ona zírala na neoholeného muže s dlouhými vlasy a špinavým oblečením, který se na ni díval. Pak spatřila Severusovo bezvládné tělo. Ale než stihla cokoliv udělat, Sirius pozvedl hůlku a vykřikl: ,,Mdloby na tebe!"

A ona se zhroutila k zemi.

•••

Když třem dětem dopověděli celý příběh, na chvíli zavládlo ticho. Sirius sledoval Natashino bezvládné tělo. Byla to ta holčička, která mu přinášela jídlo, jenže pak už se neukázala. Musela být nemocná, když Remus říkal, že už je v pořádku.

,,Siriusi," oslovil ho Remus, ,,potřeboval bych ale vědět ještě jednu věc."

Black odtrhl pohled od dívky a zadíval se na svého přítele. ,,Ano? Jakou?"

,,Natasha," ukázal na dívku, ,,je to tvoje dcera nebo ne?"

Sirius si promnul čelo. Čtyři páry očí na něj zvědavě hleděli. ,,Není to moje dcera," odpověděl nakonec, ,,ale přesto mám pocit, jako by to byla moje dcera."

Remus si povzdechl. To se toho tedy dozvěděl.

,,Je jí třináct. Jmenuje se Natasha Blacková. Takže by to klidně mohla tvoje dcera být."

•••

Měl pocit, jako by se dnes v noci mělo stát něco důležitého. Jako kdyby mu tahle noc mohla přinést lepší budoucnost.

•••

50.kapitola za námi! A stoprocentně dalších 45 před námi:D možná víc:D a kdo to dočte do konce, dostane ode mě citronový bonbon!:D

Tenhle obrázek to prostě vystihuje:DDDD hurá, Natasha je v pořádku!:D možná...:D pokud jí Sirius neublížil...:DD
Páni, jsme #9 ve FF, strašně moc děkuji, i za tak úžasnou odezvu u minulé kapitoly!❤
Zítra mi držte palce, abych to aspoň mohla na někoho svést, když u přijímaček neuspěju:DD
-Milka💘