,,Frede, teď ty."

,,Ale já nejsem Fred, jsem George!" zvolal ublíženě Fred.

,,Jo mami, jsi vůbec naše matka?" přidal se George.

,,Ach, tak promiň Georgi," Fred tlačil vozík vpřed.

,,Dělám si srandu, jsem Fred," zazubil se a rozeběhl se. Proběhl přepážkou a objevil se až na druhé straně. Hned za ním běželo jeho dvojče a oba dva při pohledu na červenou lokomotivu cítili vzrušení, ačkoliv jeli do Bradavic po třetí.

,,Hele, tamhle je Lee!" ukázal Fred a tlačil vozík ke dveřím vagonu. Uložili si své věci do volného kupé a pak se rozeběhli za Leem, který držel v rukách obrovskou krabici.

,,Ukaž nám ho, Lee, nenech se prosit!" pobídl ho George. Lee se zazubil a otevřel víko krabice. Všichni vyděšeně zavřeštěli, když něco z krabice vystrčilo černou, chlupatou nohu.

Fred se otočil a pohled stočil na malého chlapce, který se snažil dostat kufr do vagonu. Strčil do George a oba se rozešli za ním.

,,Máme ti s tím pomoct?" zeptal se George. Tmavovlásek k nim zvedl zrak a zvědavě si je prohlížel.

,,Když budete tak laskaví," zamumlal. Společnými silami kufr zvedli a dostali ho až do volného kupé.

,,Dík," oddechl si chlapec a otřel si čelo.

,,Tý jo, co to tady máš?" vyhrkl George a ukazoval na jeho čelo.

,,Propána! Takže ty jsi-"

,,Je to on," přikývl George, ,,viď že jo?"

,,Ale kdo mám být?" nechápal chlapec.

,,Harry Potter," vydechli oba dva najednou.

,,No, ano," Harry byl v rozpacích.

,,Fred, Georgi, jste tam?"

,,Už jdeme." Dvojčata vyšla ven z vagonu.

,,Rone, máš něco na nose."

,,Ale mami, nech toho!"

,,Copak, náš malý Roneček má něco na nosíčku?" zašvitořil George.

,,Kde je Percy?"

,,Tamhle jde." skutečně. Percy Weasley kráčel rázným krokem ke své rodině, na hrudi se mu blyštil odznak s písmenem P.

,,Musím se rychle vrátit, matko. Mám vyhrazené místo jen pro prefekty-"

,,Takže ty jsi prefekt, Percy?" skočil mu do řeči Fred. ,,Taky jsi nám o tom mohl něco říct! Neměli jsme o tom ani páru!"

,,Počkej, myslím, že jednou něco takového říkal-"

,,Nebo dvakrát-"

,,Okamžik-"

,,Celé léto-"

Percy se od nich odvrátil a nechal se od matky políbit na tvář. Pak se otočil na patě a odkráčel pryč.

,,A vy dva se chovejte slušně! Ne aby mi zase přiletěla sova, že jste vyhodili do povětří záchod!"

,,Cože, záchod? Ale my nikdy nevyhodili záchod do povětří!"

,,Ale díky za nápad, mamko, vyzkoušíme to."

,,To není legrace! A dávejte alespoň pozor na Rona!"

,,Neboj se, našemu maličkému Ronánkovi se nic nestane."

,,Jo, mami, víš co je nového?"

,,Hádej, koho jsme viděli ve vlaku!"

,,Viděla jsi toho černovlasého kluka? Byl na nádraží kousek od nás."

,,Víš, kdo to je?"

,,Nevím, kdopak?"

,,Harry Potter!"

,,Jé, mami, mohla bych se na něj podívat?"

,,V žádném případě, Ginny! Je to chlapec a ne žádné zvířátko! A vy si pospěšte, ať vám to neujede!"

George a Fred objali maličkou Ginny, která maličko plakala.

,,Neboj, Ginny, budeme ti psát!"

,,A taky ti pošleme z Bradavic záchodový prkýnko!"

•••

Natasha cítila vzrušení, když pohlédla na velké hodiny. Za pár chvil tu budou studenti a ona konečně spatří Freda a George! A dokonce i Draca! Dvojčatům musí o všem vyprávět.

,,Dobrý večer, pane řediteli," zahlaholila vesele, když proběhla kolem profesorského stolu. Ještě jeden rok se bude skrývat a pak... pak zasedne k jednomu ze čtyř stolů!

Zatímco Natasha otevírala dveře, Severus klidným krokem kráčel mezi kolejními stoly až k tomu profesorskému, kde se posadil kousek od Brumbála.

,,Nepřipadá vám nějaká veselá, Severusi?" broukl ředitel najednou a dotazovaný protočil očima. ,,Víte, dneska je mimořádný den. Harry Potter nastupuje do Bradavic."

Brumbál viděl, jak Severus ztuhnul. Viděl, jak celé jeho tělo strnulo, jak se mu zrychlil dech.

,,Á, Minervo! Děje se něco?" Severus se snažil rychle vzpamatovat a Brumbálův rozhovor s Minervou měl jako kulisu. Po těch jedenácti letech... po těch jedenácti letech se má podívat do jeho očí, do očí jejího syna, do očí syna Lily, do očí, které zdědil Harry po své matce, do těch zelených očí, které Severus miloval? Ne, ne, ne... Doufal, že už je v pořádku, myslel si, že to zvládne. Nesmí dát nic najevo, nesmí...

•••

,,Myslíš, že na nás nezapomněla?" Fred se rozhlížel po celé Velké síni, jestli někde neuvidí Natashu. Bohužel neviděl, a tak si sednul a stejně jako ostatní se zaposlouchal do písně Moudrého klobouku.

,,Zdá se vám, že jsem ošklivý -
myslete si, co chcete,
chytřejší klobouk než jsem já
na světě nenajdete.
Nechte si svoje buřinky
i své klobouky z plsti -
jsem moudrý klobouk z Bradavic,
jenž vám nic neodpustí.
Každému vidím do duše,
vím, z jakého je těsta -
nasaď si mě a řeknu ti,
kam povede tvá cesta.
Možná tě čeká Nebelvír,
kde mají chrabrá srdce;
odvaha, klid a rytířskost
jdou u nich ruku v ruce.
Nebo tě čeká Mrzimor:
máš jejich mravní sílu,
jsou čestní a vždy ochotní
přiložit ruku k dílu;
či moudrý starý Havraspár,
pokud máš bystrou hlavu,
tam důvtipní a chápaví
vždy najdou čest a slávu.
Nebo to bude Zmijozel,
kde nastane tvá chvíle -
ti ničeho se neštítí,
by svého došli cíle.
Nasaď si mě a neboj se
(jen vlastní strach tě leká)!
Já, moudrý klobouk z Bradavic,
ti řeknu, co tě čeká!"

Ozval se hlasitý potlesk a pak začalo samotné Zařazování.

•••

Když Draco Malfoy vcházel do Velké síně, byl okouzlený stejně jako všichni, kteří tudy jednou prošli. Ačkoliv to nedával najevo jako většina studentů, ihned mu tohle místo přirostlo k srdci.

Hlouček prvňáků se shromáždil před vyvýšeným podiem a každý teď hleděl někam jinam. Někdo na strop, který byl posetý hvězdami (,,Je začarovaný, četla jsem o tom v Bradavických dějinách," nechala se slyšet Hermiona Grangerová) někdo na profesory nebo samotného Albuse Brumbála, někdo na profesorku McGonagallovou, která právě rozvinula svitek pergamenu, a nebo na hnědý klobouk, který byl položený na stoličce.

Malfoy nadzvedl obočí a sotva vnímal, co profesorka říká. Díval se na profesora Snapea, slyšel o něm z Natashina vyprávění dost, aby si o něm udělal obrázek. Vyprávěla mu, že je na ni hodný a chová se k ní hezky, jenže na první dojem to tak nevypadalo. Draco ale věděl, že jeho rodiče se s ním znají, tudíž v jeho hodinách nebude mít žádný problém. Slyšel taky, že je ředitelem Zmijozelu, a jestli se tam dostane-

,,Draco Malfoy!" ozvalo se zrovna jeho jméno a on se o tom mohl přesvědčit. Se sebevědomým výrazem vyšel z hloučku a posadil se na stoličku. Profesorka mu dala na hlavu Moudrý klobouk, jenže ani ho nemusela pouštět, jelikož okamžitě vykřikl jméno koleje.

,,ZMIJOZEL!" Draco se pousmál a seskočil ze stoličky. To bylo tedy rychlé. Zamířil ke zmijozelskému stolu a posadil se vedle Marcuse Flinta, který se na něj usmál a odhalil tak své zkažené zuby.

Dracova celá rodina vlastně po staletí studovala ve Zmijozelu, a tak nebylo divu, že se Moudrý klobouk tak rychle rozhodl.

•••

Severus odtrhl pohled od profesora Quirrella a černýma očima se zadíval na Harryho Pottera. Zúžil oči a sledoval ho; zvenku nedával najevo žádné emoce, ale uvnitř sebe byl docela zvědavý, jaký asi bude.

Na první pohled v něm poznal Jamese Pottera, jako kdyby mu z oka vypadl, ale ty oči...

Harry si přitiskl ruku k čelu, na němž měl jizvu ve tvaru blesku. Vypadalo to, že ho rozbolela a Severus nechápal proč. Díval se na chlapce, dokud od něj neodvrátil své zelené oči, a pak se dal opět do tichého hovoru s Quirrellem.

Zařazování moc nevnímal, postřehl však, že několik studentů se dostalo do jeho koleje, a tak vždy nuceně zatleskal. Když ale Minerva vyvolala Harryho jméno, všichni si začali špitat.

Severus nepochyboval o tom, kam ten kluk půjde. Bylo to víc než jasné, samozřejmě, že skončí v Nebelvíru. Jak by taky ne, když tam studovali oba jeho rodiče.

Přesto ale chlapce, který už seděl na stoličce a na hlavě měl Moudrý klobouk, sledoval a vyčkával. Trvalo to celkem dlouho, vypadalo to, že k němu klobouk promlouvá, pak se ale ozvalo hlasité: ,,Nebelvír!" a bylo rozhodnuto.

Harry Potter se stal nebelvírským studentem.

•••

Věděl, že tam je, věděl, že dorazil. Cítil to. Věděl, že chlapce rozbolela jizva. Jizva, kterou mu způsobil on. Jizva, jež se stala památkou na ten osudný večer.

•••

Doufám, že se vám kapitola líbila, budu moc ráda za komentáře, ty předešlé mi udělaly radost!😊
Tak další kapitola zase v pátek😊
-Milka💕