,,Ahoj, Draco," pozdravila Tasha svého blonďatého kamaráda, který se zamyšleně loudal na oběd. Když ji uslyšel, zvedl hlavu a přikývl na pozdrav. ,,Jsi v pořádku?"

,,Samozřejmě," odpověděl ironicky, ,,myslím, že jsi snad první člověk, který se ptá na to, jak se mám."

,,Řekla jsem něco špatně?" zaváhala. ,,Draco, co... co ti dal za úkol? Když mi to řekneš, společně na něco přijdeme a... a..."

,,Ne," zamračil se, ,,to je můj úkol. Já ho mám splnit."

,,Přede mnou se přece nemusíš přetvařovat!" propálila ho pohledem a on jí ho opětoval.

,,Tohle všechno je o přetvářce!" vyštěkl na ni. ,,Vůbec nevíš, co vše je v sázce! Jsi jen děcko a ničemu nerozumíš!"

,,Ty sám jsi dítě!"

,,Nevíš nic, vůbec nic! Můj otec je v Azkabanu, matce můžou denně ublížit, ty... ty prostě nevíš, jaké to je!" pak se zarazil, když si uvědomil, co všechno řekl. Natasha však nehnula ani brvou - na malý, děsivý kousek okamžiku připomínala Severuse, až ho zamrazilo. Tvářila se naprosto klidně a vyrovnaně, ačkoliv před chvílí taky zvýšila hlas, teď ale svou naštvanost skrývala za masku. Jak Draco řekl - je to o přetvářce. Tak dobrá, vyhoví mu!

,,Nevím jaké to je?" zopakovala tichým hlasem. ,,Jistě. Celý svůj život jsem vyrůstala bez toho, aniž bych věděla, kdo jsem. Sotva před rokem jsem poznala své rodiče a zjistila, že patřili k nejhlídanějším vězňům v Azkabanu, a přitom seznala, že matka je šílenec zamilovaný do hadího ksichtu!" nakonec své pocity vyřkla nahlas - z tónu jejího hlasu to znělo, jako kdyby s tím vším byla smířená. ,,Ale samozřejmě nevím, jak se cítíš. Protože Draco Malfoy je na vrcholu všech ostatních, nikdo mu nesahá ani po kotníky a jedině on může mít největší problémy na světě! Díky, po tomhle rozhovoru mě přešla chuť k jídlu," zabručela naštvaně a zamířila na opačnou stranu, než měla původně namířeno. Zpět do sklepení.

,,Vskutku působivé," ozval se vedle ní posměšný hlas. Překvapeně sebou trhla a zadívala se na dotyčného.

,,A ty ses tu tak rychle objevil jak?" nadzvedla obočí.

Snape se pouze ušklíbl a na její otázku neodpověděl. ,,Potřebuji si s tebou o něčem pohovořit," řekl vážně a otevřel dveře od svého kabinetu. Natasha se zatvářila nechápavě, ale vešla dovnitř a čekala, než za sebou zavře dveře a řekne jí, o co tak důležitého se jedná.

,,Tvůj otec mi poslal dopis," prohlásil pak a ukázal na popsaný pergamen ležící na jeho stole.

,,A co psal?" vydechla nadšeně Tasha, avšak Severus její nadšení zjevně nesdílel.

,,Dvakrát pozitivní zprávy to zrovna nejsou," zamračil se a pokynul jí, aby se posadila. ,,Tvá matka si už začíná u Pána zla prosazovat svou - jakmile se vrátíš na letní prázdniny domů, budeš muset vstoupit do jeho řad."

Nadšenost z Tashiny tváře vyprchala stejně rychle, jako přišla. Věděla, že tohle se jednou stane, ale když to slyšela takhle přímo, najednou ji dostihl strach. Strach, který cítila stejně jako Draco, avšak ten ho nedával najevo. Pomalu se v něm topil a vymýšlel stále větší a nepravděpodobnější pokusy na zabití Brumbála.

,,Máme deset měsíců času," pokračoval Severus, ,,abych tě dostatečně naučil nitrobranu." Když se tmavovláska zatvářila nechápavě, pokračoval: ,,Kouzelná obrana vlastní mysli proti narušení zvenčí. Pokud budeš nitrobranu poctivě trénovat, dokážeš svou mysl uzavřít před nevítanými hosty. Budeš se moci podívat Pánovi zla do očí, aniž by dokázal zjistit, že do jeho řad vstupuješ nedobrovolně."

,,Pokud bych nedokázala uzavřít mysl, dokázal by si číst v mých myšlenkách?" vydechla vyděšeně.

,,Lidská mysl není kniha, nemůžeš ji na libovolném místě otevřít a v klidu si v ní číst. Myšlenky nejsou vyleptány do lebky, kde by si je mohl každý vetřelec prohlédnout. Mysl je složitá a má mnoho vrstev. Pouze ten, kdo je zběhlý v nitrobraně, dokáže před druhými utajit své pocity a myšlenky, může v přítomnosti druhých pronášet nepravdy, aniž by byl odhalen. Já i tvůj otec se domníváme, že umění nitrobrany by pro tebe bylo velice prospěšné." Natashe se z toho všeho začala točit hlava a chvíli byla zticha, aby si vše urovnala v hlavě.

,,Dobrá," řekla nakonec, ,,co pro to budu muset udělat?"

,,Vyžaduji od tebe trpělivost, snahu a plné soustředění," odpověděl jí, ,,hned na začátek ti říkám, že to nebude procházka růžovým sadem."

,,Procházka růžovým sadem není nic," zamručela Natasha a on se souhlasně ušklíbl. ,,Je to těžké?"

,,Jak pro koho," odpověděl neurčitě, ,,já se ji naučil během mých školních let. Byl jsem přibližně ve tvém věku, a vím, že ty máš vysoký potenciál a černá magie ti jde, tudíž nevidím žádný problém, proč bys to nezvládla."

,,Jenže ty jsi chytrý," povzdechla si, ,,já jsem před ostatními studenty získala náskok, protože jsem si předčítala knihy dopředu."

,,Což mohl udělat každý," odfrkl si Severus, ,,ty jsi také chytrá, jak jinak bys přišla na to, že to kousnutí ti způsobil bazilišek, že jizvy na tvém předloktí budou nejspíše symbolizovat Znamení zla? Chce to trénink."

,,Dobře. Jak se to naučím?" zajímala se Tasha.

,,Vytáhni si hůlku," pobídl ji a když tak učinila, pokračoval, ,,pokusím se ti dostat do hlavy, a ty se budeš snažit mi v tom zabránit." Natasha váhavě přikývla, ale moc jistě si nepřipadala. Kdo by taky ano, kdyby se ocitl na jejím místě. Neměla tušení, co by měla udělat, a tak se rozhodla řídit se svými instinkty. ,,Připravená?" opět přikývla a čekala. Severus si vytáhl hůlku. ,,Raz, dva, tři. Legilimens!"

Aniž by stihla cokoliv udělat, před očima se jí začaly promítat různé vzpomínky. Zkoušela se bránit, snažila se Severuse dostat ze své mysli pryč, a tak nevědomky použila odzbrojovací kouzlo.

Objevila se znovu v jeho kabinetu a lapala po dechu. Seděla na zemi a cítila se oslabená. ,,To nebylo špatné," uznal Severus a podal jí hůlku, ,,viděl jsem jen útržky nějakých čtyř vzpomínek, a poté jsi mě odzbrojila. Jak se cítíš?"

,,Vyčerpaně," zasípala. Bylo jí jasné, že za to může baziliškův jed, a byla na sebe naštvaná, že je tak neschopná.

,,Ani se nedivím. Tvůj metabolismus je oslabený díky jedu," klekl si k ní, ,,jakmile budeš trénovat, půjde ti to lépe. Každý večer před spaním si snaž pročistit mysl. A při našich trénincích si zkus ve své hlavě vytvořit zeď, abych se nedostal ke tvým myšlenkám. Až budeš nitrobranu perfektně ovládat, dokážeš si své myšlenky udržet a nikomu neukázat. Zkusíme to ještě jednou, nebo už chceš jít?"

,,Dobře, tak ještě jednou," souhlasila Natasha a uvažovala o jeho slovech. Postavit si zeď. Jemu se to lehko řekne, když ji ovládá bravurně. Ovšem i on začínal od začátku, musí se snažit, musí cvičit...

Pokusila se uzamknout všechny vzpomínky a myšlenky, schovat je do tmavé místnosti a nikomu je neukázat. Samým soustředěním se jí zkřivil obličej. ,,Můžeme?" zeptal se Severus a když přikývla, pozvedl hůlku. ,,Legilimens!"

Před očima uviděla usměvavého Edwarda, který ji popadl do náruče, a potom ji políbil. Rychle zpanikařila, protože ji do rozpaků uvádělo pomyšlení, že se na to Severus dívá také. Soustředila se, představovala si pomyslnou zeď, která Severuse dělila od jejích vzpomínek, myslela na to, jak ho vytlačuje ze své mysli a náhle-

Ocitla se opět v jeho kabinetu. Severus se zatvářil překvapeně a obdivně zároveň. ,,To bylo dobré," uznal, ,,je vidět, že geny se zkrátka nezapřou. Ovšem tu vzpomínku jsem nemusel vidět..." zatvářil se pobaveně, když viděl, jak Natashe zrůžověly tváře.

•••

Rodolphusovi bylo jasné, že jeho dopis už Severusovi musel přijít. Přemýšlel nad tím, jak asi zareaguje Natasha. Jak jí půjde nitrobrana. Posteskl si. Přál si, aby s ní už mohl zase mluvit, avšak věděl, že to ještě nějaký čas potrvá. Musí jí zdržet v Bradavicích co nejdéle, aby nemusela tak brzy čelit Pánovi zla.

•••

Zase maličká hádka mezi Natashou a Dracem😅dnes taky byla část bez Edwarda a Lae, ale zase jste tu měli Severuse😂
Asi jste si už všimli nového coveru a doufám, že se vám líbí stejně jako mně. Děkuju úžasné a šikovné itsdennyhere ♥
-Milka♥