Události, které se sice odehrály už před několika hodinami, Natashe nedaly stále spát. Kdykoliv zavřela oči, viděla zoufalý pohled Lettyiny maminky. V uších jí stále zněl její křik plný bolesti.

Přetočila se na druhý bok a zadívala se na zrcátko, které leželo na nočním stolku. Už několikrát po něm šáhla a měla chuť se spojit s Edwardem nebo s Letty, ale nemohla. Nedokázala by s Edem mluvit a ani Lae by se nedokázala podívat do očí. Ne po tom, čeho byla svědkem.

Pevně zavřela oči a zatla v ruce v pěst. Když na vlastní oči viděla zrůdnosti, které smrtijedi radostně už od Voldemortova prvního vzestupu prováděli, byla z toho znechucená. A ještě víc znechucená byla ze sebe, když si uvědomila, co to vlastně provedla - teď bude muset dělat totéž. Ne, po tomhle už nikdy nebude schopná s Edem a Lae mluvit. Nedokáže to. Až zjistí, na jakou se to snížila úroveň -

Z myšlenek ji vyrušilo tiché klepání na dveře. Otevřela oči a podívala se, kdo to přišel. Byl to její otec, na sobě měl svůj typický hábit, ačkoliv už se blížila půlnoc.

,,Jak to, že nespíš?" zeptal se jí potichu a zavřel za sebou dveře. Pomalu se vydal k její posteli a posadil se.

,,Nedokážu usnout," zamumlala a prázdnýma očima hleděla na tmavý stůl. ,,Ne po tom, čeho jsem byla svědkem. Tohle je prostě odporné-"

,,Měla jsi zůstat v Bradavicích," přerušil ji zamračeně, ,,bylo by to lepší. Proč jsi tohle udělala, Natasho? Proč ses k němu dobrovolně přidala, když jsi měla ještě několik měsíců čas? Mohli jsme něco vymyslet-"

Tentokrát to byla ona, kdo ho přerušil. Mluvila skoro zoufale, a když se mu zadívala do očí, měl pocit, jako kdyby v nich viděl raněné zvíře. ,,Ty to nechápeš," fňukla, ,,nevíš, co se stalo."

,,To tedy nevím," mračil se stále, ,,pochybuji ale o tom, že by to bylo tak vážné, aby ses kvůli tomu musela přidávat ke smrtijedům."

,,Myslela jsem, že mě pochopíš," vydechla nevěřícně.

,,Ještě jsi mi nic neřekla!"

,,A taky neřeknu!" vyprskla a otočila se k němu zády, čelem ke stěně. Uraženě zírala na bílou zeď. Rodolphus po ní střelil pohledem, než se zvedl a zase odešel pryč.

Ještě dva dny. Dva dlouhé dny, které tu bude muset přečkat, a pak se zase vrátí zpět do Bradavic.

•••

K jejímu štěstí se další den doplánoval útok na mudlovské šmejdy z jedné vesnice, a hned další den, kdy se měla Natasha vracet do Bradavic, se útok uskutečnil. Její matka ji tak neučila praktikovat kletby, které se nepromíjejí, za což byla Natasha velmi ráda. Byla smrtijedkou necelé dva týdny, a oddechla si, když ještě nemusela nikoho mučit nebo zabít. Bohužel se ale ani nestačila rozloučit se svým otcem, se kterým od oné noci nepromluvila jediné slovo.

Mrzelo ji to, protože si moc dobře uvědomovala, jak špatně se chovala. Pochopila, že to přehnala, ale ona se neuměla omlouvat. A ani jí nebylo jasné, zda by o to její otec doopravdy stál.

Do Bradavic se měla přemístit se Severusem, neměla jet vlakem jako předtím, za což byla ráda. Určitě by tam potkala Edwarda a Lae a to bylo to poslední, co potřebovala.

Když došla do jídelny, Narcissa, která rozmlouvala tiše se Severusem, okamžitě zmlkla. Oba dva se na malou zmijozelku podívali, ta však neřekla ani slovo, pouze pokynula hlavou.

,,Můžeme?" zeptal se jí Severus a upíral na ni tázavý pohled. Neměl ponětí, co se tu za dva týdny stalo, ale z Natashina výrazu pochopil, že nic pěkného to zřejmě nebylo.

,,Tak... na viděnou," řekla Natasha Narcisse, chytla se Severuse za předloktí a oba dva se přemístili do Prasinek. Ochranná kouzla byla na tu chvilku kolem Malfoy manoru zrušena.

,,Jsi nějaká tichá, to je nezvyklé," poznamenal Severus, když dívka nepromluvila ani slovo a jen mlčky kráčela po boku svého profesora směrem k zasněženému bradavickému hradu. Chtělo se jí plakat nad všemi těmi chybami, které udělala, nad špatnými rozhodnutími, která učinila, ale nemohla, ne teď a ne tady.

,,Jsem jen unavená," odpověděla vyhýbavě, avšak z jejího hlasu se dalo vyčíst, jak nepřesvědčivá lež to je.

,,Natasho," vzdychl si - skoro otráveně - Severus a přeměřil si pohledem skupinku nebelvírů, kteří si nedaleko Vrby Mlátičky hráli ve sněhu, ,,ty přece víš, že za mnou můžeš s čímkoliv přijít stejně jako Draco. Přežil jsem Tonkse, tak myslím, že to už přežiji všechno."

,,Tím si nejsem tak jistá," zamumlala a vešla bránou do hradu, ,,když už padla řeč na Draca, nevíš, kde je?"

Severus se zamračil. ,,To opravdu nemám tušení."

,,Promiň, Severusi, ale teď ti asi nedokážu vylíčit to, co se o prázdninách stalo," omluvila se, ,,musím najít Draca." S těmito slovy ho opustila a rychlým krokem se rozešla ke vchodu do Zmijozelu. Tušila, kde by mohl Draco být, a tak si v pokoji rychle odložila kufr a svlékla si zimní oblečení. Potom vyběhla zase ven a zamířila do sedmého patra.

,,Natasho!" zaslechla za sebou známý hlas a zastavila se. Lapala po dechu, ty schody jí daly zabrat. Klidným krokem k ní mířil Draco a pokusil se na ni usmát. ,,Jsem rád, že jsi zpátky. Konečně."

,,Já taky, ani nevíš jak," vydechla a k jeho překvapení ho pevně objala. Možná to bylo přesně to, co v tu chvíli potřebovala. Ale nejspíš by se cítila lépe, kdyby mohla místo Draca objímat Edwarda.

,,Jsi v pořádku?" zamračil se Draco, ale nečekal na odpověď a prošel kolem stěny třikrát sem a tam. Objevily se dveře, do kterých vešli, a ocitli se ve stejné komnatě jako vždycky.

,,Slíbil jsi mi, že až se po prázdninách vrátím, řekneš mi to tajemství," řekla místo odpovědi na jeho otázku a posadila se na pohovku. Draco se lehce mračil, ale posadil se k ní.

,,Ano," přitakal pomalu a upřel na ni své bouřkové oči. ,,Jsi si jistá, že to chceš vědět?"

,,Taky ti musím něco říct," šeptla a sklopila pohled ke svému levému předloktí.

,,Tak začni," pobídl ji.

,,Myslím, že to bude rychlé," vydechla a pomalu si vyhrnula levý rukáv. Odhalila čerstvě vypálené Znamení zla a Draco na její předloktí začal jen nevěřícně zírat.

,,Natasho," dostal ze sebe. Měl pocit, jako kdyby se mu sevřely všechny útroby. Takže v nebezpečí byla už i ona. Ale ne. Jak to mohl dopustit? Měl jí o tom říct dřív, pak by se toho určitě vyvarovala. ,,Proč? To jsi neměla dělat..."

,,Už to nezměním," prohlásila trpce a zase rukáv stáhla, ,,stejně bych se k němu jednou musela přidat. Tak teď ty. Horší než to moje už to být nemůže."

,,Obávám se, že může," povzdechl si Draco a vjel si rukou do pečlivě upravených blonďatých vlasů, ,,pamatuješ si na ten útok v Prasinkách? Ten zakletý náhrdelník? Za tím vším stojím já. Musím zabít Brumbála."

•••

Když se skupinka smrtijedů vrátila z denního mučení a zabíjení mudlovských šmejdů, Rodolphus okamžitě zamířil do Natashina pokoje. Věděl sice, že už je dávno zpátky v Bradavicích, ale měl potřebu do jejího pokoje alespoň na chvíli zajít. Sám nevěděl proč, ale když se rozhlédl po prázdném pokoji, opět se mu zastesklo a zamrzelo ho, že se s ní neusmířil a že ji neochránil.

•••

Tak se nám Natasha začíná tak trochu hádat se všemi, nepřijde vám?:D
Jen ta #Dratasha teď pořád nějak zůstává...😅😅
Budu moc ráda za komentáře a já se letím válet k moři😹
-Milka💞