Věnováno: tara_kyle 💕

•••

,,Frede, koukej!" George se přihnal do pokoje jako velká voda a horečně mával rukama.

,,Co to máš?" zajímal se Fred a posadil se na posteli. Byla sobota a on jen tak lenošil. První týden byl totiž za nimi a on si chtěl udělat volno. Vlastně počkat. Dvojčata si dělala volno prakticky pořád.

,,To je přeci oznámení ohledně náboru nových členů do nebelvírského famfrpálového družstva!" vykřikl samým vzrušení George a to už byl u něj jedním skokem Fred a koukal mu do papíru přes rameno.

,,Kdy se to koná?"

,,V sobotu."

,,Georgi... sobota je dneska!" vyjekl Fred a George zbledl.

,,Pro Merlinovy vousy, kolik je hodin?!"

,,Já nevím!"

,,Zatraceně! Je to ve tři a je... Frede, ony jsou dvě a čtyřicet pět minut!"

,,Padáme, dělej!"

,,Jasně, už letím!"

,,Neletíš, nemáš koště!"

•••

Natasha seděla na parapetu, v ruce držela Pobertův plánek a s malým úsměvem na rtech hleděla na dvě černé tečky se jmény Fred Weasley a George Weasley. Vypadalo to, že někam spěchají.

Tasha s povzdechem zaklapla plánek a položila ho vedle sebe. Opřela se o stěnu a koukala z okna, ven do překrásné zahrady, po které se procházeli dva nádherní a majestátní pávi.

Přemýšlela, jak se vlastně asi mají dvojčata. Jak se má asi Severus? Myslí vůbec na ni? Chybí mu její přítomnost? Asi ne, když se jí tak rychle zbavil.

Natasha nic nechápala a smutně si položila hlavu na kolena, která si přitáhla k hrudi. V očích se jí zatřpytily slzy. Proč tady vůbec musí být? Proč nemůže být v Bradavicích? Proč nemůže být s rodiči? Proč v ten večer, kdy její rodiče zmizeli, neumřela? Co s nimi vůbec je? A kde jsou? Proč ji opustili?

Honilo se jí hlavou spoustu otázek. Na žádnou ale bohužel neznala odpověď.

•••

,,Opravdu si nejsem jistý, zda to byl dobrý nápad, Brumbále," začal váhavě Severus a sledoval ředitele, který přecházel pomalu po ředitelně sem a tam.

,,Musím souhlasit se Severusem," přidala se Minerva a černovlasý muž po ní střelil pohledem. Byl vcelku překvapený, ale na sobě to samozřejmě nedal znát.

,,Já se držím stále svého názoru. Myslím, že jí to jen prospěje," odpověděl pevně Brumbál.

,,Se vší úctou, Brumbále, ale je jí devět let. Musí být zmatená, vše se v jejím životě děje strašně rychle," tentokrát to byla Minerva, která byla překvapená. Ještě nikdy neslyšela Severuse takto mluvit.

,,Nemůže jí Severus přivést zpět? Je tam tak sama..." namítla Minerva, která i malou dívku měla ráda. Měla ráda všechny své studenty. Brala je jako děti, které neměla.

,,Přivede ji, ano," přikývl Brumbál, ,,na letní prázdniny."

Minerva překvapeně otevřela ústa a Severus se při pohledu na ni musel ušklíbnout. V hloubi duše ale cítil, že to, co stanovil Brumbál, není ani trochu správné.

•••

Oliver Wood se zúženýma očima sledoval Freda a George Weasleyovy, kteří se na svým košťatech proháněli po hřišti, v rukou odrážečské hole.

,,Jsou dobří," zamumlal si pro sebe Oliver, když Fred odpálil Potlouk, který si obletěl jedno kolečko a zamířil zase k Georgeovi. Ten ho odpálil ještě prudčeji a obě dvojčata si plácla, jakmile proletěla kolem sebe.

,,Tihle by byli pro tým dobří," pokýval hlavou uznale Oliver a sklonil hlavu ke svému poznámkovému bloku. Dvojčata byla posledními, kteří se o post odrážečů uchazovali, a nebelvírský kapitán si v bloku přeškrtal všechna jména zájemců a výrazně zakroužkoval Georgeovo a Fredovo jméno.

Sice se ti dva přihlásili na konkurz až na poslední chvíli, byli ale opravdu sehraní a Oliver v hloubi duše cítil, že je vybral dobře. Kdo jiný by si lépe na odrážečském postu rozuměl, než-li dvojčata?

•••

Milý Frede, Georgi,
jak se vám daří? Já doufám, že dobře. Moc mě mrzí, že jsme se nemohli vidět a konečně si po dvou měsících popovídat a vrhnout se do nějaké lumpárny, ale všechno se událo strašně narychlo. Ani jsem vám nestačila vrátit Pobertův plánek, tak vám ho teď dodatečně posílám. Nemějte o mě strach, jsem v pořádku. Jen se bojím, že se ještě nějakou dobu neuvidíme...
Moc mi chybíte!

Tasha

Natasha si po sobě dopis několikrát přečetla, dokud ho nepřehla na půl a nevložila do obálky se jmény dvojčat. Lepší dopis by stejně nenapsala...

Pečlivě tam schovala i Pobertův plánek, který jim neochotně vracela. Mnohem raději by si ho nechala a sledovala dvě tečky s jejich jmény, jak jdou po bradavických chodbách nebo jak míří tajnou chodbou do Medového ráje. Takhle alespoň měla pocit, že je s nimi.

Malfoyovi měli dvě sovy. Jednu černou a jednu bílou. Černou sovu měl hlavně Lucius, ta bílá patřila Narcisse, ona ale moc dopisy nepoužívala a Tasha doufala, že jí nebude vadit, když Cissyinu sovu nějak zaměstná. ,,Odnes to do Bradavic, dvojčatům Weasleyovým. A vrať se brzy!" zašeptala Natasha a podala sově dopis. Ta zahoukala, jako že jí rozumí, vzala dopis do zobáčku a rozletěla se pryč. Tasha se za ní dívala, dokud jí nezmizela z očí. Pak zavřela okno a nějakou chvíli hleděla Merlin ví kam.

Ty dvě sovy, které patřily Malfoyovým, byly jako Lucius a Narcissa. Natasha občas nechápala, jak se ti dva mohli do sebe zamilovat a následně se vzít, protože Narcissa vypadala jako křehká a tichá porcelánová panenka, která raději mlčela a nijak se neprojevovala. Zato Lucius byl na první pohled hlava rodiny, přísný, pyšný a odhodlaný muž. Alespoň tak to Natashe připadalo. Třeba se mýlí a oba dva jsou jiní; koneckonců, nezná je. Ale jak se říká, protiklady se odjakživa přitahují...

•••

,,A na post odrážečů se dostávají Fred a George Weasleyovi!" řekl Oliver nakonec a dvojčata si nadšeně plácla. Oba milovali famfrpál a už od té doby, co se naučili létat na koštěti, snili o tom, jak se dostanou do famfrpálového družstva. ,,Děkuji všem moc za účast, třeba to vyjde příště! Novým hráčům dám vědět, kdy bude další trénink, můžete se vrátit do hradu!"

Weasleyovi se hlasitě a radostně bavili celou cestu do nebelvírské věže.

,,To je bezvadný, Frede! My jsme vážně v kolejním družstvu!" nemohl tomu uvěřit George a otevřel dveře od jejich pokoje. Lee tu nebyl, předpokládali, že je na večeři, viděli ho na předtím na tribunách. ,,Hele, podívej!"

Na jejich okno ťukala maličká bílá sova, v zobáčku držela dopis. George jí rychle otevřel a ona obkroužila pokoj, dokud nepustila dopis Fredovi do dlaní a neposadila se Georgeovi na rameno.

,,Od koho to je?"

,,Nevím. Otevřeme to," Fred obálku opatrně otevřel. ,,Georgi! To je od Tashy! Posílá nám zpět Pobertův plánek!"

,,To je skvělý!" vydechl George. ,,Co píše?"

Fred začal číst: ,,Milý Frede, Georgi, jak se vám daří? Já doufám, že dobře. Moc mě mrzí, že jsme se nemohli vidět a konečně si po dvou měsících popovídat a vrhnout se do nějaké lumpárny, ale všechno se událo strašně narychlo. Ani jsem vám nestačila vrátit Pobertův plánek, tak vám ho teď dodatečně posílám. Nemějte o mě strach, jsem v pořádku. Jen se bojím, že se ještě nějakou dobu neuvidíme...
Moc mi chybíte! Tasha. To nemohla alespoň napsat, kde je?!"

,,Hlavní je, že je v pořádku."

•••

Možná, že věděl, že jeho chvíle už brzy nastane. Možná, že věděl, že dostane novou šanci. Nepřestával v to věřit. A to byla věc, kterou nesměl postrádat; víru. Teď nesměl chybovat. Teď už ne.

•••

Příběh má nový cover od @fuki1320, líbí se vám?☺
Myslíte, že by bylo lepší, kdyby si Tasha plánek nechala a kluky sledovala?☺
-Milka💕