,,Ahoj, tak jaký máš pocit ze zkoušek?" usmála se na Draca Natasha, když si sedla vedle něj ke zmijozelskému stolu a ihned si začala nandavat večeři.

Malfoy ale místo verbální odpovědi pouze pokrčil rameny a hleděl někam do prázdna. Natasha moc dobře věděla, co se mu honí hlavou. Když už za sebou měli zkoušky, konec školního roku se opět o něco přiblížil. A ačkoliv se celé ty měsíce snažili přijít na dobrý plán, nic nevymysleli.

Draco byl dnes poněkud bledý a vypadalo to, jako kdyby se měl každou chvíli pozvracet. Zmijozelka si myslela, že jeho negativní pocity posílil ještě stres ze zkoušek.

,,Bude to dobré, uvidíš," pohladila ho po paži. Jenže on věděl, že to dobré nebude. Vytvořil si totiž vlastní plán, se kterým se Natashe nesvěřil a ani se jí s ním svěřovat nechtěl. Zabije Brumbála. Bude to muset udělat. Měl to promyšlené, jen musel vyčkat na tu správnou chvíli.

•••

,,Chtěla bych si ještě něco najít v knihovně, půjdeš se mnou?" zeptala se Natasha Draca. Seděli spolu venku a užívali si posledních teplých dnů v tomto ročníku v Bradavicích. Blonďák však upřeně hleděl do dálky a vypadalo to, jako by nad něčím přemýšlel. Příjemný vánek mu lehce cuchal vlasy a on prudce trhl hlavou, jako by se probral z transu.

,,Co jsi říkala?" zeptal se nepřítomně. Natasha si povzdechla. Za pár dní byl konec června, což znamenalo, že začnou letní prázdniny. Oni ale stále nic nepodnikli a dny se neprodleně střídaly za dnem.

,,Jestli se mnou zajdeš do knihovny," zopakovala trpělivě a vstala ze země. Oprášila si sukni a zadívala se na Draca.

Chvilku se rozmýšlel, než nakonec zavrtěl hlavou. ,,Asi zůstanu tady. Je tu příjemně."

,,Dobře. Uvidíme se na večeři," věnovala mu malý úsměv, než se rozešla k velké bráně. Většina studentů ležela v trávě, vesele se smála a užívala si sluníčka. Jak by taky ne, čekají je dva měsíce volna.

Jenže to ještě netuší, co je čeká...

Když Tasha kráčela chodbami, najednou se jí sevřelo srdce a mysl se zaplnila vzpomínkami. Na chvilku se zastavila a rozhlédla se po prázdné chodbě. Bylo jí už patnáct, už dávno nebyla malou holčičkou, která kreslila obrázky u Minervy v kabinetě, bezstarostně běhala po chodbách a se zájmem pozorovala studenty. Tehdy si tak moc přála vyrůst, chtěla studovat v Bradavicích. Jenže teď by se nejraději vrátila v čase. Čím je člověk mladší, tím méně musí řešit problémů. Alespoň u ní to takhle fungovalo.

Náhle se zpoza rohu vynořila skupinka mrzimorských studentů. Tashe se rozbušilo srdce, když pohlédla do Edwardovy tváře a jejich oči se na krátký okamžik střetly. Přála si se za ním rozeběhnout, skočit mu do náruče a už nikdy ho nepustit. Chtěla zapomenout na všechnu svou hloupou hrdost a projednou naslouchat tužbám svého srdce, a ne příkazům své mysli.

Jenže místo toho se oba dva rozešli jiným směrem. Ani jeden z nich netušil, že oba myslí na to samé. Na to, jak by bylo zase krásné se vrátit k sobě.

•••

Den vystřídala noc a Draco se znovu vrátil do Komnaty nejvyšší potřeby. Dnes pro něj nastal Den D. Neřekl o tom Natashe, neřekl jí o svém plánu.

,,Harmonia nectere passus," zašeptal jako pokaždé, když rozplývavou skříň použil. Ozvalo se cvaknutí dveří a ze skříně postupně vylezla skupinka smrtijedů.

,,Výborně," pochvalovala si Bellatrix a vytáhla si svou hůlku. Draco vzal svou Ruku slávy, která svítila jen tomu, kdo ji nesl, a vyvedl smrtijedy ven z komnaty. Na chodbě vyhodil několik bomb hnojůvek, pro jistotu. A bylo to k jeho užitku, protože zaslechl kašlání.

,,Ty jdi!" štěkla na něj Bella. ,,My přijdeme!" Draco na svou tetu kývl, předal jí Ruku slávy a také vytáhl hůlku. Následně se rozeběhl k Astronomické věži, kde měl Brumbál údajně být.

Srdce mu prudce bušilo a žaludek se mu stáhl strachem. Bál se, že až stane velkému čaroději tváří v tvář, nezvládne ho zabít. Cítil se zbaběle, v žádném případě si nemyslel, že je opravdový smrtijed. Jako už několikrát proklínal svého dědečka Abraxase, který byl jeden z prvních smrtijedů. Náhle si přál, aby neměl čistou krev.

Cestou potkal několik hlídek, nepochybně byl někde poblíž Fénixův řád. Vždycky si počkal, než přejdou, ale uslyšel rány a výkřiky. Pochopil, že smrtijedi zaútočili, a tak co nejrychleji doběhl k Astronomické věži. Čas kvapil.

Když vybíhal schody a lapal po dechu, měl pocit, že slyší hlasy. Brumbál tam s někým byl! Pevněji stiskl hůlku v bojovné pozici a jakmile vyšel poslední schod, namířil ji na Brumbála a vykřikl: ,,Expelliarmus!"

Byla to vteřinka, vteřinka Brumbálovy nepozornosti. Jeho hůlka odletěla pryč a Draco na něj dál mířil a snažil se, aby se mu nechvěla ruka.

,,Dobrý večer, Draco," pozdravil ho klidně Brumbál. Vypadal vyčerpaně a vrásčitou tvář bledou, nejevil ale žádné známky strachu či pocitu bezradnosti.

,,Kdo je tu ještě? Slyšel jsem hlasy!" řekl nahlas Draco a ostražitě se rozhlížel.

,,Na to bych se měl zeptat spíš já tebe," podotkl k hluku pod nimi, ,,nebo je to snad všechno tvoje práce?"

,,Smrtijedi se dostali do hradu, přímo vám před nosem," vydechl Draco.

,,Úžasné. Nejspíše jsi přišel na způsob, jak je sem dostat?"

,,Ano, opravil jsem rozplývavou skříň v Komnatě nejvyšší potřeby," přitakal Draco.

,,Výborně. Výborně. Hádám, že má někde sestru, dvojče," pokračoval klidně Brumbál.

,,U Borkina & Burkese. Společně vytvářejí průchod," Dracovi se nepřestávala chvět ruka. Chtěl to udělat rychle, dřív, než jsem přijdou smrtijedi, ale cítil, že to nedokáže.

,,Draco, ty přece nejsi vrah. Kdysi jsem znal chlapce, který se ve všem rozhodoval nesprávně. Dovol, abych ti pomohl-"

,,Jak víte co jsem! To by vás šokovalo!" vykřikl Malfoy. ,,Nechápete to. Musím to udělat. Já vás musím zabít. Jinak on zabije mě..." dořekl třesoucím se hlasem. Do očí se mu draly slzy bezmoci, které usilovně potlačoval.

,,Nic nechápu, nic nevím, říkáš? A co to, že jsi očaroval Katie Bellovou a donutil ji, aby mi přinesla ten náhrdelník? Vyměnil jsi láhev medoviny za tu, ve které byl jed? Promiň Draco, ale byly to ubohé pokusy. A ty jsi do nich doopravdy nevložil srdce."

,,Ale on mi věří! Vybral si mě!" křikl Draco a volnou rukou si vytáhl levý rukáv. Brumbál strnul a upřeně zazíral na tmavé Znamení zla. Vyrušil je dupot po schodech a za malý okamžik u Draca stála jeho tetička Bellatrix.

,,Ale, ale!" vykřikla potěšeně, když spatřila Brumbálovu hůlku ležící na zemi. ,,Dobrá práce, Draco."

Za Bellou se hrnul zbytek smrtijedů. ,,Dobrý večer, Bellatrix. Nemyslíš, že by bylo vhodné nás představit?" zeptal se jí formálně Brumbál.

,,Ráda bych, Albusi, bohužel máme moc málo času," ušklíbla se Bellatrix a opět se obrátila na bledého Draca. ,,Tak už to konečně udělej, Draco!"

Ten znovu pozvedl hůlku a namířil ji na Brumbála, srdce mu teď bušilo ještě divočeji než předtím. Teď nastala ta chvíle, nadešel jeho čas, kdy poprvé zabije člověka, kdy poprvé vyřkne smrtící kletbu-

,,Ne," ozval se tichý hlas a vzápětí se za Dracem vynořil Severus Snape. Blonďák zalapal po dechu a sklonil hůlku. Bellatrix se na Snapea naštvaně zadívala. Neměla ho ráda, vadilo jí, jak se rychle stal oblíbencem Pána zla, který ji šoupl do pozadí. A to ještě nevěděla, že se podílel na záchraně její dcery.

,,Severusi..." zašeptal Brumbál vyčerpaně a snad i prosebně se na profesora lektvarů zadíval. ,,Prosím..."

,,Avada kedavra!" stačilo vyřknutí těchto dvou slov, než z konce Snapeovy hůlky vytrysklo zelené světlo, a to narazilo do Brumbálovy hrudi. Všechno se událo tak rychle, že tomu nikdo nestihl zabránit. Albus Brumbál přepadl přes zábradlí. Byl mrtvý.

V následující chvíli se ozval radostný výkřik a na obloze se objevilo Znamení zla. Snape popadl Draca za hábit a dotlačil ho ke schodům.

,,Najdi Aravis a přiveď ji!" štěkla na něj Bellatrix, když všichni smrtijedi běželi po schodech dolů.

Na chodbách se bojovalo. Fénixův řád a několik studentů se snažili smrtijedy zastavit, ale ti se narozdíl od strany dobra neštítili používat kletby, které se nepromíjejí.

Vzduchem létaly barevné paprsky, mísily se s výkřiky kleteb a každou chvíli někdo do někoho vrazil. Draco Natashu nemusel hledat, spatřil ji nedaleko od bojujících kouzelníků.

Natasha totiž strávila celé odpoledne v knihovně a usnula. Probudila se uprostřed noci, když zaslechla výkřiky. Běžela se podívat, co se děje, a samozřejmě se rozhodla pomoci. Vtom však do někoho vrazila.

,,Edwarde!"

,,Natasho!"

Zázrakem se objevila v Edově náruči - na okamžik si hleděli do očí, ve kterých nebyla zloba, smutek, či zklamání. Bylo v nich něco úplně jiného. Úleva, radost a láska. V ten moment jako by zapomněli na všechny měsíce strávené bez sebe. Ani jeden na nic nečekal; Edward sklonil hlavu a lehce se svými rty dotkl těch jejích.

,,Jsou tu smrtijedi," zašeptal jí. Natasha zalapala po dechu. Byla tu i její matka...?

,,Ede! Pozor!" slyšeli vykřiknout Nymfadoru a včas se skrčili. Málem je zasáhla smrtící kletba, která rozbila zeď za nimi.

,,Ale ne..." zasténala Natasha. Měla svou hůlku rozsvícenou, aby viděla kolem sebe, a náhle spatřila Severuse a za ním Draca. A ještě pár dalších smrtijedů včetně své matky. ,,Miluju tě, Ede." Než stačil cokoliv říct, Snape ji popadl za zápěstí a vyzvedl ji na nohy. Věnovala Edovi poslední pohled, než po boku Draca svižně kráčela za profesorem.

Bylo jí jasné, že se to stalo. Bylo jí jasné, že zabili Brumbála, pochopila to z Dracovy zoufalé tváře a i radostného výkřiku matky.

Mířili ven na školní pozemky, předpokládala, že se odsud chtějí co nejrychleji přemístit pryč.

Chtěla se vrátit k Edwardovi, když už spolu konečně mluvili. Šokovaně se zadívala na Hagridovu hájenku, která vzplála.

,,Snape! On ti věřil!" uslyšeli křik a zastavili se. Byl to Harry Potter a pokusil se vyslat na Snapea nějakou kletbu, jenže Bella ho kouzlem odmrštila dozadu.

,,Ne, on patří Pánovi zla!" křikl na ni a ona se zatvářila nasupeně. ,,Běžte, tak honem!"

Draco s Natashou zaběhli do lesa, kde se už mohli přemístit. Chytili se za ruce a ucítili škubnutí nad pupíkem, když je Amycus popadl za ramena a přemístil je pryč.

•••

Rodolphus i Narcissa byli nervózní. Oba měli v Bradavicích své děti, a bylo jim jasné, že se dnes oba dva vrátí domů. Otázkou bylo, zda Draco svůj úkol splnil, a nebo selhal...

•••

Naward je zpátky!😂😂kdo je rád?😃
Měla bych se vrhnout na korekce, ale jsem tak hrozně líná...😃
Budu moc ráda za názory☺
-Milka💞