Věnováno: xoxolucixo 💕

•••

K Natashině radosti jí prázdniny utekly celkem rychle, až se sama divila. V Bradavicích nakonec strávila celé dva měsíce, jen Severus občas zmizel a ukázal se za den nebo za dva. S Tashou občas trávili čas duchové, což bylo poněkud neobvyklé; zvláště Skoro bezhlavý Nick byl k ní shovívavý a upřímný. Šedá dáma měla dosti pochmurnou náladu, s Tlustým mnichem se nedalo tak dobře povídat jako s Nickem a Krvavý baron jí stejně jako ostatním naháněl strach. S Protivou se ale moc mluvit nedalo, nejednou jí provedl žertík, až jí to připomnělo Freda s Georgem. Bylo uvolňující trávit dny někde jinde než v chladném sklepení. Když už ale byla řeč o dvojčatech, Natashino srdce poskočilo, když si uvědomila, že od dnešního večera tu budou konečně s ní.

,,Nebudeš vylézat ven," pokračoval Severus dál a ona si až teď uvědomila, že na ni mluvil. Jen nepřítomně přikyvovala. ,,Posloucháš mě vůbec?"

,,Samozřejmě," vyhrkla. Probodl ji černýma očima a ona se mu do nich vzpurně zahleděla. Překvapila ho tím, ale nedal na sobě nic znát.

,,Opravdu? Tak mi tedy sděl, co jsem ti říkal," pobídl ji s úšklebkem a založil si ruce na hrudi. Tak z tohohle se jí už vybruslit nepodaří.

Přiznala, - ač nerada - že ho moc nevnímala, a on se vítězoslavně ušklíbl.

,,Říkal jsem ti, že budeš respektovat pravidla pro dnešní večer, které ti rok co rok opakuji," prohlásil a ona přikývla, ,,a pak jsem říkal, že na několik měsíců odjedeš k Malfoyovým."

Natasha zalapala po dechu a překvapeně zamrkala. Cože? Ona že má odjet k Malfoyovým? Na několik měsíců?!

,,Proč?" vyhrkla nechápavě. Malfoyovy samozřejmě znala, několikrát je navštívila a věděla, že pocházejí ze starého a čistokrevného rodu.

,,Za pár minut tu budou studenti, jdeme," řekl chladně Severus a šikovně se tak vyhnul odpovědi. Vydal se chodbou do Velké síně a Natasha ho doběhla. Černý plášť za ním vlál a on kráčel svou typickou chůzí.

,,Neodpověděl jsi mi!" vyštěkla a následovala ho do Velké síně.

,,To není tvoje věc, Natasho," odbyl ji, ale ona se nechtěla tak rychle vzdát.

,,Když se to týká mě, tak to moje věc asi je!" odsekla mu a když viděla, že se nadechuje, aby jí něco odpověděl, otočila se na patě a s hlasitým prásknutím se zavřela v místnosti vedle Velké síně. Rozzuřeně došla k židli, na kterou se posadila a založila si ruce na hrudi. Mračila se a propalovala pohledem zeď před sebou.

Jak jen může? Teď, když je tu konečně Fred s Georgem! Teď zrovna musí k Malfoyovým!

•••

,,Podle toho, co jsem viděl, mi je jasné, že už jste jí to sdělil," odtušil Brumbál, když se Severus posadil o dvě místa dál od ředitele. Se svým typickým chladným a kamenným výrazem, samozřejmě.

,,Očividně," odfrkl si Severus. Popravdě byl trochu rozhozen z jejího chování, utěšoval se ale myšlenkou, že do rána vychladne.

,,Ví, že odjíždí už zítra?" ptal se dál Brumbál.

,,Ne. Jsem celkem vděčný, že nemá hůlku. Mohla by mě proklít."

,,To skutečně ano," zatvářil se pobaveně Brumbál, ,,je to ale nutné. Takhle ji alespoň pár měsíců udržíme dál od pravdy."

,,Snad," povzdechl si Severus.

,,Nevěšte hlavu, Severusi. Dnešním dnem do tvé koleje přibyde několik nových studentů," namítl zvesela Brumbál.

,,To jsem tedy opravdu nadšený," řekl ironicky Severus, ,,vždy se nemohu dočkat. Po tomhle vlastně toužím celý život."

•••

,,Jsi v pořádku, Natasho?" vkročila do místnosti Minerva a když spatřila zamračenou Natashu, nadzvedla obočí. Položila před ní na stůl Moudrý klobouk.

,,Jsem," odsekla Natasha a odvrátila hlavu na stranu. Minerva pochopila, že by bylo dobré odejít, a tak spolkla všechny otázky, které se jí draly na jazyk. Se rty staženými do úzké linky nakonec odešla pryč a Tasha opět osaměla. No, vlastně jen z části. Byl tu s ní Moudrý klobouk.

Chvíli zaváhala, ale nakonec po něm hmátla a pohladila ho. Pak si ho dala na hlavu, načež jí ihned přepadl přes oči a ona hleděla na jeho černý vnitřek.

,,Ale, ale... naše malá Natasha. Vypadá to, že tě něco trápí, dítě. Dnes už ti nemám zpívat?"

,,Ne, nemusíš," odsekla mu Natasha, v duchu si ale chtěla nafackovat. Měla být milejší, vždyť klobouk jí nic neprovedl. ,,Promiň, já jen-"

,,Vím, co tě trápí. A znám odpověď na tvé otázky. Ale nemohu ti na ně odpovědět."

,,A kdy ano?" zakňučela Natasha.

,,Až bude ten správný čas."

Tasha si povzdechla. Tuhle větu tak strašně moc nenáviděla. Říkali ji jí všichni a jí to neuvěřitelně deptalo.

,,Řekneš mi alespoň, do které půjdu koleje?"

,,Ano, řeknu. Až dosáhneš jedenácti let."

Děvčátko bezmocně zakňouralo a začalo prosit.

,,Pravidla jsou pravidla. Žádné výjimky."

,,A nemohl bys mi říct alespoň něco o mých rodičích?" zkusila ještě Natasha. Odpovědi se ale nedočkala, protože jí někdo Moudrý klobouk z hlavy opatrně sejmul. Zvedla hlavu a střetla se s černýma očima profesora lektvarů.

Beze slov vstala ze židle a opustila místnost. Severuse totálně ignorovala a šla si svou cestou.

•••

,,To je divný, nikde jsem ji neviděl," pokroutil hlavou nechápavě Fred. Oba stáli před portrétem Buclaté dámy a rozmýšleli se, zda mají za Natashou zajít dolů do sklepení a zjistit, jestli je všechno v pořádku dnes nebo zítra.

,,Problém je, že má Pobertův plánek," povzdechl si George, ,,takhle nás může někdo lehce chytit a hned první večer nám sebere body."

,,Děláš, jako by ti na tom záleželo," ušklíbl se Fred.

George byl chvíli zticha. ,,Máš pravdu," souhlasil nakonec a oba dva se zasmáli, ,,body mi jsou dost ukradený."

,,To mně taky. Vždyť mnohem lepší je vyrušovat, postarat se o zábavu, smát se a žít!" usmál se Fred. ,,Nějaké pitomé body..."

,,Víš, vlastně by mě celkem zajímalo, do jaké koleje Natashu Moudrý klobouk zařadí," přemýšlel nahlas George.

,,No, myslím, že má ještě dva roky na to, aby se ujistil v tom, že jí pošle za námi do Nebelvíru," zasmál se Fred a jeho dvojče se k němu přidalo. ,,Víš co? Dnes už to necháme být. Zajdeme za ní zítra, někdy v době, kdy bude Snape na snídani, aby zase neměl svoje chytré řeči."

,,Souhlasím," kývl George a obrátil se k Buclaté dámě, ,,hrdý lev."

,,No to vám to trvalo," pokárala je Buclatá dáma, ,,už jsem myslela, že tu budete stát celou věčnost a já dnes oka nezamhouřím."

•••

Musí se přece naskytnout nějaká dobrá chvíle. Určitě ho hledají. Ano, ano. Každým dnem ho určitě už někdo najde. Určitě už nebude dlouho čekat.