S koncem října přišel i Předvečer Všech svatých. Všichni studenti se samozřejmě těšili na každoroční slavnost, Natasha s Lae nevyjímaje.

Tasha se ale poslední dny - avšak stále chodila za černým psem - cítila zvláštně. Byla hodně unavená, jako by běžela stovky kilometrů, ještě s někým pár hodin bojovala a pak spadla na kamení. Nic z tohohle se však nestalo, ale tělo ji neuvěřitelně bolelo. Navíc to, že občas potkala Draca, který se na ni záměrně ani nepodíval, jí na náladě nepřidalo. A už byla unavená z toho, jak si o ní studenti stále špitají a vyhýbají se jí.

Pohár trpělivosti přetekl, když večeř před Předvečerem Všech svatých vstoupila do pokoje a ucítila na sobě všechny čtyři pohledy jejích spolubydlících.

Nevraživě se po nich podívala, vzala si pyžamo, ručník a mýdlo a šla do sprchy.

Když jen tak stála, opřená o zeď, a nechávala na sebe stékat kapičky horké vody, říkala si, že si to s nimi musí ujasnit. Nikdy s nimi nevycházela (a ani nechtěla), a byla si jistá, že ani po tomhle s nimi vycházet nebude.

Najednou něco zářivě zasvítilo. Zmateně se rozhlédla, a když to zasvítilo znovu, překvapeně se podívala na svou levou ruku.

Na paži měla nějakou ranku. Byla malá, ale zářila, vypadalo to na kousnutí. Nechápavě se zamračila. Co za zvíře by jí tak mohlo kousnout? Ten pes asi těžko. Lynx to nebyla, ta jí kousla jen do prstu. Ten zrzavý kocour taky ne. Leda že...

Rychle vypla vodu a utřela se. Převlékla si pyžamo, vzala si župan a pospíchala z koupelny do pokoje. Tady jde možná opravdu o život. Hodila své věci na kufr a chystala se odejít, když jí cestu zastoupila jedna ze spolubydlících - tušila, že se jmenuje Christina.

,,Nikam nejdeš. Potřebujeme si s tebou promluvit," řekla rázně, ale Natasha ji odstrčila.

,,Přece byste nemluvily s dcerou vraha!" křikla ještě přes rameno, než vyběhla ven. Sama netušila, zda to, co řekla, je vážně pravda nebo ne, teď však tyhle myšlenky odsunula stranou. Běžela k Severusově kabinetu, jen ten by jí mohl pomoct a ona doufala, že opravdu pomůže.

Celá udýchaná se zastavila před dveřmi a hlasitě oddechovala. Vedle ní se ozvalo zamňoukání a ona se otočila. Stála tam paní Norrisová a podezřívavým pohledem si ji měřila. ,,Jdi pryč, ty hloupá kočko. Já jsem nic neprovedla," snažila se ji rukou odehnat.

V tu chvíli se otevřely dveře, ve kterých stál překvapený Severus. ,,Natasho?" podivil se, ale pustil ji dál. Zavřel za sebou a vyčkával, až mu řekne, proč přišla.

,,Musím s tebou mluvit," řekla naléhavě a svlékla si župan. Když si začala vyhrnovat levý rukáv, tázavě nadzvedl obočí. ,,Potřebuju, abys mi řekl, jestli si myslíš to co já. Je tohle kousnutí od baziliška?"

Přistoupil k ní blíž a prohlédl si její paži. Skutečně tam měla ranku, která vypadala jako kousnutí, a která se znovu rozzářila. ,,Ano... vypadá to tak," promluvil potom a přejel po rance prstem, ,,vypadá to jako kousnutí od baziliška, má přesně takové zuby. A oba dva víme, že tě napadl a ty jsi zkameněla."

,,Proč by mě kousnul, když mě svým pohledem skoro zabil?" nechápala.

,,Nemám tušení," zamumlal, ,,pokud v tom měl ale prsty Pán zla, jak tvrdí Brumbál..."

Natasha polkla. ,,Myslela jsem... myslela jsem, že jed baziliška má rychlé účinky. Že se rozšíří do celého mého těla a já mám už jen pár minut života..."

,,Ano," přikývl Severus váhavě, ,,taky že umíráš." Natasha otevřela ústa dokořán. On jí řekne, že umírá, tónem, jako kdyby se bavili o počasí?!

,,Jak to můžeš říct s takovým klidem?" vydechla a svěsila ruku podél těla. Posadila se na sedačku.

,,Umíráš," opakoval, ,,ale jelikož jsi zkameněla, zastavil se tak rychlý proces. Umíráš tedy pomalu. Jed se ti bude postupně šířit tělem, dokud-"

,,Takže proto jsem poslední dobou tak unavená," poznamenala tiše.

,,Cože?!" vyštěkl Severus, ,,to jsou příznaky, Natasho! Proč jsi s tím nepřišla dřív?! Mohli jsme to zmírnit! Ale takhle se ten jed zase rozšířil!"

Natashe z toho bylo do pláče. Vložila tvář do dlaní a snažila se zabránit slzám, které se draly na povrch.

,,Mohu to zastavit," řekl o něco jemněji Severus, ,,když namíchám daný lektvar a ty ho budeš pravidelně pít, jed bude postupně vyprchávat."

,,A nebo umřu," šeptla.

,,Ne, ten lektvar namíchám," zavrtěl hlavou, ,,a ty budeš muset častěji odpočívat. Budeš vynechávat odpolední vyučování a budeš se co nejméně namáhat. Kdyby ses namáhala příliš, jed v tvém těle se bude šířit rychleji. Musíš být v klidu a hodně spát, protože tě to vyčerpává."

,,Dobře," špitla a zvedla k němu oči. Severus stál zády k ní, hledal v knihovně zřejmě tu knihu, ve které by daný postup byl. ,,Měl bych si promluvit s ředitelem," pokračoval, ale mluvil spíš k sobě než k ní, ,,dnes jsem za ním měl zajít."

,,Ale já jsem ti překazila plány," pousmála se Natasha a opřela se. Rukáv zase stáhla dolů.

,,Tak nějak," souhlasil Severus a nespouštěl oči z knih.

,,Nemůžu se vrátit na pokoj."

Teprve teď Severus odtrhl zrak od knihovny a s nadzvednutým obočím se na Natashu zadíval. ,,Proč bys nemohla?"

,,Moje spolubydlící jsou hnusné hloupé husy," zavrčela, ,,a myslí si, že jsem dcera Siriuse Blacka," při tom sebou Severus trhl, ,,takže se na mě dívají stejně jako ostatní."

,,Můžeš zůstat tady," nabídl jí, ,,alespoň tě budu mít víc pod dohledem."

V krbu se najednou objevily zelené plameny a v následující chvíli z krbu vyšel Albus Brumbál, který si oprašoval svůj hábit. Překvapeně se podíval na Natashu, ale usmíval se. ,,Mám dojem, že je po večerce, Natasho."

,,Tohle je důležité, Brumbále," zavrčel Severus, který přešel k Natashe a vyhrnul jí levý rukáv.

,,Kousnutí od baziliška," pronesl Brumbál zachmuřeně a druhý muž přikývnul. ,,Předpokládám, že zkameněním se zpomalil proces?"

,,Přesně tak. Hledám postup na příslušný lektvar, který by to zastavil úplně," vysvětloval Severus, ,,Natasha je hodně často unavená, tak jsem jí řekl, že nechá být odpolední hodiny."

,,Ano, ano," přikyvoval Brumbál, ,,původně jsem s tebou chtěl o něčem mluvit, Severusi, ale to počká, tohle je důležitější. Jsi v dobrých rukou, Natasho."

,,To já přeci vím," pousmála se.

•••

Druhého dne si večerní hostinu ale vychutnávala stejně jako ostatní. Lae z toho byla nadšená, jelikož tu byla poprvé, a chtěla ochutnat od všeho trochu. Natasha se smála, když se Lae cpala jako hladový vlkodlak, a mezitím jí vyprávěla historku s trollem. Pak ji ale začala přepadat únava, a tak se rozloučila a odešla k Severusovi do kabinetu. Ten se zjevil chvíli poté.

,,Je ti dobře?" ptal se a šel zkontrolovat lektvar, který už ráno začal připravovat. Zjistil, že se ale musí dělat pečlivě - což mu ale nedělalo žádný problém - avšak jeho příprava trvá minimálně dva měsíce.

,,Ne," hlesla slabě a lehla si na pohovku. Zavřela oči a snažila se nezvracet. Byla bílá jako stěna.

,,Na, vypij to," podával jí bezesný spánek a lektvar na uklidnění. Obě lahvičky si vzala a obsah vypila.

,,Díky," zašeptala.

,,Dnes mám hlídku na chodbě, ale průběžně sem budu chodit a kontrolovat tě," informoval ji, ale ona už sotva poslouchala. Propadla do říše snů.

•••

Měla pocit, jako by spala sotva pět vteřin. Severus ji budil.

,,Co se děje?" zeptala se rozespale.

,,Honem, vstávej, musíš do Velké síně. Black se dostal do hradu," vysvětlil. To Natashu vzbudilo úplně a společně se Severusem šli do Velké síně. On se potom odpojil a šel prohledat sklepení, zatímco ona si vzala spacák a našla Edwarda.

,,Co se stalo?" ptala se znovu a lehla si vedle něj. Všimla si, že kousek od ní leží Harry Potter a jeho nejlepší kamarádi.

,,Black se záhadným způsobem dostal do hradu a prý napadl Buclatou dámu, ta hlídá vchod do Nebelvíru," sdělil jí a znepokojeně ji pozoroval.

,,Aha," řekla jenom a rozhlédla se. Tu a tam se na ni někdo podíval a něco zašeptal svému spolužákovi. ,,Všichni si myslí, že se tu objevil jen kvůli mně."

,,Zřejmě ano," povzdychl si Edward a lehl si. Tasha ho napodobila a hleděla na začarovaný strop, na kterém tančily hvězdičky. Najednou nebyla vůbec unavená a vydržela by hledět na hvězdy celou noc, kdyby se neobjevil Severus a nezačal mluvit s ředitelem. Předstírala, že spí, Edward spal doopravdy.

,,Prohledal jsem sklepení, pane řediteli. Po Blackovi ani stopy," sdělil mu Severus a ona se snažila toho co nejvíc zaslechnout.

,,Ani jsem nečekal, že by se zdržel," pronesl Brumbál, který procházel mezi spícími studenty.

,,Máte nějakou teorii, jak dokázal do hradu proniknout?" ptal se ho tiše Severus.

,,Spoustu. Jednu nepravděpodobnější než druhou."

,,Jistě si vzpomínáte, že jsem na začátku roku vyjádřil svoje obavy ohledně profesora Lu-"

,,Žádný z profesorů by nepomohl Siriusi Blackovi proniknout do hradu." Tasha se kousla do rtu. Takže Severus si myslí, že mu pomohl někdo z učitelů?

,,A Potter? Neměli bychom mu to říct a varovat ho?"

,,Možná. Teď ho ale nechme spát," řekl nesmlouvavě Brumbál.

,,A ona, Brumbále?" zeptal se co nejtišeji Severus, ale Natasha pochopila, že mluví o ní.

,,Ne, Severusi. V žádném případě si nemyslím, že by se to stalo kvůli tomuhle," odporoval mu ředitel, ,,děkuji za pomoc. Měl byste jít do postele, ať nejste unavený. Dobrou noc."

Severus něco zavrčel, ale Natasha slyšela, jak se jeho kroky vzdalují. S bušícím srdcem ještě přemýšlela o jejich rozhovoru, ale pak už doopravdy usnula.

•••

Když uslyšel zavytí vlkodlaka, zadíval se na oblohu. Měsíc v úplňku osvětloval stromy v Zapovězeném lese a on si vzpomněl na svá školní léta, když se tu jako pes, jelen, krysa a vlkodlak proháněli čtyři chlapci.

•••

Tahle kapitola je snad jedna z mých nejoblíbenějších😂já říkala, že se to bude komplikovat!😂
Co si o tom myslíte? Jsem zvědavá na vaše názory! Teď už tak nějak víte, co se tehdy stalo😅
MM se mi dostalo i do snů, zdálo se mi o Bitvě o Bradavice, a byla to tak úžasná scéna, že ji budu muset napsat!😂
A já teď mizím dopsat zbytek 83.kapitoly😂
Snad se vám tahle líbila💘
-Milka💘