Byla klasická středa večer. V baru byla dámská jízda. To znamená, že všechny ženy mají nápoje zapolovic. Taky to byl jediný den v týdnu, kdy jsem viděla hromadně platit ženy i za muže. Staré způsoby šly v tuhle chvíli stranou za snahou ušetřit. Nedivila jsem se. Nejradši bych ale nebyla. Zrovna dnes jsem se necítila dobře, bylo období chřipek a já měla dar, dar chytit každého bacila, co okolo mě prošel. Nos zarudlý jak Rudolf, kruhy pod očima a popraskané rty. Naštěstí dnes už existuje tolik kosmetických přípravků že díky nim, a samozřejmě třem hodinám před zrcadlem, jsem vypadala jako vždy. Opravdu jsou chvíle kdy miluju jednadvacáté století. Relativně dobrá nálada mi však nevydržela věčně. Skončila přesně ve chvíli, kdy se ve dveřích objevil Matěj. Už z jeho pohledu žárlivého maniaka jsem poznala že bude zle, a měla jsem pravdu.Neváhal ani chvíli a rovnou se rozešel z baru. kývla jsem na Moniku, kolegyni a pokusila se zalézt dozadu do našeho zázemí dokud ho neodpálkuje. Je opravdu dobré mít vztahy na pracovišti super, hlavně ve chvíli kdy váš bývalý milenec, nebo taky friend with benefits, jak se tomu říká dnes, nepochopil že vše bylo nezávazné a hodlá ztropit scénu. A nebo taky možná proto, že Monika dělala dva bojové sporty a moc ráda se mučila pod těžkými váhami ve fitcentru. Jo, tuhle holku rozhodně nikdo nechtěl naštvat. Jemu to bylo očividně jedno. "Mischele!" Zakřičel na všechny strany, zkusila jsem skrčit hlavu mezi ramena a utéct. No, třeba příště Mischele, dneska ti to nevyšlo."Ty děvko!" Druhý výkřik, no dobré, od začátku na to jde rychle a tvrdě. Zastavila jsem se, nemělo cenu utíkat, ten idiot by za mnou vlezl kamkoli. Místo toho jsem se otočila, abych mu čelila. Zarazil se. Bylo vidět, že tohle nečekal. No já tak trochu taky ne, ale to nevadí. Naštěstí byla středa, takže tu moc lidí nebylo. Dlouhými ráznými kroky za mnou šel, i tahle zdálky jsem viděla, jak se mu vzteky rozšiřují nosní dírky. Nechápala jsem, co ho tak vyvedlo z míry. Chytil mě za ramena. Stisk byl hrubý, bolelo to. Neuniklo mi syknutí. Sklonil se ke mě a prudce se nadechoval."Si děvka, víš to! Vím to o tobě a tom blbečkovi od vás ze školy!" Byl tak vzteklý že mu div nekapala pěna od pusy. "Je to přítel," co jiného jsem mohla říct. "Myslíš že jsem blbej! Myslíš že nevím co je u tebe přítel?! Seš kurva a chrápeš s ním!" Musela jsem se hodně ovládat abych neprotočila panenky v sloup, tohle jsem neslyšela poprvé. Ano vždycky to zabolí, když vám tohle někdo řekne, někdo o kom víte, že jste mu nechtěně ublížili, ale nešlo to jinak. On věděl jak to je, souhlasil s tím, nemůžu za to, že city neovládl. Já jsem byla taky kolikrát na vážkách a musela to ukončit. "Nespím s ním," oproti jeho křiku byl můj hlas jako šepot. Ale co jsem měla dělat, znala jsem tenhle typ lidí a křik nebo slzy by jen byly polínka do už tak rozvířeného ohně. No, přepočítala jsem se. Uhodil mě. Bylo to celé jako ve zpomaleném filmu. Pustil mé rameno a jen jsem viděla jak se napřahuje a pak jsem ucítila bolest. Bylo mi jasné, že má levá tvář bude mít krásný rajčatový odstín, tak moc to štípalo. "Děvko prolhaná," musel se sklonit, aby mi tohle mohl zasyčet do tváře."Nelžu. Moc dobře si věděl do čeho jdeš. Byli jsme přátelé a občasní milenci. Říkala jsem ti, že vztah nehledám," musela jsem se v duchu pochválit, můj hlas ani jednou nezakolísal."Jenomže už ses neobtěžovala mi říct, že jsem pro tebe byl jen hračka. Seš pitomá blbka a doufám, že na to dojedeš," s těmihle slovy se otočil na podpatku a odešel. Jediné co zde zůstalo, bylo několik hostů, kteří střídavě pozorovali dveře a mě. Nebylo to příjemné a tak jsem zalezla do našeho malého zázemí. Až tady jsem si dovolila se sesypat. Svezla jsem se podél zdi a v podřepu jsem plakala. Nebylo to poprvé, co se mnou někdo tahle zametl, to ne, ale bylo to poprvé co jsem se cítila jako odpad. Vždy jsem byla hrdá, na to čím jsem, nyní jsem si přišla k ničemu. Jako něco, co si zaslouží zemřít. Nebylo to poprvé co jsem měla myšlenky na smrt. Jaké to je, co je po smrti. Jenomže moc dobře vím, že i když se zabiju za rok tu budu znovu jako malé děcko a celý koloběh začne nanovo."Jsi v pohodě?" Moničin hlas přerušil mé myšlenky. "Jo, je to idiot," poslední popotáhnutí nosu, otřela jsem si oči a pokusila se na ní usmát."To vidím. Je to fakt idiot, ale to jsou všichni chlapi," protočila panenky, čímž mě donutila se zasmát. Měla pravdu, každý chlap je tak trochu idiot, Paul, Matěj.... Jen jsem doufala, že Kristián bude jiný. "Hele je tu mrtvo, běž domů. Řeknu vedení že ti prostě nebylo dobře a bylo tu mrtvo," usmála se na mě, myslela si, že potřebuju odtud vypadnout. Já zase potřebovala nebýt sama. "To není třeba..." mávnutím ruky zarazila můj protest a neměla jsem na výběr. Zavolala jsem na jediné číslo, které jsem měla uložené v telefonu. Zvedl to téměř okamžitě."Co se děje?" Na to že bylo dosti pozdě, zněl jeho hlas svěže. "Potřebuju zrovna někoho, komu nevadí co jsem," těžký povzdych se nesl celým zázemím. "Jo jasně, ale nemáš být v práci?" Bod pro Kristiána, že to s ním nijak nehnulo. "Monika to vezme za mě, prakticky mě odsud vykopala," krátce jsem se zasmála, abych ta slova zlehčila. "Dobře, naberu tě autem, dej mi deset minut, než se tam dostanu," oznámil jen a zavěsil. Chvíli jsem zmateně koukala na telefon, věděl, že mám práci, ale nikde jsem se mu nezmínila, kde pracuji, čistě jen kvůli tomu, že i když byl kamarád, byla jsem podezřívavá. Pak mi došlo, že on o mně ví asi i víc věcí než já. Lovci a jejich archivy a tak dále. Tak jsem se jen převlékla, oblékla teple a vydala se ven. Opodál od baru stála jeho šedá Octavia. Nasedla jsem do auta a pozdravila jej, on mi pozdrav opětoval a rozjel se směrem k mému domovu."Tak povídej, co se stalo, že to otřáslo i ženou tvého věku," zasmál se svému vtipu."Moc vtipné omladino, no řekněme že přišel Matěj a nebylo to příjemné," pokusila jsem se z toho vybruslit. "No jen mi to hezky celé pověz, je mi jasné, že to nebylo jen tak," zastavil na červenou a podíval se na mě. Povzdychla jsem si, nesnášela jsem to, když ze mě něco páčil, žel bylo lehčí to vyklopit teď, Kristián uměl být pěkně neodbytný."No byla jsem v baru, klasika. Pak přišel Matěj a začal na mě řvát něco o děvkách a že ho podvádím a tak, vůbec mu nedocházelo, že s ním nechodím nic, no a pak mi dal facku a odešel," popsala jsem mu celou situaci. Celé naše jízda byla u konce, byl na parkovišti před panelovým domem, kde jsem bydlela."To je dement," z toho všeho jsem poznala, že ho to mimořádně vytočilo."Neřeš to," mávla jsem nad tím rukou. "Já ti dám neřeš to, vždyť tě uhodil!" Zvýšil hlas, automaticky jsem se přikrčila, nevím co to je za reflex, ale měla jsem ho už odmala. "Promiň, nechtěl jsem na tebe zvýšit hlas," omluvil se hned."V pořádku, chceš u mě přespat? Je dlouho a zítra musíme do školy," zdvořile jsem mu nabídla útočiště, bylo chvíli po půlnoci. Už jsem se odpásala, myslela jsem, že odmítně ale místo toho přikývl."Děkuju, asi bych si musel udělat výlet k tomu blbečkovi a vysvětlit mu to," trochu mě zaskočil, že s nabídkou souhlasil. Vždycky odmítal kvůli radě a že by to bylo podezřelé, ale asi byl opravdu vytočený do takové míry, že by s Matějem udělal krátký proces. Oba jsme vystoupili z auta a vydali se k hlavním dveřím.

Já vím! Je to dlouho, opravdu se omlouvám, ale bylo toho hodně a já si musela srovnat napřed svůj osobní život. No, už to bude dobré, pokusím se vydávat co nejpravidelněji. A ano, konečně se něco děje, nebo alespoň začíná <3

W.