Pohled Marrinette

Pomalým krokem jsem šla otevřít. Otevřela jsem.
,,Dobrý den, paní Billová. Potřebujete něco?" optala jsem se mile mojí milé sousedky. Byla to starší strašně hodná dáma. Ano je sama. Bylo mi jí líto. Ale je s ní sranda.

,,Ahoj, Marrinette. Nedala by sis trochu dortu? Včera jsem byla na svadbě a dostala jsem dort.... Jenže.. Takový velikánský kus nesním a došlo mi, že mám cukrovku." usmála se a podávala mi talíř, na kterém byl dort s čokoládou a marcipánem (😋mňam!).

Usmála jsem se taky.
,,Je... Děkuji... Jste moc milá paní B. Tak já si ho teda vezmu. Mockrát děkuji." usmála jsem se a dort si převzala. Paní B se rozloučila, ja také, odešla a já zavřela dveře.

,,Tiki! Máme tady čokoládovo-marcipánovou sváču.!"
Nikdo se neozval.
,,Tiki... Tiki!" začala jsem ji hledat.
,,Ano Marrinette?" našla jsem ji u okna, ze kterého se koukala... Nevím proč.

,,Dort! Pojď..." dort jsem dala na stůj a už už jsme uždibovaly marcipán a čokoládu.
,,Je vítečný." zabásnila jsem.
,,myslíš... Ten marcipán?" zasmály jsme se na Tikiinou právě vyřčenou větou.

Tak jsme tam se smíchem uždibovaly dort a jedly ho a smály jsme se, hihňaly a já nevím, co už, ale má pochmurná nálada se hned vypařila a nahradila ji pocit štěstí.

Tedy, dokuď podruhé nezazvonil zvonek.
,,Třeba paní Bellová šla vybírat letáky ze schránky a má nějaké pro mě." přemýšlela jsem šeptem, ale i tak mě Tiki slyšela.
Myslím, že jsem ji načapala, jak ji cuká oko.

,,To zjistíš, až ty dveře otevřeš, Marrinette." znervózněla...ale proč?

-------------------------
Omlouvám se za chyby.

Vaše WP2