Pohled Nina

Zapomněl jsem dárek pro Alyu. Co jsem to jenom za člověka!
Vracím se zpátky k domu a v dálce uvidím staříka, který nemůže vstát.

Jdu mu na pomoc. Podám mu hůl a pomůžu mu vstát. On poděkuje a odejde. Vzpamatoval jsem se a běžel jsem domů pro ten dárek. Doufám, že jí udělám radost.

Pohled Marrinette (ráno)

Udělám si ranní hygiénu... Bla bla a do třetice všeho dobrého bla!

Jdu dolů pozdravit rodiče a běžím do školy, protože....opět nestíhám. To bych nebyla já.
Alya u školy není. No, co se dá dělat.

Vběhnu do třídy a všichni na mě hodí pohled. Všichni stojí u naší lavice, tedy kromě Adriana.

,,Ahoj Alyo." pozravila jsem nervozně a sedla si.
,,Ahoj Kočko..." podívala se na mě Alya podezíravě.
,,Co tu všichni dělají .?" podívala jsem se na spolužáky okolo naši lavice.

,,Cos to tam s tím Kocourem dělala?" zeptal se Max
,,Ech...."
,,Proč si byla v Kocourově náruči?" řekla Juleka
,,Ech..."
,,Bože! Proč nejsem superhrdina!" zakřičel žárlicí Nath.
,,Ech..."
Chloé si lakovala nehty. Jak jinak.
Naštěstí mě zachránilo zvonění.

Pohled Adriana

Celé jsem to poslouchal. Chudák Marri. Ale hrozně mě pobavilo, když Nath zakřičel.
,,Bože! Proč nejsem superhrdina!"

Už jsem ji chtěl zachránit, ale zvonek ohlašující hodinu, byl rychlejší.

------------------------------------------------
Tak další kapitola je tu a s ní i....já...
Heh...

Omlouvám se za chyby...

Otázka:
KDO SE TĚŠÍ NA DALŠÍ KAPITOLU?

VAŠE WELEKTRONIKA

(27.1.2017)