(Renesmee)

Vyrušil mě až zvuk klepání. Otevřela jsem a stála jsem čelem tátovi. "Děje se něco, tati?" uhnu mu z cesty a společně se posadíme. "Tak co se děje? Děsíš mě!"

"Možná že se děsit máš. Nessie, poslouchej, dostali jsme zprávu od Rumunů. Jsou to upíři, bojují s námi už od našich počátků, ale dali si pokoj. Teď to opět vytahují. Vyhlásili nám válku."

"Cože?! Vždyť to nejde, co jste jim udělali?!"

"Pamatuješ na akci z minulého roku? Ano? Ukázalo se že tam dva vzteklý upíři z jejich klanu provokovali Taru s Bastianem, ti se naštvali a zabily půlku klanu."

"Tara a Bastian? Páni! Ale nejde aby tu byla válka!"

"Jde, Nessie, jde. K věci. Zítra tě od tuť pošlu pryč."

"Kam?"

"To ještě nevím, ale začni si balit. Mám tě rád jako dceru a nedovolím aby se ti něco stalo." řekne a chystá se odejít.

"Tati, ale co ty?"

"Já se o sebe postarám." usmál se a odešel.

"Válka, to ne." zaúpím a vyběhnu z pokoje do mého vlastního. Vytáhla jsem kufr a začala házet mé oblečení. Bylo ho hodně a tak jsem vytáhla ještě jeden a hodila jsem tam mé další oblečení. Když jsem se chystala na knihy, někdo zaklepal.

"Dále!" zakřičím "Ahoj, Aro nám o tom řekl. Nechceš pomoct?" zeptá se Esme a vede i s ostatními. "Ehm... ne. Ne, díky já to zvládnu sama." řeknu a začnu házet knihy do bedny. "Poslyš, moc nás to mrzí."

"To může."

"Nessie, prosím tě..."

"Ne Alice!"

"Vždyť se tak moc nestalo!"

"Nic nestalo?! Víte co? Jděte a už radši nechoďte."

Otevřu dveře a všechny je strčím ven, zamknu a pokračuju v sklízení. Do malé tašky nahážu hygienu a do další bedny nahážu ostatní věci jako fotky například. "Hotovo." vydechnu po hodině a začnu krabice, tašky a kufry rovnat do kouta.

"Nessie, otevři!" zakřičí táta a mě zatrne. Rychle mu odemknu a usměju se. "Promiň." pustím ho dovnitř. "Proč jsi zamkla?"

"Protože tu byli Cullenovi a Alice začala s tím že se nic nestalo. Nechtěla sem jim ublížit."

"Aha. Koukám že už máš sbaleno."

"Jo."

"Nějak rychle, nemyslíš?"

"Tati, k věci."

"Dobře, pošlu tě do Forks s za Carlisleem a Esme. Oni odjíždí dnes."

"Za nimi? Tak dobře, snad to přežiju."

"Já ti věřím. Ostatně, jejich dům je velký a žijí v lese. Nechají tě běhat venku jak dlouho chceš."

"Beru."

"Dobře. Já jdu do hlavní síně."

Odešel a já se dívala na mé věci a začala vzpomínat. Bylo to až neskutečné. Pamatovala jsem si vše. Všechno z mého dětství. Mé první slovo, krůček i naše blbosti s Felixem, Demetrim, Jane a Alecem. Až teď jsem si uvědomila co to tu pro mě znamená.