Chci ti dnes psát a psát dlouho do noci.

Vzpomeň si, jak zní můj hlas, nech se nést. Obejmu vše, co tě teď tíží. Ponesu domů, budu se prát, o kousek toho vřelého úsměvu.

A nebreč, když je to únava, která nutí klesnout ruce. Nesklápěj oči pokud nemusíš a neomlouvej se za to, jak bojuješ.

Protože každý z nás má své způsoby. Dobré i zlé, věř, jednou se najdeš.

Tak mi dovol, odlož teď ztráty, zvednout tě výš. Ošetřit zraněná křídla a vytáhnout trní z ran.

Vnést kousek světla do tmy, jen tě prosím, buďme si blíž.

Zahlédla jsem kousek tvé nahé kůže, a tak vím, že na konci dne složíš hlavu do dlaní.

Ptáš se sama sebe do příštího dne, kolikrát vlastně ještě.

Dokážeš vstát.

Kolikrát ještě....

Si budeš muset namlouvat, že to nebolí.

Se budeš muset zamykat za dveřmi a zadržovat pláč, když ztrácíš kontrolu.

Odvahu vždy, jakmile přestávají věřit, že na to máš.

Chci ti dnes psát a psát dlouho do noci.

Vzpomeň si, jak zní můj hlas, nech se nést. Obejmu vše, co tě teď tíží. Ponesu domů, budu se prát, o kousek toho vřelého úsměvu.

A nebreč, když je to únava, která nutí klesnout ruce. Nesklápěj oči pokud nemusíš a neomlouvej se za to, jak bojuješ.

Protože každý z nás má své způsoby. Dobré i zlé, věř, jednou se najdeš.

Tak mi dovol, odlož teď ztráty, zvednout tě výš. Ošetřit zraněná křídla a vytáhnout trní z ran.

Vnést kousek světla do tmy, jen tě prosím, buďme si blíž.

Zahlédla jsem kousek tvé nahé kůže, a tak vím, že na konci dne složíš hlavu do dlaní.

Ptáš se sama sebe do příštího dne, kolikrát vlastně ještě.