K jeho uším doléhaly hlasité výkřiky kleteb, bledou a vyděšenou tvář mu ozařovala jejich zářivá světla a on zděšeně přihlížel tomu, co se dělo před jeho očima.

Kolem něj proběhla štíhlá mladá žena. Její žvýkačkově růžové vlasy jí povlávaly kolem hlavy a on si mimoděk sáhl do svých rozcuchaných vlasů. Když se k němu otočila a on pohlédl do jejích tmavých očí, všiml si, že jsou naplněné strachem. Srdce v hrudi mu poskočilo. Chtěl vykročit vpřed, dojít k ní, nějak ji uklidnit; ale nemohl. Jako by ho na místě držela kletba úplného spoutání.

Zaslechl šílený smích, který mu drásal uši. Spatřil, jak se žena před ním s hrůzou otáčí. Neviděl, že její obličej ještě víc zblednul; podíval se stejným směrem jako ona a srdce se mu sevřelo. Hleděl na muže, jehož laskavá tvář byla zohavená několika jizvami, v jeho oříškově hnědých očích viděl tolik odhodlání, když bojoval s mužem v černém hábitu, jenž stál naproti němu.

Odehrálo se to všechno tak moc rychle. Žena s růžovými vlasy zavřískla a i on vykřikl - ale z jeho úst se nevydrala ani jedna jediná hláska. S hrůzou přihlížel tomu, jak z hůlky muže, jemuž neviděl do obličeje, vytrysklo zelené světlo a narazilo do hrudi toho druhého, s hnědými vlasy protkanými šedivými prameny.

,,Remusi!" zaječela žena a napřáhla hůlku. Bylo ale už pozdě. Remus se zhroutil k zemi a už se nepohnul. Jeho hřejivé oči už navždy zůstaly skryté za víčky. Žena hlasitě zaúpěla a její nářek zněl jako sténání raněného zvířete. Omráčený Smrtijed padl k zemi a ona se rychle rozeběhla k mrtvému tělu svého muže.

,,Remusi, Remusi!" třásla zoufale s jeho bezvládným tělem. Pevně ho držela za ošuntělé sako a pak se rozplakala, když pochopila, že je mrtvý a že už jí ho nikdo a nic nevrátí zpátky. Zhroutila se na jeho hruď, v níž už nikdy nemělo bít srdce, a světlou košili mu smáčela svými slzami.

A on byl nucen tomu přihlížet. Přihlížel utrpení ženy, která mu připadala tak důvěrně známá... Bolelo ho to, dívat se na ně, stejně jako ji bolela ztráta jejího manžela.

,,Och, to je mi ale náhodička!" zašvitořila náhle nějaká žena s divokými černými vlasy a její tmavé oči dychtivostí potemněly. ,,Konečně se spolu setkáváme! Taková roztomilá neteřinka! Jaká to je jen škoda, že tě musím zabít!" zachechtala se, pozvedla svou hůlku a namířila ji na bezmocnou ženu před sebou. Ta k ní zvedla svůj uplakaný obličej, rychle hmátla po hůlce; chtěl vykřiknout, cokoliv udělat, jen aby ji zachránil - ale nemohl dělat nic, jen se díval, jak do ní narazilo zelené světlo a ona se zhroutila na hruď svého zesnulého manžela.

Plakal.

Posledním, co její manžel slyšel, bylo, jak křičela jeho jméno. Nevěděl, že žena, která byla jeho matkou, smrt vítala a umírala s vědomím, že prožila život, jaký chtěla. Netušil, že jeho matka v posledních okamžicích svého života myslela na něj.

Na Teddyho.

Teddy se se zalapáním po dechu probudil. Za okny byla ještě tma, někde houkala sova. On ale třeštil oči na svůj tmavý pokoj a rozhlížel se kolem dokola. Srdce mu splašeně bilo a několik úderů bylo obzvlášť bolestivých, když si vzpomněl na svůj sen.

Díval se na smrt svých rodičů.

Bylo to poprvé, co se mu o tom zdálo. Nikdo z jeho příbuzných nevěděl, jak přesně jeho rodiče zemřeli. A on sám si na ně nevzpomínal. Všechno, co o nich věděl, mu vyprávěli ostatní; jeho kmotr Harry, jeho žena Ginny, její rodiče a bratři.

Povzdechl si a pohladil fotku, již měl nalepenou na zdi. Byli na ní právě oni dva; smějící se Nymfadora s růžovými vlasy a zjizvený Remus s laskavým úsměvem. Byla to fotka z jejich malé svatby a Teddy se díval na matčiny jiskřící oči a vpíjel se i do těch otcových - při pohledu do nich ho hřálo u srdce.

,,Chybíte mi," zašeptal jim a rychle se odvrátil, když ho v očích začaly štípat slzy. Vypadali tak šťastně a jeho tak moc bolelo vědomí, že jsou pryč.

Vstal a při pohledu na hodiny zjistil, že je pět. No co, to nevadí, babička Molly už určitě bude vzhůru a když ne, tak se projde po zahradě a... a bude na ně myslet.

Rychle se oblékl, zapnul si knoflík u džín, přes hlavu si přetáhl žlutý svetr s černým vyšitým písmenem T a v zrcadle si upravil své rozcuchané tyrkysové vlasy. Cestou ke dveřím se málem přerazil, protože si zapomněl zavázat tkaničky u bot.

Ty jsi prostě celý ona, uslyšel ve své hlavě Harryho hlas. Prohlašoval to pokaždé, když nemotorný Teddy vždycky něco shodil. A přestože se všichni smáli, jak je nešikovný, on byl na to svým způsobem hrdý. Byl jako ona.

Tiše vyšel ze svého pokoje a opatrně kráčel dolů do kuchyně po vrzajících schodech. Dole bylo ticho, takže usoudil, že babička Molly ještě spí. Z kredence si ukradl malou tabulku čokolády a když se chystal vyjít ven na dvorek, překvapením sebou škubl, když před okny spatřil stát Harryho.

,,Ahoj," pozdravil ho a v tu chvíli se rozhodl, že nikam nejde. Stoupl si vedle svého kmotra, zadíval se ven stejně jako on a začal si rozbalovat čokoládu. ,,Chceš taky?"

Harry se na něj unaveně usmál a v očích se mu na chvilku objevil stín bolesti, když viděl, že Teddy má u sebe zase tabulku čokolády. ,,Ty jsi úplný Remus." Na chvíli se odmlčel a pozorně svého kmotřence pozoroval. ,,Jsi jim neskutečně podobný."

Teddymu se rozbušilo srdce. Miloval ty chvíle, kdy mu Harry a ostatní vyprávěli o jeho rodičích. Ani na svou babičku Andromedu si pořádně nepamatoval...

,,Tvůj táta mi vždycky říkal, že jsem Dvanácterákovi neskutečně podobný. Kromě očí, ty jsem zdědil po své mamince. A ty," usmál se na něj, ,,ty je máš po otci. Stejně hřejivé a laskavé. Miluješ čokoládu a knihy. Jsi metamorfomág a stejně nemotorný a veselý jako Nymfadora. Hodně toho pro mě udělali. Ani nevíš, jak moc mi chybí," povzdechl si a zadíval se na oblohu, na níž ještě slabě poblikávaly hvězdy. Teddy si jen s obtížemi ukousl čokolády a mrkal, aby znovu zaplašil slzy.

,,Dovedu si to představit," zašeptal, ,,vyprávěj mi o nich ještě něco. Prosím."

,,Je to tak kruté, Teddy," řekl tiše Harry, ,,že ti válka sebrala rodiče. Většinu rodiny."

,,Vím, že mi rozumíš," šeptl Teddy a ucítil, jak ho Harry bere kolem ramen. Přivinul si ho k sobě do objetí a čtrnáctiletý chlapec tiše naslouchal kmotrovu vyprávění, jež doprovázelo bušení jeho srdce.

,,Byli to úžasní lidé," vzpomínal Harry. ,,S tvým tátou jsem se poprvé viděl, když jsem jel ve spěšném vlaku ve svých třinácti letech do Bradavic. Tehdy zahnal mozkomora, který prohledával vlak kvůli mému kmotrovi, který uprchl z Azkabanu. Toho večera nám všem dal čokoládu," zasmál se, ,,byl to skvělý muž a nejlepší učitel obrany proti černé magii, kterého jsme kdy měli. Naučil mě vykouzlit Patrona. Byl neskutečně laskavý, vždy mě vyslechl a měl pro mě pochopení a já jsem mu za to neskutečně vděčný. Bojoval za Brumbála, za mě, za dobro a já se mu za to nikdy nedokážu odvděčit. Než ses narodil, bál se, aby na tebe nepřenesl své vlkodlačí schopnosti. Toho dne, kdy nám o tom řekl, nám taky vysvětlil své obavy; myslel si, že kdyby od tebe a od tvé maminky odešel, bylo by vám líp, protože by ses za něj nemusel stydět," ucítil, jak se Teddy v jeho objetí napnul. ,,Řekl jsem mu, že já bych se za svého otce styděl, kdyby mě a svou ženu opustil. Toho dne jsme se pohádali, když jsem mu řekl, že je zbabělec," na chvíli se odmlčel a vzpomínal na jejich hádku.

,,Nestyděl bych se za něj," ozval se potichu Teddy, ,,pořád by to byl můj táta. Skvělej táta."

,,Bál se o vás," řekl jednoduše Harry, ,,ale já myslím, že rodiče by neměli opouštět své děti dobrovolně. Ani nedobrovolně, to je tak... kruté. I přes to všechno byl šťastný, když ses narodil. S Nymfadorou jsem se seznámil dva roky poté, když mě přišli vyzvednout od mého strýce a tety. Málem tehdy rozbila polovinu věcí v jejich domě a nadělala neskutečný kravál," usmíval se. ,,Byla strašně veselá, energická, ochotná všem pomoct a do všeho se vrhala po hlavě. Byla to taky vynikající bystrozorka a všechny nás bavila tím, že si měnila barvu vlasů a svůj nos. Nechtěla tě opustit, Teddy. S její povahou ale nedokázala jen tak sedět doma, zatímco jsme všichni bojovali o Bradavice. Chtěla tvému otci pomoct a myslím, že ji nenapadla možnost, že se k tobě možná nevrátí. Oba dva bojovali za lepší svět, v němž bys mohl žít a nemusel by ses bát. Milovali tě," dokončil tiše a tentokrát Teddymu sklouzlo pár slz na Harryho košili. Slabě popotáhl a přikývl.

,,Jsem rád, že jsi je mohl poznat a že mým kmotrem udělali zrovna tebe. A jsem jim vděčný za to, co všechno pro tenhle svět udělali. Jsem na ně pyšný," řekl mu. Chvíli tam stáli a objímali jeden druhého.

Je mi líto, že svého syna nikdy nepoznám, řekl mu tehdy Remus, bude ale vědět, proč jsem zemřel, že jsem se snažil vytvořit svět, v němž by mohl žít šťastnějším životem. Jednou to pochopí.

A Harry věděl, že to Teddy pochopil.

,,Mohl bys mě naučit vykouzlit Patrona?" ozval se potom rozechvělým hlasem Teddy. ,,Chtěl bych to zkusit. A jestliže jsi to ty zvládl, když ti bylo třináct, myslím... myslím, že bych to mohl zvládnout taky."

,,Je to nesmírně obtížné kouzlo -" Harry se zarazil, když si uvědomil, že právě použil Lupinova slova. Usmál se. Pokud se na to Teddy cítí, měl by mu dovolit to zkusit. Remus ho od toho taky neodrazoval. ,,Tak dobře. Půjdeme ven a vyzkoušíš si to," řekl nakonec a pustil ho. Teddymu se rozzářily oči a strčil si zbytek čokolády v obalu do kapsy, když vyšli ven na dvorek.

Byly sice prázdniny, ale oni je trávili v domě plném dospělých kouzelníků, takže by ministerstvo nedokázalo zjistit, že tu kouzlil nezletilý kouzelník.

,,Jestliže chceš Patrona vyčarovat, musíš myslet na nejšťastnější vzpomínku, kterou máš, a nechat ji, aby tě naplnila. Teprve pak budeš moci vyčarovat kompletního Patrona - a samozřejmě, formule zní Expecto patronum. A nezapomeň, ta vzpomínka musí být šťastná a dostatečně silná. Máš nějakou?" ptal se ho Harry. Teddy chvíli hleděl do dáli na koruny stromů, jejichž listy se lehce třepotaly v mírném vánku. Vybavil si před sebou šťastné tváře svých rodičů, myslel na jejich lásku, na jejich odhodlání a na přání vytvořit svět, v němž by jejich milovaný syn mohl bezstarostně žít. Zaplavila ho tak velká vlna něhy, vděku a lásky k nim, až měl pocit, že to snad Harry musel cítit.

,,Mám," přikývl odhodlaně, vjel si rukou do kapsy a v dlani pevně stiskl svou hůlku.

,,Soustřeď se a nech ji, ať tě naplní," přikázal mu Harry tiše. Teddy se těm pocitům podvolil, vybuchly v něm jako sopka a rozlévaly se celým jeho tělem jako divoké vlny. Proplouvaly každou částečkou jeho těla, kolovaly v krvi, tančily s jeho srdcem, které divoce bušilo. A Teddy pochopil, že je k tomu ten správný čas, pozvedl hůlku a vykřikl: ,,Expecto patronum!"

Ze špičky jeho hůlky nejprve vytryskl obláček kouře. Teddy se nehodlal vzdát hned na začátku, formuli zopakoval pevnějším hlasem. Tentokrát vyletěla stříbrná záře, bílá pára kolem se ztrácela a Teddy užaslýma očima sledoval, jak se záře formuje do určitého tvaru, do velkého zvířete, které mělo čtyři nohy, velké tlapy, vypadalo to na obrovského psa; pak se ale čumák začal protahovat, čelist se zvětšovala; a Teddy pochopil, jakou jeho Patron má podobu.

,,Náměsíčníku," zašeptal omámeně a jako ve snách vykročil ke svému zářivému Patronovi, velkému vlkodlakovi, který na něj upíral své vychytralé oči; hřejivé, hnědé oči...

,,Výborně," vydechl Harry potěšeně a díval se, jak se jeho kmotřenec opatrně dotkl vlkodlakova čumáku, ,,skvělá práce, Teddy!"

Remusův syn zářil radostí a stejně mocně zářil i jeho Patron. A Teddy měl zase pocit, jako by byl otec jeho součástí.

Později toho dne, kdy Teddy seděl ve svém pokoji u psacího stolu, měl před sebou rozložený kousek pergamenu, který byl popsaný a Teddy ke vzkazu nakonec připojil svůj podpis. Tenhle vzkaz patřil k dopisům, které nikdy neodeslal. Obrátil se k fotce na stěně a usmál se na ty, které tak neskutečně miloval.

Milý tati,
Harry mě dnes naučil, jak vyčarovat Patrona. Byl to vlkodlak.
Přál bych si, abyste byli tady.
S láskou Teddy

•••

Přestože dnes slaví Fred a George, připojí se k nim i oslavenec Teddy, který se narodil na začátku dubna. (Takže to může být klidně dnes!😃) a ačkoliv je rok 2018, Teddymu je tedy dnes už kulatých dvacet let a není to čtrnáctiletý chlapec, který v mé jednodílovce vystupuje😃
Ani nevím, proč jsem tuhle jednodílovku napsala, měla jsem na to náladu a Teddy je jednou z mých oblíbených postav. Budu moc ráda za vaše názory, snad se vám jednodílovka líbila❤
Všechno nejlepší, Teddy! Remus a Nymfadora se na tebe dívají⚘
-Mil🐢