by: JustRandomCrazyGirl

Dnes jsem zase viděl Meddie jak se směje nějaké blbosti, co sestřička řekla. Má opravdu nádherný úsměv a já už si prostě nemůžu pomoct. Musím jí říct, co k ní cítím. Přemýšlel jsem nad tím skoro celý den, ale pořád jsem nevymyslel, jak.
„Co ti je, Andrew?“ šťouchl do mě Jake.

„Co? No… Eeee… Nic mi není,“ zalhal jsem a zase v duchu proklínal, že v tom nejsem víc po mamce. Takovou lež by prokoukl i slepý. A to Jake rozhodně nebyl.
„No jasný. Jsem tvůj nejlepší kámoš. Můžeš mi říct všechno, jasné?“

„Když ono je to trochu trapný,“ zrudl jsem a lehce jsem zalétl pohledem až ke Zmijozelskému stolu, kde seděla ta nejkrásnější dívka pod sluncem. A tím rozhodně nemyslím svou sestru.
„Jo taaak… Zase Medeline?“ uchechtl se, když se podíval stejným směrem. V tom si nás ale všimla Rosie. Viděl jsem, jak zrůžověla a zamávala nám. Teda spíš Jakeovi.

No počkat! Jake vlastně chodí s mou sestrou. Ten by mi mohl poradit, co dělat. Teda on s tím asi moc práce neměl, protože Rosie do něj už zamilovaná byla, ale zajímalo by mě, kdy se do ní vlastně zakoukal on a jak si to řekli. Není to úplně ideální, ale je to začátek.
„Jak jste se dali dohromady s Rosie?“ zeptal jsem se zvědavě. On jen vykulil oči, vyprskl dýňovou šťávu, kterou zrovna pil, a začal se dusit. Colin s Aronem už zřejmě taky zaregistrovali, že se něco děje a zhnuseně se šklebili na stůl, který byl celý mokrý.

„To prskání sis mohl odpustit.“
„Já za to nemůžu! Andrew mě zaskočil!“ bránil se hned, co přestal kašlat.
„Jen jsem se zeptal. Nebudu tě poučovat, jak se k ní chovat, nebo něco. Prostě jsem chtěl jenom vědět, jak jsi to udělal.“
„Zeptal jsem se jí,“ nechápavě na mě pohlédl, jako kdyby to snad bylo jasné.
Výborně. Takže od něj se pomoci asi taky nedočkám. Zeptat se. To je sice hezké, ale jak? Nemůžu k ní přijít a spustit: Ahoj, Meddie. Víš, já jsem do tebe už hrozně dlouho zamilovaný a chtěl jsem se tě zeptat, jestli je nějaká šance, že bychom spolu mohli chodit.

V tom mě ale něco napadlo. Vzpomněl jsem si na to, jak nám mamka vyprávěla o tátovi a Bezejmenné. Ona sice věděla, že jí nebude chtít milovat a v podstatě neměla jinou možnost, ale já jsem teď taky ve slepé uličce. Myslím, že to aspoň stojí za pokus. I když jsem si jistý, že Rosie se mi za to pěkně vysměje. A napíšu jí hned po večeři, protože jinak bych si to určitě rozmyslel.
S dobrým pocitem, že jsem konečně přišel na nějaké řešení, jsem spořádal zbytek jídla a vydal jsem se do společenky. Byl jsem tak ponořený do toho, co vlastně budu psát, že jsem zapomněl na kluky, kteří za mnou s ohromenými výrazy za chvíli doklusali.

„Hele Andrew… Co ti sakra je?“
„Co?“ překvapeně jsem na ně pohlédl a až v tu chvíli si to uvědomil. „Jee! Omlouvám se! Trochu jsem se zamyslel.“
„Jo, to je vidět.“

K mé spokojenosti to radši nechali být a cestou do společenky si povídali o turnaji. Jenže jakmile jsem si v ložnici vytáhl brk a papír, Jake už se mi nakláněl přes rameno.
„Jdu napsat mamce. Potřebuješ něco?“
„Vážně? Jdeš napsat mamce?“ ptal se podezřívavě. Moje špatné herecké umění však nějakým způsobem zafungovalo a blonďák se vzdálil. I když to, jak jsem se vzápětí dozvěděl, nebyla vůbec zásluha mého lhaní, ale mé drahé sestřičky. Měli totiž naplánované rande. Pro jednou jsem za to byl opravdu vděčný.

Sice nevím, proč jsem o tom Jakovi neřekl, ale něco mě nutilo nechat si to pro sebe. Zaklepal jsem hlavou, abych vyhnal z hlavy všechny myšlenky a mohl se soustředit jen na dopis.

Milá Medeline,
už jsem to prostě nemohl vydržet. Musím ti říct, že jsem se do tebe zamiloval. Je to už dlouho, co v sobě tyto city skrývám, ale zatím jsem neměl odvahu něco udělat. Vždy, když tě vidím, rozbuší se mi srdce. Utápím se v tvých očích, motá se mi hlava z tvého úsměvu.
Chtěl bych ti říct, kdo jsem. Ale myslím, že na to už nemám odvahu. Správně bych ti neměl ani psát. Ach, Meddie. Vždyť ty ani nevíš, kdo jsem. Ne doopravdy.
Jsem z toho všeho zmatený. Nejsem si jistý, co dělat. Jediné, čím jsem si jistý, jsi ty. Ta nejkrásnější dívka pod sluncem.
Nebudu tě nutit mi odepsat. Ale byl bych neskutečně šťastný, kdybys to udělala. Moje sova klidně počká, jak dlouho budeš potřebovat.
Tvůj milující Neznámý

No tak to by bylo. Upřímně se cítím snad ještě nervózněji než předtím. Ale aspoň už se chovám jako Nebelvír a sebral jsem odvahu udělat alespoň něco. Nebo snad ne? Vždyť ani neví, že jsem vlkodlak. Co když se mě bude bát? Nebo hůř! Co když se mě nebude bát a já jí kvůli tomu někdy ublížím? Co když se do mě taky zamiluje a bude se chtít stát zvěromágem? To nedopustím.
S povzdychem jsem dopis složil a odložil na noční stolek. Nepošlu ho. Je to moc riskantní. Ale nechám si ho alespoň na památku.

Šel jsem do koupelny, kde jsem si dopřál pořádně dlouhou sprchu a pak jsem zalezl rovnou do postele. „Dobrou noc, má sladká Meddie,“ zašeptal jsem jen tak do ticha a s myšlenkami na ní usnul.
Byla sobota, a tak jsem si dost přispal. Když jsem se konečně probudil, v pokoji už nikdo nebyl. Zívl jsem a šel se trochu upravit. Dnes jsem měl v plánu říct o tom dopisu Rosie i Jakeovi. Byl jsem ochoten snést i jejich pošťuchování a smích, ale ne další den přemýšlení o dívce, která mi ukradla srdce.
Když jsem se však vrátil zpátky a chtěl jít i s dopisem na snídani, všiml jsem si, že tam už nebyl. Myslel jsem, že někam spadl, takže jsem začal prohledávat okolí. Dokonce jsem objevil i pár pavouků pod postelí, ale dopis nikde.

V tom mě napadla děsivá myšlenka. Okamžitě jsem vyrazil do společenky a na snídani. Tam jsem do sebe naházel pár vajec a sklenici dýňové šťávy v rekordní rychlosti, protože jsem měl už opravdu hlad, a pak jsem se vydal hledat Jakea.
„Kam letíš?“ zavrčela na mě sestra, když jsem se s ní srazil ve dveřích. Ale než jsem se stihl nadechnou, abych jí odpověděl, zřejmě si uvědomila, kdo jsem, a ušklíbla se. „Nazdar, pane Neznámý,“ šeptla mi do ucha.

No do háje! Cítil jsem, jak blednu. Má domněnka se potvrdila. Jake si ten dopis určitě přečetl a ráno ho poslal ještě dřív, než jsem se vzbudil.
„Kde je Meddie? Ví to?“
„Neboj,“ smála se mi, „Med nic neví. Ten dopis se jí moc líbil. Je v knihovně a přemýšlí, co odepsat.“
„Musím s tebou mluvit. I s Jakem.“
„Myslím, že šel s klukama ven.“

Rosie měla pravdu. Netrvalo nám dlouho, než jsme je našli. Kluci dokonce souhlasili, že nám nechají soukromí, celkem rychle.
Jen, co odešli, jsem se obrátil k Jakeovi a chtěl jsem mu vynadat, že ten dopis poslal. Jenže v tu chvíli se na nebi objevila sova, usedla na větev blízkého stromu a začala houkat.
„To je moje sova,“ usmál se na mě Jake a naznačil mi hlavou, abych k ní šel. „Myslím, že to je tvá odpověď.“

Chvilku jsem zmateně stál na místě a nevěděl, co dělat. Část mě se pořád dožadovala, abych mu vynadal, část si okamžitě chtěla přečíst ten dopis, a část nechtěla udělat ani jedno.
Nakonec zvítězila zvědavost a já se opatrně vydal ke stromu a vzal si od sovičky úhledný list papíru.

Milý Neznámý,
jsem opravdu polichocena. Je mi líto, že jsem ti něco takového způsobila, ale asi toho nelituji. Nejsem ten typ holky, která by hledala romantický vztah. Tvá slova ve mně však vzbudila zvědavost a myslím, že bych možná byla schopna tě mít ráda, kdybych tě více znala. Nejvíc mě zaráží, že nevím, kdo jsi. Alespoň ne doopravdy. Znamená to tedy, že už jsem tě někdy potkala?
Pokud mi neřekneš, kdo jsi, můžeš mi dát alespoň nějakou nápovědu? Moc bych tě chtěla poznat.

Tvá Medeline

Uvědomil jsem si, že jsem celou dobu zadržoval dech, ale teď jsem konečně vydechl. Mohla by mě mít ráda. Zajímá ji, kdo jsem. Šťastně jsem se usmál.
„Děkuju, Jakeu,“ řekl jsem prostě a on jen kývl.

„No tak to by bylo. Vsadím se, že se nejpozději do půl roku dáte dohromady,“ promnula si spokojeně ruce Rosie.
„Takže teď byste mi mohli říct, kdy jste se dali dohromady vy,“ zazubil jsem se na ně a užíval si jejich zrudlých tváří a zmateného žblebtání, které mou otázku následovalo.
Nakonec jsem to nevydržel a rozesmál se. Dnes je nádherný den.

Milá JustRandomCrazyGirl,
zvedlas mi náladu... Řekla bych, že celá ta Andyho situace v tvém příběhu teď trošku vystihuje můj život a jsem fakt ráda, že jsem si to mohla přečíst. Popravdě mě fakt zajímalo, jak se ta věc s dopisem vyvine, a líbil se mi i ten nenásilný konec. Musím říct, že i kdybych to psala sama, pravděpodobně by to skončilo stejně...😃 Líbí se mi tvůj styl psaní a doufám, že si najdu čas i na tvé ostatní publikace, které už máš na Wattpadu.
Díky!!!
Tvá Pešu ❤