Vynořit.
Nádech.
Ponořit.
Vynořit.
Nádech.
Ponořit.
A pořád se to opakuje, stále dokolečka dokud nedoplavu na druhou stranu bazénu. A teď zpět.
Jsem vysílený, už takto trénuju dvě hodiny. Únavou se mi už zavírají oči. Dneska bych to měl, už ukončit už tak je po desáté večer. A důvod proč takto pozdě plavu v bazéně? Snažím se zesílit, zlepšit se. Nechci zase zažít další porážku. Nechci znovu zklamat svůj tým, nechci zklamat jeho. Nechci aby se na mě zase díval tím lítostivým pohledem. Aby mě zase poplácal po zádech s tím,že příště to vyjde. Nevyjde. Nevyjde, pokud nebudu usilovně trénovat. Tolik se mu chci vyrovnat.

Když dorazím na pokoj, tak už dávno spí. Potichu přistoupím k jeho posteli. Vypadá tak klidně. Mírumilovně. Je krásný, tak krásný. Ze spánku se usměje. Kéž bych byl důvodem jeho úsměvu já. To se ale nikdy nesplní. Mohl bych si to přát co nejusilovněji a i tak jeho úsměv, jeho rty, tělo jeho krásné tělo. Nikdy nebudou patřit mně. Mně ubohé nicce co je jen na obtíž. Jsem směšný. On by mě nikdy nemohl milovat. Matsuoka Rin kapitán plaveckého týmu, veselý, oblíbený, společenský, seběvědomý. Vždy ve všem dokonalý. Já oproti němu jsem nic. Jsem neviditelný pro okolní svět, neprůbojný, né moc oblíbený, vždy přehlížený. A i přesto se snažím každý den usmívat. Usmívám se kvůli němu a kvůli té malé naději, že mě taky miluje. Je opravdu těžké milovat někoho kdo o tom nemá ani tušení. Někoho kdo vás bere jen za dalšího průměrného člena týmu.

,, Vstávej nebo přijdeš pozdě." Něco do mě šťouchá, je to nepříjemné. Jsem unavený, chci spát. To mě nemůžou nechat být?
To nepříjemné ďobání zmizelo. Konečně můžu dál spát. Zrovna se mi zdál tak krásný sen.
,, Áááááá "výkřik se rozlehne po celé místnosti. Jsem celý mokrý. Zahlédnu jen Rina jak odkládá kýbl. Kde ještě před chvílí byla ledová voda a popadá školní brašnu.,, Zbývá ti patnáct minut." Prohodí mezi dveřmi a je fuč. Prevít jeden, pomyslím si rozzuřeně než začnu zběsile pobíhat po místnost a hledat všechno možné.

Stihnul jsem to jen tak tak. Celý udýchaný jsem zapadl do lavice a čekal na příchod učitele. Když se konečně uráčil dorazit, vyndat všechny pomůcky, desetkrát zopakovat jak ubohej má život a když se konečně rozhodl probírat danou látku. Vzdal jsem to úplně. Hlava mi bezvládně klesla na desku lavice. Tohle bude asi hódně dlouhý den.

Měl jsem pravdu, byla to neskutečná otrava. Teď ale konečně bude něco co mě doopravdy baví. Plavecký trénink.
Dorazil jsem na čas. Rychle se převlékl do plavek a zařadil se do řady. Rin právě vylézal z vody. Kapky vody mu stékaly po jeho vypracovaném těle. Byl samý sval, nádherný. Klidně by mohl být nějakým modelem.
Z mého snění mě probrala píšťalka. Jde se na to.
Skáču do vody. Máme si dát kolečko na rozplavbu.
Po úvodním kolečku následuje řada dalších úkolů, cvičení, námahy. A čas plyne strašně rychle.
Konec. Vylézáme z vody. Jde se na koleje.
Před budovou na mě čeká Rin. Z tréninků někdy chodíme spolu. Jsem šťastný, že s ním můžu strávit tyto občasné chvíle.

,, Ehm, Rin-senpai?"
,, Co " odsekne.
,, To je jedno." Smutně sklopím hlavu.
Kráčíme spolu ulicí a atmosféra je na bodu mrazu. Snažil jsem se nahodit různá témata, příhody. Nic, akorát to vypadalo, že mou přítomnost jen toleruje.
,, Harů"zakřičí najednou Rin a rozeběhne se k týmu Iwatobi. Já zůstanu stát sám na druhé straně ulice. Rin se vesele baví se svými přáteli, já jsem vzduch. Ani se neotočil, nerozloučil. To bolí, hodně to bolí. Když dorazím na pokoj stále musím myslet na ten úsměv když spatřil Haruku.

Vrátil se až pozdě večer. Snažil se být potichu. Nešlo mu to. Byl jak slon v porcelánu.,, Kam ses poděl Nitori? Jen tak si odejít. "Usmál se.,, Omlouvám se"zamumlal jsem a otočil svou tvář k chladné stěně.Snažil jsem se zahnat slzy. To on odešel, bez jediného slova se rozeběhl za svými přáteli.

Dny plynuly rychle, měnily se v týdny a z týdnů to byly už dva měsíce. Dva měsíce tréninků a mých nočních tréninků. Konečně zjistím jestli to mělo nějaký smysl. Nastal totiž den závodu.

Už stojím na skokánku.Za chvíli zazní povel ke startu. Jsem tak nervózní, tak moc. Nesmím ale zklamat Rin-senpai se dívá. Teď!
Voda je ledová ale to rychle přestanu vnímat. Teď musím být rychlý, jak nejvíc to půjde.
Konec.
Bojím se podívat na tabuli s výsledky, určitě jsem skončil poslední. Něčí silné ruce mě sevřou v objetí. Slyším nadšený výskot a jásot. Já ale vnímám jen jeden pohled. Pohled plný překvapení a radosti. Dokázal jsem to. Já já vyhrál.

Šli jsme oslavit jak mé tak vítězstvý mnohých dalších do pizzerie. Přidali se k nám i Nagisa, Rei, Makoto a Haru. Také slavili vítězství.
Celý večer proběhl dokonale.Rin se se mnou bavil, usmíval se, smál se, byl šťastný a já s ním.
Ke konci oslavy jsme tu zbyli už jen já a Rin. Najednou se zeptal na něco co jsem nečekal.,, Miloval si někdy někoho Nitori? "
,, Já totiž, a ano miloval.Proč se ptáš?"
,, Já totiž asi někoho miluju."
,, A kdo tedy chci říct koho?" "vypravil jsem ze sebe nakonec. Malý plamínek naděje se ve mě rozhořel a já se nemohl dočkat odpovědi.
,, Já miluju ano určitě miluju ho, miluju Harua."Oči se mu rozzářily jen jak vyslovil jeho jméno. Nasadil jsem úsměv,, To je skvělé!"Tvářil jsem se šťastně ale uvnitř mě jsem se zhroutil.,, Už půjdu, jsem unavený," vyhrkl jsem a vyběhl z místnosti. Z očí mi tekly slzy. Jak jsem si jen mohl myslet, že by mě mohl. Přes slzy jsem nic neviděl, takže není divu když jsem do něčeho narazil a spadnul.
Kupodivu jsem spadl do měkkého.,, O-omlouvám se j-já nechtěl. "Rychle jsem vstal z osoby, na které jsem ležel.Chtěl jsem rychle odejít jenže ten člověk mě chytil za ruku.,, Nitori jsi v pořádku? " Vzhlédnu, je to Makoto. Tváří se ustaraně. Chci mu říct, že mi nic není, že vše je v pořádku. Jenže já mu namísto toho všechno vyklopím. Řekl jsem mu, že miluju Rina ale on někoho jiného. Neřekl jsem koho ale i tak kdybych jen věděl.
Tahle zpověď mi ale překvapivě pomohla. Cítil jsem se lehčí. Makoto byl velmi pozorný posluchač a velká opora. Zapřísahal jsem ho ať o tom s nikým nemluví. Slíbil to. Už chápu proč ho má každý tak rád.

Uplynuly dva týdny a já se snažím chovat normálně. Jde mi to, srovnal jsem se s tím. S tím faktem, že Rin nikdy nebude můj.
Momentálně jsem na pokoji a píšu úkol do Matematiky. Chjo já tu rovnici nechápu a kde se tak ksakru vzalo to x? Až se vrátí Rin tak se ho zeptám. Určitě bude vědět odpověď.
Práskly dveře vyděšeně jsem naskočil. Podle hodin je něco po půl třetí ráno. Musel jsem usnout.,, R-Rin-senpai?"vyděšeně zamumlám a zůstanu zírat na o rám se opírajícího Rina. Jde z něj cítit alkohol. Musel pít. Tváří se rozzuřeně. Pomalu se ke mě blíží a já instiktivně začnu couvat. Narazím na zeď. Rin stojí jen kousek ode mě.,, Hádej co jsem dneska udělal"? Zeptá se ale já neodpovím. Mám strach, mluví pomalu, chladně v očích se mu zračí zlost.,, Představ si"pokračuje,, dneska jsem řekl Haruovi, že ho miluju a víš co řekl on? "teď už řve.
,, Řekl, že chodí s Makotem ale, že můžeme zůstat přáteli.A chceš vědět co řekl ještě?" teď už se směje.,, Prý, že mě už někdo miluje a prý si to ty TAK TO ŘEKNI, CHCI TO SLYŠET OD TEBE, je to pravda?? !!!" Krev se mi zastaví v žilách. Rozstřesu se. Nevím co udělat. Nakonec ze mě vypadnou ta osudná slova.
,,A-ano já já. Miluju tě Rin-senpai."
Chvíli je ticho a najednou se ozve smích.Čekal jsem vše nadávky, opovržení ale smích? Ten ne. Do očí se tlačí slzy. Sklopím hlavu a zamířím ke dveřím. Rin mě ale zachytí a natiskne na stěnu.,, Takže ty" směje se,, mě fakt miluješ? "vymáčkne ze sebe.,, Ty taková niccka, jen ubohej, otravnej, rozmazlenej smrad. Řeknu ti to takhle nikdy si pro ně nic neznamenal a nikdy znamenat nebudeš."Jeho slova se do mě zabodávají jako nože. Teď už skutečně brečím.,, Pročpak brečíš, ještě jsem ti nedal důvod k pláči."Odmlčí se ale následně se zle ušklíbne a pohladí mě po tváři. Po těle mi přejede mráz.,, Klidně ti ale ten důvod dám." Shodí mě na postel a sváže mi ruce. Jsem ochromený. Pořád nemůžu uvěřit tomu co dělá. Nevěřím, ani když před ním ležím nahý. Uvěřím až tehdy když do mě zprudka vnikne. Tělem mi projede šílená bolest, chci křičet jenže můj výkřik umlčí facka. Pomalu se začne hýbat. Zrychluje, přiráží nekontrolovatelně silně ,vztekle. Oči mám zavřené a snažím se tlumit bolestné výkřiky. Cítím jak se ve mě zmítá.
Ozve se slastný výdech. Skončilo to. Rozvázal mě. Měl bych utéct jenže nemůžu. Nemůžu se hnout. Vše tak moc bolí. O tomto okamžiku jsem snil. Jenže ze sna se stala noční můra.
Poslední co slyším než se propadnu do tmy jsou jeho slova,, Pořád mě miluješ?"

Probudil jsem se a tělem mi projela okamžitá vlna bolesti.Takže to je skutečnost. Pokusím se postavit, okamžitě se ale zřítím k zemi. Rozvzlykám se. Jak mi to mohl udělat? Jak?
Nějakým způsobem se doplazím do sprchy. Smývám ze sebe všechnu tu špínu. Krev smýchanou se spermatem. Chce se mi zvracet.
Nejspíš by mě měla zlomit ta skutečnost, že mě znásilnil ale mě zlomilo to co řekl. To že jsem pro něj nikdy nic neznamenal a nikdy znamenat nebudu. Právě proto nejspíš stojím na nádraží a čekám na vlak. Začnu znova, znova a jeho navždy vyženu z hlavy.

Už je to pět let. Pět let co jsem vše opustil. Rád bych řekl, že si teď žiju líp, že mám svoji drahou polovičku. Jenže to bych lhal. Lhal bych kdybych řekl, že jsem zapoměl. Zapoměl na toho kdo mi nejvíc ublížil. Měl bych ho nenávidět, jenže já? já to nedokážu. Stále ho miluju. I přes to vše co mi provedl ho stále miluju. A za to, že ho miluju se nenávidím. Tak moc se za to nesnáším. Pokoušel jsem se zapomenout. Né že ne. Jenže to nešlo. Jeho úsměv, vůně, oči, na to nešlo zapomenout.
Stal se z něj významný světový plavec. Jednička mezi všemi. Dokonalost sama.

Dnes se vracím do toho města. Makoto a Haru se vzali a teď doma v Japonsku chystají obří oslavu. Pozvali mě a já nemohl odmítnout. Přemlouvali mě ale dost dlouho.Je zvláštní, že zrovna s těma dvěma jsem zůstal jakž takž v kontaktu.Ještě celkem z Nagisou a s jeho přítelem Reiem. Ano přesně tak, tvoří skutečně dokonalý pár. Jak já jim závidím. Nikdo z nich neví proč jsem tehdy odjel a tak to i zůstane. Možná něco málo tuší, jenže nemají od koho to potvrdit.

Stojím nervózně přede dveřmi bytu na zmiňované adrese. Konečně se odhodlám zazvonit. Otevře mi usmívající se Makoto.
,, Konečně jsi tu"obejme mě a pozve mě dál. Za chvíli už se vidím se všemi čtyřmi. Po předání dárku se začnu rozhlížet kolem. Na to, že to má být oslava to tu vypadá celkem všedně. Nikde není ani žádné jídlo. Je to divné. Možná ta oslava bude jinde nebo...najednou mě popadli a strčily do jednoho z pokojů. Ozvalo se cvaknutí zámku.,, Co to má sakra znamenat! "řvu a začnu mlátit do dveří. Odpovědí je mi jen ticho. Naposledy frustrovaně kopnu do dveří. Jsem zmatený a hlavně naštvaný. Co se to sakra děje? Konečně se rozhlédnu po místnosti kde se teď nacházím. Jsem v ložnici, to okamžitě poznám. Místnosti totiž vévodí obří manželská postel. Odevzdaně si na ni lehnu. S rukama založenýma za hlavou zůstanu znuděně zírat do stropu. Je to otrava.

Už tu jsem hádám asi hodinu. Nepoznám to, nejsou tu hodiny. Až se odsud dostanu osobně je povraždím. Z mých úvah o nejlepším způsobu hromadné vraždy mě vyruší výkřiky a rány. Dveře se vzápětí otevřou a dovnitř je vhozena osoba, kterou jsem už nikdy nechtěl vidět. Matsuoka Rin. Stejně jako já začal taky zběsile mlátit do dveří a nadávat. Mě si zatím nevšiml. Když se konečně uklidnil, otočil se. V tu chvíli se mu rozšířily oči. Zírali jsme na sebe docela dlouho.Ticho přerušil on,, Nitori?"
Protočil jsem očima a nechal si svůj kamenný výraz dál.
,, Rine."Odpověděl jsem mu.
,, Změnil si se. "Dostal ze sebe.
,, Ty zas vůbec ne."Ano změnil jsem se. Vytáhl jsem se a docela zmohutněl. Už jsem nevypadal jako klouček, kterýmu teklo mlíko z pusy. S porovnáním s ním jsem byl ale stále tintítko. On vypadal jako muž a já si pořád podle babičky zanechal holčičí půvab. Super.
,, Je mi to líto já." Vytřeštil jsem oči. A pak se rozesmál.,, A to je všechno, je ti to líto? "
,, Byl jsem opilý, nevěděl jsem co dělám!" křičel.
,, To není omluva."
,, Vím, že to není omluva za to co jsem udělal. Přehrávám si to každý den. Jak jsem si na tobě vybil vztek. Myslel jsem, že za to, že mě Haru nechce můžeš ty. Ani nevíš jak moc si přeju vrátit čas.Neuvědomil jsem si, prosím věř mi. "
Konečně jsem se na něj podíval. Třásl se a po tvářích mu tekly slzy.,,Nenávidím se za to co jsem ti udělal. Až pozdě příliš pozdě jsem si uvědomil co k tobě cítím. Chápu, že mě nenávidíš. Jen kdyby bylo něco jak bych to mohl odčinit. "
,, Jak můžeš vědět co k tobě cítím?" rozkřikl jsem se přimáčkl ho ke dveřím.,, To ty jsi řekl, že pro tebe nic neznamenám a nikdy znamenat nebudu. Zeptám se tě teda a chci upřímnou odpověď, co pro tebe znamenám Rine, co?! "

Zarazil se.,,J-já".
Jen jsem si odfrkl,, Jak neče... umlčel mě polibkem. Něžně a zároveň s jakousi naléhavostí se mi otíral o rty. Překvapením jsem pootevřel ústa. Toho okamžitě využil a vplul mi jazykem do úst. Zapojil jsem se. Byl jsem úplně bezmocný, jemu odevzdaný. Stejně jak na mě působil tehdy. Působí na mě stále. Stále jsem z něj nervózní a vzrušený.Položil mě na postel.,, Dovolíš mi napravit to co jsem tehdy zničil? "zeptal se mě a já jen kývl. Chtěl jsem to a zároveň se tak moc bál. Začal mě líbat ještě víc vášnivěji než předtím. Polibky pak pokračoval po mém krku až ke klíčním kostem. Rukou mi zatím začal mnout rozkrok. Z úst se mi vydral sten. Rukama jsem si zakryl ústa, byl jsem úplně rudý. Rin mě mezitím celého vysvlékl. Přesunul hlavu k mému klínu. Zrudnul jsem ještě víc než předtím a zakryl si oči. Nechtěl jsem to vidět. Najednou jsem ucítil něco mokrého.,, Ách"vydralo se mi z úst. Sténal jsem na celý pokoj,, Rine já už"nestihl jsem ani doříct a udělal se.
Mezitím co jsem vydýchával svůj orgasmus se Rin naklonil nad můj obličej. Políbil mě. Mezi polibky jsem si všiml, že on je celý oblečený a já úplně nahý to se mi nelíbilo. Mezi polibky jsem ho začal svlékat. Nechal mě a pak už nahý se položil na postel. Vyzívavě se na mě podíval. Jen počkej. Kolenem jsem mu zatlačil na jeho chloubu. Zasténal.Usmál jsem se, tak se mi to líbí. Začal jsem mu pomalu honit. Mučivě pomalu, celý se svíjel.Zrychloval jsem a když už to vypadalo, že bude zase jsem zpomalil. Nakonec jsem se slitoval a ukončil jeho trápení zrychlením na maximum. Během pár vteřin se udělal.
Povalil mě na záda. Ucítil jsem tlak na svém pozadí. Sykl jsem bolestí když do mě strčil první prst.,, Ššš"konejšivě mě políbil a strčil tam další prst.
Po chvíli co prsty různě hýbal jsem se znova udělal.
Vytáhl ze mě prsty a chtěl se zvednout.,, Dneska by to už nejspíš stačilo, jsi už unavený a". Umlčel jsem ho polibkem. Teď už přestat nemůžeme. Vyhoupl jsem se mu na klín. Než stačil cokoliv namítnout, dosedl jsem. Z očí mi vyhrkly slzy. Po chvíli jsem se začal nadzvedávat a dosedat. Oba dva jsme začli vzdychat. Rin už to nemohl vydržet. Svalil mě pod sebe a začal zprudka přirážet. Už jsem nestačil ani sténat. S hlasitým výkřikem jeho jména jsem prožil už třetí orgasmus. Rin mě během okamžiku následoval.

Leželi jsme vzájemně v náručí. Rin mě políbil do vlasů.,,Miluju tě Nitori, tak moc tě miluju."
Zadíval jsem se mu do očí a naklonil se k jeho uchu.,, Já tě taky miluju Rin-senpai a nikdy jsem tě milovat nepřestal a nikdy nepřestanu. Usmál se a ještě pevněji mě sevřel ve své teplém náručí.

Ahoj! 😁
Děkuji za přečtení. Psaní téhle povídky jsem si vážně užila. Za jakékoliv ohlasy budu moc ráda. Jinak se omlouvám za možné pravopisné chyby a překlepy. Určitě tam něco bude. 😅