Být smíšené krve je zvláštní. Cítíte loyalitu k tolika skupinám, ale žádná z nich vás zcela neakceptuje. Pro jedny nejste dost skřítek, pro druhé dost kouzelník, pro další zas něco jiného.

Jsem poslední ze své rodiny a tak to i zůstane. Ve snaze být užiteční, napáchali jsme dost nepojmenovatelných věcí. To musí přestat. Jako poslední žijící člen naší rodiny jsem se rozhodla, že nikdy nebudu mít děti. Při vědomí všeho, co se stalo a ještě může stát, nemohla bych se jim podívat do očí.

„Drahoušku můj! Mám něco málo našetřeno, snad bychom si spolu mohli pořídit malý domek na venkově, a být tam ještě na stará kolena šťastní. Svůj postroj mám stále schovaný, čeká na den, kdy se vrátí má jediná paní. Snad jsem ve svých nadějích příliš odvážný, ale doufám, že brzy přijdeš a potrestáš mě.

Tvůj, u tvých nohou oddaně klečící

Ňufíček Argoušek."

Čeho je moc, toho je příliš. Toho dne jsem už nic neudělala. Po vypití dvou lahví sherry se mi poněkud motala hlava. Filchovi psát nebudu. O smrti Dolly se nejspíš už dozvěděl z Denního věštce.