Když jí její patron k narozeninám věnoval na růžovo obarvený norkový kožich, vůbec jí nedošlo, co to znamená. Je možné, že jí to nedošlo ani když ji zatkli, ani v těch následujících letech.

Co bylo pratetičce naděleno z hlediska nadšení pro plnění úkolů, to jí scházelo na intelektu a schopnosti odstupu. Věřím, že kdyby byla trochu méně ovlivnitelná, nikdy by to nezašlo tak daleko.

Zajímavé je, že ten, kdo ji vodil jako loutku, se po válce ze všeho vykroutil jako úhoř, a dožil na svém rodinném sídle jako podivínský sběratel nesehnatelných starožitností, neobtěžován lidmi ani úřady.

„Milovaná Lolitko! Napiš mi prosím, jestli ti něco nechybí. Nechal jsem ti poslat dvě bedny sherry, snad ti to nějakou dobu vydrží, musel jsem na to sehnat zvláštní povolení. Mysli na mě, až je budeš pít. Žádné zdi nás nezastaví, když máme jeden druhého. V duchu jsem stále jen s tebou."