Dokud byla na ministerstvu na nižších pozicích, nic zvláštního se nedělo. Možná byla dokonce oblíbená. Její ručně háčkované dečky z růžové vlny škrobené melounovým cukrem byly oblíbeným suvenýrem z našeho kraje. Zajisté s nimi zásobovala i široké vrstvy svých kolegyň.

Problém nastal ve chvíli, kdy její hvězda začala stoupat. Loyální zaměstnankyně, která nikdy vůči ničemu neměla námitky, zaujala někoho z méně sebejistých nadřízených. Postupně se dostala do vysokých funkcí, na které neměla morální ani mentální kapacitu.

Dělala prostě to, co jí řekla rodina, která ji „naverbovala", případně její přímý nadřízený. Že to nebylo nic pěkného, se asi dá odhadnout. Že ji při první příležitosti hodí přes palubu, bylo zřejmé od začátku. Jen nikdo netušil, že to bude trvat tak dlouho, a že toho stihne způsobit tolik.

Samozřejmě nikdy nepochopila, co jí vlastně vyčítají. Vždyť jenom plnila pokyny a doporučení toho, komu byla zavázána. Jak by se mohla vzepřít, i kdyby věděla, že od ní chtějí něco špatného? Její skřítkovská krev by jí to nedovolila.