Jimin

Jsem v práci. Dobře, tohle je sice velice nepodstatná informace, ale podstatný je, že jsem se dnes ráno nějakým záhadným způsobem, dokázal vyhrabat z postele a dojít sem. A teď jsem tady. Hlavou mi víří snad milion otázek. Ráno jsem zjistil, mimo jiné, že Jungkook odešel. Ještě pořád cítím jeho dotyk na mé tváři. Nevím co včera dělal v mé ložnici a ani nevím kam v noci zmizel. Doufám, že je v pořádku.

Hlavu složím do dlaní a zoufale si povzdychnu. Nemůžu ho dostat z hlavy. Jeho oči, jeho tvář, jeho pobavený úšklebek, který se na jeho tváři objeví pokaždé, když se na mě podívá. Jeho rty... Ach bože, ach bože, ach bože,... Mám pocit, že padám. Padám a nemám se čeho chytit. Znovu si zoufale povzdychnu.

Celou restaurací se rozezní zvuk zvonku, který je připevněný nade dveřmi. To mě vytrhne z myšlenek a přinutí mě zvednout oči k nově příchozímu... a zarazím se. Ve dveřích stojí můj bývalý přítel. Je celý dobitý z toho jak ho Jungkook včera praštil, a že to nebylo jen jednou. Střetneme se pohledy. Vydá se mým směrem. Zpanikařím, ale pak si uvědomím, že je něco jinak, oproti včerejšku.

Z jeho chůze nevyzařuje vztek, nýbrž prosté odevzdání. Měřím si ho nedůvěřivým pohledem. Dojde až k baru a posadí se. Oči už neupírá na mě, ale má je zabořené do desky stolu, když promluví.

,,Ahoj," pronese tiše. Neobtěžuju se pozdravem. ,,Co tu chceš," zeptám se podrážděně. Zvedne ke mně oči. Konečně je spatřím a nebudu lhát, jsem zaskočený. V jeho očích není ani stopa po vzteku za včerejška. Místo toho mu v očích tančí jiskřičky smutku a odevzdání.

,,Jimine musíme si promluvit." ,,Nemáme o čem mluvit," odseknu okamžitě.

,,Jimine nerozumíš tomu. Prosím jen mě vyslechni." Zní zoufale. ¨

,,Nemám na to čas." Otočím se a mířím pryč.

,,Zničí tě!" Vykřikne snad ještě zoufaleji. A já se zarazím. ,,Zničí tě, Jimine. Věř mi. Znám ho. Jungkook, on...," dojdou mu slova, ale po chvíli se zhluboka nadechne a pokračuje. ,,Někdo jako on, není schopný milovat. Je až moc zbabělý na to aby mohl někoho milovat. Zničí tě. Tvé srdce, tvou osobnost. Nezbude z tebe nic." V očích mě zase pálí slzy.

,,Proč mi to říkáš," zeptám se tiše. ,,Protože vím, že ublížil již spoustě lidem a nechci, aby se to samé stalo i tobě," odpoví rozhodně.

,,A ty?"

,,Minie...," začne, ale já mu skočím do řeči. ,,Máš ty vůbec představu o tom jak jsem se cítil, jak mi bylo? Potom co jsi mě podvedl, neustále si mě urážel," hlas se mi zlomí, ale najdu v sobě sílu mluvit dál. Už se nadechuje aby mluvil, ale já jsem rychlejší. ,,Nikdy jsi mě skutečně nemiloval Hang Su, nikdy. A já byl takový hlupák, že jsem to trpěl pět let. Ale víš co mám toho dost. Je konec, Su. Konec rozumíš. A teď tě musím požádat o to, aby jsi odešel."

Chvíli je ticho, ale potom se místností opět rozezní jeho hlas, protkaný smutkem. ,,Jimine, vím že mi nikdy neodpustíš to co jsem ti provedl. A já se ti upřímně ani moc nedivím. Ale... Varoval jsem tě, ten kluk je parchant a zbabělec. Zatracenej zbabělec. Ublíží ti," odmlčí se:, ,,Moc mě to mrzí. Všechno co se mezi námi pokazilo. Můžu za to já a je mi líto, že mi trvalo tak dlouho než jsem na to přišel. Omlouvám se, bohužel teď s tím asi už nic nenadělám." Povzdechne si.

Křečovitě zavřu oči, abych zabránil slzám, které se mi hrnou do očí, svobodně vytékat ven. Tak nějak doufám, že už skončil, ale on pokračuje.

,,Přeju ti, aby jsi našel někoho kdo bude lepší než já a bude tě milovat, tak jak já jsem nikdy nedokázal. Ale prosím tě dávej přitom na sebe pozor." Tohle je na mě moc, nezvládnu to. Po tvářích se mi kutálí slzy.

Slyším jak vstává. Chci aby odešel, probouzí ve mně pocity, na které bych nejradši zapomněl.

,,Miluju tě Jimine, sbohem," vypustí z úst slova, která jsem mu já nikdy říci nedokázal. Pak, už jen slyším jeho vzdalující se kroky a poté i nevyhnutelné bouchnutí dveří. Právě odešel z mého života. Najednou už neexistuje žádná možnost, že by se někdy vrátil zpět. A tohle zjištění mě z nějakého důvodu bolí víc než by mělo.

Takže pro vysvětlení. Hang Su Jungkooka pořádně nezná a tak neví jaký ve skutečnosti je, hmmmm.... no to vám nejspíš došlo, ale jen aby tady nevzniklo nějaké nedorozumění. Jinak doufám, že se vám kapitolka líbila a předem se omlouvám za všechny pravopisné chyby, které jsem stvořila. I purple you 💜😘