Kapitola 13.

Yoongi 

Vzbudí mě slunce, které mě lechtá na tváři. Je mi příjemné teplo, celkově se vlastně cítím jako bych byl zabalený v nějakém teplém kokonu. Po nějaké chvíli se, ale proberu o trochu víc a zjistím, že to na čem ležím, není jen nějaká extrémně pohodlná matrace, ale lidské tělo. Ležím na člověku. Má kolem mě obmotané ruce a zatím stále pravidelně oddechuje. Zvednu hlavu, abych se mohl podívat na kom to vlastně celou noc ležím. Ale okamžitě hlavu zase skloním a zrudnu jako rak. Už si vzpomínám. Včera jsem na něj čekal. Seděl jsem před jeho vchodem skoro dvě hodiny, pak mě pozval k němu do bytu, kde jsem se rozbulel jako malý dítě. Pamatuju si jak mě objímal. Doteď mě vlastně objímá. A z toho mám horká tváře a motýli v břiše. Znovu se na něj podívám. Je vážně moc hezký.  

,,Líbí se ti ten pohled," zeptá se najednou. Má chraplavý hlas. Zrudnu tak, že se bojím, abych nebyl červený ještě zítra ráno. Už jsem zmiňoval, že mu to po ránu strašně sluší.

Chci vstát. Jenže překvapí mě jeho ruce, které se kolem mě obmotají snad ještě pevněji  a přitisknou mě tak na jeho hruď. Krásně voní. Jako čerstvě posečená tráva a čistý horský vzduch s jemným podtónem kolínské. Rád bych zjistil jestli takhle voní všude... Aissh, zním jako úchyl. 

,,Zůstaň ještě," zakňourá. No jak bych tomu mohl odolat. Ne, Jennie už určitě vyvádí, kde jsem. ,,Musím jít," zamumlám mu do hrudi a znovu se pokusím zvednout. Jenže on mě stále drží. ,,Ehm, Hobi, musíš mě pustit." ,,Jak můžu mít jistotu, že mi znovu nezmizíš," zeptá se, ale přitom trochu povolí svůj stisk, což mi dá možnost se trochu nadzvednout a dostat se přesně na úroveň jeho obličeje.

,,Chci tě poznat Yoongi," zašeptá,: ,,ale nemůžu jestli mi opět hodláš utéct." Má rozcuchané vlasy. Dřív bývali růžové, teď však mají bílou barvu. Když si to tak vezmu ještě nikdy jsem ho neviděl takhle zblízka. Jeho tmavé oči se mi teď zdají o něco tmavší a jeho rty jsou o něco plnější. Jeho rty...

Dívá se na mě. Já se dívám na něj. A pak udělám tu nejšílenější věc na světě. Je to impuls, totální šílenství a přesto to udělám. Nakloním se k němu a otřu své rty o ty jeho. Jenom lehce. ,,Já nikam nezmizím," řeknu potichu,: ,,tentokrát už ne." S tím se vyhoupnu na nohy. Odejdu a nechám ho v šoku ležet na pohovce."

**********

Co jsem to udělal? 

O dvě hodiny později sedím u Jennie doma, v její jídelně a míchám čaj, který mi udělala. Panebože co jsem to jen udělal?! ,,Yoongi?" Jenniin hlas mě vytrhne z přmýšlení. ,,Děje se něco," zeptá se starostlivě. ,,Ne, ne vše je v pohodě." Pokud teda nepočítáme to, že jsem se dneska po ránu líbal s klukem, kterého skoro neznám. Ale to jí samozřejmě neřeknu. ,,Zdáš se mi rozrušený." ,,Vážně?" Přikývne. Důvod mé rozrušenosti je prostý. Ještě stále cítím jeho rty na těch svých a jeho ruce obmotané kolem mě. To horko co z něj sálalo a jeho vůni, tu hlavně. Aissh, asi jsem se zbláznil.

Zvednu oči od stolu a vidím, že se Jennie usmívá. Pak vstane. Odejde do kuchyně umívat nádobí. Místnost se na pár minut ponoří do ticha, potom se však z kuchyně ozve její domýšlivý hlas. ,,Takže, viděl jsi včera Hobiho?" Jak to sakra ví? ,,To je to tak vidět," zeptám se. Z jejího hlasu zní smích,: ,,Včera jsi se vypařil jako pára nad hrncem, celý večer jsi se neozval a dneska ráno přilítneš, chceš po mě heřmánkový čaj s medem. takhle se chováš jedině tehdy, když se ti někdo líbí a ty nevíš co s tím." Ztrápeně se na ní podívám. ,,Nikdy mě nemůže mít rád." Její úsměv se takřka okamžitě rozšíří,: ,,Omyl, příteli on už tě totiž rád má." Dívám se vyjeveně na ní, ale ona se jen dál kření.

,,Neměj strach, Yoongi." Sklopím oči. ,,Jak?" ,,Nevím, prostě buď sám sebou. To je asi to jediný co ti můžu poradit." ,,Jak," ptám se znovu. ,,Říkal, že mě chce poznat, jenže..." ,,Jenže co? Chceš být snad až do smrti sám. Co Yoongi? Možná, že máš strach, ale... každý má občas strach. A odvážní lidé nejsou ti, kteří nemají strach, ale ti kteří mají odvahu se svému strachu postavit. Takže teď se zvedni a jdi za ním, dřív než bude pozdě." 

A já to udělám. Zvednu se a vystřelím z domu rychlostí blesku. Protože já chci. Chci znovu vidět jeho úsměv a chci aby patřil mně. Chci aby mě poznal a taky chci aby mé miloval. Běžím ulicí směrem k jeho bytu. Vyběhnu po schodech ke vchodovým dveřím, když v tom se s někým srazím. Spadnul bych, ale v pádu mi zabrání dvě silné paže. ,,Ahoj," usměje se na mě můj zachránce. Chci. Chci aby byl můj. Chci ho milovat. Chci... ne já potřebuju být šťastný.


Uf, zvládla jsem to🥴Troch více Sope, doufám že se líbí😘

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top