Taehyung

Jsem v kuchyni. Hudba mi hraje moná a moc nahlas. Jsem ťastný. Skotačím po místnosti jak blázen. Řekla ano. Přes své rozčilení si skoro ani nevimnu toho, e mi zvoní telefon. Zaregistruju ho asi a po minutě. Ten někdo na druhé straně je hodně vytrvalý. A nebo zoufalý...pomyslím. Netuím kdo by to mohl být, je u dost pozdě, skoro jedenáct. Dojdu k telefonu, vezmu ho do ruky a podívám se na display.

Na obrazovce jasně září neznámé číslo. Nechce se mi ho brát, určitě to bude zase nějaká reklama. Takový ty telefonáty, kdy vám vdycky ten hrozně příjemný enský hlas vykládá o tom jak je jejich produkt výhodný a tak dál.

Dnes jsem to, ale bůhví proč zvedl. Ale místo enského hlasu se z mobilu ozval zoufalí hlas mého nejlepího kamaráda.

,,Tae," vzlyká do telefonu, ,,můe pro...pro mě přijet prosím." ,,Minie, co se stalo," zeptám se starostlivě. To ho z nějakého důvodu rozpláče jetě víc. ,,Su...Su...Sue...on..." Znovu propukne v pláč. Sakra. Začínám být natvaný. Zase mu ublíil.

Nikdy jsem toho chlapa neměl rád. Za celou tu dobu co jsou spolu jsem Jimina viděl u tolikrát smutného. Ale jetě nikdy takhle zoufalého.

,,Prosím, Tae." Z mylenek mě vytrhne Jiminův zoufalí hlas. ,,Za chvíli tam budu."

Jimin

Stojím na zápraí. U je to pár minut zpátky co jsem volal Taemu. Hned potom co jsem zavěsil, popravdě ani pomalu nevím, co se potom stalo. Vím, e se ve mně nahromadilo spoustu pocitů. První byl smutek, ten převaoval, potom ublíení a nakonec zlost. Byl jsem natvaný. Na něj, na sebe. Tak straně moc.

Vyjel jsem z jejich konverzace. Hang Su si psal se spoustou lidí, převáně je tvořili mui. Projel jsem několik jeho konverzací. Začínalo mi být patně.

Větinou to byli konverzace s mui. S mui, které jsem neznal a v ivotě je neviděl. Psal si s nimi, viděl jsem i pár nechutných fotek, ale...v jedné z nich jsem nael něco, co nejspí budu mít před očima do konce svého ivota. Poslal mu moje fotky. Bylo mi patně. Odhodil jsem ten zpropadenej mobil na postel. Doel jsem ke skříni otevřel ji a zuřivě jsem z ní začal vyhazovat své věci. Pak je narval do taky a neptejte se mě kde jsem ji vzal.

Dveře, které byli do té chvíle zavřené, jsem odemknul a prosvitěl bytem směrem k východu. Nevímal jsem si toho jak za mnou Su volá, nezajímalo mě to. A teď jsem tu. Stojím venku před vchodem a čekám na svého zachránce.

Slzy na mých tvářích u dávno uschly. U ani neprí jen fouká mrazivý vítr a mně se do očí zase tlačí slzy. Ani nevím proč. Vechno to na mě tak nějak spadne. Tohle je konec. Rozklepe se mi brada. Slzy mi vytrysknou z očí, kutálí se mi po tvářích, kde mi je vysouí vítr. I přes chladný vítr a čerstvý vzduch se mi dělá mdlo.

Na konci ulice zahlédnu světla světlometů. U slyím i samotné auto, kdy v tom zaslechnou i něco dalího. Za mnou se otevírají dveře. ,,Jimine," zazní jeho hlas. Ne. ,,Jimine, prosím."
,,Ne, Hang Su, ne. U jsme to zkoueli tolikrát. Je konec."
,,Dej mi jetě anci, já se polepím přísahám, já..."
,,Ne, Hang Su, zradí jsi mě, zesměnil mě a teď... teď po mně chce abych ti dal jetě anci. Ne, já u odmítám takhle ít, odmítám."
,,Odmítá," zeptá se nevěřícně.
,,Přesně tak, odmítám."
,,Tak odmítá. Zapomněl jsi snad. Zapomněl jsi jaká jsi nula. Přesně tak, jsi nula a ví co, stejně jsi mě u nudil. Beze mě nejsi nic. Nic, slyí. Jsi kurva a kurvou u zůstane a..." Na obličeji mu přistane rána, tak velká, e druhou chytne o zeď.

,,Jetě jednou mu řekne, e je kurva a dostane dalí." Přede mnou stojí Tae a protřepává si ruku. ,,Minie, jedeme," řekne a popadne mě za ruku. Vzlykám. U je toho na mě moc. Tae mě táhne k autu. Posadí mě na místo spolujezdce a sám si sedne za volant.

,,Jedeme ke mně, tam se trochu prospí a zítra se domluvíme co dál." Trhavě se nadechnu a přikývnu. ,,Díky příteli."
,,Vdycky," odpoví a dál pokračujeme u v tichosti.

**********

Dneska je kapitola trochu
kratší, no i přesto doufám,
že se líbila😘