ANOTACE:

S domem Ashburnů se děje něco podivného. Prastará budova je již několik desítek let opředená tajemstvím.

Jeho majitelka Edith nepouštěla dovnitř žádné cizí lidi a na veřejnosti se objevovala jen zřídka. Po její smrti zdědí dům Adrienne, jediná Edithina žijící příbuzná, jejíž jediným majetkem je kufr, dvacet dolarů v kapse a kočka. Dědictví proto vnímá jako životní šanci, jak se znovu postavit na nohy.

Adrienne nevěří na duchy, ale když prozkoumává tajemná zákoutí domu, roste v ní neklid. Nachází podivné zprávy vyryté do tapet, starý hrob v lese za domem a tajuplné portréty na zdech chodby v první patře, které jakoby sledovaly každý její krok.

ŽÁNR: horor

ROK VYDÁNÍ: 2019

NAKLADATELSTVÍ: Fobos

KRÁTKÁ UKÁZKA Z KNIHY:

Adrienne pevněji sevřela rty. Stopa tenisky byla slabé vodítko, ale bylo to všechno, co měla. Vyrazila tím směrem. V běhu se skláněla, aby mohla lépe sledovat nepravidelné šlépěje. V běhu po cestičce vlnící se lesem se snažila stopy nepošlapat. Věděla, že by mohly posloužit jako důkazy – Ať k tomu nedojde, prosím.

Cesta teď stoupala. Pomalu se vlnila mezi stromy vzhůru. Působila spíš jako turistická stezka, než aby přímo spojovala nějaká dvě místa. Adrienne se snažila neztratit pojem o tom, kde se nachází vzhledem k poloze domu. Měla pocit, že Ashburn House je od ní asi tak kilometr napravo. Nahoře na kopci. Nebyl si ale jistá, jestli by zpátky trefila. Jeden kopec navazoval na druhý a člověk by snadno mohl začít šplhat na ten nesprávný a ztratit se v hlubinách lesa.

Přestože se cesta ohýbala a vlnila nepravidelně, zdálo se, že v zásadě směřuje doprava. Byla hustě zarostlá a Adrienne měla mnohokrát pocit, že stopu ztratila. Nakonec ji ale vždycky po pár metrech zase našla. Charakter lesa se začal měnit. Stromy kolem místa nehody byly vysoké a tenké, ale čím hlouběji se nořila do lesa, tím byly větší, temnější a ošklivější. Kmeny byly křivé, kroutily se, větvě byly pokroucené, a přestože na nich nebylo moc listí, byly tak silné a husté, že propouštěly minimum slunečního svitu. V těch pár paprscích, které korunami pronikly, vypadala mlha, jako by světélkovala.

Adrienne se tak soustředila na sledování stop, že si vůbec nevšimla, že se průchod lesem rozšiřuje. Najednou si ale uvědomila, že už ji vzrostlé stromy netísní. Zastavila se a narovnala. Dýchala přerývaně, spíš jen lapala po dechu.

Došla na malý, neudržovaný palouk. Stromy rostoucí dokola byly tak husté, že vytvářeli přírodní zeď. NA palouku samotném ale nerostlo nic. Pokrývala ho jen tlustá vrstva mrtvého listí a uprostřed stál zvláštní, mohutný útvar.

Přeci to není... to nemůže být...

V mlze bylo vidět jen obrys, ale ten tvar silně připomínal náhrobní kámen. Vyrůstal ze země do výše pasu a byl zakončen do půloblouku. Před sebe vrhal dlouhý stín. Adrienne se pevněji objala pažemi a zadržela dech. Pomalu šla blíž.

MOJE HODNOCENÍ:

Páni, páni, páni. Nemám slov! Tahle knížka je vážně úžasná. Takovýhle styl duchařiny jsem četla poprvé, ale tak mě to chytlo, že jdu rovnou na druhou knihu z této série.

Zhruba v první třetině začne být příběh opravdu zajímavý a dost se zamotávat. Nebudete si ani na okamžik ničím jistí. S každým otočení stránky budete cítit napětí a spolu s Adrienne až do samotného konce příběhu nebudete vědět, jaká její prateta Edith byla. Stejně tak si musíte až k závěru knihy počkat na to, co je tím děsivým v Ashburnu, jestli duch, přízrak, člověk... nechybí krev, strach, ani napětí.

Tuhle knížku mohu opravdu jedině doporučit. Jestli tedy váháte s pořízením, tak pokud se chcete bát a být napjatí, tak hurá do knihkupectví!