Honák si s povzdechem poposedl. Práchnivá prkna tvořící lavičku ho tlačila do hýždí i do zad. Proč si taky s sebou z chaty nevzal deku? Stejně jako ty dvě neumětela, která se pod ní tulila na druhé lavičce, částečně skrytá za hradbou ohně a poletujících žhavých jisker?
Protože v chatě žádná druhá deka nebyla!
Tak je to.
A on, jako největší trol všech dob, deku prožranou moly galantně přenechal Mikkimu a Aničce. Páchla jako zmoklý pes.
Deka.
Ne Anička.
Nakrčil znechuceně nos. Cítil to i přes štiplavý kouř i zámotek zakuklený v cigaretovém papíru, které svíral mezi mozolnatými prsty.

,,Kuř, nebo táhni," zahulákal na něj Mikkina nejspíš už poněkolikáté.

Honák se znepokojeně podíval na podezřelé býlí. Chtěl říct, že je to nějaké slabé, ale pak mu došlo, že by k tomu spotřeboval příliš mnoho energie. Pokrčil rameny, znovu potáhl a vrátil Mikaelovi jointa ubaleného z roztodivných bylinek a jiných speciálních příměsí.
V keři vedle něj cosi zachrastilo.

Rychlostí, která by pozorovateli připomínala sprintujícího šneka, sáhl po pistoli v pouzdře.
Zahlédl jakousi bílou šmouhu a pak už neviděl nic.