Nápad: FalkoGames
Počet slov: 1759
Ship: Valcup (Škýťova matka není Valka a je v příběhu doopravdy mrtvá, Astrid neexistuje)
Děj: Náčelník Kliďas má vážný problém. Jeho synovi je osmnáct a je pořád...Škyťák. Chodící rybí kost, bez úcty ostatních co nikdy nezabila draka. Když ho však kontaktuje starý přítel z dětství, jeden z největších dračích lovců své doby, a Kliďas zjistí že má dceru Škyťákova věku, uvidí v tom příležitost.

Upozornění: možná se ptáte, co s Bezzubkou, když je Škyťák pořád neschopný. Nebojte, v příběhu taky účinkuje.
~~~~~

"To jsi neudělal." Vykřikl jsem shrozeně na svého otce.

"Udělal. Pro dobro vesnice."

"Pro dobro vesnice?! A co moje dobro?"

"Nehraj tu divadlo. Je to i pro tvoje dobro. Nikdo ve vesnici si tě neváží. Když budeš mít manželku z významného rodu, změní se to."

"Ale já jí nikdy neviděl! Neznám ji. Mám si kvůli vesnici co mě nenávidí brát holku co neznám?"

"Škyťáku..."

"Jdu pryč. Nedá se s tebou mluvit." Mladík se k němu otočil zády a vydal se k zadním dveřím.

"Kam? Do lesa? Proč tam pořád chodíš?"

"Protože mě má raději než vy všichni dohromady!"

Zabouchl jsem za sebou dveře a rozběhl se k lesu. Prodíral jsem se hlouběji mezi stromy.

Pitomej táta. Pitomá vesnice. Nenávidím je.

V duchu jsem je všechny proklínal.

Když si mě neváží, proč neudělá příštím náčelníkem Ereta? Ten je oblíbenost sama, vždyť zabil Děsovce (Eret tady zastupuje Astrid v roli nejlepšího bojovníka)

Sklouzl jsem po kmeni stromu a protáhl se úzkým průchodem mezi skalními stěnami. Ocitl jsem na zarostlé plošině. Pode mnou se rozprostírala zátoka.

Skály porostlé mechem a liány, několik stromů po krajích, keře, balvany a uprostřed velké jezero.

Slezl jsem po zdi dolů.

"Hej bráško, jsem..." K zemi mě přirazil černý blesk. "...tady."

Koukal jsem do velkých zelených očí. Drak vypláznul jazyk a začal mi olizovat tvář.

"No jo Bezzubko, já tě taky rád vidím." Smál jsem se a drbal ho na krku.

Bezzubku jsem sestřelil když mi bylo patnáct. Většina vikingů by ho zabila, já ale ne. Spřátelil jsem se s ním. Vytvořil mu nový ocas, začal na něm létat....

Už tři roky ho přede všema tajím. Mohl jsem se stát šampionem dračího tréninku ale schválně jsem to zkazil abych nemusel zabít draka. Nedokázal bych to.

"Půjdem se proletět bráško?"

Drak šťastně zavrčel a slezl ze mě. Jakmile jsem byl spět na nohou, tlačil mě hlavou k menší jeskyni. Naší základě.

Měl jsem tam všechno co jsem potřeboval. Provizorní kovárnu, postel, materiál na vynálezy, náhradní oblečení, sbírku knih a zápisníků...

Sedl jsem si na postel a skopl levou botu. Pod ní se ukrývala železná protéza.

Složil jsem na hromádku svoji zelenou tuniku a kožešinovou vestu. Místo nich jsem si natáhl kožené, letecké brnění. K noze jsem si připl Inferno, ohnivý meč a natáhl jsem si masku.

Vyšel jsem z jeskyně a nasedl na Bezzubku.

"Slyšel jsem bráško, že má kolem ostrova proplouvat lovecká loď. Mrkneme se, jestli něco chytili."
*****

Prodíral jsem se spět domů. S Bezzubkou jsme osvobodili tři draky z lodi.

Vešel jsem dveřmi a uviděl tátu jak se baví s Tlamounem a Hanlivcem.

"Co se stalo?" Zeptal jsem se.

"Dragon Master. Osvobodil draky z lodi."

Dragon Master. Tahle mi teď říkali.

"Aha."

"To je všechno co řekneš? Ten chlap osvobozuje naše nepřátele."

"U Ódina tati, válka s draky skončila před pěti lety. Nájezdy už nepodnikaj."

"Škyťáku teď nemám chuť se hádat. Běž do pokoje."

Otočil jsem se a stoupal do schodů.

"Nejsi na něj zbytečně tvrdý?" Slyšel jsem Tlamouna.

"Není Tlamoune." Vložil se do toho Hanlivec. "Kluk potřebuje drezuru. Když teda z něj má bejt náčelník." Z hlasu mu byl slyšet smích.
*****
"Narovnej se."

Škyťák si povzdechl a naztřel záda.

Ódine, za co mě trestáš...

Do blpslého přístavu vplouvalo několik lodí. Všechny měli na plachtách znak kmene, čtyřkřídlého draka zvaného Bouřkořez.

Největší loď, náčelníkova, zastavila přímo před nima. Spadl můstek. Jako první vystoupilo několik stráží, po nich náčelník.

Byl to obrovský muž, vysoký podobně jako táta, ale ještě svalnatější. Měl dlouhé, hnědé, spletené vlasy a plnovous, obojí však protkané šedými prameny. Oči měl studeně šedé. Oblečený byl v náčelnickém oblečení. Kožešinový plášť, hrubý opasek s obrovskou přezkou a košili a kalhoty, z na první pohled drahé látky.

Náčelník Niklaus Drakodrv z ostrova Stormcut (anglický název Bouřkořeze, Stormcutter)

Vedle něj se půvabně vznášela jeho manželka, božská Bjorn. Za mlada vyhlášená jednou z nejkrásnějších žen souostroví, díky své útlé postavě, dlouhými hnědými vlasy a smaragdovýma očima.

"Kliďasi!" Zvolal Niklaus.

"Niklausi!" Navzájem se objali. "Rád tě vidím, starý příteli."

"Já tebe taky." Pustil otce a obrátil se ke mně. Sjel mě pohledem od hlavy k patě. "Tak tohle je Škyťák? No, moc se nepotatil."

Jen jsem po této větě převrátil oči. Kolikrát už jsem to slyšel....

"Kde máš vůbec dceru?"

"Je ještě na lodi. Zajdu pro ní." Odpověděla Bjorn.

"Valka je tvrdohlavá." Zasmál se Niklaus. "Trucuje."

"Není jediná." Hodil po mě táta pohled. Další převrácení očí.

Na můstku se znova objevila Bjorn, následovaná mladou dívkou.

Zůstal jsem zírat. Dívka byla krásná, s dlouhými hnědými, posplétanými vlasy a zelenýma očima. Byla oděná v jednoduché tunice, legínách a sukni po kolena, složené z různě dlouhých kožešin.

Celý její výzor kazila jen jediná věc. Její výraz. Tvářila se, jako by šla na porážku.

"To je ona." Usmál se Niklaus. "Moje dcera. Valko, tohle je náčelník Kliďas a jeho syn Škyťák."

Zběžně na nás koukla a potom se zahleděla do dálky.

"Škyťáku. Pozdrav." Šťouchl mě loktem do žeber táta.

"Ahoj." Zamumlal jsem.

V tuhle dobu bych normálně byl u Bezzubky v zátoce. Nebo s ním létat. Místo toho trčím tady...

"Valko?" Podívala se na ní její matka.

"Proč bych měla zdravit?"

"Je to tvůj budoucí manžel."

"Není. Já si ho nevezmu. Nebudu se vdávat za nějakého draky zabíjejícího barbara."

"V životě jsem draka nezabil." Odporoval jsem jí.

"Vážně? A proč?"

"Ehm." Přerušil náš rozhovor táta. "Pojďme se přesunout do mého domu."

~~~~~
Seděl jsem u stolu, z jedné strany táta, ze druhé Tlamoun, naproti Valce.

Večeři vařila Bjorn. U nás většinou vařil Tlamoun ale ona se nabídla, že to dnes vezme za něj.

Táta a Niklaus vzpomínali na své dětství a vyprávěli si historky, kterýma rozesmávali Tlamouna a Bjorn. Bjorn se smála decentně a Tlamoun.... No prostě jako Tlamoun.

Já a Valka jsme byli po tichu. Občas jsem zvedl hlavu a podíval se na ní ale hned pak jí zase sklopil.

Jakmile jsem měl dojezeno, podíval jsem se na tátu.

"Můžu jít?"

"Cože?"

"Chci se projít. Potřebuju na vzduch."

"Teď? Vždyť..."

"Nech ho Kliďasi. Zbývá mu jen pár dní svobody. Tak nech si je užije." Zasmál se Niklas.

"Běž." Povzdechl si táta.

"Díky za večeři." Poděkoval jsem Bjorn a vyběhl směr Bezzubka.
*****

Valka pov.:
Kráčela jsem po Blpu s otcovou sekerou v ruce. Prej jí mám nechat v kovárně naostřit. V kovárně kde pracuje můj 'budoucí manžel'.

Oči všech těch vrahů draků se na mě obraceli. Já však šla s hlavou hrdě vzhůru.

"Ahoj krásko." Ozval se vedle mě hlas.

Stál tam kluk, o hlavu nižší než já, s mastnými černými vlasy a modrošedíma očima.

"Co chceš?" Odvrkla jsem mu.

"Říkal jsem si, co takhle rande." (Když Snoplivec balí Valku v HTTYD3, proč by nemohl i tady?😆)

"S tebou? V žádným případě." Odpověděla jsem mu znechuceně.

"Ale notak. Máš na výběr mezi mnou a mým neschopným bratrancem. A ja jsem hezčí." Napl svaly na rukou a políbil si biceps.

"Fuj." Otočila jsem se a odešla.

Nechutný...

Došla jsem před kovárnu, zrovna když z ní vycházel Škyťák.

"Ou. Ahoj Valko." Pozdravil překvapeně.

"Otec chce naostřit sekeru." Řekla jsem a natáhla ji k němu.

"Budeš muset za Tlamounem. Já už mám padla. Odcházím."

"A kam?"

"Do lesa."

Co tam pořád dělá?
*****

Prodírala jsem se hustým lesem. Dnes sem znovu běžel. Musím zjistit co tam dělá.

Šla jsem podle stop v rozmáčené zemi. Trvalo to dlouho, les byl temnější a temnější.

Kam až půjde?

Zastavila jsem před úzkým průchodem mezi skalními stěnami. Byl v něm zaklínění štít. Podlezla jsem ho a ocitla jsem se v jakésy zátoce.

Sešla jsem dolů k jezeru. Škyťáka nikde nebylo vidět. Klekla jsem si a přejela prsty po hladině.

Nejdou se ozval třepot křídel. Dračích křídel.

Vstala jsem. Nestihla bych utéct, tak jsem se schovala za jeden z balvanů.

Blízko jezera přistál celočerný, celkem malý drak. Z jeho zad slezl jezdec v brnění.

"Dragon Master." Zašeptala jsem.

Drak zvedl hlavu a zahýbal ušima. Slyšel mě.

"Co se děje bráško?" Dragon Master ho podrbal pod bradou. Drak zavrčel a začal čenichat.

Přitiskla jsem se zády ke kameni a snažila se nepropadnout panice.

Kroky se blížily. Byli skoro u mě.

"Valko?" Ozval se mužský hlas. Vzhlédla jsem přímo do maskou pokryté tváře Dragon Mastera.

"Kdo jsi? A jak to, že znáš moje jméno?"

"Odpovím ti, když slíbíš že nepoběžíš do vesnice."

"D-dobře." Postavila jsem se.

Dragon Master ještě chvíli váhal a pak si stáhl masku.

"Škyťáku?!" Vykřikla jsem.

"Stačí ti to?" Zeptal se.

"Ty jsi Dragon Master. To je, to je..."

"Divný? Strašný?" Napovídal.

"Úžasný!"

"Co prosím?" Zeptal se překvapeně.

"Je to úžasné. Znamená to, že nezabíjíš draky. Tak, jako já."

"Ty nezabíjíš draky?"

"Ne. Podle mě, nejsou bestie. Jen mi nikdo nechce věřit."

"No páni. Myslel jsem, že jsem jediný kdo tomu věří. Že maj draci duši. Sice dračí duši ale i tak." Usmál se.

"Myslím že mě nechá si ho pohladit?" Ukázala jsem na draka.

"Asi jo. Bezzubka je sice Noční běs, potomek blesku a ohnivé smrti ale ve skutečnosti se chová jako přerostlá kočka." Zasmál se.

"Bezzubka?"

"Má sklápěcí zuby." Přešel k drakovi. "Necháš se podrbat?"

Drak si mě změřil pohledem a něco zavrčel.

"Pojď." Kývl na mě Škyťák.

Přistoupila jsem blíž. Škyťák mě chytl za ruku a položil ji na dračí čumák. Začala jsem draka drbat na nose.

Po chvíli Bezzubka začal bručet a dokonce vyplázl jazyk.

Začala jsem se smát a Škyťák po chvíli taky. Náš smích ale přerušil další třepot křídel.

Otočili jsme se k Bouřkořezovi, který přistál kousek od nás.

"Další tvůj mazlík?" Zeptala jsem se Škyťáka.

"Ne. Tohohle jsem sotva před půl hodinou zachránil od lovců." Vydal se k drakovi.

"Ahoj kluku. Co tu děláš?" Zeptal se ho. Drak se na něj podíval, pak ale upřel zrak na mě.

Podpíraný jedním z párů křídel se začal blížit ke mně.

"Škyťáku?"

"Klid. Chce se jen seznámit. Líbíš se mu."

Podívala jsem se do dračích očí. Měl velmi inteligentní pohled.

"Ahoj draku." Pozdravila jsem ho.

"Mluv na něj." Radil Škyťák.

"Jmenuji se Valka. Můj kmen má tvůj druh ve znaku." Drak nahl hlavu.

"Natáhni k němu ruku a odvrať pohled. Dej mu šanci, nech ee rozhodne jestli ti věří." Škyťák mi to předvedl na Bezzubkovi, který mu přitiskl čumák do dlaně.

Zopakovala jsem to. Chvíli jsem jen stála ale pak jsem ucítila šupiny a horký dech.

"Výborně." Myslím že máš oficiálně draka Valko.

"Nikdy bych si nepomyslela, že se něco takového stane."

"Jak ho pojmenuješ."

"Nevím. Co by se ti líbilo chlapče?" Koukla jsem na draka. "Co Oblak? Ne to zní divně. Mrakošlap?" Bouřkořez zavrčel.

"Dobře. Mrakošlape."

"Co se jít proletět Valko?" Navrhl Škyťák.

Uff. Tady to už seknu. Nemám sílu ani chuť psát dál.

Miluju tě, spisovatelský bloku!!

FalkoGames doufám že se ti líbí a že jsem zadání splnila. Omlouvám se že jsem to takhle usekla

Anabeth 🔱