Nápad: DestinyDraco
Počet slov: 1231
Ship: Hiccstrid
Děj: Pokračování Ohniváka. Astrid se vždy Škyťák líbil..ale po tom co předvedl na chodbě, je naštvaná. Myslí si, že je stejný typ kluka jako Evžen a Snoplivec. Když však uslyší rozhovor Lociky a Evžena o tom, že neměl Škyťáka ohniváka učit. Bude ráda že ve skutečnosti se jiný. Bude ho chtít pozvat na rande ale neví jak. Tak po prosí o radu své tři kamarádky. A další trapas je na světě.
~~~~~

Astrid pov.:

Byla jsem naštvaná. Byla jsem tak příšerně naštvaná.

Je stejný jako Houžvička a Jogerson. Je stejný debil.

Naštvaně jsem kráčela ke školní bráně.

Ten nerdík který se mi líbil, na mě zkoušel ohniváka!

Zastavila jsem u aleje stromů a do jednoho třískla pěstí. Potřebovala jsem vybít svůj vztek.

"...učit ohniváka." Nedaleko ode mě se ozval hlas. Přibližoval se.

Normálně bych šla dál, ale jakmile jsem slyšela o ohnivákovi, zpozorněla jsem.

"Chtěl jsem mu jen pomoct." Zabručel další hlas. Byl to Houžvička.

"Ale akorát si ho ztrapnil." První hlas jsem si přiřadila k jeho holce, Lociče. "Měl být sám sebou, Škyťákem. Neměl si hrát na tebe."

Měla jsem pocit jako by mi ze srdce spadl obří kámen.

Škyťák takový není. Jen to hrál.

"Ale..."

"Evžene. Astrid se mu vážně líbí. A pokud se mají dát dohromady, musí se jí taky líbit on. Né někdo koho bude hrát."

Já, se mu líbím?

Neovládla jsem se a musela se usmát.

Má mě rád. A já jeho taky. Mohli bychom si někdy vyjít. Půjdu za ním a pozvu ho? Ne! To by byl trapas. Napíšu mu dopis? Ale co bych mu do toho dopisu napsala?

Povzdechla jsem si a promnula si kořen nosu. Pokud šlo o city, byla jsem totálně levá. Potřebovala jsem radu.

Vyběhla jsem ze školní brány. Při běhu jsem vytáhla z kapsy mobil a klikla na číslo jedné z mojich tří nej kamarádek.

"Heather? Myslíš že by jste se s holkama mohli u nás stavit?"
                            *****

"No páni." Vydechla Anna. "Tak to je sílá."

Seděli jsme s Annou, Elsou a Heather v mém pokoji na posteli. Zrovna jsem jim převyprávěla co se stalo.

"Ale, co s tím budeš dělat?" Ozvala se inteligentně Elsa. "Teda, pokud ho máš vážně ráda."

"Mám. A nevím." Padla jsem tváří na polštář a zaskučela.

"Musíš mu to dát najevo." Řekla Heather.

Jí se to ale povídalo lehce. Ona neměla takový problém s dáváním citů najevo jako já.

"Jak?" Obrátila jsem se na ně.

"Jak jak? Prostě za ním jdi a řekni mu to." Pokrčila Anna rameny jako by to byla úplná samozřejmost. "Nebo to zkus nějak romanticky. Třeba mu pošli psaní."

"Radši ne." Oponovala jí Elsa. Na to že byli s Annou sestry, byli si neuvěřitelně málo podobné. "Raději opatrně, s láskou si nezahrávej. Zjisti si o něm víc, pak ho někam pozvi. Nechceš přece aby se opakoval debakl s Hansem."

Při jméně skořicověvlasého mladíka sev Anniné tváři mísil stud i vztek. Hans jí totiž před rokem tvrdil že jí miluje a dali se dohromady. Ve skutečnosti mu však šlo jen o obrovské jmění společnosti Arendelle Corporation, kterou vlastní Elsini a Anniny rodiče.

"Ani mi ho nepřipomínej." Anna si složila hlavu do dlaní. Elsa se k ní přisunula a konejšivě ji objala.

"Bože co tak řešíte?" Ozvala se Heather. Tampónkem si úhledně utírala lak z kůžičky kolem čerstvě nalakovaných nehtů. "Prostě se chovej trochu svůdněji a máš ho."

"Cože?!" My zbylé tři jsme se na ní šokovaně obrátili.

"Slyšeli jste mě. Ten kluk je do tebe blázen, v kuse na tebe kouká. Trochu zavlň boky a máš ho."

"Ehm. To radši vynechám."

Heather jen převrátila očima a vrátila se k nehtům.

"Takže co mám dělat?" Přejela jsem po nich pohledem.

"My ti své rady řekli. Je jen na tobě, na kterou dáš."

                              *****

Celou noc jsem přemýšlela. Každá z těch tří možností se zdála fajn. Teda snad kromě té od Heather.

Když jsem se ani ráno nemohla rozhodnout, došlo mi že zbývá jediná možnost. Prostě to zkombunuju.

Vstala jsem dřív než normálně a nechala rodičům vzkaz, že jdu do školy pěšky.

Škyťák chodil do školy vždy pěšky a já ho chci stihnout ještě než se dostane na školní dvůr. Nedokázala bych s ním mluvit uprostřed přeplněné školy, kde mě každý sleduje jako ostříž.

Dům Haddocků nebyl až tak daleko od našeho. Stačilo mi přejít pár bloků. Akorát když jsem zahla do jejich ulice, uviděla jsem ho na druhèm konci. Přidala jsem do kroku. Naštěstí nešel moc rychle, spíše se šoural při poslouchání hudby.

Byla jsem sotva pět metrů za ním, když mě zničehonic přepadla panika.

To nejde. Nezvládnu to. Nedokážu s ním mluvit.

Prudce jsem se zastavila. Najednou jsem měla chuť se otočit a jít úplně opačným směrem.

Ne! Jsi přece Astrid 'Odvážný' Hofferson. Nenecháš se zastrašit hloupými city.

Zhluboka jsem se nadechla a znova se dala do chůze. Chybělo mi k němu pár kroků když otočil hlavu. Jakmile mě uviděl, vykulil oči.

Pokusila jsem se na něj co nejmileji usmát ale jeho to nejspíš vyděsilo. Okamžitě otočil hlavu, viděla jsem jak na mobilu zvyšuje hlasitost hudby.

Fakt super. Teď jsi ho ještě vylekala.

Už po několikáté jsem nevěděla co dělat. Rozhodla jsem se vsadit na Annu.

Poklepala jsem mu na rameno aby se otočil. To taky udělal. Otočil se, vytahujíc sluchátka z uší.

"Ahoj." Pozdravila jsem ho.

"A-ahoj." Z jeho hlasu byl cítit šok.

"Jsi Škyťák, že?"

"Vlastně je to Henry ale to je jedno. Potřebuješ něco?" Hlas měl roztřesený, jakoby se snad bál.

"Já no... Vlastně nic!" Zarazila jsem se dřív než jsem ho stihla pozvat ven. Vybavila se m v hlavě Elsina věta, že si mám s láskou dávat pozor.

"Dobře." Zněl ještě vyděšeněji než před tím.

Musí mě mít za úplnýho idiota. Ale zachovej klid. Ještě je tu možnost Heather. Sice šílená, ale i tak.

Chytila jsem ho za ruku. Jen tak. Z ničeho nic. Bokem jsem jemně šťouchla do jeho.

Cítila jsem jak ztuhl na místě. V mžiku mi vytrhl ruku a vyděšeně se na mě podíval.

"Škyťáku já..." Tváře mi hořeli studem, když se rozběhl pryč.

S povzdechem jsem si promnula kořen nosu.

Úžasný.
                              *****

Kráčela jsem uličkami knihovny. Chtěla jsem se mu omluvit a knihovna byla první místo kde jsem ho hledala.

A taky našla. Seděl v zapadlém rohu, daleko od ostatních, na stolu rozložené knihy a sešity. Odsunula jsem si židli vedle něj a vyklouzla do ni.

"Ahoj. Znovu."

"Ehm. Já půjdu." Dostal ze sebe zděšeně, vstal a začal sbírat své věci.

"Ne! Počkej. Potřebuju s tebou mluvit." Chytla jsem ho za ruku a stáhla ho spět na židli. "Chtěla jsem se omluvit za to ráno. Chovala jsem se divně..."

"Všiml jsem si." Ozval se sarkasticky.

"Ve skutečnosti, jsem se tě chtěla zeptat jestli bys nechtěl někdy někam zajít."

"J-já?"

"Ano, ty. Líbíš se mi Škyťáku. Teda, Henry."

"Ty mě taky." Tvář mu polil ruměnec.

"Já vím." Usmála jsem se.

"Jak?!" Vykřikl zděšeně. "On ti to někdo řekl? Teda ještě před tím, než jsem to řekl já. Byl to Frost? Nebo Merida?"

"Nikdo z nich. Slyšela jsem Coronu jak se baví s Houžvičkou že tě neměl učit ohniváka, jen proto že jsi nevěděl jak se mnou mluvit."

"Och bože... To je tak ponižující." Zaskučel a opřel se čelem o stůl.

"Buď v klidu. Já taky nevěděla jak s tebou mluvit. Tak jsem se zeptala Heather, Elsy a Anny. Každá mi odpověděla úplně jinak a já to zkombinovala. Proto jsem se chovala tak divně."

Pomalu zvedl hlavu ze stolu.

"Teď nevím kdo z nás je v lásce větší zoufalec."

"To ani já." Zasmála jsem se. "Ale zašel bys teda někam?"

"Jo. Ale pod jednou podmínkou. Nikdo z nás už si nenechá radit co má ohledně toho druhého dělat."

"Jsem za."

Oba jsme se začali smát. Přerušila nás však hlava knihovnice která se se s "Ticho! Jste ve knihovně né na ulici!" vyklonila z poza polic.

Já nevím co říct. Fakt nevím nemám z toho dobrej pocit.

Jediný pozitivum je snad že je to delší než minule. Ach jo...

Anabeth