Nápad: Já
Počet slov: 710 slov
Ship: Hiccstrid
Děj: Někdo po smrti putuje do pekla, někdo do nebe. A pak je tu Herobos. Místo pro hrdiny. A také místo, kam putuje dívka z dnešních dní, které se stala pýchou své krajiny a mladík z doby před Kristem, jenž spojil odvěké nepřátele.
~~~~~

Astrid Hoffersonová nebyla hrdinou. Neskončila válku ani nevynalezla nějaký zázračný lék.

Jediným důvodem proč měla jít do Herobosu bylo, že se stala pro mnohé symbolem víry a odhodlání.

Proč? Už od mala ráda běhala. Její rodina jí v tom podporovala a ona se stávala lepší a lepší. Na střední škole se stala kapitánkou běžeckého týmu a vedla ho od jednoho vítězství k druhému.

Na jedněch závodech si jí všiml trenér běžecké reprezentace který po závodech hledal nadějné sportovce a než se nadála, byla v státním běžeckém týmu.

Už při prvních závodech se umístila na stupni vítězů. Vyhrávala závod za závodem. Umístila se na druhém místě na letních Olympijských hrách. Fanoušků jen přibívalo a popularita rostla.

Ale pak přišla rána. Nemohla dýchat. Její plíce odmítala fungovat. Zřítila se uprostřed závodu na dráze. Převezli jí do nemocnice. Do pár dní byla jasná diagnóza. Rakovina plic. Zhoubná.

Když jí to doktoři oznámili, byla zdrcená. Zbývalo jí jen pár let života, rakovina už totiž začala metastázovat.

Ale i těch pár let bylo možných, jen když by přestala s tím co tak miluje. S během.

Nikdy v životě se necítila takhle hrozně. Umírala a k tomu musela skončit s tím co milovala.

Jak ležela v tom bílém pokoji, začala přemýšlet. O tom, co ve svém životě lituje. Litovala že nestrávila víc času s rodinou. Že se nikdy nezamilovala, nenašla si přítele, nezažila středoškolskou lásku. Že nenašla svou spřízněnou duši, podle svého znaménka, tak jak většina lidí. A nejvíc, že se jí nepovedlo splnit si její sen. Uběhnout světový rekord.

Při této myšlence jí to došlo. Udělá to. I kdyby měla umřít přímo na trati. Uběhne světový rekord.

Tak i udělala. O týden zaplnila stadion. Přijeli její fanoušci z celé krajiny. Jejich povzbuzování jí dodávalo sílu.

A...dokázala to. Za křiku a fandění proběhla cílovou čárou.

Splnila si sen. Teď mohla v klidu odejít.

*****

Škyťák Strašná Treska III. byl úplným opakem Astrid.

Tohohle kluka by jste za hrdinu považovali. Ale až od určitého věku.

Do jeho patnácti let, byl jen neschopný kluk. Kluk ze kterého si každý utahoval kvůli jeho malému tělu a nevikingskému inteligentu.

Žil totiž v době vikingů a draků. Vikingů zabíjejících draky.

Tenhle kluk nedokázal ani uzvednout sekeru nebo bojovat s draky. Celé dny jen vymýšlel své praštěné vynálezy. Pro celou vesnici byl neschopný.

Ale změnilo se to, v ten osudný den. Sestřelil draka. Nočního běsa. Nikdo mu to nevěřil. Ale on ho sestřelil.

Spřátelil se s ním a chránil ho před vesnicí. Byl však vybrán, aby zabil ve zkoušce Děsovce obludného, draka jenž dokáže vzplanout.

Nechtěl ho zabít ale když se pokusil ostatním vysvětlit, jací jsou draci doopravdy, jeho otec to zkazil. Děsovec Škyťáka skoro zabil. Dostal se tam však Bezzubka, sestřelený Běs, a zachránil ho.

Škyťákův otec zuřil. Použil Bezzubku jako navigátora a doplul do dračího hnízda. Proti ohromné Rudé Smrti však neměl šanci.

Byli by všichni zemřeli, kdyby se tam neobjevil Škyťák s gangem, který naučil létat na dracích.

Osvobodil Bezzubku a porazil Rudou smrt. Přišel sice o nohu ale od té doby se stal hrdinou.

O pět let později přišla další hrozba. Jmenovala se Drago Bludvist a budovala dračí armádu.

Škyťák si s ním chtěl promluvit a domluvit mu. Jeho otec byl proti, věděl že je to zbytečné.

Škyťák neposlechl a utekl. Díky tomu našel hnízdo, ve kterém žila jeho matka o které si myslel že je mrtvá. Teda, spíš ona našla jeho.

Po boku jeho matky, otce a ostrovanů se postavil proti Dragovi a armádě draků, včetně těch jejich které ovládl.

Nakonec ho porazili. Byl to však těžký boj, při kterém přišel o otce. Plamenem Bezzubky. Otce ale pomstil. Porazil Draga a jeho mrazidraka.

Těsně po tom, co však Drago přepadl přes útes, vzchopil se jeden jeho válečník.

Nabil kuš a vystřelil. Šíp probodl Škyťákovu hruď skrz naskrz. Poslední co viděl před smrtí, byla tvář jeho matky říkající:

"Poputuješ do Valhaly, Škýťo."

Neskončil ve Valhale. Stal se prvním obyvatelem Herobosu. A po pár týdnech se k němu přidal Bezzubka, který zemřel žalem.

Také jako Astrid litoval věcí co vživotě nestihl. Nezamířil s draky všechny ostrovy. Svou smrtí zanechal náčelnictví Snoplivci. Nenašel svou spřízněnou duši.

Oba litovali že svou duši nenašli. Ale nakonec se jim to povedlo.

S jejich dušemi měli 3000-letý rozdíl.

Našli jí v Herobosu. Jeden ve druhém.

Je to jen taková blbost, napsaná z nudy. Není to ani pořádný příběh, tak to neberte úplně vážně.

Anabeth