Emma seděla na okraji postele a nervózně si uhlazovala vlasy. Chandler ji přesvědčil, aby šli na party, ale její vnitřní hlas stále dokola opakoval, že to nebude dobrý nápad. Bylo něco jiného jít na večeři nebo si povídat o životě, ale party? Vždyť ví, jak to vždycky dopadá – hlučná hudba, spousta lidí, kteří ji ignorují, a Chandler, který se začne bavit s každým kromě ní. Tentokrát to ale slíbilo něco jiného. Slíbil, že tam bude s ní.

„No tak, Emmo, přestaň se tvářit jako na pohřbu," ozval se Chandler, který se právě upravoval před zrcadlem. Stál u dveří a zkoumal svůj odraz, zatímco si vylepšoval účes. Zelené oči, které tak dobře znala, se na ni podívaly skrz odraz a nepatrně se zaleskly. „Bude to fajn, fakt. Potřebuješ se trochu odvázat."

Emma se na něj zamračila. „Já se neodvazuju, Chandlere. To je tvoje specialita."

Chandler se zasmál. „Právě proto potřebuješ změnu. Není zdravý trávit tolik času sama na kolejích nebo na té své vyhlídce. Co kdybys jednou prostě zapomněla na všechno a užila si večer?"

Emma si povzdychla. Tohle nebyla první taková diskuse, kterou spolu vedli, a rozhodně to nebyla poslední. „Fajn, ale pamatuj si – když mě to tam přestane bavit, tak odcházíme."

„Slibuju!" Chandler zvedl ruku, jako by přísahal, ale jeho škádlivý úsměv ji přesvědčil o opaku.

O hodinu později už stáli před velkým domem na okraji kampusu. Světla se linula z oken a tlumený zvuk hudby se rozléhal až na ulici. Emma si promnula ruce a sledovala skupinku lidí, kteří právě vstoupili dovnitř. Všichni vypadali, jako by přesně věděli, co dělají, zatímco ona měla pocit, že sem vůbec nepatří.

„Neboj, bude to super," poplácal ji Chandler po zádech a táhl ji za sebou ke dveřím.

Uvnitř bylo ještě rušněji. Hudba hrála hlasitě, skupinky studentů postávaly kolem a hlasitě se smály. Někteří tančili, jiní stáli u improvizovaného baru a nalévali si nápoje. Emma se instinktivně přitiskla k Chandlerovi, který už ale kýval na někoho v davu.

„Hej, Ash!" zavolal a zamával.

Emma ztuhla. „Ashley?" zopakovala s nádechem paniky v hlase.

„Jo, pozval jsem ji," řekl Chandler, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. „Je fajn."

Emma zaťala zuby a snažila se uklidnit. To zvládne. Nejspíš se s Ashley ani nebudou muset bavit. Ale jakmile k nim Ashley došla, už věděla, že její plán selže. Ashley ji přejela pohledem a koutky úst se jí stočily do neupřímného úsměvu.

„Ahoj, Emmo," pronesla Ashley sladkým tónem, který Emma okamžitě poznala. Byla to ta samá přetvářka, kterou používala na každého, kdo jí mohl stát v cestě.

„Ahoj," odpověděla Emma krátce a obrátila se zpátky ke Chandlerovi. „Tak co? Kam půjdeme?"

Chandler ukázal směrem k zadnímu pokoji, kde byla o něco klidnější atmosféra. „Tam vzadu je víc místa. Pojďme."

V klidnější části domu našli malou pohovku a Emma se konečně trochu uvolnila. Seděla vedle Chandlera a pozorovala, jak se baví s ostatními. Přestože byla na party, na chvíli se cítila, jako by tam vůbec nebyla. Byla jen pozorovatelem, zatímco ostatní žili svůj život. Chandler vypadal šťastně, jako by sem patřil. A pak ji napadlo: co když jejich přátelství není tak pevné, jak si myslela? Co když se Chandler jednoho dne rozhodne, že už ji nepotřebuje?

Z přemýšlení ji vytrhl hlas. „Hej, co si dáte?" zeptal se mladík s podnosem plným kelímků. Emma se na něj podívala, ale dřív než mohla odpovědět, Chandler už držel dva kelímky a jeden jí podával.

„Neboj, nic silnýho," usmál se. „Aspoň si připijeme."

Emma váhala, ale nakonec kelímek přijala. Možná by dnes mohla zkusit něco jiného. Jen jednou.

Emma si přiložila kelímek ke rtům a napila se. V ústech ji zaštípal lehce ovocný nápoj, ale přítomnost alkoholu byla nepopiratelná. Neměla z toho radost. Ne proto, že by nechtěla pít – spíš jí připadalo, že Chandler využívá každé příležitosti, aby ji dostal z její komfortní zóny, a dnes večer k tomu přidal ještě Ashley.

„Chandlere," začala tiše a přiklonila se k němu, aby je nikdo neslyšel, „vážně jsi ji musel pozvat? Vždyť víš, že ji nemám ráda."

Chandler se na ni podíval s výrazem, který říkal, že jí nerozumí. „Co máš pořád proti Ashley? Je fajn, Emmo. Navíc, ona tě má ráda, jen by to chtělo, abys jí trochu víc poznala. Nic víc."

Emma se zhluboka nadechla a stiskla kelímek o něco pevněji. „Ty fakt nevnímáš, jak se na mě dívá? Nebo jak se ke mně chová? Možná tobě připadá milá, ale já jí prostě nevěřím."

„Třeba to jenom přeháníš," pokrčil rameny Chandler a obrátil pohled zpátky k davu. „Možná kdybys jí dala šanci..."

„Já a dala šanci Ashley? To je jako snažit se zkrotit hurikán," utrousila Emma a zavrtěla hlavou. Nechápala, proč ji Chandler tolik obhajuje a celkově co na ní vidí. Vždyť Ashley je přesně ten typ člověka, kterého by Chandler kdysi ignoroval – povrchní, egocentrická, s přetvářkou tak průhlednou, že by ji viděl i slepý. Ale poslední dobou, kdykoliv se Ashley objevila, Chandler se choval jinak.

Emma nemohla ignorovat ten zvláštní pohled, který Chandler Ashley věnoval. Byl v něm obdiv a možná i něco víc. Bylo to, jako by ji viděl v úplně jiném světle. A to Emmě vadilo. Možná víc, než by mělo.

„Co na ní vidíš?" zeptala se, aniž by si to předem promyslela. Slova jí vyklouzla z úst dřív, než je mohla zastavit.

Chandler se zarazil. Na vteřinu vypadal, že ho otázka překvapila. „No... je milá. A zábavná," řekl váhavě. „Prostě s ní rád trávím čas."

Emma si zkřížila ruce na prsou. „Milá? Zábavná? Mluvíme o stejné Ashley?"

„Emmo," povzdychl si Chandler a protřel si čelo, jako by ho z jejího tónu bolela hlava. „Vím, že ji nemáš ráda, ale mohla bys mi aspoň věřit, že není taková, jak si myslíš."

„A já bych čekala, že ty budeš věřit mně, když ti říkám, že není dobrý člověk," odpověděla Emma ostřeji, než zamýšlela.

Chandler se na chvíli odmlčel, než promluvil tišeji: „Možná jen vidím věci jinak než ty." Jeho hlas byl jiný – skoro omluvný, ale zároveň neústupný.

Emma cítila, jak ji ta slova bodla. Chtěla něco říct, ale přerušil ji příchod Ashley, která se k nim připojila s tím svým zářivým, dokonalým úsměvem. „Hej, Chandlere! Přemýšlíme, že bychom šli tančit. Přidáš se?"

Chandler na ni krátce pohlédl a pak zpátky na Emmu. „Promluvíme si o tom později, jo? Za chvilku jsem zpátky," řekl rychle, než odložil svůj kelímek a odešel s Ashley do davu.

Emma zůstala sama, s hořkou pachutí na jazyku. Viděla, jak Chandler mizí v davu, jeho postava se ztrácela vedle Ashley. V tu chvíli si uvědomila, že tenhle večer byl už ztracený.

Emma zůstala sedět na gauči, nepohnula se ani o centimetr. Dav kolem ní se bavil, hudba hrála stále hlasitěji a smích lidí v místnosti vytvářel hluk, který jí lezl na nervy. Podívala se na svůj kelímek, ve kterém už byla sotva polovina nápoje. Alkohol nikdy nebyl její šálek čaje, ale dnes si řekla, že aspoň něco vypije. Přiložila kelímek ke rtům a pomalu si ucucla, zatímco prstem bezmyšlenkovitě přejížděla po telefonu.

„Co tady vůbec dělám?" zeptala se tiše sama sebe. Večer, který měl být příležitostí strávit čas s Chandlerem, se proměnil v noční můru. Mohla být doma, v pohodlí svého pokoje, zachumlaná v dekách a sledovat své oblíbené seriály. Místo toho se musela dívat, jak Chandler flirtuje s Ashley, a čekat, jestli si na ni vůbec vzpomene.

Pohledem zalétla ke dveřím, kterými před více než hodinou Chandler odešel. Hodiny na zdi ukazovaly, že tu sedí už přes šedesát minut úplně sama. Kolem ní se střídali lidé, ale nikdo si jí nevšímal. Byla jako neviditelná.

Emma povzdychla a položila kelímek na stůl. Zvedla se z gauče a schovala telefon do kapsy. Rozhodla se, že už tohle nevydrží. Najde Chandlera, oznámí mu, že odchází, a nechá ho, ať si užije večer, jak chce a s kým chce.

Hudba se zvyšovala s každým krokem, který udělala směrem k hlavnímu centru dění. Lidé kolem ní tančili, smáli se a bavili, ale Emma je nevnímala. Jediné, na co myslela, bylo, jak Chandlerovi řekne, co má na srdci.

Našla ho u zadní části místnosti, jak se sklání k Ashley a něco jí šeptá do ucha. Ashley se smála, její dokonalé blond vlasy se houpaly v rytmu jejího pohybu. Emma na chvíli zůstala stát. Cítila, jak se jí v hrudi hromadí zklamání. Zná Chandlera od svých šesti let, ví o něm všechno – nebo si to aspoň myslela. Ale tenhle Chandler byl někdo jiný.

Od doby, co šel na vysokou o rok dřív než ona, se začal měnit. Přestal se svěřovat, trávil více času s jinými lidmi a méně s ní. Doufala, že když budou zase na stejné škole, všechno se vrátí do starých kolejí. Ale teď viděla, že to byla jen iluze.

„Chandlere," řekla ostře, když k němu došla. Její hlas se ztrácel v hluku, takže musela zaklepat na jeho rameno. Otočil se, překvapený, a okamžitě se usmál.

„Emmo! Hej, kde jsi byla?"

„Kde jsem byla?" zopakovala ho ironicky a založila si ruce na hrudi. „Spíš kde jsi byl ty. Slíbil jsi mi, že tenhle večer strávíme spolu, pamatuješ?"

Chandler zaváhal. „No... ale Ashley mě jen požádala o pomoc s... něčím," začal vysvětlovat, ale Emma ho přerušila.

„Nechci to slyšet. Jdu domů," řekla a pokusila se otočit, ale Chandler ji chytil za ruku.

„Počkej, vážně odcházíš?"

Emma se na něj podívala, její oči hořely zklamáním. „Jo, Chandlere. Už mě to nebaví. Užij si večer s Ashley. To přece chceš, ne?" Její hlas zněl sarkasticky, ale nebyla schopná to ovládnout.

Chandler na ni chvíli zíral, jako by hledal správná slova, ale Emma už čekat nechtěla. Vytrhla ruku z jeho sevření a zmizela v davu. Neohlížela se zpátky. Dnešní večer jí jasně ukázal, že Chandler už není ten, koho znala.

~~~

Zdravíčko, nová kapitola je na světě! :) Jak se Vám zatím líbí postavy? :)

Dejte mi vědět v komentářích :)

Mějte hezký den,

Vaše Nat <3