Diana si otevřela láhev whisky a plechovku s Kofolou. Po vypití plechovky se na ní podívala. Dýmovnice, problesklo jí hlavou. Položila plechovku vedle lahve a rozběhla se po Makru. Budu potřebovat ledek. Ten bude v zahradnickém oddělení. Dále moučkový cukr, jedlou sodu a samozřejmě více plechovek. Mohla bych tam přidat i mouku pro větší kouř, přemýšlela, když probíhala okolo regálů. Hele, aceton...ten by se mohl hodit, usmála se pro sebe. Po chvíli se vrátila na místo i s věcmi. Obsah plných plechovek vylila. Plechovky pak proděravěla a oblepila lepící páskou, kromě vrchního tvoru. Do něj pak nasypala směs ledku, jedlé sody, moučkového cukru a mouky. Vršek potom utěsnila papírovými novinami. Jako roznětku použila petardy. Dohromady si udělala sedm dýmovnic.

Do vaku, který našla na zemi, dala aceton, nějakou látku, hrst petard, kdyby se náhodou nepovedly dýmovnice, a zapalovač. Dýmovnice si lanem uvázala přes hrudník. Rty si namalovala na černou rtěnkou, kterou našla na pultu. „Nikolasi, jdu si pro tebe," uchechtla se Diana. Vak si hodila na záda spolu s kopím. Podívala se na láhev whisky. Bez zaváhání jí popadla.

Při odchodu z Makra si všimla policejních pout. Ty by se mohly hodit, přemýšlela Diana. Sebrala pouta do vaku. Venku bylo pusto. Diana vzala do ruky dalekohled, který našla na jedné z mrtvol policisty. Rozhlédla se s ním po okolí. Po chvíli spatřila Mistrála. Byl zapřáhnutý za povoz. Diana odhodila dalekohled a začala hledat dopravní prostředek. Došla k černé motorce. „Yamaha MT-125," zazubila se Diana. Okamžitě zkontrolovala stav paliva. Palivová nádrž byla plná. Diana ji nastartovala. Zvuk motoru se rozezněl po celém parkovišti. Diana se napila z lahve. Načež láhev strčila do vaku. Nasedla na motorku a tryskem se rozjela za povozem...

Nikolas s Lydií vedl koně. Šárka seděla v povozu mezi Matějem a Danem. Slzy měla na krajíčku. Myslela na Dianu. Namlouvala si, že možná přežije, ale na druhou stranu to nebylo možné. Bála se, co jí Nikolas udělal. Rozhlédla se. Jana byla vedle Tomáše. Z očí jí po tváři stékaly slzy. Zřejmě si Dianu oblíbila, posmutněla v duchu Šárka. Podívala se na Tomáše. Ten jí však nevěnoval ani pohled. Je určitě naštvaný, nebo zklamaný. Nebo obojí, problesklo Šárce hlavou. 

Najednou se ozval zvučný hluk motorky. Šárka překvapeně zvedla hlavu. „Diana," vydechla. „To není možné, nechal jsem ji svázanou s tlupou mozkožroutů," ušklíbl se Nikolas. „Za chvíli budeme u jedné ze strážních hlídek. Takže by si měl ten člověk dávat pozor," dodal. Pobídl Mistrála vpřed. Tomáš pohladil Šárce její koleno a usmál se. Ta se na něj podívala. Nezlobí se, problesklo jí hlavou. 

Diana přidala plyn. Byla kousek za nimi. Tohle zvládnu, pomyslela si. Stále více se přibližovala. Jakmile je měla na dosah hodila první zapálenou dýmovnici. Trefila se rovnou na povoz. Dýmovnice slabě vybouchla, ale plyn, který z ní vyšel, se hustě linul všude okolo. Funguje to, zajásala v duchu Diana. Neváhala a hodila ještě dvě. Povoz byl obehnán bílou mlhou. Zapískala na Mistrála, aby zastavil. Mistrál zůstal stát. „Ty kurvo, jeď!" uslyšela Diana zlověstný křik Nikolase. Slezla z motorky a zamířila do mlhy. 

Nejdřív zpacifikovala ženu vedle Nikolase. Na ruce jí dala pouta a nechala její tělo ležet vedle povozu. „Pojď jsem, ty čubko," křikl na Dianu Nikolas. Diana vyskočila na povoz. Tupou stranou kopí ho bouchla do břicha. Nikolas s hlasitým žuchnutím dopadl na zem. Mlha se začala rozplývat. Diana neváhala a hodila další dvě dýmovnice. V mžiku svými zápěstními čepeli odstřihla Mistrála. Mistrál jako poděkování za záchranu zafrkal.

Diana vytáhla láhev s acetonem a látku. Všem, které ve voze našla, pomocí něj uspala. K jejímu údivu se nikdo nebránil. Poslouchala jejich dusivé kašlání a podle to ho se řídila. Potom se je rozhodla spoutat. Jakmile se mlha z dýmovnic rozplynula, popadla Diana Janu i s jejím batůžkem. „Drž se pevně, Mistrál tě ochrání. Doženu vás," uklidnila vystrašenou Janu, když ji dávala do sedla společně i se svými veškerými věcmi. „Ale co ty?" vzlykla Jana. Diana mlčky plácla Mistrála po zadku. Ten se okamžitě rozjel. Diana se vrátila zpátky k ležícímu Nikolasovi. Ruce mu spojila posledními pouty, které měla. Vytáhla mu z opasku jeho zbraň se zapalovačem. 

„Ty podlá kurvo," zavrčel Nikolas. „Jsem ráda, že jsi se už probral," uchechtla se Diana. „Co chceš dělat? Zastřelit mě? Nebo mě radši nabodneš?" vyhrkl Nikolas. Diana na něho namířila pistolí. „Zabít tě? Tvoje smrt mi k ničemu prospěšná nebude. Ale někomu z tvé bandy by mohla," pronesla Diana. „Takže mě nezabiješ?" povytáhla obočím Nikolas. „Ne, ale o zmrzačení nepadla ani řeč," sykla tiše. Nikolas ze strachem v očích na sucho polkl. „Snad sis nemyslel, že tě nechám uniknout bez trestu," zasmála se Diana. „Nechal si mě přivázanou k tyči s dvaceti monstry. Myslíš si, že ti to odpustím?" Podívala na povoz. „Nezáleží ti na nich, viď? Záleží ti totiž jen na sobě. Hlavně na tvé maličkosti," pronesla. „Možná, ale co chceš udělat? Stačí výstřel a stráže, které mám umístěné asi dvě stě metrů odsud to uslyší. Nemáš šanci utéct bez následků," ušklíbl se.

Diana vzala aceton a Nikolasův zapalovač. Nikolas ji mlčky pozoroval, jak acetonem polívá asfalt za povozem. „Aceton je dost těkavý. Nestihneš ho zapálit," pokusil se Nikolas zastavit Dianu. „Tak to abych si pohnula," odpověděla s ironií v hlase. Plastovou láhev hodila na mokrý asfalt. „Tohle ti neprojde," zamračil se Nikolas. Diana ho popadla za dolní čelist, kterou zmáčkla. Byli teď tváří tvář. „Už mi to prochází. Mimochodem, pronásleduj mě a přísahám, že si budeš přát, aby ses nikdy nenarodil," řekla výhružně Diana. Pustila Nikolasovu bradu. Nikolas dopadl na zem. 

„Měj se," zamávala Diana Nikolasovi, když nasedala na motorku. Nastartovala ji. Při odjezdu vytáhla Nikolasovu zbraň a vystřelila na něj. Kulka ho zasáhla těsně u rozkroku. „Ty kurvo!" zavyl bolestí Nikolas. Diana se jen uchechtla. Zapálila si zapalovač, který z jedoucí motorky vyhodila na vlhký asfalt. Vzplanutí bylo okamžité. Oheň zářivě zaplápolal na asfaltu. Diana ucítila na zádech teplo...

„Kurva píča," nadával Nikolas. Ležel na cestě s krvácející ránou. Snažil se krvácení zastavit, ale marně. Po chvíli uslyšel něčí kroky. S nadějí otočil hlavou a spatřil hlídku. „Šéfe," přiběhl k Nikolasovi jeden z nich. Ze svého batohu vytáhl obvaz. „Teď to bude trochu bolet," sykl. „Dělej, co musíš Pavle," šeptl bledý Nikolas. Druhý šel mezitím zkontrolovat stav povozu. Viděl, jak jsou všichni spoutaní. Zásoby však zůstaly nedotčené. „Co se stalo?" zeptal se. „Přepadla nás Karle," odpověděl mu Tomáš. Jevil se trochu dezorientovaně. 

„Kdo?" povytáhl obočí Karel. Vyskočil na povoz. „Jedna dívka," sykl Dan. „Fialové vlasy, skvělé bojové dovednosti. Složila nás během chvilky," dodal. Karel se rozhlížel po klíči. „Nevíte, kde dala klíč?" Podrbal se na zátylku. Ostatní pokrčili rameny. „Mám ho! Je tady na zemi," vzhlédla Lýdie. Šárka dloubla do Matěje, který ležel vedle ní. „Matesi!" Křikla na něj. Matěj jen zachrupkal. „Nech ho. Je přiotrávený acetonem," zasmál se Dan. Šárka obrátila oči v sloup. 

Pavel mezitím, co Karel všechny vysvobodil, obvázal Nikolasovi ránu. „Vezme vás domů šéfe," oznámil. „Zavolej mi Matěje," šeptl. Pavel přikývl a naznačil, ať přijdou blíže. Matěj si k němu klekl. „Od dneška až do mého odvolání mě budeš zastupovat. Jestli to nepřežiji, tak mě pomsti. Odneste mě," řekl. „Díky šéfe, a jasně," pousmál se Matěj. „Lýdie, běž do tábora. Budeme potřebovat posili. Dane a Tomáši vezměte tamty nosítka a naložte na něj Nikolase. Vy ostatní, začněte tahat ten povoz," rozdal rozkazy Matěj. Všichni ho s lehkou nechutí poslechli.

Do tábora došli během hodiny.