Šárka rozsvítila baterku. „V pohodě?" zeptala se. Oba přikývli. „Tak fajn. Jdeme," přikázala a šla do tmy. Tomáš naznačil Danovi, aby následoval Šárku. Při tom pohlédl na její pevný kulatý zadek. 

Šli asi deset minut, když narazili na velké ocelové dveře. Šárka na ně třikrát zabušila. Otevřela se malá škvírka a za nimi se objevily dvě velké zelené oči. „Kdo je?" ozval se hrubý hlas s ruským přízvukem. „Šárka a přivedla jsem dva přeživší," oznámila žena. „Zase?" pronesl omrzle muž. Zavřel škvíru. Po chvilce se otevřeli dveře a v nich stála dvoumetrová hora svalů s blond vlasy a dvoutýdenním strništěm. Jeho oblečení se skládalo z maskáčových kalhot, kdysi bílého tílka a zelené mikiny. „Víš, že se to šéfovi nebude líbit," upozornil muž. „Vím Alexi, ale potřebujeme je a oni nás," prohodila Šárka. Alex obrátil oči v sloup. „Že se vůbec namáhám," povzdychl si.

Šárka vedla Tomáše a Dana základnou. Všude ležely rozvinuté spacáky. Uprostřed tábora byl rozdělaný oheň. Sedělo u něj asi deset lidí, kteří na nově příchozí vrhali nevěřícné pohledy. „Nevšímejte si jich," řekla jim Šárka. „Mají jen strach," vysvětlovala, když procházeli kolem nich. „Kdo že je váš šéf?" zeptal se zvědavě Tomáš. „Za chvíli ho poznáš," odpověděla mu Šárka. 

Společně pokračovali do velkého vojenského stanu. „Nechte mě mluvit," zastavila je Šárka před vchodem. Oba mlčky přikývla. Vešli do stanu. „Co si o sobě myslíš Šárko?" vyhrkl na ni muž sedící za stolem. Přes levou tvář se mu táhla jizva ve tvaru půl měsíce. Jeho tmavě hnědé vlasy byly na krátko ostříhané. Měl na sobě koženou bundu s šedým šátkem kolem krku a černé džíny. „No?" povytáhl obočí. „Potřebujeme nějaké silné muže na stavbu a hledání potravin," řekla Šárka. Muž vstal od stolu. „Aha a ty myslíš, že ty o tom rozhoduješ?" zamračil se. „Ne," vydechla. „Správně, protože tvoje místo je u hledání potravin," pronesl. „Ale můžete je aspoň vyslechnout," dodala. „To můžu," usmál se.

„Kdo jste vy?" podíval se na Tomáše a Dana. „Já se jmenuji Tomáš a to je můj bratr Dan. Jsme oba ze sirotčince. Já byl předtím na lékařské fakultě," představil se Tomáš. „Já jsem vyučený tesař a pak ještě kovat. Chtěli bychom tady zůstat a pomoc vám za jídlo a přístřeší, " pronesl Dan. Muž si promnul bradu. „To je docela výhodné. Pokud budete dodržovat pravidla a dělat svou práci, nemám problém abyste tady zůstali," rozhodl. „Děkujeme pane," usmál se Tomáš. „Maxi," zavolal muž. Do stanu vběhl mladý hnědovlasý hoch, který měl na hrudníku brnění z plastových lahví. V ruce držel dřevěnou hůl. „Říkejte mi šéfe a teď běžte s Maxem on vám vše ukáže," oznámil. Max přikývl. „Následujte mě," řekl. „Běžte," šeptla Šárka. Tomáš s Danem následovali Maxe. Tomáš se ohlédl. Nechtěl ji tady nechat samotnou...

Když odešli, šéf spustil: „Šárko, našla jsi nám důležité lidi, ale trest tě stejně nemine. Doufám, že tomu rozumíš." „Co se mnou chcete udělat?" polkla na sucho Šárka. „Dva týdny budeš umývat nádobí, čistit kadibudky a podle potřeby budeš," větu nedořekl a rozepnul si kalhoty. „Ne to ne Nikolasi," vyhrkla vyděšeně Šárka. „Nezapomeň na svého bratra," upozornil ji. „Tohle nemůžeš," vzlykla. „Jsem šéf, takže můžu. Rozmysli si, jak se v tuhle chvíli zachováš," ušklíbl se. Šárka s velkým odporem si před něho klekla. „Hodná holka," pohladil jí po vlasech. „A snaž se," přikázal.

Šárka vytáhla z boxerek jeho penis. Vzhlédla k Nikolasovi s výrazem prosby. Nikolas však zůstal nepřístupný. Z nechutí mu ho začala kouřit. Nikolas ji popadl na za vlasy a pevně je držel. Šárka pokračovala. Zuby ho lehce kousala. Nikolas zasténal. „Pokračuj a nepřestávej," vzdychal. Šárka zrychlila tah. Najednou ucítila v puse hořkou mazlavou tekutinu. „Spolkni to, dělej! Horší to už nebude," pobídl ji. Šárka s odporem poslechla. „Výborně," usmál se a vytáhl jí z pusy svůj penis. „Svlíkni se," přikázal. „Ne, tohle by mi stačilo, nejsem žádná vaše kurva," utřela si znechuceně pusu Šárka. „Ode dneška ano. Tak dělej," zavrčel. Došel k ní a začal ji svlékat sám. „Přemýšlej," zvedl ji bradu. 

Nikolas položil nahou Šárku na postel která se nacházela v druhé části stanu. „Zůstaň na všech čtyřech," řekl, když se svlékal. Nikolas k ní přišel zezadu a strčil ji prsty do pochvy. Šárka zaťala ruce v pěsti. „To by šlo," usmál se pro sebe Nikolas a místo prstů ji tam vrazil svůj penis. Začal tvrdě narážet. Šárka se držela, aby nevydala ani hlásku. Několikrát vyměnili polohy. Když s ní Nikolas skončil, Šárka skoro neuměla stát na nohách. „Nebylo to vůbec špatný, ale to se časem podá," oznámil ji při oblékaní. „Příště to zkusíme tvrději," zašeptal ji do ucha a přitom ji osahával. Šárka sebou trhla. „Teď vypadni a jdi si odpracovat svůj trest," přikázal. Šárka se slzami na krajíčku odešla ze stanu.