Vzbudil jsem se doma ve své vyhřáté postýlce, ale bez Jisunga. Prudce jsem se posadil a rozhlédl se po pokoji, abych ho někde zahlédl.

,,Jisungu?!" zavolal jsem hlasitě, aby mě slyšel i mimo pokoj. Bohužel nic, stále naprosté ticho.

Že by se mi to všechno jen zdálo?
Ale bylo to tak reálné... Ne, určitě se to muselo stát, tohle bych si nedokázal vymyslet.

,,Lele!" ozval se nadšeně Jisung, který právě věšel do pokoje.
,,Udělal jsem ti oběd." usmál se a přinesl ke mně tác s jídlem, které sám udělal.

,,Ty..." zasekl jsem se.
,,Ty jsi udělal oběd?" nemohl jsem tomu uvěřit; Jisung umí vařit?

,,Uhm." přikývl a tác položil přes mé nohy.
,,Ale jsou to jenom vajíčka. Trošku víc vajec, hehe." poškrábal se ze zadu na krku, protože to vypadá, že udělal snad všechny vajíčka.

,,Vypadá to úžasně, děkuji moc." hned jsem se do toho pustil; ani jsem netušil, že mám takový hlad.
,,A je to taky moc dobré." řekl jsem překvapeně.

,,To jsem rád." pyšně se usmál.
,,Našel jsem takovou velkou těžkou knihu, kde bylo mnoho druhů jídla a nejlehčí bylo tohle." pověděl mi a tiše se uchechtl. Já na to kývl a spokojeně pokračoval v jídle.

Nebudu lhát, tohle chutná opravdu skvěle na to, že to dělal Jisung, který nepozná rozdíl mezi rajčetem a jablkem. Tyhle vajíčka zvládl naprosto bravurně a ten fakt, že si dokázal poradit sám.

,,Jisungu?" tác jsem po jídle dal bokem a pokrčil si nohy.
,,To co se stalo včera-

,,Já vím, neměl jsem." přerušil mě asklopil pohled.
,,Ale potřeboval jsem tě zahřát a nejdřív ses musel uklidnit. Nenapadlo mě nic lepšího, než ti dát pusu." pověděl mi.

Chytil jsem ho za ruku.
,,Děkuji." pousmál jsem se a Jisung se na mě nechápavě podíval.
,,Zachránil jsi mě a..." odmlčel jsem se.
,,Ta pusa se mi líbila, hodně se mi líbila." přiznal jsem a začervenal se.

,,O-opravdu?" v jeho hlase znělo překvapení, ale i nadšení.
,,Nikdy jsem to nedělal." na tvářích se mu také vyskytla červená barva, takže jsme se teď oba červenali.

,,Ano, líbilo." ruku jsem mu zmáčkl.

,,Můžu..." zaváhal.
,,Můžu ti dát ještě jednu pusu?" stydlivě se otázal. Pousmál jsem se a přikývl k souhlasu; takovou nabídku nikdy neodmítnu.

Jisung se ke mně víc naklonil a spojil naše rty v jedno. Musim uznat, že teď je to mnohem lepší než včera, kdy se toho dělo tolik, že jsem skoro vůbec nevěděl co se vlastně děje. Odtáhli jsme se a oba jsme byli naprosto červení.

,,Můžeš mi dát i víc než jednu." stydlivě jsem zamumlal a stále mačkal Jisungovi ruku.

,,Tak toho rád využiju." usmál se.

,,Můžu otázku? zeptal jsem se, když jsem se tak nějak vzpamatoval z toho všeho, co se právě událo.

,,Jistě." kývl a čekal, na co se zeptám.

,,Vlastně chci pokračovat v tom, co jsem původně chtěl říct." uchechtl jsem se.
,,Včera jsi hřál, myslím, tvé tělo hřálo. Jak?" konečně jsem položil svou otázku, na kterou bych moc rád znal odpověď.

,,U nás každá mořská panna má nějakou schopnost. Projeví se vždy v našich patnáctinách." začal povídat.
,,Já zjistil, co ovládám, když se kolem mě začala vařit voda." zasmál se.

Taky jsem se zasmál.
,,To si děláš srandu, že jo?" nadzvedl jsem obočí a lehce pokroutil hlavou.

Zakroutil hlavou.
,,Ne, nedělám." vydechl s úsměvem.
,,Opravdu se to stalo. Málem jsem usmažil rybu." prozradil mi a já se víc zasmál; maštěstí se Jisung smál taky, takže jsem věděl, že není uražený nebo něco.
,,Musel jsem zůstat v pokoji, dokud se to neuklidnilo. Nikdy jsem si nemyslel, že tu schopnost použiju." nezapomněl dodat.

,,Díky ní jsi mě zachránil." usmál jsem se.
,,Děkuji." poděkoval jsem mu.

,,Nemohl jsem tě nechat umřít." řekl najednou vážně.
,,Neodpustil bych si to." jeho tvář trochu posmutněla, a proto jsem ho pevně objal.

,,Kam jsi vlastně zmizel?" položil jsem další otázku, na kterou se chci zeptat už od včerejška. Možná jsem se na ni už včera ptal, ale bohužel si to nepamatuji.

,,Když jsme spolu byli na pláži, ten den, kdy tam byl i Sungchan, tak jsem našel mušli." zasekl se.

,,Mušli?" nadzvedl jsem obočí.
,,To je jasné, je to moře s pláží. Mušlí je tam spousta." řekl jsem nechápavě.

,,Tahle mušle je ale jiná." pustil mou ruku a začal se dívat bokem.
,,Je to znamení, že se musím vrátit. Takhle se se mnou spojila má rodina." vysvětlil mi.

,,Cože?" vyvalil jsem oči.
,,Musíš se vrátit? Ale vždyť jsi tu se mnou teď dlouho nebyl a já..." přestal jsem mluvit.

Začal jsem k tobě něco cítit. Něco víc, než bych měl a to co už jsem dlouho necítil; naposledy to bylo se Sungchanem. Ale také jsem věděl, že tenhle den jednou přijde (ovšem jsem nečekal, že tak brzo).

,,Nemusím jít hned dneska." znova se na mě podíval.
,,Mám tak ještě týden." smutně se pousmál.

,,Týden?" vydechl jsem.
,,Myslel jsem, že musíš hned." zamumlal jsem.

Zakroutil hlavou.
,,V tom vzkazu stálo, že mám týden na to se rozhodnout."

,,Rozhodnout? Rozhodnout o čem?" absolutně jsem se ztrácel v tom, co mi Jisung sděloval.

,,Buď zůstanu tady nebo se vrátím zpět do moře." vysvětlil a já pocítil ránu v srdci.
,,Mám na to týden. Samozřejmě se můžu vrátit i dřív." dodal.

,,Ty se chceš vrátit?" koukal jsem na něj, i když jsem věděl odpověď, ale tajně doufal v jinou.

,,Ano, mám tam domov a rodinu." řekl, jakoby o nic nešlo.
,,Musím se vrátit."

Jo, já vím... Musíš se vrátit. Máš tam rodinu, bylo mi hned jasné, že se vrátíš do moře. Já pro tebe nic neznamenám, jsem jen tvůj kamarád, se kterým sis dal pusu a nechává tě u sebe bydlet; i když ani nevíš, co to znamená.

Má vůbec cenu mu říct, co k němu cítím? Pochopil by to vůbec?
Jak ho znám, tak určitě ne. Vždyť nevěděl, co znamená přítel v romantické smyslu slova.

,,Chápu." kývl jsem.
,,Tak si ten poslední týden spolu co nejvíc užijeme, hm?" pousmál jsem se.

,,To budu moc rád!" řekl nadšeně a pevně mě objal.
,,Děkuji moc, Lele."

,,Já děkuji tobě, Jisungu." dal jsem mu pusu do vlasů. Jisung se odtáhl, odnesl tác a zase se vrátil.
,,Umyju se, převleču a začneme náš úžasný týden." oznámil jsem mu a zvedl se z postele.

Jisung mi pomohl do koupelny, za což jsem mu poděkoval, a pak udělal vše potřebné; upravil se, udělal ranní hygienu a oblékl se. Podíval jsem se na sebe do zrcadla, jak vypadám a povzdechl si.

,,Co to děláš, Chenle?" zamumlal jsem si pro sebe.
,,Stejně za týden zmizí, tak s tím přestaň." zakroutil jsem hlavou a vyšel ven.

Nádherný týden právě začíná.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Dnešní kapitola vyšla celkem brzy ! A doufám, že mě za ní nezabijete 😅😊

Zatím u další kapitoly ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere