,,Měli bychom se už vrátit." oznámil jsem Jisungovi, když už se začalo stmívat.

,,Už?" podíval se na mě.

Přikývl jsem.
,,Je pozdě." zvedl jsem se a vzal ručník, na kterém jsem doteď seděl. Jisung udělal to samé a společně jsme se vydali domů.

,,Co by jsi si dal na večeři?" zeptal jsem se ho hned, jakmile jsme došli domů. Ručník jsem hodil na pohovku a Jisung můj čin opakoval; sice se netrefil, ale to nevadí.

,,Cereálie." usmál se a usedl ke stolu.

Uchechtl jsem se, nachystal mu jeho oblíbené cereálie a podal mu je. On se do toho samozřejmě s radostí pustil. Já si vzal jenom banán, opřel se zadkem o linku a začal v klidu jíst.

,,Jisungie?" zvolal jsem jeho jméno a prohledal obývák; nikde nikdo.
,,No ták, Jisungie." nahlédl jsem i do sklepa, kdyby náhodou se zatoulal zrovna tam.
,,Teď není ten pravý čas si hrát na shovávanou." vydechl jsem a sklep zase zavřel.

Ráno jsme vstali, v klidu pojedli snídani, a pak se dívali na film. Jisung v půlce druhého filmu řekl, že si odskočí, ale už se nevrátil. Jelikož je to už dlouho, tak jsem začal mít strach, kde může být a začal ho hledat.

,,Budu dělat oběd!" snažil jsem se ho nějak nalákat.
,,Udělám cokoliv, co budeš chtít!" zkusil jsem druhou variantu, ale pořád nic.
,,Tohle už přestává být sranda, Jisungu." odfrkl jsem si naštvaně a přišel ke vchodovým dveřím.

Díky tomu jsem si všiml, že jeden pár botou chybí a mně hned došlo, že Jisung šel bez mého vědomí ven (jak jsem ho ale nemohl slyšet).

,,To si děláš srandu." rychle jsem se obul, vzal klíče a vyběhl z domu ven.

V písku jsem viděl cestičku, po které jsem se ihned vydal. Cestička mě zavedla daleko na pláž, až skoro k úplnému kraji, kde bylo mnoho kamení než písku; bylo to tady občas i dost nebezpečné.

,,Jisungu!" zakřičel jsem co nejvíc nahlas a vylezl si na nejvyšší kámen (balvan chcete-li) a rozhlédl se kolem, jestli náhodou Jisunga nezahlédnu.

Jisunga jsem sice neviděl, ale všiml jsem si pokračující cestičky, a tak jsem ji následoval. Tentokrát jsem se dostal do jeskyně, o které jsem předtím vůbec nevěděl, že tady je; možná proto, že sem vůbec nechodím.

V jeskyni byl příjemný chládek oproti venku, kde svítilo slunce a pěkně hřálo.
Šel jsem hluboko do jeskyně a pořád volal Jisungovo jméno, kdyby tady náhodou byl. Čím hlouběji jsem byl, tím víc jsem slyšel ozvěnu svého hlasu.

,,Asi bych se měl vrátit." objal jsem se kolem ramen a otočil se k východu, který jsem už vůbec nemohl vidět.

V jeskyni se začalo více ochlazovat, a také zde začal foukat celkem silný vítr, díky kterému jsem pociťoval ještě větší chlad.

,,Kde sakra jsi, Jisungu." zamumlal jsem a vydal se zpět k východu.

Po cestě jsem si všiml, že se v jeskyni začala zvedat voda, a to celkem rychle. V tu chvíli mi došlo, že se blíží bouřka a já neměl moc času se z jeskyně dostat. Rozběhl jsem se, sice zbytečně, ale aspoň se snažím.

Běžel jsem, co mi síly stačily, ale i tak to nebylo dost. Těsně před otvorem jeskyně se sem nahrnula vlna a vtáhla mě pod vodu. Naštěstí jsem se dokázal zorientovat a vyplavat na povrch. Bohužel jsem byl pořád v jeskyni, bez dohledu na východ z ní.

Uviděl jsem, že se blíží další vlna. Pořádně jsem se nadechl a potopil. Vlna mě pod vodou i tak smetla a já se úplně ztratil a nevěděl jsem, jak vyplavat nahoru. Snažil jsem se udržet v klidu, ale vzduch z plic mi pomalu docházel a já se musel okamžitě nadechnout.

Udeřila další vlna a mě to odhodilo na stranu jeskyně. Praštil jsem se do hlavy a ztratil vědomí.

,,Chenle?" slyšel jsem někde zpovzdálí.
,,Chenle!"

Prudce jsem se posadil a začal kašlat vodu. Jakmile bylo všechno venku, hluboce jsem se nadechl a lehl si zpátky do mokrého písku.

,,Jisungu!" znova jsem se posadil a pevně ho objal.
,,Kde jsi sakra byl?!" hned jsem po něm vyjel.

,,U Neptuna!" objetí mi oplatil.
,,Jsi v pořádku?" ignoroval mou otázku a hned na to chytil mou tvář do svých dlaní.
,,Myslel jsem, že se už neprobudíš." po tvářích mu začaly stékat slzy.

Teď se na něj nedokážu zlobit, vůbec se na něj nedokážu zlobit.
,,Je mi zima." řekl jsem a rozhlédl se kolem.

Nebyli jsme doma, ale ani v jeskyni, ve které jsem před chvílí uvízl a málem umřel. Seděli jsme pod nějakou stříškou na pláži, na kterou silně pršelo; bouřka evidentně ještě nepřešla.

,,Tady." Jisung kolem mě přehodil deku.
,,Víc toho není." sedl si blíž ke mně a natiskl mě na sebe v hřejivém objetí.

,,A-a co ty?" koukl jsem na něj.
,,Není ti zima?" strachoval jsem se o něj.

Jisung jen zakroutil hlavou a víc mě objal.
,,Jsem v pořádku, ale ty jsi mi pořád neodpověděl, jestli jsi v pořádku."

,,Myslím, že jsem." kývl jsem.
,,Jo, jsem v pořádku." vydechl jsem tentokrát spíš pro sebe než pro něj.
,,Jisungu?" pořád jsem se na něj díval.

Jisung mi pohled opětoval.
,,Omlouvám se." nejspíš věděl, na co se chci zeptat, a tak se začal hned omlouvat.
,,Šel jsem jenom ven, ale ztratil jsem pojem o čase a zůstal ve vodě. Úplně jsem na tebe zapomněl, promiň."

,,T-to je dobrý." dal jsem mu ruku na tvář.
,,Hlavní je, že jsi v pořádku." trochu jsem se pousmál, i když jsem byl úplně zmrzlý.

,,Lele..." kousl se do rtu.
,,Moc mě to mrzí." kousl se do rtu.

Nic jsem mu na to neřekl. Ne proto, že bych nechtěl, ale byla mi příliš hrozná zima a já už neměl sílu na to něco říkat; vždyť jsem právě unikl smrti, není čemu se divit.

,,Lele?" podíval se mi na drkotající ústa.

Čekal jsem, jakou mi položí otázku, ale žádná se nedostavila. Nakrčil jsem obočí, abych ho trochu popohnal. Ovšem co se stalo, jsem vůbec nečekal. Jisung se nahl blíž ke mně a políbil mě na mé studené rty, které oproti těm mým byly teplé a měkké.

Ucítil jsem, jak mě Jisung víc natiskl na sebe, rty stále na těch mých. Najednou jsem pocítil příjemné teplo, které vycházelo z Jisunga. V šoku jsem se odtáhl a překvapeně jsem se na něj podíval.

,,Jisun-

Jisung mě umlčel dalším polibkem a dál mě zahříval. Po chvilce jsem se uvolnil a do polibku se zapojil. Dokonce jsem zapomněl na bouřku, která nás stále obklopovala.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Máme zde další drama...

Původně ta kapitola měla vypadat jinak, ale přepsala jsem ji a vzniklo z toho tohle 😊 Tak snad se líbí ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere