,,Chtěl by jsi zkusit i ochucené mléko, Jisungu?" otázal jsem Jisunga, když jsem si všiml i různých druhů mléka, které by mu mohly chutnat.
,,Jisungu?" otočil jsem se, ale nikde ho neviděl. Hlasitě jsem si povzdechl a začal ho hledat.

Hlavně, že jsem říkal, že nikam nebude bez mého vědomí chodit. Dokonce mě chytil i za ruku, aby se mi neztratil. Neměl jsem ho pouštět, já to věděl! Měl jsem odložit ten debilní plastový košík a vzít to druhou rukou.

,,Jisungu!" zavolal jsem nahlas, i když mi to nebylo moc příjemné, protože se na mě otočilo několik lidí.
,,Jisungu?" zkusil jsem to ještě jednou, ale už tišším hlasem, abych na sobě neměl nechtěnou pozornost. Zahl jsem za roh do uličky s krmivem pro zvířata a tam ho našel.
,,Jisungu." hned jsem k němu přiběhl.
,,Omlouvám se." podíval jsem se na pána, který měl s sebou psa, a u kterého Jisung klečel a pořád ho hladil.

,,Ále..." pán nad tím mávl rukou.
,,Mně to vůbec nevadí, vždyť je to úplně normální. Tohle se mi děje s malými dětmi pořád." usmál se a dál se věnoval svému nákupu.

Klekl jsem si k Jisungovi a chytil ho za rameno. S ním to ani nehlo a pořád pejska hladil.

,,Jisungu." zatřásl jsem s ním, aby mě konečně vnímal. On se na mě podíval s velikým úsměvem na tváři.

,,To je roztomilé a moc chlupaté." mluvil nadšeně a zaujatě.
,,Co to je?" zeptal se.

,,Pes." řekl jsem mu a očkem koukl na pána, který nám naštěstí nevěnoval pozornost. Určitě nechci, aby se na nás divně díval, když Jisung neví, co je to pes.
,,U nás je to domácí zvíře, a také nejlepší přítel člověka." dodal jsem.

,,Je strašně přítulný." pořád ho hladil a pejskovi se to evidentně líbilo, protože se k Jisungovi pořád tulil a nadšeně vrtěl ocáskem.
,,Můžu si ho nechat?"

,,Ne, to nemůžeš." zakroutil jsem hlavou.
,,Ten pejskem patří tomu pánovi." ukázal jsem na pána, který stále nakupoval krmivo; on toho malého šmudlu chce snad překrmit (ale aspoň se má dobře).

,,Aha." vydechl smutně.

,,Bohužel." smutně jsem se pousmál.
,,Už pojď, Jisungu. Potřebujeme nakoupit." zvedl jsem se ze země. Jisung se chvíli neměl k pohybu, ale nakonec se také zvedl.

,,Ahoj pejsku." zamával mu a pes mu jako odpověď zaštěkal, což Jisunga naprosto překvapilo, ale pak se roztomile zasmál. Musel jsem ho popadnout za ruku a odtáhnout ho, jinak bychom se z tama už nikdy nedostali.

,,Neříkal jsem ti, že nemáš nikam utíkat?" otázal jsem se a společně s Jisungem jsem se vrátil zpět k mléku.

,,Ano, říkal." zamumlal provinile.

,,Příště už to nedělej, prosím." podíval jsem se na něj.
,,Mám pak o tebe strach."

,,Dobře." přikývl.
,,Promiň."

Usmál jsem se; nevydržím na něj být dlouho naštvaný.
,,V pořádku." zmáčkl jsem mu ruku v konějšivém kontextu.
,,Kvůli pejskovi to chápu, když jsem byl menší dělal jsem to pořád." přiznal jsem.

,,Rozumím." Jisung mi úsměv oplatil, i když jsem na něm viděl, že tak moc asi úplně nechápu.

,,Ale teď zpět k nákupu." věnoval jsem svou pozornost nákupu.
,,Vezmu ti ochucené mléko." pověděl jsem mu.

,,Ochucené mléko?" nakrčil obočí.

,,Uhm." kývl jsem.

,,Ono existuje i jiné mléko?" vyvalil na mě oči celý zmatený.
,,To... Cože? Jak?"

Uchechtl jsem.
,,Prostě existuje." odbil jsem ho, abych mu to nemusel vysvětlovat; zase.
,,Je tu spousta příchutí, tak si můžeš vybrat." ukázal jsem k chladicímu boxu, ve kterém bylo již několikrát zmíněné mléko.

Jisung k boxu přišel a doslova se přilepil na sklo dveří a vybíral; doufám, že nás neuvidí nikdo ze zaměstnanců.
,,Všechno zní..." odmlčel se.
,,Dobře." vydechl.

Kývl jsem.
,,Tomu naprosto rozumím." usmíval jsem se; sám mám občas problém si vybrat.
,,Ale ne vždycky to chutná tak, jak dobře to zní." uchechtl jsem.

Jisung se na mě zmateně podíval.
,,Co?"

,,Tím se netrap." zakroutil jsem hlavou.
,,Vybírej." popohnal jsem ho. Naštěstí po mléku zatím nikdo netouží, takže máme pořád čas. Jenom zatím...

,,Chci zkusit karamel." oznámil.
,,A taky pis... Pis..." lámal si hlavu nad tím, jak vyslovit slovo pistácie.

,,Pistácii?"

,,Jo, přesně to." přikývl spokojen se svým výběrem. Otevřel jsem chladicí box, vytáhl dvě požadované mléka a dal je do košíku.
,,Půjdeme už domů?" zeptal se mě.

,,Ještě ne." odpověděl jsem.
,,Potřebuji si vzít další věci, když už tady jsem."

,,Tak jo..." vydechl, stoupl si vedle mě a opět mě chytil za ruku. Tentokrát se mi snad už neztratí.

Ještě nějakou půl hodinu jsem nakupoval a poté měl hotovo. Zaplatil jsem za to a i s Jisungem šel do auta. Nákup jsem vložil dozadu tak, aby po cestě nespadl a popřípadě se něco nerozbilo. Nasedl jsem, připoutal Jisunga, který už dávno seděl, a pak připoutal i sebe a vyjel domů.

,,Tak a jsme doma." oznámil jsem a podíval se na Jisunga.
,,Aw, roztomilé." usmál jsem se, když jsem spatřil spícího Jisunga.

Odpoutal jsem se, vysedl a vytáhl Jisunga z auta. V náručí jsem ho odnesl k sobě do pokoje, kde jsem ho položil na postel a následně přikryl. Hádám, že je pro něj chůze náročná, když usnul.

Vrátil jsem se k autu, vzal nákup, auto zamkl a vrátil se zpět do domu. Nákup jsem schoval a sedl si k počítači, abych si vyhledal něco o mořských pannách. Co tu Jisung se mnou je, jsem si ještě nic nenašel. I když je pravda, že mořské panny jsou známé jen v pohádka a jako fiktivní postavy. Dokonce jsou i jakési sirény, ale to taky nikdo neví, že opravdu existuje a to je o tom hodně psané a zmíněné v dobách pirátů.

Přece je na tom trochu pravdy. Vlastně... Dost pravdy. Až se Jisung vzbudí, určitě se ho na to zeptám.

,,Chenle?" uslyšel jsem volat Jisunga z mého pokoje.

Počítač jsem zaklapl a šel za ním.
,,Copak se děje?" otázal jsem se ho, jakmile jsem byl u něj.
,,Myslel jsem si, že budeš spát déle." poznamenal jsem.

,,Není mi dobře." posadil se a následně si stoupl. Bohužel se mu nohy šíleně rozklepaly a on spadl na zem.

,,Jisungu!" hned jsem klečel u něj.
,,Co se děje?!" zopakoval jsem svou otázku znovu, ale víc naléhavěji.

,,Chen... Chenle." vydechl, chytil mě za ruku a slabě mi ji zmáčkl; dokonce mi přišlo, že nemůže příliš dýchat.

Vzal jsem Jisunga na ruce, věšel s ním do koupelny, dal ho do vany a začal ji napouštět s nadějí, že se vše spraví.

,,No tak." mumlal jsem si pro sebe.
,,Jisungie." držel jsem ho za ruku a modlil se, ať tohle pomůže. Vana už byla plná vody, ale Jisungovi se ploutev neobjevila.

Vadí snad to oblečení?
Ale když na sebe vylil to mléko, tak to ničemu nevadilo!

Přemohl jsem se a nějakým způsobem ho vyslékl. Mokré oblečení jsem hodil za sebe na podlahu koupelny a čekal.

Jenže se pořád nic nedělo.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Třetí kapitola a už máme drama !
Jak to asi dopadne ?

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere