Potulování ulicí.

Nevnímání skoro svého těla, natož pak okolního světa.

Nutkání se jít napít s přáteli. Nebo klidně sama. Aiden jí dal volnost, že se uvidí tento večer, že musí být střízlivá, jinak končí. Brala to jako motivaci. Přátelství Aidena bylo to nejcenější, co měla. Teď to bylo i něco víc, i když se necítila jako ve vztahu. S bývalím přítelem, který má podíl na této šílenosti s točícíma rundama alkoholu, to bylo jiné. Cítila se být někým, cítila něco víc než k Aidenovi, né víc, spíš něco jiného.

Zamilovaná, poblázněná. Takové byla dříve, s Aidenem tohle není. Cítí bezpečí, jistotu. Možná kdyby tyhle pocity byly smíchané, bylo by to nejlepší. Měla by jistý vztah s někým, ke komu cítí víc, ale je si i jista sama sebou. S bývalím přítelem ani nevěděla, že stojí na zemi. Létala v oblacích. Věděla, že může kdykoliv spadnout na zem jako kovadlina.

Šla okolo známého baru.
Nakoukla jak lidi tancují, pijí.
Už teď cítila opojnou vůni alkoholu. Cítila na pocit tu hořkou chuť.
Z baru na ní zařval pěkný barman, kterého si vybavovala, ale nepamatovala.
On si ale očividně dost pamatoval.
Vstopila tedy do klubu, kde hrála chaotická hudba, nezdálo se jí to jako poprvé, ale jiné. Pozdravila barmana, a sednula si. Neměla v plánu si nic dávat, ale při slovech "Co jsi dáš?", byla hned v pozoru. Aiden jí moc dobře pověděl svůj názor k tomu, věděla, že pokud se opilá dobelhá k němu, nebudou snad ani kamarádi. Udělala si jasno v tom, že si dá jednu nebo dvě štamprle něčeho, co jí chutná nejvíce.

Dvě štamprle hozeny do sebe. Nebyla vůbec nějak naladěna, ale při pohybu věděla, že se začíná točit hlava. Proto se místo pití přesunula na taneční plochu. Povšimnula si, že je v klubu víc dívek než můžů. Muži spíše seděli u pití, pozorovali pohybující se těla žen, a nebylo pochyb, že mají chuť na více než koukání. Začala se pohybovat do rytmu hudby, která jí připomenula při tanci všechny večírky, všechny kluby prometené s kamarády. Ucítila kouř cigarety, vždy když pila, kouřila. Bylo to na zahnání alkoholové chuti v ústech. Jeden z pozorujících chlapů držel cigaretu. Uhlazené vlasy, kožená bunda. Na co měl kurňa v tom vedru bundu?
Cítila, že se kolem ní dotýkají lidské těla. Cítila to lidské teplo, rozkoš, kterou vždy po alkoholu aspoň polovina lidí měla.

Zamířila si to rovnou za mužem, který jí nevěnoval ani jeden pohled, byl zahleděn asi do lidí více, než ona. Více se koukal na tuto situaci. Pozoroval z rohu, nebyl ani opilý.
Pozdravila. Podívala se na kouř z cigarety. Pomalu potahoval, vychutnával.
Muž se na ní otočil.

"Potřebuješ něco?" Měl úplně jedno její zájem. Dál si kouřil, pohlédl na tmavou, lesklou zem.

"Mohu si jen popotáhnout?" Nežebrala, jen měla chuť. Cigareta by jí nezpůsobila žádný jiný stav, krom motajícího. Nechal si cigaretu v puse, ruce si dal podél těla.

"Na co cigarety? Ničí ti to zdraví. Ale jelikož vidím, že nejsi opitá, potáhni, pokud máš zájem o černé plíce."

"Kouříte sám, vy sám si ničíte plíce. Váš život se vám pomalu zkracuje, proč mě tedy soudíte za tohle potáhnutí?"

"Cigaretu na přemýšlení, aby jsi vůbec nevypadala jako někdo, kdo tu postává pro čapnutí nějaké ženské. Zapálím si, opřu se o zeď, pozoruji tady vaše příběhy. Nevidím tě tu poprvé, ale teď sis dala jen dva panáky u baru, neočumuji, pozoruji."

"Co jsem tu dělala minule, když jste mě tu pozoroval? Když jsem byla opitá?" Uvědomovala si, co dělala, ale chtěla to slyšet z úst někoho jiného, chtěla vědět, jak moc špatná je, jak moc špatné to je. Jak ze sebe dělala levnou kvůli muži, který jí už za to nestál.

"Jelikož tu stojíš..a mluvíš se mnou, něco se změnilo. Chceš vědět svůj příběh z jiného pohledu. Nevím, jestli si to nepamatuješ, co jsi tu vyváděla, ale nebyl pěkný pohled na někoho, kdo se tu otřásá takhle lehko, zatahuje muže, kteří jen ochotně koukají a osahávají, nevím, na co ti to bylo. Nevím na co vám to ženám je, dotyky někoho, ke komu nic necítite. Ti chlapi jsou k vám chladní jako led, i přes to vy takto vyvádíte. " Děláme blbosti kvůli blbosti, chceme cítit někoho, protože nám chybí jiný. Potřebuje to, co předtím..i když je to s někým, koho neznáte.

Uvědomila si, že je příliš pozdě. Vyletěla z klubu, který jí nabízel tolik možností zábavy, ale ona myslela na jednu hezčí zábavu, Aiden. Chlapec, který jí nabídl tolik. Běžela k němu domů, uvědomovala si svoje spoždění půl hodiny od určeného času. Zazvonila, Aiden jí pustil dovnitř. Když stál ve dveřích v něčem už ležárnějším, schválně začal čuchat vzduch. Věděl, kde byla. Ale viděl, v jakém stavu přišla.

"Nejsi opitá, ale byla jsi tam." Nevěděla jestli se na ni zlobí. Díval se na ní velice tázavě, čekal co odpoví, nedával znát svoje pocity.

"Byla, povídala jsem si s nějakým mužem, říkal mi, jaký byl na mě pohled, když jsem minule pila. Začínám se za sebe stydět, i když vůni a alkoholu bych ráda cítila pořád, ale dala jsem si dvě štamprle, kvůli tobě." Při posledních slovech se usmála, aby věděl, že jí na tom opravdu záleží.

"Jsi skvělá, že kvůli mně, ale měla by jsi hlavně kvůli sobě." Zatáhl jí za ruku dovnitř. Ona se k němu přitiskla.

"Dáme si ještě víno spolu?"