Naprosto a totálně vedle. ,,Sakra!" zaklela Kate tiše, odložila luk a promnula si unavené oči. Tak jo... Byla vyčerpaná. Celý den byl jedno velké fiasko, ani jednou se netrefila. Tohle vypadá hodně, hodně, HODNĚ špatně. Nemělo to cenu. Ztratila sebekontrolu, vůbec se nesoustředila. Měla by to vzdát. Status ,,Avenger na plný úvazek" si nezasloužila. Kdyby ji někdo viděl, řekl by si, že je Kate naprostý amatér. Vší silou zaháněla slzy. Možná všichni měli pravdu – nebyla dostatečně dobrá. Bylo pro ni jednodušší být arogantní, když byla mladá. Teď si až moc uvědomovala své slabiny. Dřív by kvůli špatnému dni neplakala, teď to bylo jiné. Cítila se bezradně. A nebyl nikdo, kdo by její ztrápenou duši utěšil. Chtěla obejmout. Přála si schoulit se do klubíčka a probrečet následujících pár dní.
,,Tohle není ta Katie-Kate, kterou jsem znával," řekl Clint. ,,Tu by tahle situace nedostala na kolena." Otočila se k němu čelem. Nebyl to Clint, byla to jen jeho průsvitná napodobenina. Měl trochu jiný nos, protože Kate neměla bezchybnou představivost. I tak ho v těch jemných chomáčcích mlhy poznávala.
,,Clinte," špitla znaveně a zamířila k němu. ,,Ani nevíš, jak moc mi chybíš. Bez tebe jsem naprosto neschopná."
,,Stůj," řekl Clint a jediným gestem jí naznačil, aby se zastavila. ,,Máš teď na práci něco jiného než objímání neexistujícího člověka. Teď je tvým úkolem se trefit, nic víc. Je to hračka, jen si musíš uvědomit, jak jednoduché to pro tebe je."
,,Nezvládnu to. Skončím s tím. Nejsem dobrá lučištnice."
,,Nejsi? Vždyť ty jsi lepší než já, a to už je co říct! Dobře víš, že bych ti to neříkal, kdyby to nebyla pravda. Řekl bych ti to stejné, kdybych tu skutečně byl. Znáš svůj cíl a víš, že to zvládneš. Máš jen jedinou šanci, nesmíš minout. A když nesmíš, tak přece nemineš." Kdyby si tohle sama sobě řekla Kate, nezabralo by to. Jenže Clinta zklamat nechtěla, byť to byl jen vymyšlený/imaginární/ne-skutečný Clint. ,,Pamatuj, já ti vždycky na sto procent věřil a nikdy jsi mě nezklamala." Hluboký nádech, pomalý výdech, zrak pevně přišpendlený k červené tečce. Čas se zastavil, každý sval v těle napjatý stejně jako luk. Poslední dlouhý nádech... Kate zadržela dech, povolila prsty a nechala šíp, aby zamířil k cíli. Už vteřinu předem věděla, kam se šíp zapíchne. Spokojeně se pousmála. Přesný zásah. Šíp párkrát zakmital, pak již hrdě odpočíval v rudém středu terče. ,,Díky, Clinte."
,,Není za co děkovat, Katie-Kate. Zvládla jsi to úplně sama," odpověděl, ale Kate s tím nesouhlasila. Potřebovala Clinta, potřebovala jeho slova útěchy, jeho oporu. I když získala zpět své sebevědomí, ztratila poslední kousek iluze, že může žít bez toho bídáka Clinta.

...

Procvičil si prsty, protáhl se a chopil se luku. Už ho to nebavilo. Stejně nikdy neminul. Narovnal se v zádech, zklidnil svůj dech a zadíval se na střed terče. Jeho prsty pomalu vypouštěly šíp... ,,Nemysli na mě, hlupáčku," zašeptala mu něžně Kate vedle ucha. Ve stejnou vteřinu se mu pohnula ruka (o nepatrný milimetr) a šíp minul svůj předem vytyčený cíl.
,,Sakra," zašeptal Clint. Pomyšlení na Kate ho ochromilo. Jeho myšlenky se rozvířily jako prach v tornádu. Hned věděl, že už nemá cenu se snažit. Clinte, Clinte, ty hlupáku! Když ji nedostaneš ze svý hlavy, už nebudeš schopnej ničeho. Už se ani nechtěl snažit. Opřel luk, odložil šípy a došel si pro pivo. Chvíli s lahví v ruce chodil po bytě a hledal cokoliv, co patřilo Kate. Všechno si odnesla. Nic mu po ní nezbylo. Sedl si na gauč a představoval si, že je vedle něj Kate a něco vypráví. Měla na sobě fialové tričko s Lajkou, v ruce držela hrneček a dívala se na něj vyčítavým pohledem.
,,Měl by ses vrátit ke své práci," pronesla vážným hlasem.
,,Měla by ses ke mě vrátit," odvětil Clint a napil se.
,,Tohle jsi mi měl říct, když jsi měl příležitost. Teď ti zbývá už jenom ten luk, tak se sakra snaž, nebo už nebudeš mít ani to."
,,Bez tebe to nemá smysl."
,,Lukostřelba?"
,,Život."