,,Máte Bud Light?"
,,Nět Bud Lááájt, zděs jen Ochakovo," odpověděl prodavač s vlasteneckou hrdostí. Lepší Ochakovo než nic. Clint zaplatil poslední pětidolarovkou, kterou u sebe měl. Prodavač mu vrátil podezřele málo drobných, ale Clint se s ním nechtěl dohadovat. Hlavně odsud rychle vypadnout. Vyšel z obchůdku a zamířil k domovu. Nepřál si nic jiného než klidný večer v podnapilém stavu. Chtěl zapomenout na všechny své chyby - počínaje hádkami s bývalou manželkou, konče rozkmotřením se všemi, na kterých mu záleželo. Tohle přání se ještě v tu chvíli zdálo reálné. Už se viděl na své pohovce, jak sleduje seriály a popíjí z flašky. Nádherná představa, pomyslel si spokojeně. ,,Hej! Kámo, to seš ty, kámo?" ozvalo se za jeho zády. Znal ten hlas. Hlavně ten přízvuk mu byl nepříjemně povědomý.
,,Sakra," zamumlal pro sebe Clint a se značnou nelibostí se otočil čelem ke skupince svých ,,kámošů". Chceš klidnej večer? To bys ale nesměl mít takovou smůlu. Bejt ve špatnej čas na špatnym místě, Clinte? Ty si o to fakt koleduješ! ,,Chlapi, dneska nechci žádný problémy, jen jsem si zašel pro pivo," začal omluvným tónem. Vážně si myslíš, že to spraví omluva?
,,Kámo, tohle je naše čtvrť, kámo. A my ti, kámo, říkáme už dřív (říkali, idiote, minulý čas jste se na lekcích angličtiny asi neučili), že sem chodit nesmíš, kámo."
,,Všude bylo zavřeno. Nevěděl jsem, že je víkend. Já poslední dobou vůbec netušim, co je za den," vysvětloval Clint. Jeho důvody byly trapné, navíc nikoho nezajímaly.
,,Kámo, dostáváš děsnou nakládačku," zasmál se jeden z gangu a už si natěšeně mnul prsty. Tentokrát jsi měl použít čas budoucí, vrtáku! Pomalým krokem se k němu vydali. Měl dvě možnosti: odhodit pivo a začít se rvát, nebo vzít nohy na ramena a neriskovat ztrátu alkoholu a zubů. Vzpomněl si, jak mu Kate řekla: ,,Tohle by se ti mohlo líbit, ty můj utíkající reku," a na svém ,,internetovém telefonu" mu ukázala video s jasným vzkazem: Tu-dududududu-du... RUN! Na místě se otočil a začal prchat. Zbabělé? Jistě. Ale bez Kate už stejně nemělo cenu hrát si na hrdinu. ,,Kámo, hej, kámo!" Neotáčej se! Znáš se, jen bys otočil hlavu, zakopl bys! Prostě utíkej! Clint doufal, že Rusáky omrzí běhat po městě uprostřed noci... Evidentně jim to nevadilo a z příležitosti si zasportovat měli velikou radost. Někteří za běhu i pokřikovali - napůl anglicky, napůl rusky. Vůbec nezpomalovali, za to Clint zpytoval svědomí. Poslední dobou zanedbával svou fyzičku. Už skoro vůbec necvičil. Projevilo se to tím, že mu už skoro šlapali na paty. Nadechnout se mu dělalo čím dál větší problém. Seběhl z chodníku na silnici, která nebyla tak hrbolatá. Bejvalej superhrdina a nedokáže si koupit nový boty, pomyslel si Clint sebekriticky, když se mu rozvázala jedna zničená tkanička. Popletl si cestu, zatočil doleva. Veliká chyba! Před ním se objevil vysoký plot. Za běhu propočítával nejvhodnější rychlost a načasování. Bylo jasné, že se bude muset vzdát lahví, aby měl prázdné ruce. Rozloučil se s pivem a odhodil obě flašky za sebe. Prosím, ať to vyjde, prosím, prosím... Poslední odraz od země a výskok! Přitáhl se k plotu a začal šplhat. To už měl skoro vyhrané! Začal v duchu jásat. Představa klidného večera se znovu začala pozdávat jako uskutečnitelná. Neříkej hop, dokud nepřelezeš! Najednou ho někdo chytil za nohu a stáhl zpět. Sakra, Clinte, tohle bude dost špatný! Měl dvě možnosti: nechat se zmlátit a mít to rychle za sebou, nebo si hrát na drsného a statečného muže. Clint se napřáhl a vší silou uhodil jednoho z ,,Alexandrovců", narazil si tím kloub u pravé ruky. Špatné, to je hodně špatné. Barney vždycky říkal: ,,Clinte, palec skryj v pěsti a snaž se nepřítele udeřit kloubem u prsteníku a prostředníku." Jó, drahej brácho, jeden kloub už mám v háji... ,,A když už nemáš šanci vyhrát, tak aspoň dál bojuj. I kdyby tě to mělo stát život," poradil by mu Barney. A Barney měl vždycky pravdu. Přece se nevzdá tak lehce...

Clint vyplivl krev a otřel si ústa o mikinu. Ve spáncích mu tepaly žilky. Přál si, aby už byl konec. ,,Kámo, tak vstaň, kámo!" zařval jeden valibuk se silným ruským přízvukem a poskakoval na místě. Jako nějakej blbej boxer. Clint si musel připomenout, že dokud může vstát, tak vstát MUSÍ. Jinak by byl přece zbabělec. Zvládl se pouze zvednout na všechny čtyři, když dostal kopanec do žeber. Ozvalo se křupnutí. Tak jo, tohle vypadá zle... Padl znovu na chodník, už se s tou chladnou zemí spřátelil. Hlavně neztrácej smysl pro humor, to ti teď fakt pomůže.
,,Ten už nevstane, kámo," slyšel z dálky, protože mu v hlavě znělo hlučné zvonění. Otřes mozku, klasika. Clint si v duchu spočítal pár matematických příkladů, aby se ujistil, že ještě dokáže přemýšlet. ,,Kámo, kámo, kámo... Ty seš tragéd." Na vteřinu zatnul ruce v pěst, pak svaly povolil a zhluboka se nadechl. Připravil se, vyčkával na vhodnou chvíli. O ulici vedle někdo začal pokřikovat, celá banda Rusáků se otočila tím směrem. Byl jsi jistý, že to bude bolet, přesto se vyškrábal na nohy. Rychlé pohyby mu nedělaly dobře, zamotala se mu hlava - šlo o vteřinu, ve které mohl srazit na zem úplně všechny. Místo toho stihl uhodit jen jednoho z těch tupců. Ostatní se vrhli na Clinta. Zásah do boku, nosu, nad obočí... A pak už Clint ztratil přehled. Bolest už nepřicházela v jednotlivých úderech, stala se součástí celého Clintova těla. Sám se divil, že ještě stojí na nohou. Padla na něj únava. Vytrvej a zítra si za odměnu koupíš pivo! Jestli budeš schopnej chodit. Mlátil kolem sebe, ale málokdy se mu podařilo někoho zranit. Skupina proti jednomu muži? Ubohý! O to víc se snažil je přeprat, i když bylo naivní doufat v dobrý konec. Stejně si to zasloužil... Tahle myšlenka ho zastavila, krátké zaváhání ho odsoudilo k prohře. Zásah do břicha ho odrovnal. Všechna síla byla ta tam. Svět se zatočil, rovnováha se vytratila a Clintova mysl potemněla. Poslední, co si vybavoval byla slova: ,,Kámo, kašlem na to, kámo. S tim už nic nebude."

Přál si zemřít... Aspoň na chvíli. Proč ho nedorazili? Mohl to mít za sebou a pokojně odpočívat v pokoji. Kolem jeho ucha někdo začal hlasitě čenichat. To Clinta rozebralo aspoň natolik, aby sesbíral poslední síly a zbytky zdravého rozumu. Na umírání je ještě času dost. ,,Lucky..." vydechl vyčerpaně Clint a poslepu svého psa pohladil. Ani mu nepřišlo divné, že si jeho pes sám odemkl a otevřel dveře od bytu.
,,Zvěsti byly pravdivé. Ty to beze mě vážně nezvládáš," řekl hlásek dobráckým tónem. Clintova duše se roztřásla nečekaným přívalem dětinské radosti. A pak ho polil strach, že se mu to jen zdá. Obával se, že až vzhlédne, nikdo tam nebude. V duchu se modlil. Pootevřel nateklé oko a zadíval se na rozmazanou (ale, díkysakrabohu, skutečnou) dívku. Asi to bylo pouličním osvětlením, ale vypadalo to, že má kolem hlavy svatozář. Jeho zachránkyně, jeho tajná naděje, jeho...
,,Kate?" ujišťoval se. Bylo neuvěřitelné, jak se vždy objevila, když ji nejvíc potřeboval. Rozmazaná postava k němu poklekla na jedno koleno. Opatrně ho pohladila po vlasech slepených krví. Starostlivě si prohlédla jeho tvář a povzdechla si.
,,Co se ti to stalo?" vyptávala se.
,,Šel jsem si pro pivo," odpověděl prostě. Neviděl ji dostatečně dobře, ale podle tlumeného uchechtnutí poznal, že ji rozesmál. Miloval její smích. Vždy, když ji něčím rozesmál, se cítil výjimečný. V přítomnosti Kate Bishopové se Clint vždy cítil jako pravý muž. Bývalá manželka, Natasha i ta krásná zrzka si z něj jen utahovaly. Kate si ho dobírala, ale bylo to jiné. Bylo to hřejivé, přátelské... Jen se hlavně nerozbreč, citlivko!
,,Hlupáčku. Vůbec mě vlastně nepřekvapuje, že tvé výpravy pro pivo končí takhle," špitla pobaveně. ,,Mám tě odvézt do nemocnice?"
,,Ne," odvětil Clint. Nemocnici už nechtěl vidět ani z dálky. Zase by mu nadávali, že se ničí, je nezodpovědný a blablabladoktorskýřečičky. ,,Jsem v pohodě."
,,Kolik ukazuju prstů?" Neviděl její ruku, natož aby viděl prsty a jejich počet.
,,Tři," řekl. Podle ticha poznal, že si tipl správně. Kate totiž vždycky ukazovala tři prsty. Nespokojeně si odfrkla, ale pak přikývla a pravila: ,,Dobře. Věřím ti, i když jsi dost zřízenej. Myslíš, že zvládneš vstát, když ti pomůžu?" S tebou zvládnu daleko víc než jen vstát, Katie-Kate. S tebou klidně uběhnu maraton, přeplavu oceány a seberu hvězdy na nebi. Jen se ti to nikdy neodvážím říct.

Usadila Clinta na pohovku a zmizela v koupelně. ,,Kam jsi zase zašantročil tu lékárničku?" zahulákala na něj přes několik místností.
,,Nevim," odpověděl Clint provinile.
,,CO?"
,,Nevím!" zopakoval hlasitěji a rozbolela ho hlava.
,,Takovej binec... Neskutečný, Clinte... Tady něco najít, to aby byl člověk profesionální hledač..." ozývalo se z koupelny. ,,Á! Už ji mám!" Vrátila se s krabicí. ,,Mimochodem, byla pod umyvadlem zahrabaná v ručnících," pravila jen tak a uvelebila se vedle něj. Nalila dezinfekci na látkový kapesník, který položila na Clintovo čelo. Překvapně sebou škubl. ,,Měla bys mě příště varovat," řekl vyčítavě.
,,Jsi jak malej." Nevěřícně zavrtěla střapatými vlasy. ,,To už máme bejt teatrální jako v televizi? Varuji vás předem. Teď to trošku štípne, pane. Stejně to nechápu, každou chvíli jsi v nemocnici, zlomeniny jsou u tebe na denním pořádku..."
,,Ale dezinfekce je něco jinýho," skočil jí do řeči Clint. Kate se ušklíbla a něco si pro sebe zamumlala.
,,Vůbec na tebe nevidím. Proč koukáš na podlahu, když tě ošetřuju?" Opatrně chytila Clinta pod bradou a donutila ho vzhlédnout. ,,To je lepší," poznamenala a dál čistila jeho rány. Soustředěně přimhouřila oči, když narazila na nejhorší zranění, které nechtělo přestat krvácet. ,,Měla bych to zašít," uvažovala nahlas.
,,Hlavně nic nezašívej. To se zhojí samo." Nevěděl, jestli je Kate dobrá v šití, ale nechtěl nic riskovat. Navíc nenáviděl jehly, nitě a podobné věci, které patřily švadlenám (nikoliv mladým superhrdinkám). ,,Co tu děláš? Proč ses vrátila?" Kate se ztrápeně zamračila, utekla pohledem do strany a následně se Clintovi dlouze zadívala do očí.
,,Bála jsem se o tebe," přiznala nesměle. Tak jo. Tohle vypadá nadějně! Teď je, Clinte, tvá šance! Tak jí dej aspoň malýho hubana! A to teď! Její oči sklouzly ke Clintovým rtům, které v tu chvíli, kdy se k němu nahnula o nepatrný (ale důležitý) kousek, řekly: ,,Vždycky odejdeš a pak si hraješ na zachránkyni." To jsi neřekl, že ne? Kate se zarazila, naštvaně nakrčila nos a opáčila: ,,A dík, žes mi připomněl, proč pořád odcházím. Jsi fakt nesnesitelnej... ňouma." To teda jsi, Clinte. ,,Ještě jsi mi neřekl, co se ti stalo," připomněla mu, jako kdyby na ni před chvílí vůbec nebyl zlý. Vážně tak rychle odpouštěla? Byla snad prvním člověkem, který respektoval jeho hloupé chování?
,,Jen jsem chtěl pivo." Kate nespokojeně zkrabatila čelo.
,,Tvá schopnost vylíčit situaci a vysvětlit mi, proč se válíš na zemi zmlácenej, je úžasná," podotkla sarkasticky.
,,Však víš, že jsem skvělej řečník," odvětil a doufal, že se usměje. Kate však pouze přikývla. Zklamal ji. Jako vždycky. ,,Promiň, Katie-Kate."
,,Víš aspoň za co se omlouváš?"
,,Za to jakej jsem."
,,Tím pádem se omlouváš za špatnou věc. Měl by ses omluvit za to, kým se snažíš být. Přeješ si být samotář zhrzený životem, který nikoho nemá a nikoho nepotřebuje. Ale to nejsi ty, to je jen tvoje vysněná role, která se k tobě nehodí."
,,Já ale jsem samotář."
,,Vážně? Baví tě to? Míjíme se, i když bychom mohli být... Mohli bychom být neporazitelní. Jenom společně můžeme změnit svět. A můžeš si nesouhlasit jak je libo, stejně víš, že mám pravdu." Netušil, kdy se ta změna stala a jak k tomu došlo. Katie-Kate už nebyla dítě. Byla otravně dospělá a hrozně se mu tak líbila. Tak, teď máš druhou šanci! Teď to zachráníš tím, že ji políbíš! V tu chvíli, kdy se Clint rozhodl, že ji políbí, se Kate odtáhla. ,,Měl by sis jít lehnout. Uvidíš, jak ti bude ráno." Řekni jí to! Konečně jí to pověz! Jinak ti zase zmizí!
,,Když půjdu spát," začal nejistě, ,,budeš tu, až se vzbudím?" Kate ostentativně ignorovala tento dotaz.

Položila na noční stolek skleničku s vodou a sedla si na kraj postele. Dokud nebyla tak blízko, nedošlo jí, jak moc daleko byla. Najednou, když měla šanci, bylo pro ni těžké ho chytit za ruku. Přitom by o tom ani nevěděl. Podívala se na něj a musela se pousmát. Ve svém úsměvu skrývala všechny nejistoty ohledně toho nejnesnesitelnějšího muže na planetě Zemi. Vypadal příšerně. Její ztracený chlapec, její Quijote, její tragický hrdina. Nevěděla, jaký život by měla bez něj, ale byla si jistá, že by byla o hodně ochuzena. Ale stejně ho nesnášela. Tomu se musela zasmát, protože to byla lež. Neuměla Clinta nenávidět. Přála si zůstat, tak moc, až ji to dohánělo k slzám. Chtěla si jen lehnout vedle něj a zapomenout na všechno, co kdy zkazila. S Clintem totiž měla možnost překonat všechny ty špatné situace, smutné chvíle a bezradnost. Odcházela, ano, ale vracela se. Stále hledala záminku být s ním. U kohokoliv jiného už by to vzdala, ale věřila, že Clint za ty problémy stojí.

Hlídala Clinta celou noc. Za okny už svítalo, přišla její chvíle. Začínal všední den, takže všude bylo otevřeno. Zavázala si tenisky, zkontrolovala peníze v kapse a seběhla do obchodu naproti Clintově bytovce. ,,Brej den. Máte, prosím vás, Bud Light?" zeptala se prodavače.
,,Máme," přikývl prodavač a pozorně si ji prohlédl. ,,Heleďte, vy jste ta...?"
,,Jo, ta vodnaproti," odpověděla Kate, aby se vyhnula zbytečným otázkám.
,,Jste tu dlouho nebyla. Myslel jsem, že jste se odstěhovala. Kalifornie, ne? Neříkal něco takovýho ten váš přítel?"
,,Kamarád," opravila ho automaticky Kate. ,,To on říká spoustu hloupostí. Vzala bych si dvě flašky. Jo! A možná nějaký náplasti, už mi zase došly. Granule, psí granule, to bych zapomněla." Jasně, utrácej za chlapa a jeho psa... Zvlášť, když to nedokáže ocenit...

,,Postarej se o něj, Lucky," zaúkolovala psíka ležícího u Clintovy pravé nohy. Chvíli pozorovala svého spícího hrdinu č.1. Nahnula se k němu a políbila ho na čelo. ,,Opatruj se, ty můj hlupáčku," šeptla půl centimetru nad jeho horkou kůží. Clint se snu něco zahuhlal, ale nebylo mu rozumět. Kate zadoufala, že vyslovil něco ve smyslu: ,,Budeš mi chybět, Katie-Kate. Záleží mi na tobě a nechci, abys odcházela. Zůstaň tu, prosím, se mnou už navždycky." Jenže to by neřekl ani ve snu. Zavřela za sebou a skryla tvář v dlaních. Vrátí se k němu. Až ji bude potřebovat, až ji bude chtít. Zatím nenastala ta správná chvíle. Musela mu dát čas a obrnit se trpělivostí. I když si byla jistá, že zbytečně plýtvají časem, který mohli trávit společně. Zavřela oči, zhluboka se nadechla a napočítala do deseti. Byla silná, sebevědomá... Zakázala si plakat. Připravila si klíčky od auta a naposledy pohlédla na zavřené dveře, za kterými spal její tajný... Kamarád.

Clint otevřel oči a napadlo ho, že to všechno byl jen sen. Rozbolavělé tělo ho vyvedlo z omylu. Rozhlédl se po místnosti, po Kate nebylo jediné stopy. Jen na stolku ležela sklenice vody. Díky, Katie-Kate. S povděkem se napil. Třeba je v obýváku, zadoufal. Vyhrabal se z postele a sešel schody. Kate nebyla ani v obývacím pokoji, ani v kuchyni. Možná se šla jen projít. Sám tomu nevěřil. Byla pryč. Pravděpodobně navždycky. Ani by se jí nedivil. Zase to všechno popletl, zase ji nechal odejít. Mohl se aspoň pokusit ji zarazit. Říct jí všechno, co neměl odvahu vypovědět. Měla pravdu, potřeboval ji. V celém bytě se mísila vůně šeříku a kávy a Clint si přál, aby ta zvláštně uklidňující vůně nikdy nevyprchala. Pod tíhou viny svěsil ramena a zamířil k ledničce. Uvažoval, co by mohl sníst. Nakonec došel k závěru, že se na jídlo podívá, ale žádné si nevybere. Otevřel ledničku a zarazil se. Překvapeně hleděl na lahve svého oblíbeného piva. Kdyby měl v sobě špetku citu, dojalo by ho to. Takhle jen rychle zamrkal, aby zahnal chlapské slzy. Vedle piv ležel vzkaz.

Dlužíš mi tři dolary,
hlupáčku.
Příště mi to vrátíš.

Příště ti dám všechno, co budeš chtít, Katie-Kate! Nebudu se chovat jako idiot. Příště už tě nenechám odejít, slibuju!