Tony
Seděl jsem na posteli. Nespavost si pro mě přišla. Moje psychika na tom byla snad nejhůř, jak mohla.

Ztratil jsem ho...

Ztratil jsem syna a tím jsem zklamal jak sebe, tak ostatní. Určitě i jeho. Je to měsíc od té události s Thanosem. Úplně živě si pamatuji jeho vyděšený hlas. Poté jeho obětí a pak... Rozpadl se. Zmizel mi. Pepper se vzbudila a sedla si. Pohladila mě po zádech a následně mě objala. Dokázala mě utěšit. Vždy ano, ale ne dnes.
,,Tony, pojď spát." zatlačila mi na hruď a položila mě do lehu.
,,Nemůžu..." zamumlal jsem.
,,Nesmíš si to dávat za vinu." hladila mě po tváři.
,,Musím, Pep. Musím." sledoval jsem strop. Nevím, jak dlouho. Čas mi byl fuk. Pepper už opět spala. Zvedl jsem se a pomalu jsem vešel do své dílny, kde jsem zapl počítač. Vyjela mi složka s názvem Memories.
Složku jsem otevřel. Bylo tam snad milión videí. Zapl jsem první. Chvíli se to načítalo.
,,Eh, Nede, funguje to?" zeptal se hlas v nahrávce a já koukl na obrazovku. Byl tam on. Peter. Měl nejistý pohled.
,,Dnes jdu na tu první stáž ke Starkovi a jsem nervózní." nadechl se. Začaly mě pálet oči.
Petere, co mi to děláš...
,,Jsem ale natěšený, protože mu chci ukázat můj jeden pokus. Sestrojil jsem takového robota. Jmenuje se..." odmlčel se. ,,Já ani nevím jak..."
Na to jsem si moc dobře pamatoval. Jak za mnou na první stáži přišel s vynálezem a já ho odmítl, že není čas. Litoval jsem toho.
,,Jestli tohle někdo uvidí, tak chci říct, že jsem rád, že můžu být u pana Starka. Sice ho moc ještě neznám, ale už tak se na něj moc těším." v očích se mu objevily menší jiskřičky.
,,No nic, jdu na stáž." vypl záznam a já zůstal sedět za stolem. Jsem magor...Začal jsem prohledávat dílnu, než jsem našel to, co jsem hledal. Obrovskou krabici. Na víku stálo Pro pana Starka.
Otevřel jsem krabici a  v ní se mi naskytl pohled na krásného, ale opravdu krásného robota. Byl ale rozbitý... Co se stalo? Vytáhl jsem ho a prohlédl si ho. Pak jsem ho uložil zpět a sedl si na židli.

Tak moc mi chybí...

Hola hej! Snad se nová kniha líbí! ❤🖤🕷