Musel jsem si pouštět další a další videa. Tak moc to sice bolelo, ale zároveň těšilo. Byl jsem na těch videích závislý... Byla to má droga. Dostal jsem se tedy k pátému videu a zapl jsem ho.

,,Fajn... Teď jdu ke Starkovi a mám pro něj dárek. Vlastnoručně sestrojený." zazubil se a udělal ten svůj kukuč.
,,Je to něco jako jeho reaktor... Je to takovej jak to říct...model? Jo, model..." řekl a vytáhl z modré krabičky model reaktoru. Stopl jsem video a začal jsem prohledávat dílnu. Našel jsem to. Modrou a už trochu vybledlou krabičku, kde stálo: Pro člověka, který mi umožnil stát se tím, čím jsem. Otevřel jsem ji. Upřímně, když jsem ji od něj dostal, neotevřel jsem ji, protože mi řekl, ať ji otevřu v tu správnou chvíli. Říkal jsem si, jak tu chvíli poznám? Ovšem jsem zjistil, že právě nastala. Odendal jsem bublinkovou folii, přičemž jsem jich pár praskl a odložil ji stranou. Poskytl se mi pohled na reaktor. Tedy, jen jeho model. Vytáhl jsem ho a na něm stálo:
Ten zločin, od kterého ubylo pár let se pořád nevyřešil. Já ovšem přišel na to, jak se k němu dokopat a vyřešit ho. Bál jsem se vám to říct, protože... To je teď jedno... Další nápovědu najdete tam, kde slunce zapadá, ale i vychází. Zamyslel jsem se. Nemohl sakra napsat o co šlo? Ale byl jsem šťastný, že ten zločin vyřešíme. Snad. Tem zločin se týkal jednoho chlapa. Alana Ricka. Byl to normální kluk ze základky, který byl šikanován. Od té doby se z něj stalo monstrum. Nechal vybuchnout celý jeden stát. Ta bomba někde je, ale nevíme kde...
Zase jsem pustil video.
,,Doufám, že to použijete ve správnou chvíli, pane Starku. Tedy, tati." zazubil se a vypl kameru.