Dnes je sobota, takže volný den. Nastaly první mrazíky, všechno bylo pokryté vrstvou námrazy, ale ani to mě neodradilo od pořádné projížďky na motorce. Motor se pomalu zahříval, vnímala jsem vrnění motoru pod sebou. V mysli se mi objevil obrázek mého jaguára a BMW. Prudce jsem zamrkala, abych odehnala slzy deroucí se mi do očí. ,,Musím jít něco dělat, nebo mě jebne." Okamžitě jsem na motorce zamířila k hangáru.

Před vchodem někdo stál. Opíral se o černé alfa romeo, byl otočený ke vchodu, tak jsem mu neviděla do obličeje. ,,Promiňte, potřebujete něco?" Sundala jsem si přilbu, aby mě vůbec slyšel. ,,A tady jste, zdravím potřeboval bych opravit motor." Dojela jsem před vrata a nacvičenými pohyby odstanila zámky na dveřích. ,,tak prosím, zajeďte s tím dovnitř. Když jste dojel až sem, pár metrů z toho ještě dostanete." Starší muž, zmizel za volantem a vjel dovnitř.

,,Jestli chcete, dojděte si támhle přes ulici do restaurace, tohle chvíli zabere." Kývl na mě a zmizel, dál jsem se o něj nestarala. Otevřela jsem kapotu auta a hledala jakékoliv známky poškození. Kromě několika uvolněných šroubů a odmontovaného chladiče, bylo vše v pohodě. ,,To je mi novinka, někdo si s tebou hrál úmyslně, ale proč?" mumlala jsem si spíš pro sebe než k tomu autu. Nepostřehla jsem žádný pohyb ani zvuk, ,,není to prosté? Chtěl jsem zase vidět svojí kočičku." Ten hlas, já ho znám. Okamžitě jsem se narovnala a podívala se na něj. ,,ne, to nemůže být pravda?! Ty máš sedět za katrem, jak ses dostal pryč?! To je hodně špatnej vtip." V krku se mi vytvořil knedlík velikosti kamene, strnule jsem stála na místě, dokud se nezačal přibližovat.

,,Řekněme micinko, že jsem tě hledal. Víš, ostatním si možná zblbla hlavu, ale mě ne. Můžeš si klidně nechat udělat i plastiku obličeje, ale já tě vždycky poznám?! Ten tvůj sladký hlásek bych poznal všude." Byl krok ode mně, neustále hypnotizoval pohledem moje ústa. ,,Vážně, a poznal bys mě i podle tohohle?!" Vší silou jsem vykopla nohou a snažila se ho trefit. Nacvičeným pohybem zachytil mojí nohu a držel. ,,Ale notak, čiči, to neumíš něco míň dětského?!" trhnul mi nohou do strany a já skončila na zemi.

,,Au, kurva, ty mi piješ krev zatraceně dlouho a teď si zasadil poslední ránu. Víš, že bych tě mohla klidně udat?! Řeknu Frankovi a ten ti udělá z toho zbývajícího života pořádný peklo!" Namáhavě jsem se postavila zpět na nohy a vraždila ho pohledem. ,,Ty mi chceš vyhrožovat?! Podívej se na sebe, teď si nula. Nikdo tě nezná, nikdo se tu za tebe nemůže postavit. Kdybych chtěl, jako že o tom vážně uvažuju, tak si tě vezmu, teď hned a tady. Nemáš nikoho, ani nic k tomu, aby si mi v tom mohla zabránit." Porozumění mi přeběhlo přes tvář jako stín a já jen bezmocně valila oči a couvala dál od něj.

Pevně mi sevřel krk dlaní a prudce mě přirazil k trámu za mnou. ,, Víš, čiči, je to opravdu slastnej pocit, když držím tvůj krk a jedním trhnutím se můžu zbavit člověka, který mi způsobil takový problémy. Kvůli tobě jsem přišel o závodní kariéru, kvůli tobě jsem byl celkem dlouho ve vězení, díky němu jsem se i něco naučil." Víc stiskl můj krk a já začala kašlat. Snažila jsem se jeho ruku ode mně odtrhnout, kopala jsem, chtěla jsem i křičet, ale místo slov bylo slyšet jen lapání po dechu. Před očima se mi dělalo černo. ,,Vidíš, možná nejsi tak silná, jak si myslíš, si jenom obyčejná nicka. Co si hraje na mechaničku v tomhle zapadákově. "

Jeho stisk povolil a já se zoufale snažila nabrat nějaký vzduch do plic. ,,Ty- ty si takovej ubožák. I ty lidi tady jsou víc, než ty a tvoje namachrovaný ego." Rozhlížel se po mém servisu, ale když jsem promluvila, tak se otočil a s výrazem šíleného vraha se nebezpečně rychle blížil. ,,Čičinka, místo svých drápků zvolila ostrá slova ?! Ale tohle se ti vůbec nepodobá. Řekni mi jednu věc, Claire, proč si sekla se závoděním?! Proč, si nechala své přátele se trápit?!" Poslední větu skoro šeptal, uhodil hřebík na hlavičku. V mysli se mi vyjevila vzpomínka na ty párty, spokojené výrazy i jejich smích. Nedokázala jsem zadržet slzy, které mi volně začaly stékat po tvářích. ,,Já si to myslel, nemáš ani dost síly na to se mi postavit jako závodník. Nechápu, že ty si mě dokázala porazit." mluvil ke mně s takovou nadřazeností a znechucením, až mi krev v žilách začala vřít.

,,Vypadni od ní, ty šmejde." Celým prostorem se odrážel hlas rozzuřeného Ethana. ,,Wilsone?! Snad mi nechceš říct, že se budeš zastávat týhle chudinky, co nám nesahá ani po kotníky." Ethan mi poskytl možnost se pořádně otřepat. Jejich rozhovor jsem vnímala na půl. Mojí největší starostí momentálně bylo až děsivě bolestivé hoření v plicích. Svíjela jsem se v bolestných křečích a přála si upadnout do bezvědomí.

Ethan

Když jsem viděl jeho, toho co mě sral skoro na všech závodech a málem zabil Claire, jak je u ní v servisu, mě přepadl takový vztek. S někým mluvil, nikdo nebyl z mé strany vidět. Ale když si dřepl, došlo mi, že se něco děje.

Neváhal jsem, doběh jsem až ke vchodu, a když jsem viděl Claire, jak leží na zemi a bolestivě sípe, můj odpor k němu ještě víc vzrostl. Tenhle bídák mi nabízel ať se na ní vyseru a jdu s ním. Nevím, jak ho to mohlo napadnout, ale já bych nikdy nic takovýho neudělal.

Došel jsem až k němu a vrazil mu silně pěstí přes držku. ,,Neměl ses vracet, nikdy, ses neměl vracet. Přísahá bohu že za to co si jí udělal tě zabiju. Viděl jsem jí, když se vrátila!" Pozdě mi došlo to došlo. ,,Cože?! Ty si mě viděl? Ty si takovej hajzl?!" Moje tělo dalo na radu srdce a chtěl jsem jít k ní ji obejmout nebo jí to, vysvětlit. Mé chvilkové nepozornosti ten hajzl hned využil. Dostal jsem takovou ránu do spánku, že se můj obličej setkal se zemí, na jazyku jsem cítil měděnou chuť krve. ,,Ty sráči, za tohle zaplatíš." Vyšvihl jsem se zpět na nohy a zasadil mu ránu kolenem do břicha. Ohnul se v pase a já mu dal další ránu do obličeje.

,,Máš ránu jak holka." zahekal a držel si čelist. Posměšek zdobil mou tvář. ,,Víš co, Farene? nebo ti mám spíš říkat teplej Ray? " Farenův obličej začal nabírat sytě červenou barvu a já se neudržel a vyprskl smíchy. ,,No ne, to se mi fakt zdá, já mám pravdu?!" nestačil jsem se z toho ani vzpamatovat a přiletěla mi další dobře mířená rána pěstí do obličeje. Žíly na krku mu stejně jako mě nebezpečně pulsovaly a oba jsme měli tendenci se znovu vrhnout do sebe.

Teda měli, dokud odněkud nezařvala Claire, tak hlasitě, že jsme si oba dva musely zakrýt uši. ,,Farene, vypadni odsuď, a jestli někomu naznačíš jen slovem, že jsem tady tak za sebe neručím." Na rozmlácené tváři se mu usadil škodolibý úsměv. ,,Ty nejsi nikdo, koho bych musel poslouchat!"

Sky

Stála jsem na plošině a snažila se o nadvládu nad tou jejich rvačkou. Plíce jsem měla pořád jak v ohni a odmítalo to přestat. ,,Víš Claire,..." Skočila jsem mu do řeči a mezi zuby procedila ,,Neříkej mi tak!" Vraždila jsem je oba pohledem.

,,Dobře tak čiči, jel jsem za tebou, jen z toho důvodu, abych ti oznámil, že si zapsaná v nočním závodě." Vykulila jsem na něj oči. ,,Jak?!" Celým hangárem se rozezněl jeho skřehotavý smích. ,,Ty se ptáš jak? No řekněme, že jsem zaplatil určitým lidem, aby tě tam napsali. A víš, co se stane když odmítneš jet?" Zlomyslně se zasmál ,,Já si to myslel. Ty si ten závod už jela." Spolkla jsem několik nadávek na jeho hlavu a křečovitě svírala zábradlí, až mi zbělaly klouby.

,,Ty si takovej hajzl. Rozjel si válku, kterou nemůžeš vyhrát! Porazím tě, ty teplej šmejde!" V polovině cesty k autu se zastavil a otočil se na mě. ,,Tentokrát s tím nepočítej, čiči." Zmizel v autě, které za sebou o chvilku později zanechalo jen oblaka prachu.

,,Ty?!" Ukázala jsem na Ethana a seskočila z plošiny. ,,Ty, si stejnej hajzl jako on. Věděl si o mě, věděl si o mě všechno, nic si neřekl. Já ti věřila!" Na tváři mu přistála pořádně silná facka. ,,Počkej Claire,..." Vražedně jsem se na něj podívala. Zvedl ruce v obranném gestu. Otočila jsem se a rychle kráčela ke své motorce. Slzy vzteku jsem ani nestačila stírat. ,,Až se vrátím, nechci tě tady vidět. Už nikdy." Zadní kolo mé motorky se nebezpečně protočilo a já smykem za doprovodu hlasitého pískání zmizela z hangáru.

Ethan

,,Kámo, dost si jí ublížil." trhnutím jsem se otočil a čelil zvědavému pohledu Caleba. ,,Co se tu dělo, přijel jsem a Claire nasedala na motorku. Nevím, co si jí udělal, ale brečela." Složil si ruce na prsa a čekal na mojí odpověď. ,,Doprdele, Calebe. Já za to fakt nemohl." Prohrábl jsem si vlasy a nejistě se na Caleba podíval. Jeho rysy výrazně ztvrdly, byl nasranej,na mě. ,,Hele, já vim, že jsem ti slíbil, že na ní dohlídnu, ale to se nedalo prostě. Zjistila, že jí znám už delší dobu, do toho se tu objevil Faren a mlel něco o tom, že jí přihlásil do nočního závodu nebo co. Fakt sory,kámo."

Přišel ke mně a já zchytal další ránu pěstí. ,,Ty si takovej debil až to bolí. Neměl si jí nechat odjet, zvlášť když zjistila, že musí jet závod, kterej jí zabil otce!" Nenechal mě ty informace ani zpracovat a zmizel zpátky na parkoviště. Vyběhl jsem za ním, ale přivítal mě jen kouř od pneumatik. ,,No nejsou ty dva stejný?! Ale ta jeho rána sedla!"

Všem co se u týhle kapitolky zvednul tlak se můžete uklidnit. :D Doufám že ste si tuhle kapitolu užily stejně jako já. Tady nám teprve začne ten pravej adrenalin. Každopádně moc děkuju za všechnu vaší podporu. Čau příště. belka2511